OSPU 18 C 83/2023-155

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Leona Poplerová a přísedících Růženy Vodičkové a Hany Svobodové ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: Jméno žalované., IČ IČO žalované ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno, Jméno advokáta ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení 274 210 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 236 412,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši

 10 % p.a. z částky 8 901,15 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení,

 10 % p.a. z částky 8 986,37 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení,

 10 % p.a. z částky 11 860,50 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 9 514,14 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 8 827,05 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 5 761,98 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 7 506,89 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 2 911 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 2 595 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 11 201,10 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 8 086,92 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 7 199,50 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 8 043,59 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení,

 8,50 % p.a. z částky 7 148,41 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení,

 8,50 % p.a. z částky 9 294,58 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení,

 8,50 % p.a. z částky 7 599,65 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení,

 8,50 % p.a. z částky 5 523,16 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení,

 8,50 % p.a. z částky 11 029,10 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení,

 8,50 % p.a. z částky 9 288,41 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení,

 11,75 % p.a. z částky 12 276,79 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení,

 11,75 % p.a. z částky 9 067,04 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení,

 11,75 % p.a. z částky 8 913,79 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení,

 11,75 % p.a. z částky 14 668,08 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení,

 11,75 % p.a. z částky 13 233,71 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení,

 15 % p.a. z částky 8 814,86 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení,

 15 % p.a. z částky 7 051,93 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení,

 15 % p.a. z částky 11 107,79 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 37 707,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši

 10 % p.a. z částky 180,61 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení,

 10 % p.a. z částky 2 234,36 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 3 290,40 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 2 890,50 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 1 684,50 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 246,83 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení,

 8,25 % p.a. z částky 21 311,52 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení,

 8,50 % p.a. z částky 2 077,50 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení,

 8,50 % p.a. z částky 2 586,81 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení,

 8,50 % p.a. z částky 225,39 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení,

 11,75 % p.a. z částky 555,31 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení,

 15 % p.a. z částky 423,16 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 155 048,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Jméno advokátky.

1. Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 28. 2. 2023 domáhal původně zaplacení částky 440.548 Kč s příslušenstvím jako doplatku mzdy za období 1. 1. 2020 – 31. 7. 2022, kdy byl u žalované zaměstnán jako hasič specialista na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 4. 5. 2017 s účinností od 1. 6. 2017 s pracovištěm v Kolíně. Tvrdil, že žalovaná nesprávně organizovala a odměňovala jeho pracovní dobu v rámci 24hodinových směn, které reálně obsahovaly nejen běžnou směnu, ale i část označovanou žalovanou jako „pracovní pohotovost“. Podle žalobce však ve sporné době nešlo o pracovní pohotovost, neboť tuto konal přímo na svém pracovišti — v budově hasičského záchranného sboru v areálu Parama — kde musel být trvale přítomen, připraven k zásahu a nemohl volně nakládat s časem ani místem pobytu. Jeho povinností bylo dostavit se k zásahu do 2 minut, jakož i nepřetržitý provoz ústředny, trvalé spojení radiokomunikačními prostředky a faktická nemožnost opustit ústřednu či pracoviště, to vše odpovídá znakům pracovní doby, nikoliv pohotovosti. Z těchto důvodů mu náležela plná mzda a příslušné příplatky za celkem 1.912 hodin, které žalovaná mylně kvalifikovala jako pohotovost a odměňovala pouze ve výši 50 % průměrného výdělku. Nesprávně posuzovala žalovaná i jeho přestávky na jídlo a oddech, když formálně žalobci poskytovala přestávky o celkové délce 1,5 hodiny v rámci 24hodinové směny, avšak tyto přestávky nebyl schopen reálně čerpat jako odpočinek. Tvrdil, že z důvodu nedodržování minimálních početních stavů stanovených právními předpisy o požární ochraně museli být hasiči neustále připraveni k výjezdu do dvou minut a během přestávek navíc museli zůstat ve služebním vozidle se zapnutými vysílačkami; jídelna byla od pracoviště vzdálena cca 400 metrů. Podle žalobce se proto nejednalo o přestávky na jídlo a oddech, nýbrž o přiměřenou dobu na oddech a jídlo, která se započítává do pracovní doby. Žalovaná mu za těchto 438 hodin neposkytla žádnou odměnu, a žalobce proto požaduje doplatek mzdy ve výši 110 995 Kč. Žalobce uváděl, že tvrzení žalované o tom, že při přestávkách byl zastupitelný, neodpovídá realitě provozu hasičského sboru žalované. Žalovaná v praxi provozovala jednotku v personálním „podstavu“, a proto každý člen jednotky musel být stále připraven k okamžitému zásahu. Kromě toho žalovaná v roce 2023 uzavřela se stávajícími zaměstnanci HZS dohody o narovnání ve věcech odměňování pohotovosti a přestávek, což podle něj potvrzuje, že žalovaná si byla vědoma nesprávného nastavení odměňování. Tyto vzory Dohod o narovnání soudu předložil (č.l. 63-65). Pokud jde o výši uplatněného nároku, žalobce vycházel z odborného výpočtu mzdové expertky tituly před jménem jméno FO, která na základě dostupných výplatních podkladů stanovila výši dlužné mzdy za nesprávně posouzenou pohotovost a za nezapočítanou dobu na jídlo a oddech. Tento výpočet nezahrnuje všechny příplatky, které by mu náležely, neboť některé mzdové dokumenty nebyly k dispozici; nicméně původně žalovaná částka 440 548 Kč tedy představovala minimální prokazatelný rozsah jeho nároku.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala zamítnutí žaloby. Tvrdila, že žalobce v rozhodném období nedržel pracovní pohotovost na pracovišti, ale v prostorově i funkčně odlišném místě, kde nevykonával práci, a tudíž se jednalo o pracovní pohotovost ve smyslu zákoníku práce, nikoliv o výkon práce. Z toho důvodu měla být podle žalované aplikována úprava odměňování stanovená v kolektivní smlouvě, která pro tuto dobu sjednávala odměnu ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, když tato podle žalované již zahrnovala i případné příplatky za práci v noci, o víkendech či případný přesčas. Dále uvedla, že žalobcem odkazovaná rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (Jaeger, Vorel, Matzak) na danou věc skutkově nedopadají, neboť řeší odlišné situace, v nichž byla pohotovost vykonávána přímo na pracovišti nebo v místě bydliště, zatímco v posuzované věci tomu tak podle žalované nebylo. K námitkám týkajícím se přestávek v práci žalovaná uvedla, že žalobce neprokázal existenci takových omezení, která by mu bránila přestávky řádně čerpat. Podle tvrzení žalované byl žalobce na pracovišti zastupitelný, a jeho práce tak nebyla nepřerušitelná. Tvrdila, že z žaloby nevyplývá, že by žalobce během přestávek musel být v plné pohotovosti nebo že by byl fakticky povoláván k výkonu zásahu. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu žalovaná zdůraznila, že je nutno posoudit, zda měl žalobce během přestávek reálnou možnost odpočinku, byla přesvědčena, že tomu tak v posuzované věci bylo. Žalovaná rovněž zpochybnila navržené důkazní prostředky, zejména výpočet a výslech mzdové expertky, neboť je považuje za prostředky neprokazující skutková tvrzení, ale obsahující právní závěry, jejichž posouzení přísluší soudu.

3. V návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Pardubicích v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 23/2023 žalobce podáním ze dne 5. 12. 2025 provedl na základě nového výpočtu dlužné mzdy úpravu žalobního nároku tak, že bere zpět část žaloby v rozsahu rozdílu mezi původně žalovanou částkou 440.548 Kč a nově vypočtenou částkou 274 120 Kč, tedy co do částky 166 428 Kč, a současně vzal zpět žalobu i v rozsahu zákonných úroků z prodlení vztahujících se k původně žalovaným jednotlivým dílčím částkám. Žalovaná se zpětvzetím části žaloby souhlasila.

4. Usnesením č.j. 18 C 83/2023-132 ze dne 5. 2. 2026 bylo řízení zastaveno co do částky 166 428 Kč se zákonnými úroky z prodlení jdoucími vždy ode dne následujícího pod dni splatnosti té které dlužné částky do zaplacení. Dále pak bylo rozhodnuto o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci ve výši 6 656 Kč.

5. Žalovaná namítla, že žalobce svým podáním ze dne 5. 12. 2025 nejen snížil původně žalovanou částku, ale současně došlo i ke změně žaloby ve vztahu k dílčímu nároku za duben 2021, který byl nově uplatněn ve vyšší výši, než jak byl specifikován v původní žalobě. Z tohoto důvodu žalovaná vznesla námitku promlčení v rozsahu rozdílu mezi částkou uvedenou v žalobě a částkou nově tvrzenou, a to, jak pokud jde o nárok z titulu pracovní pohotovosti, tak i ve vztahu k přestávkám na jídlo a oddech. Současně žalovaná předložila vlastní výpočet dlužné mzdy s tím, že podle metodiky potvrzené soudy ve věci sp. zn. 8 C 23/2023 má být při rekonstrukci mzdy vycházeno z průměrné mzdy za daný měsíc, avšak s vyloučením mimořádných či ročních odměn, které se poskytují za delší časové období a podle žalované by neúměrně a nepřesně navyšovaly příjem v jednotlivých měsících. Zdůraznila, že mimořádné odměny — například roční bonusy a dlouhodobé odměny — mohou zvýšit měsíční příjem až o desítky procent, což vede k nereálnému skokovému navýšení průměrné mzdy (např. v listopadu 2020 o přibližně 27 %). Tvrdila, že naopak její metodika vede k podstatně stabilnějším hodnotám a více odpovídá reálným příjmům žalobce. Na základě svého výpočtu dospěla žalovaná k závěru, že maximální částka, kterou může soud žalobci přiznat v mezích žaloby, činí 220 197,27 Kč, tedy o 53 922,73 Kč méně, než činí žalobcem po úpravě tvrzená částka. Nadto žalovaná namítla, že žalobce nesprávně uvádí počty hodin přestávek v některých měsících, jelikož podle docházky čerpal v uvedených měsících dovolenou nebo náhradní volno.

6. Žalobce k námitkám žalované tvrdil, že pokud by nebyly zohledněny částky odměn, které jsou dlouhodobějšího charakteru, při výpočtu dlužné částky, pak by dosažená mzda za práci neodpovídala realitě. Poukazoval na výpočet, který soud provedl v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 23/2023, kdy vycházel z hrubé mzdy se všemi příplatky (paušální příplatek a individuální prémie, ale bez náhrad). Správnost výpočtu pak byla potvrzena i odvolacím soudem, který zdůraznil, že není možné postupovat dle § 351 zák. práce, kde je upraven průměrný výdělek, neboť tento způsob se použije pouze tam, kde to zákoník práce stanoví. Ke vznesené námitce promlčení za měsíc duben 2021 žalobce uvedl, že tuto námitku uznává.

7. Podle § 78 odst. 1 zákoníku práce pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je ad a) pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, ad b) dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou, ad h) pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele.

8. Podle § 88 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu, nebo práce, zajištěna přiměřená doba na oddych a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první. Dle odstavce 4 téhož ustanovení zákona se poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech nezapočítávají do pracovní doby.

9. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl v rozsahu částky 236 412,49 Kč s úroky z prodlení jdoucími vždy ode dne následujícího po dni splatnosti té které částky dlužné mzdy. Současně byla žaloba, co do částky 37 707,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítnuta na základě následujících skutkových zjištění:

10. Z pracovní smlouvy ze dne 4. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalobce nastoupil k žalované na pracovní pozici hasič – specialista, s místem výkonu práce Jméno žalované původně na dobu určitou. Dodatkem ze dne 30. 4. 2018 byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou.

11. Z Dohody o pracovní pohotovosti ze dne 31. 5. 2017 byla zjištěno, že byla sjednána pracovní pohotovost, neboť vzhledem k nutnosti zajištění nepřetržitého a nerušeného provozu výrobních zařízení zaměstnavatele bylo nutno zajistit stálou servisní podporu z pracoviště, kde byl žalobce zaměstnán (I.). Rámcový rozsah pracovního pohotovosti byl 110 hodin měsíčně, místo pracovní pohotovosti: nebytové prostory právnická osoba při právnická osoba v prvním patře budovy č. obj. Anonymizováno, stp. č. hodnota, katastrální území adresa. Maximální čas dojezdu byl sjednán do dvou minut (II. písm. a), c) d)).

12. Ze smlouvy o mzdě ze dne 31. 12. 2019 bylo zjištěno, že výše základní měsíční mzdy bude s platností od 1. 1. 2020 ve výši 23 100 Kč měsíčně. Výše základní měsíční mzdy s platností od datum byla sjednána ve výši 25 200 Kč měsíčně, což bylo zjištěno ze smlouvy o mzdě ze dne 1. 4. 2022.

13. Do spisu byly založeny kopie výplatních pásek žalobce (č.l. 21–23, 30–34), které však byly nečitelné, soud tedy z těchto důkazů nevycházel a pro potřeby výpočtu nároku vycházel ze mzdových listů.

14. Z rozvrhu pracovních směn bylo zjištěno, že žalobce byl zařazen ve směně C, v níž pracovali dále jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, právnická osoba. Ve směně B pracoval jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO. Směna pracovala vždy 24 hodin a poté byly 2 dny volna, pokud někomu z nich nebyla nařízena mimořádná směna.

15. Z kolektivní smlouvy pro rok 2021 uzavřené mezi zaměstnavatelem právnická osoba a právnická osoba a právnická osoba soud zjistil, že pracovní doba byla stanovena v délce 37,5 hodin týdně. Zaměstnavatel se mimo jiné zavázal poskytovat zaměstnanci vždy nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v délce 30 minut s tím, že přestávky se nezapočítávají do pracovní doby. Odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců Anonymizováno činila 50 % průměrného výdělku (oddíl C ad k, 4.).

16. Z kolektivní smlouvy pro rok 2022, uzavřené mezi zaměstnavatelem právnická osoba a právnická osoba a právnická osoba soud zjistil, že pracovní doba byla stanovena v délce 37,5 hodin týdně. Zaměstnavatel se mimo jiné zavázal poskytovat zaměstnanci vždy nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v délce 30 minut s tím, že přestávky se nezapočítávají do pracovní doby. Odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců Anonymizováno činila 50 % průměrného výdělku (oddíl C ad k, 2.).

17. Dopisem ze dne 9. 4. 2024 žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 671 118 Kč s příslušenstvím do 19. 4. 2024.

18. Z dohody o skončení pracovního poměru, která není datována bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na skončení pracovního poměru žalobce u žalované ke dni 31. 7. 2022 z důvodu uvedených v § 52 písm. c) zák. práce, neboť došlo ke zrušení pracovní pozice Hasič specialista u zaměstnavatele, a to s účinností od 1. 8. 2022. Žalobci náleží nárok na odstupné dle § 67 zák. práce ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku a další odstupné dle platné kolektivní smlouvy a vnitřních předpisů zaměstnavatele ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního výdělku.

19. Ke shodnému návrhu účastníků byl proveden důkaz listinami, a to protokoly o výpovědích osob slyšených v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 23/2023, neboť účastníci řízení si nepřáli tyto výpovědi opakovat.

20. Z výpovědi jméno FO jako žalobce v řízení sp. zn. 8 C 23/2023 soud zjistil, že pohotovost sloužil od 22:00 hodin do 5:00 hodin ráno. V prvním patře budovy byly šatny a postele. V té době se ale realizovaly výjezdy, které se buď týkaly jeho práce, nebo obdrželi úkony od dispečera podniku, např. úklid sněhu, nebo čerpání vody v kanálu. Také byli napojeni na systém adresa a účastnili se výjezdů na výpomoc u požárů v okrese Anonymizováno. I když některou práci vykonávali pouze dva lidé, všichni na směně byli vzhůru. Úkoly dostávali buď telefonicky, nebo dispečer přišel osobně. Velitel družstva měl postel v kanceláři. Na směně pracovalo šest lidí. Na výjezd jich mohlo jet nejvýše pět, protože ústřednář musel být stále k dispozici u vysílačky a telefonu, tedy nemohl místnost opustit. Obvyklá pracovní směna začínala v šest hodin ráno rozdělením práce a techniky. Hasiči pracovali mimo jiné jako zahradníci, uklízeči, řidiči autofekálu apod. Zajišťovali úklid sněhu, nebo sekání trávy, asistovali na provozech při opravách, údržbě a servisu a následně měli požární dozor. Vyjížděli také po areálu k úkolům hašení požáru. Pracovní směny i pohotovost vykonávali ve stejném objektu, stejná kancelář i ústředna. V rozhodném období nedržel žádnou pohotovost mimo pracoviště. Výjezd k zásahu, nebo výkon jiné práce, se projevil vždy na mzdě osoby, která práci přímo vykonávala. Na výjezd a na čerpání kalů obvykle vyjížděli dva lidé, odklízení sněhu prováděla jedna osoba. Zaplaceno dostal jen ten, kdo byl určen ke konkrétní práci, ačkoli ostatní byli vzhůru a například připravovali materiál či vozidla a byli k dispozici pro případ např. dopravy vody k zásahu. Na obědy docházeli do budovy vzdálené cca 800 až 1 000 m. Často jezdili autem, pěšky by se nemohli ve stanoveném čase vrátit. Ani za účelem oběda nemohli opustit budovu bez vysílačky. Ze směny mohly jít na oběd pouze dvě osoby. Další dvě prováděly asistenční práce, jeden ze směny musel zůstat na ústředně a jeden jako velitel. V době přestávky na oběd nebylo možné opustit areál. To by musel přijít náhradou někdo z jiné směny. V prostorách, kde byla šatna a postele, nebyly vykonávány denní práce, tam ale ze směny mohli být jen čtyři lidé. Četnost úkonů v noci se odvíjela od okolností. Stávalo se, že v zimě třeba odklízeli sníh i 3 x, nebo 4 x za noc. Třikrát až pětkrát měsíčně byl výjezd fekálu k odčerpání vody. Také třeba hlídali ucpávkové vaky, aby nedošlo k úniku vody přes čističku a kanály do Labe. Pokud problém řešily dodavatelské firmy, jezdili hasiči pro elektrikáře, potrubáře nebo zámečníky služební autem. Při výpomoci státním hasičům za pomoci velkoobjemového vozu dováželi vodu, pokud hořely lesy nebo pole, a zajišťovali tak kyvadlovou dopravu vody. Měli také požární plošinu PP 27 a zejména v době, kdy státní hasiči měli plošinu rozbitou, vypomáhali s výškovými pracemi, jako je kácení nebo prořezávání stromů, nebo požáry výškových budov. Někdy byl zásah šestkrát nebo dvanáctkrát v měsíci, jindy třeba pouze jednou nebo dvakrát. Často také vykonávali asistenční práce, neboť v areálu jsou převážně nejiskřivé provozy, a pokud se provádějí opravy či úpravy, drží hasiči dozor 24 hodin i po ukončení prací a chodí provoz po hodině kontrolovat, přičemž s termokamerou sledují, zda nedochází k zahoření. Reakce musí být okamžitá nejen, když třeba praskne potrubí s párou, ale i tehdy, když sněží a je třeba zajistit areál proti pracovním úrazům. Někdy je třeba dojet pro sůl, která se občas doplňovala i v noci. Na pozici ústřednáře se střídali, byla to práce, která na žalobce vycházela dvakrát až třikrát do měsíce. Pokud ústřednář potřeboval opustit místnost, nahradil ho buď velitel, nebo někdo ze směny z patra.

21. Z výpovědi svědka jméno FO, který byl zaměstnancem žalované od září 1993 do července 2022 na pracovní pozici hasiči a hasič strojník na směně C, soud zjistil, že na směně bylo vždy šest zaměstnanců ve složení operační, velitel, strojník a hasiči. Hasič při výkonu zásahu provádí hašení, strojník k požáru dopravuje auto a obsluhuje vodu z auta. Na ústředně se střídali, tam byla práce bez přerušení. Operační prakticky nemohl opouštět místnost s telefonem, musel veliteli hlásit i odchod na WC nebo do sprchy, a pokud velitel neměl čas ho zastoupit, musel vzbudit někoho dalšího. Pohotovost vykonávali ve stejném domě, jako bylo jejich pracoviště, pouze byli v ložnici v patře. Sprchu a WC používali ty, které byly na pracovišti. V době pohotovosti, například po osm následujících hodin, po hodině hlídali, aby nedošlo k zahoření po svářečských pracích, které byly vykonávány do 18:00 hodin. Také museli jezdit pro lidi, jejichž potřebnost na pracovišti vznikla. Když bylo nutné čerpat kanály a instalovat ucpávky, muselo se hlídat, aby nedošlo k průsaku do Labe. Také když se zhoršila bezpečnostní situace státu, nebo byla technopárty nebo třeba Silvestr, museli po celou noc po hodině kolem plotu obcházet areál. Se stejným intervalem kontrolovali areál, když byla nahlášena hrozba vznícení. Většinou byli placeni za výkon pohotovosti, jen málokdy velitel připsal nějaké hodiny jako přesčasy. Při pohotovosti docházelo k nutnosti zásahu několikrát za měsíc. Když něco uniklo do kanálu a hrozil průnik do Labe, museli kontrolovat a dofukovat vak. Také se stávalo, že něco prosáklo do izolace a hrozilo vznícení. Na oběd chodili do jídelny, ale protože, pokud vznikne nutnost zásahu, musí vyjet do dvou minut, nedalo se to stihnout jinak, než že na oběd jezdili autem s výzbrojí a stávalo se, že z oběda byli odvoláni k zásahu, když došlo k nějakému úniku, třeba čpavku. Svědek připustil, že s žalobcem o tomto řízení mluvil.

22. Z výpovědi žalobce jméno FO, v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 23/2023 v pozici svědka, bylo zjištěno, že u žalované byl zaměstnán jako po dobu pěti let. Jeho pracovní poměr skončil v srpnu 2022. Na směně jich bylo vždy šest, a to velitel družstva, jeden v ústředně a ostatní hasiči pro výjezd. Denní pracoviště hasičů bylo ve stejné budově, pouze dvoje schody dolů ve směru od ložnice a šatny pro pohotovost. Sociální zařízení bylo stejné pro denní práci i pohotovost. Na noční pracovní pohotovosti byli v ložnici, svědek měl ložnici na šatně. Ložnice byla od chodby oddělena dveřmi, ale zvuky z garáže a ústředny pořád slyšeli. Na ústředně byla pořád zapnutá vysílačka. V průběhu pohotovosti se na ústředně střídali, velitele střídal jeho zástupce, když on měl dovolenou. K nočním výjezdům docházelo např., když něco vyteklo do kanálu a bylo nutné instalovat ucpávky nebo ucpávky pak hlídat. Stávalo se také, že bylo nutné dojet pro někoho z vedení osobním autem. Četnost úkonů v pohotovosti byla různá, někdy se třeba týden nestalo nic a pak zase třikrát nebo čtyřikrát za týden úkony byly. Když bylo potřeba v noci pro někoho dojet, operační to přišel na ložnici oznámit a někdo se oblékl a odjel. Pokud byly instalovány ucpávky, muselo se kontrolovat celou noc, zda nehrozí průsaky, kontroly byly nařízeny i po půl hodině. Pro denní pohotovost, čímž svědek označoval půl hodiny na večeři nebo půlhodinu na oběd, nebyl určen přesný čas, bylo nutné se tam prostřídat. Často se do jídelny jezdilo autem, protože by jinak nebylo možné odjet včas na zásah. Doba odjezdu k zásahu byla dvě minuty. Na oběd s sebou museli mít vysílačku, nestávalo se úplně často, že byli voláni k zásahu z oběda, ale v období od března 2020 do srpna 2022 se to určitě stalo. Asi tak pětkrát až desetkrát do roka vyjížděli ven k zásahu spolu se státními hasiči

23. Z výpovědi svědka jméno FO, který u žalované pracoval jako hasič a později jako hasič – strojník od listopadu 2016 a jehož pracovní vztah skončil před rokem, soud zjistil, že na směně jich bylo šest ve složení velitel, pracovník ústředny, hasiči a strojníci. Hasič je řadový zaměstnanec, který provádí hasební zásahy, hasič, strojník může řídit a obsluhovat hasičský vůz. Na ústředně se střídali tak, že vždy jeden sloužil celých 24 hodin. Pokud potřeboval ústřednu opustit, musel o zástup požádat velitele a jestliže ten nemohl, někoho dalšího ze směny. Vysílačky musel někdo hlídat pořád. Pracovní pohotovost se vykonávala ve stejné budově jako práce, pouze v prvním patře, kde byly příslušné místnosti a šatny. Sociální zařízení bylo stejné pro pohotovost i pro pracoviště. Když došlo k poplachu, byl vzhůru celý dům, čekali na zprávy od velitele, co se děje a kam se pojede. Při požárech spolupracovali s integrovaným záchranným systémem. Mohlo dojít také k technickým pracím ve fabrice, např. když něco uteklo, dávaly se ucpávky do kanalizace. Při úniku čpavku ho bylo nutné zkrápět. Stávalo se také, že je zavolal dispečink k odklízení sněhu v noci. Stávalo se, že při odklízení sněhu nebo při zásahu byli tři hodiny pryč, ale ve výkazech se objevila jedna přesčasová hodina. I když na výjezd odjížděli třeba jen dva lidé, vzhůru byli všichni a ti se starali o ostatní věci. Při odklízení sněhu bylo třeba dojít pro multikáru, nastartovat jí a vyjet k odklízení. Při kontrole a instalaci ucpávek byl postup prakticky stejný jako při zásahu, to znamená, že bylo nutné reagovat skoro stejně rychle, tj. do dvou minut. Výjezd na zásah byl v noci někdy dvakrát, třikrát, někdy i pětkrát do měsíce. Při 24hodinové směně se stávalo, že jeli na zásah i pětkrát. Na oběd se obvykle dojíždělo autem, protože to bylo přes půl fabriky. Nosili s sebou vysílačky. Jinak by se nestihli vrátit. Při obědě se střídali po dvou, čtyři vždy zůstali na baráku. Asi dvakrát za těch šest let se stalo, že byli z oběda odvoláni k zásahu, ale to riziko zde bylo kdykoliv.

24. Z výpovědi svědka jméno FO, který byl u žalované společnosti zaměstnán v letech 2011 až 2021, nejprve na pozici hasič a později jako hasič – strojník, bylo zjištěno, že služba trvala vždy 24 hodin, na směně bylo šest osob. Prostory pro pohotovost byly ve stejné budově, jako bylo pracoviště, pouze po schodech nahoru. Sociální zařízení bylo společné pro pohotovost i pracoviště. K zásahům v době pohotovosti docházelo často. Na ústřednu bylo staženo hlídání komplexu, takže když něco „začoudilo“, museli jet. Když se do 18:00 hodin svářelo, měli pak 8 hodin následný dohled. Také se stalo, že museli chodit hlídat celý areál kolem plotu. Spolupracovali s integrovaným záchranným systémem, jezdili jim pro vodu nebo měli i společné výjezdy. Skoro na každé směně se něco dělo. Nevyjížděli všichni, práci měli tak dva až tři. Na výplatách se to někdy objevilo, podle toho, jak to velitel napsal. Výjezd na zásah byl do dvou minut, zapisoval se čas výjezdu, i čas příjezdu na požářiště. Na oběd většinou jezdili autem s plnou výbavou, protože když by byl zásah a nevyjelo se do dvou minut, hrozily sankce. Svědek určitě byl z oběda odvolán na zásah, třeba dvakrát do měsíce. Týkalo se to např. úniku čpavku, nebo když hlásil systém nějaký další únik. Nebylo možné, aby v průběhu přestávky na oběd vyřizoval nějaké osobní věci nebo třeba odešel z areálu pryč. Musel se zdržovat v blízkosti auta kvůli výjezdu.

25. Z výpovědi svědka jméno FO, který byl u žalované zaměstnán od září 2002 do 31. 8. 2022, soud zjistil, že pracoval jako velitel mužstva, řídil chod celé směny. Na směně bylo šest lidí, velitel, ústřednář, 2 strojníci a hasiči. Prostory pro denní i noční službu byly v jedné budově, byla tam ústředna, svědkova kancelář, učebna, garáž, dílna, sociálky, šatny a dvě ložnice. Svědek měl postel v kanceláři. Ústřednář také nemohl svoji kancelář opustit, protože tam byly staženy telefony a hlásiče požáru z celé fabriky. I jako velitel si mohl v době pohotovosti v kanceláři lehnout a po dvaadvacáté hodině i spát, ale moc se to nedalo, protože byli napojeni na integrovaný záchranný systém a slyšeli rádioprovoz z Kolína, Mladé Boleslavi atd. Zvuk nemohli zeslabit, protože by řádně neslyšeli, a když včas nereagovali, byli dotazování, proč neodpovídají. V areálu byla také čerpačka vody, konkrétně tanky se zásobníky vody. Pokud provozy odebíraly vodu příliš rychle a docházelo k rychlému poklesu hladin, ozval se hlasitý klakson jako siréna. Při tom nešlo ani telefonovat, pro hluk, který ustal, až když se hladina zvedla. V podstatě docházelo k nějaké události každou směnu. Telefonicky jim hlásil požáry i ústav paliv. Každé ráno se v 6:30 hodin projednávaly práce, které se v ten den měly dělat. Poradě byli přítomni, kromě svědka, bezpečnostní technik, mistr pro konkrétní práce, dispečer fabriky a vedoucí konkrétního provozu. Domluvili se na podmínkách výkonu prací. Protože se jednalo o nebezpečné provozy, všichni si vyžadovali asistenci hasičů. Každou směnu i o víkendech v podniku probíhaly nějaké práce, které museli hasiči hlídat v plné pohotovosti. Hlídali dodržení bezpečného pracovního postupu. Když se jedná o provozy, kde se pracuje s ředidlem a současně probíhá řezání, je vysoké riziko výbuchu a možných úmrtí. Na směně bylo hasičů málo, firmy se střídaly a oni se také střídali po dvou hodinách. Např. když do 18:00 hodin svářeli, požadovali následný osmihodinový dohled. Často žádala o pomoc i státní hasičská jednotka, třeba když neměli potřebnou výškovou techniku. V tomto druhu provozu v případě požáru do čtvrt hodiny či deseti minut dochází k deformaci trubek. V podniku je čistička, stávalo se, že uniklo ředidlo a hasiči museli to potrubí nafouknout ucpávkovým vakem a do rána kontrolovat jeho pevnost. Bylo také třeba pomocí fekálu odčerpat uniklé látky. Stalo se rovněž, že prasklo potrubí převádějící ropné produkty a materiál se rozstříkl všude. Když zůstal stát vagón na nádraží i o sobotách a nedělích, dojížděli hasiči autem pro strojvůdce nebo pracovníka váhy. Podle pokynů dispečera odklízeli sníh, případně solili, aby nedošlo k úrazu. Uklízelo se třeba od 03:00 hodin do 05:00 hodin. Reakční doba pro výjezd k požáru je dvě minuty, ale stejně rychle museli zasahovat i v případě prasklého potrubí či vody. Stávalo se to často, pětkrát až desetkrát. O zásazích svědek činil zápisy do strážní knihy, psal tam veškerou činnost i hodiny, které při zásazích strávili. Co se s těmito záznamy stalo, neví. Na oběd jezdili autem, pěšky to nešlo, protože na výjezdu museli být do dvou minut, museli s sebou nosit vysílačky. Pokud by si někdo v době oběda potřeboval něco vyřídit mimo areál, musel by za sebe sehnat zástup. Do práce by musel někdo jiný. I z oběda se museli tak dvakrát až třikrát za rok vracet kvůli zásahu, např. kvůli úniku čpavku, svědek si vybavil také výjezd na devátou kolej, kdy došlo k úniku materiálu a oleje přečerpávaných do potrubí. V objektu byla rovněž spalovna nebezpečného odpadu. Stalo se, že mazut tekl po cestě a hasiči museli kontrolovat zasypání sorbentem, jímat ho do sudů, protože byl rozlit po v délce 3 km a museli to i uklidit. Práci museli konat bez ohledu na to, zda byla doba oběda či pohotovosti. O víkendu kantýna nefungovala, mohli si svoje přinesené jídlo uložit v ledničce a ohřát na sporáku nebo mikrovlnce. Byla tam i voda na mytí nádobí. Najedli se v době, kdy na to byl prostor.

26. Ze mzdových listů (č.l. 115-117), přehledu služeb se zohledněním tabulek výpočtů zpracovaných žalobcem i žalovanou bylo zjištěno, kolik v kterém měsíci měl žalobce hrubou mzdu, a to včetně mimořádných odměn, kolik mu bylo vyplaceno za nemoc či čerpanou dovolenou, jaká částka za pracovní pohotovost mu byla vyplacena, kolik odpracoval v tom kterém měsíci hodin, kolik měl hodin pracovní pohotovosti a kolik měl v tom kterém měsíci neplacených přestávek – u přestávek vycházel soud z evidence žalované.

2020 hrubá mzda dle ML v Kč náhrady nemoc,dovolená v Kč

Vyplaceno v Kč za pohotovost počet odpracovaných

Počet hodin pohotovosti

Počet hodin přestávek hodin

1

36898

0

6365

160

70

10

2

37958

0

7093

167

78

9

3

42846

0

6365

160

70

10

4

35734

0

6690

159,5

0

10

5

39093

0

6690

159,5

70

10

6

38351

0

7454

167

78

10

7

38376

9362

5657

135

58

8

8

43372

9362

5657

140

58

7

9

27306

8177

4194

103

43

6

10

26397

12726

2827

64

29

3

11

46855

6238

5556

135

57

8

12

50461

3119

8575

196

0

0

2021 hrubá mzda dle ML v Kč náhrady nemoc,dovolená v Kč

Vyplaceno v Kč za pohotovost počet odpracovaných

Počet hodin pohotovosti

Počet hodin přestávek hodin

1

40731

3314

7147

153

69

8

2

35113

3314

5800

128

56

8

3

44770

0

8494

204

82

11

4

64786

0

8420

182

86

10

5

37582

3133

6266

151

64

8

6

42847

0

7637

183

78

10

7

43258

9960

5292

126

51

7

8

41191

9960

6018

142

58

7

9

48473

0

7678

181

74

9

10

47800

0

8042

195

75

10

11

55669

6862

6326

153

59

8

12

49652

13724

6326

125

59

6

2022 hrubá mzda dle ML v Kč náhradyAnonymizovánonemoc,dovolená v Kč

Vyplaceno v Kč za pohotovost počet odpracovaných hodin

Počet hodin pohotovosti

Počet hodin přestávek

1

46630

0

10067

183

85

10

2

37940

0

6751

151

0

8

3

58578

0

9475

181

80

9

4

54690

3607

8117

163

72

9

5

48095

3608

8117

174

72

9

6

42072

7216

6426

135

57

7

7

316482

277220

7705

119

67

6

27. Výše uvedená skutková zjištění jsou závěrem pro následující právní závěr soudu:

28. Pokud se týče posouzení doby pracovní pohotovosti, vycházel soud z judikatury Soudního dvora Evropské unie, a to. C 151/02, Jaeger nebo C-437/05, Vorel, v níž je považován za pracovní dobu i čas, kdy je zaměstnanci umožněno odpočinout si přímo na pracovišti v době, kdy výkon práce není požadován, a pracovní pohotovost na pracovišti tak lze držet i ve spánku zaměstnance, a C-518/15, Matzak, kdy byla za pracovní dobu považována i doba tzv. pracovní pohotovosti, kterou pracovník musí trávit doma s povinností reagovat na povolání zaměstnavatelem do osmi minut, neboť taková povinnost velmi významně omezuje možnosti pracovníka (i v tomto případě hasiče) věnovat se jiným činnostem. Za podstatné soud má i rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-344/19 a C-580/19, v němž se opět jednalo o hasiče, přičemž byl vysloven závěr, že doba pracovní pohotovosti musí být automaticky kvalifikována jako „pracovní doba“, pokud má pracovník povinnost během této doby zůstat na pracovišti, které je odlišné od jeho bydliště, a být tam k dispozici zaměstnavateli. Doby pracovní pohotovosti včetně dob v režimu pracovní pohotovosti na zavolání spadají v plném rozsahu rovněž pod pojem „pracovní doba“, pokud omezení uložená pracovníkovi během těchto dob objektivně a velmi významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat s časem, během něhož nejsou vyžadovány jeho profesní služby, a věnovat se vlastním zájmům.

29. Při posouzení otázky přestávek v práci žalobce pak soud vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu – nálezu z 18. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1854/20, v němž byl vysloven závěr, že to, zda byly přestávky čerpané zaměstnancem, neplacenými přestávkami, dle prvé věty § 88 odst. 1) zákoníku práce nebo placenou přiměřenou dobou na oddych a jídlo dle druhé věty § 88 odst. 1) zákoníku práce závisí na tom, zda zaměstnanec ve svém zaměstnání vykonával práce, které nemohou být přerušeny. To, zda práci zaměstnance lze či nelze během přestávky na jídlo přerušit, není dáno charakterem případného zásahu, nýbrž charakterem pracovní povinnosti (pohotovosti) uložené zaměstnanci. Do pracovní doby spadají i všechny doby pracovní pohotovosti, během nichž jsou zaměstnanci uložena omezení, která významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat se svým časem a věnovat se vlastním zájmům. A contrario, pokud by přestávka na jídlo a oddech byla dobou odpočinku, za kterou zaměstnanci nenáležela odměna, pak by si během této doby mohl odpočinout i od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, což pojmově vylučuje povinnost pohotovosti. Pro posouzení nároku stěžovatele je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo či nedošlo k potřebě zásahu.

30. Dále lze vycházet z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 137/2023-107 ze dne 14. 6. 2023, který uzavřel, že z judikatury Nejvyššího soudu ČR lze dovodit, že po dobu přestávky v práci na jídlo a oddech dochází k tzv. suspenzi pracovního závazku a k přerušení výkonu práce, což znamená, že zaměstnanec po tuto dobu má volný čas, s nímž může libovolně nakládat podle své úvahy, a zaměstnavatel není oprávněn jakkoliv kontrolovat či mu určovat, jak zaměstnanec tuto dobu tráví (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 4446/2011). Dále Městský soud v Praze vycházel ze závěru, že zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost i v případě prací, které ze své povahy nemohou být přerušeny, zajistit zaměstnanci přiměřenou dobu na oddych a jídlo, přičemž tato doba se započítává do pracovní doby. Za takovéto práce považuje judikatura Nejvyššího soudu ČR činnosti, které nelze v průběhu směny objektivně přerušit z důvodu daných technologií výroby, pracovním procesem či výkonem práce, jež vyžadují průběžnou kontrolu nebo jinou aktivitu zaměstnance (rozsudek Nejvyššího soudu ČR 23. 4. 2020 sp. zn. 21 Cdo 3521/2019, který sice byl zrušen na základě ústavní stížnosti nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 18. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1854/20, nicméně judikaturní závěr v něm uvedený ohledně charakteru prací, při kterých zaměstnanci nelze poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech, ale toliko přiměřenou dobu na oddych a jídlo, pokud jde o vymezení takovýchto prací, zůstává v platnosti). V neposlední řadě soud odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 9. 9. 2021 ve věci C-107/19 v řízení žalobce jméno FO proti žalovanému Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., v němž Soudní dvůr Evropské unie zodpověděl předběžné otázky položené mu Obvodním soudem pro Prahu 9, a to ad 1 je třeba dobu přestávky, během které zaměstnanec musí být zaměstnavateli k dispozici pro případ nenadálého výjezdu během dvou minut považovat za pracovní dobu ve smyslu článku 2 Směrnice 2003/88 a ad 2 má na posouzení této otázky vliv skutečnost, že k přerušení v případě nenadálého výjezdu dochází pouze nahodile a nepředvídatelně, případně jak často k takovému přerušení dochází. Uvedené předběžné otázky Soudní dvůr Evropské unie zodpověděl tak, že článek 2 Směrnice 2003/88 je třeba vykládat v tom smyslu, že doba přestávky, která je poskytnuta pracovníku v průběhu jeho denní pracovní doby a během které musí být v případě potřeby připraven do dvou minut k výjezdu, je pracovní dobou ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud z celkového posouzení všech okolností vyplývá, že omezení uložená tomuto pracovníku během uvedené doby přestávky jsou takové povahy, že objektivně a velmi významně ovlivňují možnost pracovníka nakládat volně s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány a věnovat se v tomto čase vlastním zájmům.

31. Soud také vycházel z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, č.j. 27 Co 6/2024-281 ze dne 24. 4. 2024, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č.j. 8 C 66/2022-237 ze dne 28. 8. 2023. Odvolací soud zde shodně s citovanou judikaturou zdůraznil, že přiměřená doba na jídlo a oddech, kterou je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnanci i v rámci provozu, který nemůže být přerušen, je upravena v § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce a přestavuje výjimku z obecné povinnosti zaměstnavatele poskytovat přestávky a jde o pracovní dobu za kterou zaměstnanci náleží mzda (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 42/2006). Protože je to zaměstnavatel, který zaměstnanci organizuje pracovní dobu, je jeho věcí, aby vnitřním předpisem či organizačním pokynem sám vymezil charakter vykonávané práce. Pokud má zaměstnanec povinnost být v případě potřeby k dispozici zaměstnavateli a začít konat práci v řádu minut, pak se nejedná o přestávku v práci, ale o pracovní dobu s právem na mzdu (srov. nález Ústavního soud sp. zn. II. ÚS 1854/20). Podle zmíněného nálezu Ústavního soudu může být neplacenou dobou odpočinku naopak pouze taková doba, se kterou může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy, tedy věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici. Současně se soud odvolací věnoval výpočtu dlužné mzdy a jako správný posoudil postup okresního soudu, který z předložených mzdových listů a výplatních pásek zjistil za jednotlivé měsíce hrubou mzdu bez náhrad za dovolenou, kterou následně vydělil počtem skutečně odpracovaných hodin v daném kalendářním měsíci. Výslednou průměrnou hodinovou mzdu za každý kalendářní měsíc předmětného období pak vynásobil počtem neproplacených přestávek na jídlo a oddech, které zjistil z přehledu docházky žalobce. Za správný měl také výpočet, který vycházel z hrubé mzdy se všemi příplatky (např. paušální příplatek, individuální prémie), ale bez náhrad. Dále dovodil, že není možné postupovat dle § 351 a násl. zákoníku práce, kde je upraven průměrný výdělek, neboť tento způsob se použije pouze tam, kde to zákoník práce stanoví. Ke shodným závěrům dospěl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích i v rozsudku č. j. 27 Co 111/2025–199 ze dne 23. 7. 2025, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č. j. 8 C 23/2023–159 ze dne 27. 1. 2025.

32. Pokud se týče pracovní pohotovosti, soud dále vycházel i z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 18 Co 156/2024-449 ze dne 18. 9. 2024, jímž byl z části zrušen a zčásti změněn rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č.j. 11 C 231/2020-422 tak, že nárok žalobce je co do základu opodstatněný. Odvolací soud zde poukázal na směrnici 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, která rozlišuje pracovní dobu a dobu odpočinku (článek 2). Dospěl k závěru, že kdyby měl být žalovaný na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynu zaměstnavatele, nejednalo by se o pracovní pohotovost s odměnou stanovenou vnitřním předpisem zaměstnavatele ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku (§ 140 zákoníku práce), nýbrž o pracovní dobu s nárokem na mzdu nebo plat. Proto je např. pohotovost lékaře na lékařském pokoji pracovní dobou (rozs. SDEU, C-437/05 Vorel) nebo je pohotovost pracovníka na odlehlém místě pracovní dobou (rozsudek SDEU ze dne 9. 3. 2021, C-344/19 Radiotelevizija Slovenia) a nebo je přestávka na jídlo a oddech hasiče s povinností být připraven k zásahu v řádu dvou minut rovněž pracovní dobou (rozsudek SDEU ze dne 9. 9. 2021, C-107/19 Dopravní podnik hl. m. Prahy, viz též nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20 ve věci P.S. proti letišti Ostrava a.s.) dokonce by se jednalo o pracovní dobu (nikoliv o pracovní pohotovost v době odpočinku), i kdyby měl být zaměstnanec připraven doma s povinností dostavit se k zaměstnavateli do osmi minut (rozs. SDEU ze dne 21. 2. 2018, C-518/15, Matzak). Odvolací soud rovněž uzavřel, že je nevýznamné kolikrát byl v daném případě plán vyrozumění a svozu v předmětném období zaměstnavatelem realizován. I kdyby nedošlo k realizaci ani jednoho ničeho by to neměnilo na pohotovosti žalobce v době odpočinku. V daném případě také dovodil, že pohotovost se vyhlášením krizového stavu a svoláním vedoucích zaměstnanců na pracoviště měnila ve výkon práce přesčas.

33. Po provedeném řízení soud i s ohledem na citovanou judikaturu dospěl ke shodným závěrům jako v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 23/2023 či sp.zn. 8 C 66/2022, neboť na základě shodných tvrzení a provedených důkazů bylo i v tomto řízení mezi účastníky nesporné a bylo prokázáno uzavřenou pracovní smlouvou a dohodou o pracovní pohotovosti ze dne 31. 5. 2017, že v rozhodném období od 1. 1. 2020 do 31. 7. 2022 žalobce pracoval u žalované na pracovní pozici hasič - specialista a jeho pracovní poměr skončil dohodou ke dni 31. 7. 2022. Žalobce byl, jak vyplývá z jeho výpovědi i z přehledu směn, zařazen do směny C, stejnou práci vykonávali i zaměstnanci, kteří byli zařazeni do směny B a byli vyslechnuti v řízení vedeném pod sp.zn. 8 C 23/2023, tj. jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO. Práce byla pravidelně vykonávána ve směně dlouhé 24 hodin, pak byl dva dny odpočinek. Práce ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 písmeno a) zákoníku práce byla vykonávána v době od 6:00 do 22:00 hodin, v době od 22:00 do 5:00 hodin byla držena tzv. „pracovní pohotovost“, během níž byly zaměstnanci přítomni v budově, v níž bylo i denní pracoviště, přičemž velitel směny a ústřednář tuto pracovní pohotovost vykonávali přímo na pracovišti (ústředna a kancelář velitele). Žádný ze směny nemohl dobu pracovní pohotovosti trávit mimo tuto budovu. Z výpovědí žalobce, v řízení sp. zn. 8 C 23/2023 v pozici svědka, i svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO (v řízení sp. zn. 8 C 23/2023 v pozici žalobce) vyplývá, že v průběhu této pohotovosti mohlo docházet a také docházelo, k výkonu práce, ať již spočívala v údržbě komunikací, dohledu na provozy z hlediska požární bezpečnosti či technických, nebo požárních zásazích. Žalobce tedy byl povinen, stejně tak, jako ostatní ze směny, být přítomen na určeném místě mimo své bydliště a být okamžitě připraven k výkonu práce. Nemohlo se tak jednat ve smyslu § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce o pracovní pohotovost, ale o pracovní dobu, přičemž je bez právního významu, že k událostem vyžadujícím činnost zaměstnanců HZS docházelo nepravidelně a v některých obdobích i zřídka, neboť to nic nemění na povinnosti zaměstnanců být připraven k okamžitému zásahu, když povinnost výjezdu jednotky je do dvou minut od vyhlášení poplachu. Soud má za to, že rozhodné skutečnosti vyplývají již z tvrzení sporných stran, která se shodují, i z listinných důkazů a výpovědí slyšených svědků, které odpovídají listinám předloženým žalovanou. Tyto výpovědi pak prokazují, že k zásahům, či práci v době „pracovní pohotovosti“ docházelo a že pohotovost probíhala mimo bydliště pracovníků HZS, což žalovaná sama potvrzovala.

34. Soud dále dospěl k závěru, že žalobce jako hasič – specialista, vykonával pro žalovanou společnost práci, která ze své povahy nemůže být přerušena, a tedy čerpané přestávky představovaly pracovní dobu ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1, písm. a) zákoníku práce a tyto přestávky posoudil jako tzv. přiměřenou dobu na jídlo a oddech dle § 88 odst. 1 věta druhá zákoníku práce, která se započítává do pracovní doby a náleží za ně mzda, neboť má za rozhodující charakter práce žalobcem vykonávané. Pokud by totiž žalobce opustil areál žalované za účelem přestávky na jídlo a oddech, došlo by tím k porušení právního předpisu, a to § 11 odst. 2, písmeno a) a § 18 vyhlášky ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, neboť by ohrozil splnění podmínek pro akceschopnost jednotky za situace, kdy její povinností je výjezd do 2 minut od vyhlášení poplachu. Za této situace přestávka na jídlo a oddech neumožnovala, aby během ní žalobce zcela volně nakládal se svým časem a věnoval se vlastním zájmům (opuštění areálu, jak bylo potvrzeno výpověďmi svědků, by bylo něčím výjimečným, vyžadujícím zajištění přítomnosti zastupujícího pracovníka). Hasič si během této doby nemohl odpočinout od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, a dle citované judikatury Ústavního soudu i judikatury Evropského soudního dvora se proto muselo jednat o pracovní dobu ve smyslu § 78 odst. 1 zákoníku práce. Pro posouzení nároku žalobce pak je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo, či nedošlo k potřebě zásahu (viz II. ÚS 1854/20).

35. Ohledně výše uplatněného nároku soud postupoval v souladu s citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 62 Co 137/2023-107 ze dne 14. 6. 2023, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č.j. 27 Co 6/2024-281 ze dne 24. 4. 2024 i rozsudkem téhož soudu ze dne 23. 7. 2025 č. j. 27 Co 111/2025–199, tedy ze mzdových listů a přehledů docházky vypracovaných žalovanou, kdy vycházel soud z hrubé mzdy se všemi příplatky, včetně všech druhů odměn. Pro každý jednotlivý kalendářní měsíc soud vyšel z hrubé mzdy uvedené ve mzdovém listu, od níž odečetl vyplacené náhrady mzdy (zejména za nemoc a dovolenou) a dále částku již vyplacenou žalobci jako odměnu za pracovní pohotovost. Takto zjištěnou částku představující skutečně odměňovanou práci soud vydělil počtem odpracovaných hodin v daném měsíci a stanovil tím průměrnou hodinovou mzdu žalobce za příslušný měsíc. Takto určenou průměrnou hodinovou mzdou soud vynásobil počet hodin pracovní pohotovosti vykázaných v daném měsíci a zjistil částku, která měla být žalobci za tuto dobu správně vyplacena jako mzda. Od této částky soud odečetl již vyplacenou odměnu za pracovní pohotovost a výslednou částku považoval za oprávněný doplatek mzdy za pracovní pohotovost za konkrétní měsíc.

36. Stejnou metodiku soud použil i při výpočtu nároku žalobce za dobu přestávek na jídlo a oddech, které byly posouzeny jako součást pracovní doby. Soud pro každý měsíc vyšel z téže průměrné hodinové mzdy stanovené na základě hrubé mzdy po odečtení náhrad mzdy a již vyplacené odměny za pracovní pohotovost. Tuto průměrnou hodinovou mzdu soud následně vynásobil počtem hodin přestávek na jídlo a oddech vykázaných v daném měsíci.

Výsledkem tohoto výpočtu soud zjistil částku, která měla být žalobci za přestávky na jídlo a oddech správně vyplacena jako mzda. Vzhledem k tomu, že za tuto dobu žalobci nebyla poskytnuta žádná odměna, odpovídá takto vypočtená částka oprávněnému nároku žalobce za jednotlivé měsíce.

37. Za měsíc leden 2020 soud zjistil, že žalobci při průměrné hodinové mzdě 190,83 Kč náleží za 70 hodin pracovní pohotovosti částka 13 358,19 Kč, přičemž vyplaceno bylo pouze 6 365 Kč, takže za pracovní pohotovost zbývá k úhradě 6 993,19 Kč. Dále za 10 hodin doby na jídlo a oddech při stejné průměrné hodinové mzdě náleží žalobci částka 1 908,31 Kč. Celkem má žalobce za měsíc leden 2020 nárok na doplatek mzdy ve výši 8 901,50 Kč.

Za měsíc únor 2020 soud zjistil, že při průměrné hodinové mzdě 184,82 Kč činí nárok žalobce za 78 hodin pracovní pohotovosti částku 14 415,99 Kč, přičemž vyplaceno bylo 7 093 Kč, a k úhradě tak zbývá 7 322,99 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech žalobci náleží částka 1 663,38 Kč. Celkový oprávněný nárok žalobce za měsíc únor 2020 tak činí 8 986,37 Kč.

Za měsíc březen 2020 soud stanovil průměrnou hodinovou mzdu ve výši 228,01 Kč. Za 70 hodin pracovní pohotovosti náleží žalobci částka 15 960,44 Kč, z níž bylo vyplaceno 6 365 Kč, a zbývá tedy 9 595,44 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech při stejné hodinové mzdě činí nárok 2 280,06 Kč. Celkový doplatek mzdy za měsíc březen 2020 činí 11 875,50 Kč.

Za měsíc duben 2020 činila průměrná hodinová mzda 182,09 Kč. Jelikož žalobce v tomto měsíci nevykázal žádné hodiny pracovní pohotovosti, nevznikl mu z tohoto titulu nárok.

Za měsíc květen 2020 soud zjistil průměrnou hodinovou mzdu ve výši 203,15 Kč. Za 70 hodin pracovní pohotovosti náleží žalobci částka 14 220,75 Kč, přičemž vyplaceno bylo 6 690 Kč, a k úhradě zbývá 7 530,75 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 2 031,54 Kč. Celkově má žalobce za měsíc květen 2020 nárok na doplatek mzdy 9 562,29 Kč, zde však žalobce požadoval částku nižší, proto soud nemohl nárok překročit a přiznal jen 9 514,14 Kč.

Za měsíc červen 2020 byla průměrná hodinová mzda stanovena částkou 185,01 Kč. Za 78 hodin pracovní pohotovosti žalobci náleží 14 430,93 Kč, přičemž vyplaceno bylo 7 454 Kč, a zbývá tak 6 976,93 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 850,12 Kč. Celkový doplatek mzdy za měsíc červen 2020 činí 8 827,05 Kč.

Za měsíc červenec 2020 soud vyčíslil průměrnou hodinovou mzdu na 173,01 Kč. Za 58 hodin pracovní pohotovosti náleží žalobci 10 034,86 Kč, přičemž vyplaceno bylo 5 657 Kč, a k úhradě zbývá 4 377,86 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech při téže mzdě činí nárok 1 384,12 Kč. Celkem má žalobce za měsíc červenec 2020 nárok na 5 761,98 Kč.

Za měsíc srpen 2020 soud stanovil průměrnou hodinovou mzdu ve výši 202,52 Kč. Za 58 hodin pracovní pohotovosti činí nárok 11 746,24 Kč, z čehož bylo vyplaceno 5 657 Kč, a zbývá tedy 6 089,24 Kč. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech náleží žalobci 1 417,65 Kč. Celkový doplatek mzdy za měsíc srpen 2020 činí 7 506,89 Kč.

Za měsíc září 2020 byla průměrná hodinová mzda 145 Kč. Za 43 hodin pracovní pohotovosti žalobci náleží 6 235 Kč, přičemž vyplaceno bylo 4 194 Kč, a zbývá 2 041 Kč. Za 6 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 870 Kč. Celkem žalobci za měsíc září 2020 náleží 2 911 Kč.

Za měsíc říjen 2020 soud zjistil průměrnou hodinovou mzdu ve výši 169,44 Kč. Za 29 hodin pracovní pohotovosti náleží žalobci 4 913,69 Kč, přičemž vyplaceno bylo 2 827 Kč, a zbývá tak 2 086,69 Kč. Za 3 hodiny doby na jídlo a oddech činí nárok 508,31 Kč. Celkový doplatek mzdy za měsíc říjen 2020 činí 2 595 Kč.

Za měsíc listopad 2020 byla průměrná hodinová mzda stanovena částkou 259,71 Kč. Za 57 hodin pracovní pohotovosti náleží žalobci 14 803,53 Kč, z nichž bylo vyplaceno 5 556 Kč, a zbývá k úhradě 9 247,53 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech při stejné mzdě činí nárok 2 077,69 Kč. Celkový oprávněný nárok žalobce za měsíc listopad 2020 činí 11 325,22 Kč, zde však žalobce požadoval částku nižší, proto soud nemohl nárok překročit a přiznal jen 11 201,10 Kč.

38. Za měsíc leden 2021 soud zjistil, že žalobci při průměrné hodinové mzdě 197,84 Kč náleží za 69 hodin pracovní pohotovosti částka 13 651,18 Kč, přičemž vyplaceno bylo pouze 7 147 Kč, takže za pracovní pohotovost zbývá k úhradě 6 504,18 Kč. Dále za 8 hodin doby na jídlo a oddech náleží žalobci částka 1 582,75 Kč. Celkem má žalobce za měsíc leden 2021 nárok na doplatek mzdy 8 086,92 Kč.

Za měsíc únor 2021 soud stanovil průměrnou hodinovou mzdu ve výši 203,12 Kč. Za 56 hodin pracovní pohotovosti činí nárok 11 374,56 Kč, přičemž vyplaceno bylo 5 800 Kč, a zbývá tak 5 574,56 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech náleží 1 624,94 Kč. Celkový doplatek mzdy za měsíc únor 2021 činí 7 199,50 Kč.

Za měsíc březen 2021 soud zjistil průměrnou hodinovou mzdu 177,82 Kč. Za 82 hodin pracovní pohotovosti náleží žalobci 14 581,53 Kč, z čehož bylo vyplaceno 8 494 Kč, a zbývá 6 087,53 Kč. Za 11 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 956,06 Kč. Celkem má žalobce za měsíc březen 2021 nárok na doplatek mzdy 8 043,59 Kč.

Za měsíc duben 2021 byla průměrná hodinová mzda stanovena částkou 309,70 Kč. Za 86 hodin pracovní pohotovosti činí nárok 26 634,48 Kč, přičemž vyplaceno bylo 8 420 Kč, a zbývá k úhradě 18 214,48 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech náleží žalobci 3 097,03 Kč. Celkový doplatek mzdy za měsíc duben 2021 by činil 21 311,52 Kč, ohledně tohoto nároku však byla vznesena námitka promlčení, proto za tento měsíc nárok přiznán nebyl.

Za měsíc květen 2021 soud stanovil průměrnou hodinovou mzdu 186,64 Kč. Za 64 hodin pracovní pohotovosti náleží 11 945,11 Kč, z čehož bylo vyplaceno 6 266 Kč, a zbývá 5 679,11 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 493,14 Kč. Celkově žalobci náleží 7 172,25 Kč, zde však žalobce požadoval částku nižší, proto soud nemohl nárok překročit a přiznal jen 7 148,41 Kč.

Za měsíc červen 2021 při průměrné hodinové mzdě 192,40 Kč činí nárok za 78 hodin pracovní pohotovosti částku 15 007,54 Kč, přičemž vyplaceno bylo 7 637 Kč, a zbývá 7 370,54 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 924,04 Kč. Celkový doplatek mzdy činí 9 294,58 Kč.

Za měsíc červenec 2021 soud zjistil průměrnou hodinovou mzdu 222,27 Kč. Za 51 hodin pracovní pohotovosti náleží 11 335,76 Kč, přičemž vyplaceno bylo 5 292 Kč, a zbývá 6 043,76 Kč. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 555,89 Kč. Celkový doplatek mzdy činí 7 599,65 Kč.

Za měsíc srpen 2021 byla průměrná hodinová mzda 177,56 Kč. Za 58 hodin pracovní pohotovosti činí nárok 10 298,27 Kč, z čehož bylo vyplaceno 6 018 Kč, a zbývá 4 280,27 Kč. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech náleží 1 242,89 Kč. Celkem má žalobce nárok na 5 523,16 Kč.

Za měsíc září 2021 soud stanovil průměrnou hodinovou mzdu 225,39 Kč. Za 74 hodin pracovní pohotovosti náleží 16 678,62 Kč, přičemž vyplaceno bylo 7 678 Kč, a zbývá 9 000,62 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 2 028,48 Kč. Celkový doplatek činí 11 029,10 Kč.

Za měsíc říjen 2021 při průměrné hodinové mzdě 203,89 Kč náleží za 75 hodin pracovní pohotovosti částka 15 291,54 Kč, z níž bylo vyplaceno 8 042 Kč, a zbývá 7 249,54 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 2 038,87 Kč. Celkem činí doplatek mzdy 9 288,41 Kč.

Za měsíc listopad 2021 soud zjistil průměrnou hodinovou mzdu 277,65 Kč. Za 59 hodin pracovní pohotovosti náleží 16 381,56 Kč, přičemž vyplaceno bylo 6 326 Kč, a zbývá 10 055,56 Kč. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 2 221,23 Kč. Celkový doplatek mzdy činí 12 276,79 Kč.

Za měsíc prosinec 2021 soud při průměrné hodinové mzdě 236,82 Kč zjistil, že za 59 hodin pracovní pohotovosti náleží 13 972,14 Kč, přičemž vyplaceno bylo 6 326 Kč, a zbývá 7 646,14 Kč. Za 6 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 420,90 Kč. Celkově žalobci náleží 9 067,04 Kč.

39. Za měsíc leden 2022 soud stanovil průměrnou hodinovou mzdu 199,80 Kč. Za 85 hodin pracovní pohotovosti náleží žalobci 16 982,81 Kč, přičemž vyplaceno bylo 10 067 Kč, a zbývá 6 915,81 Kč. Za 10 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 997,98 Kč. Celkový doplatek mzdy činí 8 913,79 Kč.

Za měsíc únor 2022 soud zjistil průměrnou hodinovou mzdu 206,55 Kč. Jelikož žalobce nevykázal žádné hodiny pracovní pohotovosti, nevznikl mu z tohoto titulu nárok. Za 8 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 652,40 Kč, avšak bylo vyplaceno 6 751 Kč, a proto v tomto měsíci nevznikl žalobci žádný další nárok.

Za měsíc březen 2022 soud při průměrné hodinové mzdě 271,29 Kč zjistil nárok za 80 hodin pracovní pohotovosti ve výši 21 703,20 Kč, přičemž vyplaceno bylo 9 475 Kč, a zbývá 12 228,20 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 2 441,61 Kč. Celkový doplatek mzdy činí 14 669,81 Kč, zde však žalobce požadoval částku nižší, proto soud nemohl nárok překročit a přiznal jen 14 668,08 Kč.

Za měsíc duben 2022 při průměrné hodinové mzdě 263,60 Kč náleží žalobci za 72 hodin pracovní pohotovosti částka 18 978,85 Kč, z níž bylo vyplaceno 8 117 Kč, a zbývá 10 861,85 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 2 372,36 Kč. Celkem má žalobce nárok na 13 234,20 Kč, zde však žalobce požadoval částku nižší, proto soud nemohl nárok překročit a přiznal jen 13 233,71Kč.

Za měsíc květen 2022 soud stanovil průměrnou hodinovou mzdu 209,02 Kč. Za 72 hodin pracovní pohotovosti činí nárok 15 049,66 Kč, přičemž vyplaceno bylo 8 117 Kč, a zbývá 6 932,66 Kč. Za 9 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 881,21 Kč. Celkový doplatek mzdy činí 8 814,86 Kč.

Za měsíc červen 2022 soud při průměrné hodinové mzdě 210,59 Kč zjistil, že za 57 hodin pracovní pohotovosti náleží 12 003,78 Kč, přičemž vyplaceno bylo 6 426 Kč, a zbývá 5 577,78 Kč. Za 7 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 474,15 Kč. Celkový doplatek mzdy činí 7 051,93 Kč.

Za měsíc červenec 2022 soud stanovil průměrnou hodinovou mzdu 265,18 Kč. Za 67 hodin pracovní pohotovosti náleží 17 767,39 Kč, z čehož bylo vyplaceno 7 705 Kč, a zbývá 10 062,39 Kč. Za 6 hodin doby na jídlo a oddech činí nárok 1 591,11 Kč. Celkem má žalobce za měsíc červenec 2022 nárok na 11 653,50 Kč, zde však žalobce požadoval částku nižší, proto soud nemohl nárok překročit a přiznal jen 11 107,79 Kč.

40. Žalované tak bylo uloženo uhradit žalobci celkem částku 236 412,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a který počíná běžet vždy ode dne následujícího po dni splatnosti mzdy za ten který odpracovaný měsíc.

41. Co do částky 37 707,51 Kč se zákonným úrokem z této částky pak nezbylo, než žalobu jednak pokud jde o nárok za měsíce duben 2021 zamítnout s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení, ve zbývajících částkách zamítnout proto, že částky přesahovaly soudem vypočtený nárok oproti výpočtu žalobce. V některých měsících byl nárok žalobce spočten v částkách nižších, než byl výsledek stanovený soudem, vzhledem k tomu, že se jedná o návrhové řízení, nemohl soud přiznat nárok vyšší než požadovaný žalobcem.

42. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., a to i přesto, že žalobce v řízení neuplatnil zcela přesnou výši dlužné mzdy. Nepřesnost žalobního petitu nebyla způsobena jeho procesním pochybením, nýbrž okolnostmi na straně žalované. Žalovaná jako zaměstnavatel má podle pracovněprávních předpisů povinnost řádně vést a uchovávat mzdové listy, evidenci odpracované doby a další mzdové podklady, a na žádost zaměstnance je zpřístupnit. Žalovaná tuto povinnost nesplnila. Žalobce tak neměl k dispozici žádné úplné a čitelné mzdové doklady, z nichž by mohl přesně určit výši dlužné mzdy. Žalobce proto vycházel pouze z neúplných a místy nečitelných výplatních pásek, které měl k dispozici, a výši nároku stanovil podle nejlepšího možného odhadu. Za této situace nelze žalobci přičítat procesní zavinění za to, že žaloval částku, která se v průběhu dokazování ukázala jako mírně odlišná od částky skutečně dlužné. Nejvyšší soud opakovaně judikuje, že pokud zaměstnanec nemůže přesně vyčíslit svůj nárok proto, že zaměstnavatel nesplnil svou zákonnou povinnost vést a uchovat mzdové podklady, nelze nepřesnost žaloby klást k tíži zaměstnance. Nejistotu ohledně přesné výše nároku způsobila žalovaná, a ta také nese procesní riziko s tím spojené. Soud proto uzavírá, že žalobce měl ve věci plný úspěch ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozdíl mezi žalovanou a přiznanou částkou byl způsoben výlučně porušením povinností žalované, která mzdové listy předložila až k výzvě soudu. Za těchto okolností je namístě přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.

Náklady jsou představovány:

 zaplaceným soudním poplatkem v částce 15 372 Kč

 odměnou advokátky za 7 úkonů právní služby po 10 100 Kč (z punkta 440 548 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, účast u jednání), tj. 70 700 Kč

 odměnou advokátky za 4 úkony právní služby po 9 420 Kč (z punkta 274 210 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (písemné podání ve věci samé, účast u jednání), tj. 37 680 Kč

 náhradou jejích hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. 1 500 Kč

 náhradou jejích hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 2 700 Kč

 cestovným k jednání soudu dne 5. 2. 2026 a dne 26. 3. 2026 osobním automobilem zn. Hyundai, RZ SPZ při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km, ujetí 246 km k jednání z Prahy do Pardubic a zpět, ceně 34,70 Kč/l benzinu natural, sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km, tj. celkem 2x 1 955 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka se u podepsaného soudu téhož dne ještě účastnila jednání ve věci sp.zn. 18 C 108/2024, přiznal jí soud cestovné jen v rozsahu ½, tj. 1 955 Kč

 náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 za 6 půlhodiny po 150 Kč k jednomu jednání, tj. 2x 900 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka se u podepsaného soudu téhož dne ještě účastnila jednání ve věci sp.zn. 18 C 108/2024, přiznal jí soud náhradu jen v rozsahu ½, tj. 900 Kč

 s ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupkyně za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupkyně povinna odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 24 241,35 Kč.

Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 155 048,35 Kč.

43. Lhůta k plnění byla žalované stanovena postupem dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, a to písemně ve třech vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí.