OSPV 9 C 120/2026-71

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 31 670,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč (1.–7. splátka) a 500 Kč (poslední 8. splátka) splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 570,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 487,27 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení a částky 99,82 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 154,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 268 Kč; tato částka jí bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Prostějově ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 26. 2. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem na internetových stránkách webová adresa. Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru. Poskytl údaje, dle nichž žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Jednalo se o následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem a majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a „další“. V této souvislosti žalobkyně odkázala na dokument „Úvěruschopnost“ či „název“ (listina, kterou měla žalobkyně zjevně na mysli, je nazvána „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně“). Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, bankovním i nebankovním registru klientských informací (BRKI, NRKI), insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, „sankčních seznamech“ a interních registrech historie klienta. Zkontrolovala rovněž platnost adresy žalovaného. Uvedla, že „případně vycházela“ též z předložených výpisů z účtu žalovaného a výplatních pásek. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Žalovaný následně potvrdil správnost údajů ve smlouvě (jméno, příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo, číslo bankovního účtu). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil prostřednictvím dvoufaktorového ověření. V klientském profilu nejprve odsouhlasil formulář název (standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru) a následně i návrh smlouvy kliknutím na název volbu „Podepisuji“. Posléze mu byla smlouva i s formulářem zaslána na sdělenou e-mailovou adresu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 42 500 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal úvěr vrátit i s příslušenstvím v pravidelných splátkách. Zavázal se uhradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil službu „název služby“ za poplatek ve výši 102,48 Kč a službu „název služby“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne datum částku 16 000 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas. E-mailem ze dne 6. 8. 2025 žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 313,72 Kč, smluvního úroku ve výši 15 083,21 Kč, poplatku za službu „název služby“ ve výši 10,98 Kč, poplatku za službu „název služby“ ve výši 162,57 Kč (součet dosud uvedených položek odpovídá částce 31 570,48 Kč uvedené v petitu návrhu), dále zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 487,27 Kč (součet neuhrazené jistiny úvěru a třech uvedených poplatků) od 7. 8. 2025 do zaplacení a sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení; naposled uvedený nárok uplatňuje žalobkyně za prvních 90 dnů prodlení žalovaného a vyčísluje jej na 99,82 Kč.

2. Na výzvu soudu (č. l. 40) žalobkyně doplnila svá tvrzení v podání doručeném soudu 17. 7. 2026 (č. l. 54–55). Uvedla, že žalovaný se jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby BankID společnosti právnická osoba, tím, že této společnosti zpřístupnil svůj účet za účelem získání informací o účtu a jeho majiteli. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nad rámec tvrzení v návrhu uvedla, že využívá službu Kontomatik a měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného. Mezi registry, v nichž žalovaného lustrovala, uvedla nově právnická osoba. Nově (a rozporně s žalobou) tvrdila, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 139 523 Kč. Dále uvedla, že žalovaný čerpal od žalobkyně celkovou částku 16 000 Kč. Žalovaný uhradil dne 24. 11. 2025 částku 5 000 Kč, již žalobkyně započetla v částce 91,50 Kč na poplatek za službu „název služby“, v částce 2,43 Kč na poplatek za službu „název služby“ a v částce 4 906,07 Kč na smluvní úrok a poplatek za vyplacení tranše úvěru.

3. Žalovaný se ve věci vyjádřil až na jednání konaném datum. Uvedl, že s ohledem na více věcí řešených u zdejšího soudu si na tuto konkrétní smlouvu nepamatuje. Pokud by měl hradit dlužnou částku, žádal o umožnění úhrady ve splátkách po 1 000 Kč, příp. 1 500 Kč měsíčně.

4. Jednání ve věci se konalo datum. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně (i právní zástupkyně žalobkyně). Žalobkyně i její právní zástupkyně se z jednání omluvily podáním doručeným soudu 24. 7. 2026 (č. l. 67). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že žalobě nebude možno zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval usnesením ze dne 19. 5. 2026 (č. l. 40) a žalobkyně na výzvu po dvou urgencích (č. l. 50 a 52) reagovala (č. l. 54–55). V první urgenci bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila.

5. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem, z nichž zjistil následující:

6. Dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „název“ č. hodnota ze dne datum (č. l. 8–10), která měla být uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do maximální výše (schváleného kreditního rámce) 42 500 Kč na účet žalovaného, a to vždy na základě žádosti žalovaného o čerpání dostupné v klientské sekci. Úroková sazba (pevná – denní úrok) činila 1,016 %, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky měla nastat 30. den po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den po dni výpočtu dané denní splátky. Datem splatnosti úvěru (posledním dnem trvání smlouvy) je 20. 12. 2029. V podpisové části smlouvy je uvedeno: „Já, Jméno žalovaného, rodné číslo (…), potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím. Datum uzavření smlouvy: datum. Tímto podepisuji dne datum. Klient.“ Nedílnou součástí smlouvy měly být Všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024 (č. l. 18–22), s ohledem na dále uvedené závěry by však bylo nadbytečné se zabývat jejich jednotlivými ustanoveními.

7. Z listiny nazvané „název“ (č. l. 25) soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena a autorizována dne datum prostřednictvím služby BankID od společnosti právnická osoba.

8. Z listiny nazvané „BankID výpis“ (č. l. 57) soud zjistil, že obsahuje konkrétní identifikační údaje osoby označené jako Jméno žalovaného, včetně data narození, rodného čísla, adresy trvalého pobytu, údajů o dokladech totožnosti, kontaktních údajů a dalších technických identifikátorů souvisejících s BankID transakcí.

9. Z listin nazvaných „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (…)“ (č. l. 16–17), „Informace pro spotřebitele“ (č. l. 6–7), „Informace o zprostředkovateli“ (č. l. 14) a „Souhlas se zpracováním osobních údajů“ (č. l. 11–13) soud nečiní žádná skutková zjištění, neboť se jedná o formulářové/informační dokumenty neobsahující jakýkoli projev vůle žalovaného (jeho údaje v těchto dokumentech nejsou ani zmíněny, dokumenty jím nejsou podepsány).

10. Z listiny nazvané „Příloha: Předpis denních splátek“ (č. l. 15) soud zjistil, že jsou v ní rozepsány denní splátky za období od datum do 21. 12. 2029. Výše denních splátek je proměnlivá, totéž platí pro rozpad této částky na jistinu, úrok a poplatek.

11. Z listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně“ (č. l. 26) soud zjistil, že obsahuje následující informace o žalovaném: jméno, příjmení, rodné číslo, trvalé bydliště, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti (3), počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem (1), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky (18 000 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení (3 000 Kč), další nezbytné výdaje (3 000 Kč), ostatní zbytné výdaje (817 Kč), výše ověřeného čistého měsíčního příjmu (139 523 Kč), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (60 000 Kč), regionální koeficient (1), počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti (2), rezerva pro výdaje (700 Kč), vypočítané minimální výdaje (47 027 Kč), disponibilní příjem (12 973 Kč), počet doporučených prodloužení (0). V závěru je uvedeno, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

12. Z listiny nazvané „Identifikované příjmy“ (č. l. 30) soud zjistil, že příjem žalovaného měl být doložen prostřednictvím bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce, případné další příjmy měly být doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 139 523 Kč.

13. Z listiny nazvané žalobkyní jako „název“ (č. l. 27–29) soud nečiní žádná skutková zjištění, jelikož obsahuje pouze obecné informace o principech a postupech při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; nelze z ní však dovodit, že žalobkyně podle tohoto dokumentu skutečně postupovala před poskytnutím úvěru žalovanému.

14. Ze sdělení název banky ze dne 25. 5. 2026 (č. l. 47) soud zjistil, že žalovaný byl v období od datum do data podání zprávy majitelem a (jediným) disponentem s účtem č. č. účtu (dále jen „účet žalovaného“).

15. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2025 do 30. 4. 2025, které si soud vyžádal od název banky, soud zjistil, že dle výpisu ze dne 15. 1. 2025 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného -29,96 Kč, konečný zůstatek 1 878,20 Kč, příchozí platby 6 050 Kč, odchozí platby 4 141,84 Kč. Celkové příjmy ve výši 6 050 Kč sestávají z částky 3 000 Kč (náhradní výživné 12/24) a částky 3 500 Kč (přídavky na děti) vyplacených Úřadem práce ČR. Dle výpisu ze dne 14. 2. 2025 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 1 878,20 Kč, konečný zůstatek 1 776,25 Kč, příchozí platby 16 960 Kč, odchozí platby 17 061,95 Kč. Největší příchozí položkou je částka 8 000 Kč od společnosti právnická osoba, která je poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Úřad práce ČR opět vyplatil náhradní výživné a přídavky na děti. Dle výpisu ze dne 14. 3. 2025 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 1 776,25 Kč, konečný zůstatek 15 760,40 Kč, příchozí platby 55 500 Kč, odchozí platby 41 515,85 Kč. Největšími příchozími položkami jsou částky 27 500 Kč od společnosti právnická osoba, poskytovatele spotřebitelských úvěrů, a 16 070 Kč od společnosti právnická osoba. Úřad práce ČR opět vyplatil náhradní výživné a přídavky na děti. Z výpisu je zřejmé splácení dalších spotřebitelských úvěrů, např. bezprostředně poté, co žalovaný obdržel částku 27 500 Kč od společnosti právnická osoba, hradí 4 193 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba, částku 4 804 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba a 16 000 Kč na účet, jehož majitel není soudu znám. Dle výpisu ze dne 15. 4. 2025 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 15 760,40 Kč, konečný zůstatek 27,19 Kč, příchozí platby 59 050,94 Kč, odchozí platby 74 784,15 Kč. Žalovaný dle tohoto výpisu čerpal dne 28. 3. 2025 úvěr ve výši 5 000 Kč od společnosti právnická osoba. Dne datum obdržel částku 16 000 Kč od žalobkyně, což koresponduje s žalobkyní předloženou listinou „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (…)“ na č. l. 31.

16. Žalobkyně předložila výpis transakcí z účtu žalovaného pořízený automatizovaným systémem Kontomatik za období od 15. 1. 2024 do 15. 1. 2025 (č. l. 58–64), nejedná se tedy o období bezprostředně předcházející tvrzenému uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně k tomuto listinnému důkazu nic konkrétního netvrdila.

17. Z e-mailu nazvaného „Prodlení v délce 91 dní“ (č. l. 33) zaslaného dne 6. 8. 2025 z e-mailové adresy žalobkyně na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalobkyně vypovídá smlouvu o úvěru a požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 36 670,30 Kč.

18. Z listiny nazvané „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 28. 1. 2026 (č. l. 23) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 32 421,26 Kč a nákladů právního zastoupení. Dle „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ (č. l. 24) byla výzva podána u České pošty, s.p. dne 30. 1. 2026 k poštovní přepravě na adresu adresa (jež je uvedena u žalovaného ve smlouvě o úvěru).

19. Z doručenky do vlastních rukou (č. l. 40 verte) soud zjistil, že zásilka obsahující výzvu k vyjádření se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a tento návrh, která byla doručována na adresu trvalého pobytu žalovaného (adresa), byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 26. 5. 2026 a žalovaný si ji vyzvedl 29. 5. 2026.

20. Z úřední činnosti (ze systému ISAS) soud zjistil informace k dalším řízením vedeným u zdejšího soudu, v nichž vystupuje žalovaný v postavení žalovaného či povinného. Dne datum pověřil Okresní soud v Prostějově pod č. j. spisová značka soudního exekutora tituly před jménem jméno FO k provedení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 48 199,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 47 796,44 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 597,36 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 767,77 Kč, nákladů předchozího řízení ve výši 4 832 Kč a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce; oprávněnou je společnost právnická osoba, exekučním titulem elektronický platební rozkaz Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka. Dne datum pověřil Okresní soud v Prostějově pod č. j. spisová značka soudního exekutora tituly před jménem jméno FO k provedení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 1 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 960 Kč, nákladů předchozího řízení ve výši 1 852 Kč a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce; oprávněnou je společnost právnická osoba, exekučním titulem elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne datum, č. j. spisová značka. Dne datum byla soudu doručena žádost o pověření a nařízení exekuce ze strany soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ve věci oprávněné právnická osoba a povinného žalovaného; exekutor má být pověřen k provedení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 3 095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 795 Kč od 22. 3. 2026 do zaplacení, nákladů předchozího řízení ve výši 1 852 Kč a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce, a to dle exekučního titulu – elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne datum, č. j. spisová značka. Pod sp. zn. spisová značka je u zdejšího soudu vedeno řízení, v němž se žalobkyně právnická osoba domáhá zaplacení částky 9 780 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne datum; návrh byl podán datum, ve věci prozatím nebylo rozhodnuto.

21. Z provedených listinných důkazů soud činí následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný obdržel od žalobkyně dne datum na účet částku 16 000 Kč. Naopak žalovaný žalobkyni uhradil dne 24. 11. 2025 částku 5 000 Kč; zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní, sice původně tvrdil, že zřejmě zaplatil částku vyšší, po poučení soudem, že by tuto skutečnost musel prokazovat, uvedl, že souhlasí s tvrzením žalobkyně o úhradě částky 5 000 Kč. Samotné uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum žalobkyně neprokázala. Žalobkyně proces uzavření smlouvy popsala, avšak nepředložila k tomu žádné důkazy. Žalovaný si uzavření smlouvy nepamatoval. Listinami, které se týkají ověření totožnosti žalovaného, není prokazováno uzavření smlouvy s konkrétním obsahem. To platí i o listině nazvané „BankID výpis“, která neprokazuje, že žalovaný uzavřel s žalobkyní konkrétní smlouvu nebo že učinil konkrétní projev vůle směřující k jejímu uzavření; listina neobsahuje bezprostřední vazbu na konkrétní smluvní dokument, akceptaci smluvních podmínek ani jiný zachycený právně relevantní úkon žalovaného v rámci smluvního procesu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru (viz dále).

22. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

23. Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

24. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že si s žalovaným ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani to, že si cokoli ujednali. Již na základě tohoto závěru by bylo možno uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. Avšak i kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

25. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

27. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

30. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

31. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

34. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

35. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr (žalobkyně dle údajů v obchodním rejstříku podniká v oblasti poskytování spotřebitelského úvěru, žalovaný smlouvu neuzavíral v souvislosti s podnikatelskou činností). Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokazovat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru či jeho nástupce), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

36. Tvrzení žalobkyně k této otázce byla rekapitulována pod bodem 1 a 2 odůvodnění. Na tomto místě lze shrnout, že žalobkyně uvedla pouze ověřený čistý měsíční příjem žalovaného, registry, databáze či evidence, v nichž žalovaného lustrovala, odkázala na listinu nazvanou „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba“ a posléze předložila výpis transakcí z účtu žalovaného pořízený automatizovaným systémem Kontomatik. Žalobkyně však netvrdila, z jakých zdrojů plynou žalovanému příjmy ani jaká je skladba jeho výdajů. Netvrdila, jak dospěla k tvrzenému ověřenému čistému měsíčnímu příjmu ve výši 139 523 Kč (v žalobě uváděla 25 000 Kč), k vypočítaným minimálním výdajům ve výši 47 027 Kč nebo k disponibilnímu příjmu ve výši 12 973 Kč. Soud si vyžádal výpis z účtu žalovaného v souvislosti s povinností přihlížet ex offo k případné neplatnosti smlouvy o úvěru, aniž by ovšem mohl zjištěními z těchto výpisů „suplovat“ činnost žalobkyně a doplňovat chybějící tvrzení. Soud z těchto výpisů zjistil, že (přinejmenším jde-li o tento účet, k němuž se vztahuje i výpis transakcí předložený žalobkyní) žalovaný neměl žádný pravidelný příjem a čerpal další spotřebitelské úvěry. Zjištění z výpisů z účtu žalovaného (jak jsou podrobněji rozvedena shora) vůbec nekorespondují s tvrzeními žalobkyně. Soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

37. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva o úvěru je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

38. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

39. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

40. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. (pro případ neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

41. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla), nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úrok, poplatky, smluvní pokuta). Žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení. Plnění ve výši 16 000 Kč, které žalovanému poskytla, je plněním bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný již plnil částkou 5 000 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit zbývajících 11 000 Kč.

42. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Soud žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Žalovaný tvrdil, je schopen splácet dlužnou částku ve splátkách po 1 000 Kč až 1 500 Kč měsíčně. Uvedl, že hradí další dluhy. Byť žalovaný svá tvrzení dále nekonkretizoval a nenavrhl důkazy k jejich prokázání, nelze odhlédnout od skutečností známých soudu z úřední činnosti. Předně je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala, že by před podáním žaloby vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení (ke splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení viz § 1958 odst. 2 o. z.). Pokud by měla být za tuto výzvu považována výpověď prostřednictvím e-mailu ze dne 6. 8. 2025, pak je třeba uvést, že nebylo prokázáno jeho dojití žalovanému (§ 570 odst. 1 o. z.). Totéž platí pro předžalobní výzvu k plnění. Domněnku dle § 573 o. z. aplikovat nelze; nejedná se totiž o domněnku dojití, nýbrž o domněnku doby dojití a předpokladem její aplikace je prokázané dojití (což je i jednomyslný názor komentářové literatury k tomuto ustanovení o. z.). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je tak možno považovat až návrh (žalobu), který došel do sféry žalovaného 26. 5. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh a výzvu k vyjádření se k němu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného. K výzvě jako předpokladu splatnosti i v případě pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru viz Jäger, M. Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy 7–8/2026, s. 242 a násl. Pokud by soud právě od 26. 5. 2026 počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z., za niž lze považovat krátkou lhůtu v řádu dnů, a konstatoval prodlení žalovaného po jejím uplynutí, znamenalo by to, že žalovaný měl vydat bezdůvodné obohacení v době, kdy proti němu byla vedena či zahajována exekuční či nalézací řízení (viz výše zjištění soudu ze systému ISAS), z nichž lze usuzovat, že žalovaný nebyl schopen plnit své závazky. Takový závěr přijmout nelze, a to i s ohledem na speciální úpravu v § 87 odst. 1 větě druhé zákona č. 257/2016 sb., dle níž je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zjištěné poměry žalovaného vedly soud k závěru, že se s vydáním bezdůvodného obohacení dosud v prodlení neocitl. V takových případech dokonce připadá v úvahu úplné či částečné zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dosud zcela nebo zčásti nenastala splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy splatnosti v zákoně č. 257/2016 Sb. (viz shora citovaný článek). K tomu však soud nepřistoupil, jelikož nad rámec skutečností zjištěných z úřední činnosti neměl k dispozici informace k tomu, aby posoudil, v jaké části z celkové dosud dlužné částky 11 000 Kč již žalovaný plnit mohl a v jaké nikoli.

43. Soud dále vyhověl požadavku žalovaného na rozložení dlužné částky 11 000 Kč do měsíčních splátek, které stanovil na 1 500 Kč (1.–7. splátka), resp. 500 Kč (8. splátka). Dle soudu takto stanovené splátky respektují i zájmy žalobkyně jako věřitele, aby plnění obdržela v přiměřené lhůtě.

44. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I a II.

45. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 31. 7. 2026 byla částka 33 535,16 Kč (31 570,48 + 1 864,86 + 99,82). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 000 Kč, tj. 32,80 %, žalovaný co do částky 22 535,16 Kč, tj. 67,20 %. Nárok na náhradu nákladů řízení má procesně úspěšnější žalovaný, a to v rozsahu 34,40 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Žalovaný nedoložil výši svých hotových výdajů, tudíž by měl dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. nárok na náhradu v paušální výši 300 Kč za jeden úkon spočívající v účasti na jednání soudu [§ 1 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky) Avšak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, konstatoval následující: „(…) jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“ Nezastoupenému účastníku je proto nutné přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem dle § 13 odst. 4 a. t. Za úkon účasti u jednání proto náleží paušální náhrada ve výši 450 Kč; má-li žalovaný právo na náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 34,40 %, je žalobkyně povinna mu zaplatit částku 154,80 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).

46. Soud dále rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobkyni. Žalobkyně dosud uhradila na soudním poplatku částku 1 268 Kč, což odpovídá 4 % z částky 31 680 Kč. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, bylo by třeba soudní poplatek doměřit dle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Ze spisu je však zřejmé, že základem poplatku neměla být (po zaokrouhlení na desítky nahoru) částka 31 680 Kč, nýbrž částka (po zaokrouhlení na desítky nahoru) 16 590 Kč, jelikož v žalované částce je zahrnuto též příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 15 083,21 Kč, které však základ poplatku nespoluvytváří (§ 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Základ poplatku tedy nepřevyšuje 20 000 Kč, soudní poplatek činí 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, proto je třeba žalobkyni vrátit v souladu s § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích přeplatek ve výši 268 Kč; tato částka bude žalobkyni vyplacena ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok IV).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem ve výroku I ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně domáhat jejího splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem ve výroku III ve stanovené lhůtě, může se žalovaný domáhat jejího splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.