OSPV 9 C 255/2024-84

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 11 190,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 660 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 271,49 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 281,49 Kč od 19. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 58,16 Kč od 16. 1. 2023 do 18. 6. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 46,45 Kč od 16. 2. 2023 do 18. 6. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 35,88 Kč od 16. 3. 2023 do 18. 6. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 24,17 Kč od 16. 4. 2023 do 18. 6. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12,84 Kč od 16. 5. 2023 do 18. 6. 2023, částky 276 Kč a částky 982,91 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 107,36 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 26. 3. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, jejímž předmětem bylo financování nákupu mobilního telefonu. Žalobkyně byla při uzavření smlouvy zastoupena prodejcem – společností právnická osoba, a to na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne datum. Smlouva o úvěru byla podepsána prostřednictvím SMS podpisu. Její nedílnou součástí byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Úvěr ve výši 8 579 Kč byl žalovanému poskytnut k rukám prodejce. Žalovaný měl žalobkyni zaplatit celkovou částku 11 028 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 919 Kč. Žalovaný neuhradil již druhou splátku splatnou 15. 1. 2023. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 9 931,49 Kč sestávající z 5 neuhrazených předepsaných splátek v celkové výši 4 595 Kč (5 x 919 Kč, splátky splatné 15. 1. 2023, 15. 2. 2023, 15. 3. 2023, 15. 4. 2023 a 15. 5. 2023), zesplatněné jistiny ve výši 4 686,49 Kč, poplatků za odeslání upomínek ve výši 450 Kč (3 x 150 Kč) a nákladů na oznámení o splatnosti ve výši 200 Kč, a to s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 58,16 Kč od 16. 1. 2023 do 18. 6. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 46,45 Kč od 16. 2. 2023 do 18. 6. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35,88 Kč od 16. 3. 2023 do 18. 6. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24,17 Kč od 16. 4. 2023 do 18. 6. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,84 Kč od 16. 5. 2023 do 18. 6. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 281,49 Kč od 19. 6. 2023 do zaplacení (dosud uvedené uplatňovala jako nárok 1 v návrhu na vydání EPR). S odkazem na písm. A odst. 2 smlouvy o úvěru a čl. 5 odst. 2 úvěrových podmínek dále požadovala zaplacení smluvní pokuty odpovídající 10 % z dlužných splátek splatných ve dnech 15. 1. 2023, 15. 2. 2023 a 15. 3. 2023, celkem 276 Kč (nárok 2 dle návrhu na vydání EPR). Rovněž požadovala smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky 4 686,49 Kč od 19. 6. 2023; do dne podání žaloby částku vyčíslila na 1 321,59 Kč, uvedla však, že v rámci proklientského přístupu požaduje jen 982,91 Kč (nárok 3 dle návrhu na vydání EPR).

2. Podáním doručeným soudu dne 14. 2. 2025 (č. l. 68-73) se žalobkyně na výzvu soudu vyjádřila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením tvrzené smlouvy o úvěru. Uvedla, že vyhodnotila informace získané z Registru rizikových subjektů právnická osoba, Registru SOLUS, ostatních registrů a databází (např. insolvenční rejstřík, interní Black list žalobkyně, evidence adres obecních/městských úřadů), příjmy a výdaje žalovaného, finanční rezervu (disponibilní příjem) a demografické a statistické informace (skóringový model). Dle žalobkyně žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako nekvalifikovaný pracovník ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč. Jako příjem domácnosti uvedl 40 000 Kč. Zaměstnavatel žalovaného byl prověřen v databázích. Výdaje sdělené žalovaným žalobkyně konfrontovala s právními instituty z oblasti státní sociální podpory (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaný uvedl, že bydlí v pronajatém bytě/domě s měsíčními výdaji za bydlení ve výši 6 000 Kč. Dle žalobkyně žalovaný uvedl částku nižší, než jaké jsou průměrné výdaje plynoucí ze statistických dat (8 200 Kč), proto žalobkyně započetla do výdajů právě tuto vyšší částku. Žalovaný dle žalobkyně dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost, je svobodný a má družku. Žalobkyně na základě tohoto rodinného stavu a v souladu s platnými částkami životního minima započetla do výdajů žalovaného 8 090 Kč. Jde-li o finanční rezervu, tu má žalovaná v rámci interního skóringu nastavenou na 10 % příjmů. Po odečtení všech výdajů od příjmů musí žadateli o úvěr zůstat minimálně zmíněných 10 % příjmu, což platilo i u žalovaného. Při výpočtu 0,9 x 21 000 – (8 200 + 8 090) činí disponibilní příjem 2 610 Kč, což je dle žalobkyně dostatečné ke schválení spotřebitelského úvěru se splátkou 919 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 1. 11. 2024 jednak na adresu trvalého pobytu (adresa), jednak na adresu adresa, přičemž rozhodující je v daném případě doručování na adresu trvalého pobytu [§ 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“]. Žalovaný nebyl zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 7. 11. 2024 a v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. došlo k jejímu doručení tzv. fikcí ke dni 18. 11. 2024 (pondělí). Žalovaný nebyl zastižen ani na druhé z uvedených adres. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručováno na adresu trvalého pobytu (adresa). Tato zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne datum, k jejímu doručení fikcí tak došlo ke dni datum (čtvrtek). Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Jednání ve věci se konalo dne datum. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně. Dne datum byla soudu doručena omluva žalobkyně z ústního jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti i v nepřítomnosti jejího právního zástupce. Současně však požadovala, aby soud „v případě, kdy by dle posouzení soudu žalobou tvrzené skutečnosti či navržené důkazy nebyly úplné či by žaloba dle názoru soudu jevila jiné nedostatky, které by mohly znamenat byť i jen částečné zamítnutí žaloby (…), soud jednání odročil a o tomto žalobce vyrozuměl“. K tomu soud uvádí, že nebyl povinen požadovaným způsobem postupovat, jelikož poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poskytuje soud při jednání; pokud se žalobkyně (z jakéhokoli důvodu) rozhodla jednání neúčastnit, zbavila se možnosti být na něm poučena dle zmíněných ustanovení.

5. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

6. Dle Úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne datum (č. l. 12-13; dále jen „smlouva o úvěru“), která měla být uzavřena mezi žalobkyní, zastoupenou společností právnická osoba, IČO IČO, a žalovaným, měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 579 Kč na koupi mobilního telefonu. Žalovaný měl zaplatit celkovou částku 11 028 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 919 Kč se splatností první splátky dne 15. 12. 2022. Každá splátka sestávala z jistiny, úroku a pojistného poplatku. V případě prodlení s úhradou splátky měl žalovaný zaplatit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky. V případě prodlení s úhradou jiné dlužné částky než měsíční splátky měl žalovaný zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Byla sjednána ztráta výhody splátek. Smlouva odkazuje na Podmínky a Sazebník jako na její nedílnou součást. Na poslední straně smlouvy (č. l. 13 verte) je v podpisové části u žalovaného uvedeno datum a čas (datum, 10:14:10) a SMS kód (hodnota). Ve smlouvě o úvěru jsou uvedeny následující informace, které mohou mít význam pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného: rodinný stav svobodný, počet vyživovaných osob 0, zaměstnavatel právnická osoba od 1. 8. 2021 (není vedeno jednání o ukončení pracovního poměru), profese nekvalifikovaný pracovník, celkový čistý měsíční příjem 21 000 Kč, měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje 0 Kč, splátky ostatních úvěrů 0 Kč.

7. Dle Smlouvy o obchodním zastoupení č. hodnota ze dne datum (č. l. 29-33) uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba se uvedená společnost zavázala vyvíjet pro žalobkyni činnosti směřující k poskytování úvěrových produktů, jímž se rozumí i spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytnutý spotřebiteli pro účely financování nákupu služeb či zboží jiného než automobilu.

8. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. hodnota (č. l. 16-18) byly zjištěny základní parametry úvěru shodné s těmi, jež jsou uvedeny ve smlouvě o úvěru.

9. Z Úvěrových podmínek č. hodnota ze dne 1. 2. 2022 (č. l. 21-26) byla zjištěna další práva a povinnosti, která měla být součástí smluvního vztahu založeného smlouvou o úvěru.

10. Dle Sazebníku k úvěrovým podmínkám č. hodnota ze dne 1. 2. 2022 (č. l. 27) může žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady související s vymáháním dlužné částky po splatnosti, včetně nákladů spojených se zasláním upomínky, částkou 150 Kč, a účelně vynaložené náklady související s vymáháním dlužné částky po splatnosti, včetně nákladů spojených se zasláním oznámení o odstoupení od smlouvy nebo oznámení o okamžité splatnosti jistiny úvěru, částkou 200 Kč.

11. Dle Posouzení č. hodnota ze dne datum (č. l. 74) byl žalovaný lustrován v těchto registrech a s tímto výsledkem: Black list (nenalezeno), ERP (bez záznamu), ISIR (OK), NIP RČ (OK), SOLUS (klient nenalezen), Doklady – OP test expirace (OK), Neplatné OP MVČR (OK). Dle téhož Posouzení žalovaný naopak nebyl lustrován v NRKI či CEE (Centrální evidence exekucí).

12. Dle Potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru (č. l. 19) byla dne datum vyplacena z běžného účtu žalobkyně částka 8 579 Kč na účet společnosti právnická osoba č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru.

13. Dle Tabulky umoření ze dne datum (č. l. 10) a shodně dle Přehledu plateb pro smlouvu č. hodnota ze dne datum (č. l. 15) uhradil žalovaný pouze 1. splátku ve výši 919 Kč splatnou dne 15. 12. 2022. K úhradě došlo 13. 12. 2022.

14. Dle Zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. hodnota (č. l. 8) byl žalovaný vyzván k úhradě celkové částky 10 323,49 Kč sestávající z dlužné částky splatné do rozhodného dne, jímž je 16. 5. 2023 jako den zesplatnění, ve výši 4 595 Kč, jistiny nesplacené do rozhodného dne (kromě jistiny obsažené v dlužných splátkách) ve výši 4 686,49 Kč, nákladů a poplatků, na něž vznikl nárok dle úvěrové smlouvy, ve výši 650 Kč a úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 392 Kč. Dle doložené obálky (č. l. 8 verte, 9) byla tato listina zaslána žalovanému na adresu adresa, byla uložena dne 31. 5. 2023, žalovaný si ji nevyzvedl a byla vrácena žalobkyni.

15. Dle Předžalobní upomínky ze dne 24. 11. 2023 (č. l. 28) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru v celkové výši 16 216,40 Kč sestávající ze splatných splátek včetně příslušenství do zesplatnění ve výši 5 361 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 276 Kč, jistiny po zesplatnění ve výši 4 686,49 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění ve výši 982,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 554 Kč a náhrady za další náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 356 Kč. Dle informací o sledování zásilky (č. l. 14) nebyl žalovaný na adrese Adresa žalovaného, zastižen.

16. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 579 Kč na nákup mobilního telefonu, a to přímo převodem na účet společnosti právnická osoba (prodejce zařízení), že žalovaný žalobkyni zaplatil (vrátil) částku 919 Kč a že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě částky, jíž se v tomto řízení domáhá.

17. Soud naopak nemá za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (včetně úvěrových podmínek a sazebníku jako její nedílné součásti), a to právě v tom znění, jaké žalobkyně soudu doložila.

18. Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

19. Žalobkyně prokazovala vznik smluvního vztahu listinami, jež neobsahují žádný projev vůle ze strany žalovaného. Na poslední straně smlouvy o úvěru jsou sice údaje (datum datum, čas 10:14:10, SMS kód hodnota)), které mají prokazovat uzavření smlouvy, dle soudu však pro takový závěr nepostačují. Žalobkyně nedoložila žádnou komunikaci s žalovaným, která měla tvrzenému uzavření smlouvy předcházet – např. zaslání návrhu smlouvy žalovanému k prostudování, SMS komunikaci, jež by předcházela připojení kódu na smlouvu, atd. Žalobkyni nebylo možno poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., jelikož se k nařízenému jednání nedostavila.

20. Již na základě tohoto závěru by soud mohl uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat nanejvýš bezdůvodné obohacení vzniklé tím, že žalobkyně za žalovaného uhradila kupní cenu zařízení. Přesto se soud bude věnovat i posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy otázce, která by byla relevantní jen v případě, že by smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena byla.

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Ustanovení § 420 o. z. definuje podnikatele, ustanovení § 419 o. z. spotřebitele.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru) ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (tento zákon v uvedeném znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila.

26. Žalobkyně se sice ve výše rekapitulovaném podání obsáhle vyjadřovala k tomu, jak úvěruschopnost žalovaného posuzovala, netvrdila však, že by tvrzené příjmy a výdaje jakkoli prověřovala z dokladů vyžádaných od žalovaného. Netvrdí, že by takové doklady vůbec měla. Její propočty nevychází z jakkoli podložených informací k žalovanému, ale spíše ze zobecnění, které o skutečné majetkové situaci žalovaného nevypovídá. Ostatně pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaný uváděl výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, což neodpovídalo statistickým údajům, neměla se žalobkyně soustředit na statistické údaje, ale vyžádat si od žalovaného např. nájemní smlouvu či jiný doklad o výši nájemného. Stejně tak pokud žalobce uvedl ostatní pravidelné výdaje 0 Kč, neměla se žalobkyně spokojit se započtením částek z oblasti státní sociální podpory, ale měla zjistit (ověřit) skutečné výdaje. Totéž platí o příjmu, k němuž žalobkyně rovněž nic nedoložila. Žalobkyně se spoléhala jen na tvrzení žalovaného (pokud jí údaje uvedené ve smlouvě, jejíž uzavření prokázáno nebylo, skutečně tvrdil) a na statistická data. Prověření v registrech, jemuž se žalobkyně v podání obsáhle věnovala, taktéž dostatečně nevypovídá o poměrech žalovaného; pokud by žalobkyně zjišťovala i údaje z Centrální evidence exekucí, zjistila by, že žalovaný byl v době tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru zadlužen (což je soudu známo z úřední činnosti). Lze uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona č. 257/2016 Sb. a neposoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak to vyžaduje § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

27. Smlouva o úvěru měla být uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje (i při aplikaci právní úpravy před účinností uvedené novely) povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena byla (což však nebylo prokázáno – viz výše), byla by neplatná, a to absolutně.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. S ohledem na závěr o neexistenci (případně absolutní neplatnosti) úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného ve výši 8 579 Kč jako bezdůvodné obohacení (konkrétně plnění toho, co měl po právu plnit sám), které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný již žalobkyni zaplatil (vrátil) částku 919 Kč. Proto mu soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni rozdíl částek 8 579 Kč a 919 Kč, tj. 7 660 Kč. Žalovaný je povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 34 Co 128/2024). Žalovaný byl procesně zcela nečinný. Částka, kterou má dle tohoto rozsudku uhradit, není zanedbatelná, proto soud stanovil, že tak má učinit do 15 dnů od právní moci rozsudku. Pro stanovení delší lhůty či splátek neměl soud žádný podklad. V souladu se závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebyly žalobkyni přiznány zákonné úroky z prodlení, jelikož žalovaný se nemohl dostat do prodlení dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Dle soudu není možné odvíjet splatnost nevrácené jistiny od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale je třeba vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala. Platí-li tento závěr v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, mělo by totéž (a tím spíše) platit i pro případ, kdy žalobce tvrdící uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ani neprokáže uzavření této smlouvy (jak je tomu v tomto případě). Výrokem II soud žalobu ve zbývající části zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalobkyně požadovala částku 9 931,49 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 281,49 Kč od 19. 6. 2023 do zaplacení, což činí ke dni vyhlášení tohoto rozsudku 2 406,83 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení v celkové výši 177,50 Kč a dále částky 276 Kč a 982,91 Kč. Celková požadovaná částka ke dni vyhlášení rozsudku činila 13 774,73 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 7 660 Kč, což odpovídá úspěchu v rozsahu 55,60 %. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu 44,40 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 11,20 %. Při vyčíslení nákladů zastoupení advokátem je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2024, jde-li o úkony učiněné do tohoto data, jednak ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve vztahu k úkonům učiněným v roce 2025 (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 novelizovala a. t.). Při stanovení tarifní hodnoty, která je určující pro výpočet odměny za jeden úkon právní služby, soud aplikoval § 8 odst. 1 a. t. Tarifní hodnota odpovídá jistině 10 540,40 Kč. Soud zde naopak nezohlednil částky 450 Kč a 200 Kč, jež mají dle doloženého Sazebníku na č. l. 27 (ale i dle žalobních tvrzení) představovat účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dlužné částky; tyto položky je třeba podřadit pod příslušenství dle § 513 občanského zákoníku jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a pro účely stanovení tarifní hodnoty je nebrat v potaz. Odměna za jeden úkon počítaná z částky 10 540,40 Kč činí dle § 7 bodu 5 a. t. částku 1 540 Kč (pro obě rozhodná znění a. t.). Právní zástupce žalované vykonal celkem čtyři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé a vyjádření ze dne 14. 2. 2025 [vše § 11 odst. 1 písm. d) a. t.], z nichž pouze poslední vyjádření spadá do roku 2025 (což je v tomto případě rozhodující jen pro výpočet náhrady hotových výdajů, nikoli odměny). Odměna za čtyři úkony je dána částkou 6 160 Kč (4 x 1 540). Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t., a to ve výši 300 Kč u třech úkonů vykonaných v roce 2024 a 450 Kč u jednoho úkonu vykonaného v roce 2025, celkem 1 350 Kč. Součet odměny a náhrady hotových výdajů činí 7 510 Kč. Žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 11,20 % z této částky, tj. 841,12 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty (osvědčení na č. l. 36), v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 176,64 Kč (0,21 x 841,12 Kč). Žalobkyně dále zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč a má právo na zaplacení 11,20 % z této částky, tj. 89,60 Kč. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 107,36 Kč (841,12 + 176,64 + 89,60). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. delší (v délce 15 dnů).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně.

Nesplní-li žalovaný ve stanovených lhůtách dobrovolně povinnosti ukládané tímto rozsudkem, může se žalobkyně domáhat jejich splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí (exekuce).