OSPV 9 C 152/2026-42

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 30 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 426 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 426 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 784,40 Kč k rukám advokátky Jméno advokátky, právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 304 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku na bankovní účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 27. 5. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „původní věřitel“), a žalovaným. Tvrdila, že dne datum byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Vyjádřila se k procesu uzavření smlouvy na webových stránkách webová adresa. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ve vyjádření doručeném soudu dne 31. 7. 2026 (č. l. 35) uvedla, že byla vyhodnocena na základě prohlášení žalovaného, lustrace žalovaného v ISIR, CEE, CRKI a EUCB i z dokladů poskytnutých žalovaným. Současně výslovně uvedla, že dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti k dispozici nemá. Původní věřitel vyplatil žalovanému dne datum částku 20 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný měl kromě jistiny uhradit též smluvní úrok ve výši 10 426 Kč, celkem tedy částku 30 426 Kč, a to do 3. 11. 2025. Ve smlouvě bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalovaný neplnil ani částečně. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení se domáhala zaplacení částky 30 426 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 4. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] na adresu trvalého pobytu (adresa). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 24. 6. 2026 a žalovaný si ji osobně vyzvedl dne 7. 7. 2026. Shodně bylo žalovanému doručováno i předvolání k jednání; v tomto případě si zásilku nevyzvedl a k doručení tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. došlo ke dni 7. 9. 2026.

3. Jednání ve věci se konalo datum. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků (i právní zástupkyně žalobkyně). Žalobkyně v omluvě žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již usnesením ze dne 18. 6. 2026 žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 24), reakci na tuto výzvu urgoval společně s předvoláním k jednání (č. l. 31) a současně žalobkyni upozornil, že bude-li třeba ke stejným otázkám poskytnout poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. na jednání, již nebude poskytnuta další lhůta. Žalobkyně před jednáním reagovala. Omluva z jednání, která obsahuje rozebíraný požadavek, je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci. Soud by nebyl povinen vyhovět požadavku žalobkyně ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila. Soud navíc rozhodoval (jde-li o otázku posouzení úvěruschopnosti žalovaného) na základě zjištěného skutkového stavu; v takovém případě se neposkytuje poučení dle § 118a o. s. ř.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum (č. l. 5–9), kterou měl uzavřít původní věřitel s žalovaným, se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného. Úvěr měl být poskytnut na 12 měsíců, zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, žalovaný měl hradit minimální měsíční splátku odpovídající 5 % výše jistiny a úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. V podpisové části smlouvy je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, aniž by bylo zřejmé, že se jedná o podpis (byť tzv. prostý elektronický), jelikož tyto údaje jsou psány stejným způsobem jako text samotné smlouvy. Konstatování jakýchkoli dalších smluvních ujednání by bylo zcela nadbytečné s ohledem na závěry dále uvedené.

6. Dle výpisu z běžného účtu původního věřitele (č. l. 16) obdržel původní věřitel od žalovaného dne 2. 8. 2025 částku 1 Kč.

7. Dle listiny nazvané „Poslední možnost dohody na úhradě“ ze dne 3. 11. 2025 (č. l. 15) původní věřitel s odkazem na čl. III smlouvy zesplatňuje úvěr a požaduje zaplacení celkové částky 30 586 Kč. Žalobkyně nepředložila doklad o dojití této výzvy do sféry žalovaného (ani o jejím odeslání).

8. Dle (rámcové) Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (č. l. 18) se původní věřitel jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli na postupování pohledávek za klienty postupitele, k čemuž má dle čl. 3.16 uvedené smlouvy docházet na základě dílčích smluv o postoupení, které jsou uzavřeny doručením datové pásky (datový soubor, jehož obsahem je soubor pohledávek, které mají být postoupeny dle dílčí smlouvy) postupníkovi na e-mailovou adresu.

9. Dle datového souboru (č. l. 17), resp. výňatku z něj, je jednou z postupovaných pohledávek též pohledávka za žalovaným specifikovaná mimo jiné číslem smlouvy, dlužnou částkou a jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalovaného).

10. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2026 (č. l. 10) oznamuje žalobkyně, která k tomu byla zmocněna původním věřitelem (viz plná moc na č. l. 10v), že na ni byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota ve výši 33 801,06 Kč. Soudu není zřejmé, z čeho plyne číslo smlouvy hodnota, které se neshoduje s číslem smlouvy o úvěru uvedeným shora (hodnota). Nekoresponduje ani se specifikací postoupené pohledávky v datovém souboru dle předchozího odstavce.

11. Dle Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 3. 2026 (č. l. 11) vyzývá žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného k zaplacení částky 33 801,06 Kč a nákladů právního zastoupení s odkazem na smlouvu o úvěru č. hodnota ze dne datum. K uvedenému číslu smlouvy platí totéž, co soud konstatoval v předchozím odstavci.

12. Dle listiny nazvané „název“ (č. l. 12) byla zásilka (s ohledem na časovou souvislost zřejmě obsahující oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k zaplacení) podána dne 20. 3. 2026 k poštovní přepravě na adresu adresa (jde o adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru a adresu trvalého pobytu žalovaného – viz lustrace v ISZR na č. l. 23).

13. Dle sdělení název banky ze dne 22. 6. 2026 (č. l. 30) učiněného na výzvu soudu (č. l. 24v) byl žalovaný v období od datum (tvrzené datum uzavření smlouvy o úvěru) do 22. 6. 2026 (datum vyhotovení sdělení) majitelem účtu č. č. účtu (dále jen „účet žalovaného“) i jedinou osobou s dispozičním oprávněním k účtu.

14. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2025 do 31. 8. 2025, které si soud vyžádal od název banky, soud zjistil následující informace z období před poskytnutím úvěru původním věřitelem: Za měsíc květen 2025 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 16 621,41 Kč, konečný zůstatek 27 938,74 Kč, celkové příchozí platby 276 924 Kč a celkové odchozí platby 265 606,67 Kč. Mezi neprovedenými položkami je dvakrát odmítnutí inkasa částkou 7 500 Kč na splátku úroků úvěru č. hodnota ve prospěch právnická osoba, a to pro nedostatek disponibilního zůstatku na účtu. Dne datum bylo provedeno inkaso částky 500 Kč s tímto popisem „právnická osoba 1. písemná upomínka úvěru č. hodnota“. Žalovaný čerpal příspěvek na bydlení. Vynakládal značné prostředky na neznámé účely. Za měsíc červen 2025 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 27 938,74 Kč, konečný zůstatek 24 308,72 Kč, celkové příchozí platby 301 965 Kč a celkové odchozí platby 305 595,02 Kč. Žalovaný čerpá příspěvek na bydlení. Za nájem hradí dne datum částku 15 100 Kč. Mezi neprovedenými položkami je více než 50x odmítnutí inkasa ve prospěch právnická osoba pro nenastavení souhlasu s inkasem nebo pro nedostatek disponibilního zůstatku na účtu. Za měsíc červenec 2025 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 24 308,72 Kč, konečný zůstatek 23 632,23 Kč, celkové příchozí platby 793 141,25 Kč a celkové odchozí platby 793 817,74 Kč. Žalovaný čerpal dne 7. 7. 2025 částku 19 600 Kč od společnosti právnická osoba, stále pobíral příspěvek na bydlení. Za měsíc srpen 2025, v němž měl žalovanému poskytnout úvěr původní věřitel, činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 23 632,23 Kč, konečný zůstatek 3 187,67 Kč, celkové příchozí platby 1 112 818 Kč a celkové odchozí platby 1 133 262,56 Kč. Čtyři dny před poskytnutím úvěru původním věřitel, konkrétně datum, žalovaný čerpal úvěr od společnosti právnická osoba ve výši 5 000 Kč. Následuje čerpání od původního věřitele částkou 20 000 Kč dne datum (což koresponduje s žalobkyní doloženým výpisem z účtu původního věřitele na č. l. 14). Ještě téhož dne žalovaný čerpá další úvěr, tentokrát ve výši 5 000 Kč od společnosti právnická osoba.

15. Soud dále ze soudního systému název (viz sjetina na č. l. 39) zjistil, že žalovaný vystupuje v pozici žalovaného či povinného v dalších řízeních vedených u zdejšího soudu. Dne 21. 8. 2026 byl pod č. j. spisová značka pověřen soudní exekutor jméno FO, Exekutorský úřad adresa, k provedení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, ostatního plnění ve výši 1 000 Kč, nákladů předchozího řízení ve výši 1 240 Kč a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce; věřitelem je společnost právnická osoba, exekučním titulem elektronický platební rozkaz Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka. V řízení zahájeném dne datum a vedeném pod sp. zn. spisová značka se žalobkyně právnická osoba domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne datum, dle níž měla žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč; požaduje částku 6 800 Kč a zákonný úrok z prodlení. V řízení zahájeném dne datum a vedeném pod sp. zn. spisová značka se žalobkyně právnická osoba domáhá nároků ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, dle níž měla žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 19 600 Kč; požaduje částku 24 696 Kč a příslušenství. V řízení zahájeném dne datum a vedeném pod sp. zn. spisová značka se žalobkyně právnická osoba domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne datum, dle níž měla žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč; ve věci bylo dosud nepravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, dle kterého je žalovaný povinen zaplatit uvedené společnosti částku 17 296 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

16. Z provedených listinných důkazů činí soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný obdržel dne datum na účet, jehož je majitelem a k němuž má jako jediná osoba dispoziční oprávnění, od původního věřitele částku 20 000 Kč. Žalovaný dosud neplnil ani částečně; zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku (části) dluhu, zůstal procesně nečinný. Pohledávka původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalovanému zaslány na adresu adresa. Původní věřitel nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (k tomu viz dále). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu se dostal do dispoziční sféry žalovaného dne 24. 6. 2026. V té době byla proti žalovanému vedena další nalézací řízení před zdejším soudem, v němž se věřitelé domáhají zaplacení pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru; bylo zahájeno též řízení exekuční.

17. Soud nemá za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Samotné uvedení jména a příjmení žalovaného v podpisové části smlouvy o úvěru nic nevypovídá o tom, jak, kdy a kým byly tyto údaje na písemnost připojeny (zda se vůbec jedná o podpis) a zda žalovaný smlouvu v předkládaném znění odsouhlasil.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

19. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a datovým souborem se seznamem postupovaných pohledávek. Výše uvedené výhrady ke specifikaci pohledávky v oznámení o postoupení mohou vést nanejvýš k závěru, že postoupení nebylo žalovanému řádně oznámeno, samotné postoupení má však soud za prokázané.

21. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

22. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si původní věřitel a žalovaný ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednali.

23. Již na základě tohoto závěru lze uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. I kdyby však smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož původní věřitel před uzavřením smlouvy neposoudil úvěruschopnost žalovaného způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Smluvní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že původní věřitel splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

34. Žalobkyně setrvala u zcela obecných tvrzení o lustraci žalovaného v dostupných registrech a databázích. Dále odkazovala na prohlášení žalovaného ve smlouvě (jejíž uzavření však nebylo prokázáno). Již z těchto obecných tvrzení je zřejmé, že původní věřitel nezjišťoval skutečné příjmy a výdaje žalovaného, nemohl tedy vyhodnotit jeho majetkové poměry. Nadto soud z vyžádaných výpisů k období před poskytnutím úvěru původním věřitelem zjistil, že obraty na účtu žalovaného dosahovaly statisícových částek, žalovaný pobíral příspěvek na bydlení, čerpal další úvěry a vynakládal značné prostředky na neznámé účely. Pokud by původní věřitel byť jen nahlédl do výpisů z účtu žalovaného, musel by nabýt zásadní pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel však výpisy z účtu nepožadoval a o skutečnou majetkovou situaci žalovaného se nezajímal.

35. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že původní věřitel nepostupoval v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

36. Dalším důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru by mohlo být ujednání o smluvním úroku ve výši 279,83 % ročně, avšak soud se touto otázku dále nezabývá, jelikož pro rozhodnutí ve věci postačuje výše uvedené.

37. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

38. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

39. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

40. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

42. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy, resp. o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla, je třeba posoudit plnění původního věřitele ve prospěch žalovaného částkou 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud neplnil ani částečně, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to v pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I).

43. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyni nemohou být přiznány žádné nároky, které měly být založeny smlouvou. Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout od skutečností zjištěných ze soudního systému ISAS, jak byly rekapitulovány výše. Předně je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala, že by před podáním žaloby vyzvala ona či původní věřitel žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení. Ke splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení viz § 1958 odst. 2 o. z., k výzvě jako předpokladu splatnosti i v případě pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru viz článek Jäger, M. Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy 7–8/2026, s. 242 a násl. Pokud by mělo být za tuto výzvu považováno oznámení o postoupení pohledávky či předžalobní výzva k plnění, nebylo prokázáno dojití žádné z uvedených písemností žalovanému (§ 570 odst. 1 o. z.). Domněnku dle § 573 o. z. aplikovat nelze; nejedná se totiž o domněnku dojití, nýbrž o domněnku doby dojití, a předpokladem její aplikace je prokázané dojití (což je i jednomyslný názor komentářové literatury k tomuto ustanovení o. z.). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je tak možno považovat až návrh (žalobu), který došel do sféry žalovaného dne 24. 6. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh a výzvu k vyjádření se k němu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného. Pokud by soud právě od 24. 6. 2026 počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z., za niž lze považovat krátkou lhůtu v řádu dnů, a konstatoval prodlení žalovaného po jejím uplynutí, znamenalo by to, že žalovaný měl vydat bezdůvodné obohacení v době, kdy proti němu byla vedena nalézací řízení a nedlouho poté zahájeno řízení exekuční; viz výše zjištění soudu ze systému ISAS, z nichž lze usuzovat, že žalovaný nebyl schopen plnit své závazky. Takový závěr přijmout nelze, a to i s ohledem na speciální úpravu v § 87 odst. 1 větě druhé zákona č. 257/2016 sb., dle níž je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zjištěné poměry žalovaného vedly soud k závěru, že se s vydáním bezdůvodného obohacení dosud v prodlení neocitl. V takových případech dokonce připadá v úvahu úplné či částečné zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dosud zcela nebo zčásti nenastala splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy splatnosti v zákoně č. 257/2016 Sb. (viz shora citovaný článek). K tomu však soud nepřistoupil, jelikož nad rámec skutečností zjištěných ze systému ISAS neměl k dispozici informace k tomu, aby posoudil, v jaké části z celkové dosud dlužné částky již žalovaný plnit mohl a v jaké nikoli. Soud dodává, že uvedené závěry nemohou být vyloučeny ani tím, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný jako spotřebitel se nemůže ocitnout v horším postavení jen proto, že žalobkyně neprokázala samotné uzavření smlouvy; tím nelze spotřebitelskou ochranu poskytovanou též příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. vyloučit. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

44. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 31. 8. 2026 byla částka 33 311,46 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 20 000 Kč, tj. 60 %, žalovaný co do částky 13 311,46 Kč, tj. 40 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 522 Kč (k doměření soudního poplatku do této částky viz odůvodnění k výroku IV) a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“). Právní zástupkyně žalobkyně vykonala následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé. Soud nepovažuje za samostatný úkon, za který by náležela odměna, vyjádření ze dne 31. 7. 2026. Tvrzení zde uvedená mohla a měla být uvedena již v návrhu, navíc byla stále nedostatečná. Odměna za tři uvedené úkony stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 3 a. t. činí 3 x 700 Kč, celkem 2 100 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech (jak soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS). Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH (viz návrh). Náklady právního zastoupení tak činí celkem 2 400 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 522 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 3 922 Kč. Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko v rozsahu 20 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 784,40 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).

45. Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 304 Kč [dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (kvůli nedostatečným tvrzením žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 1 218 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků (který je přílohou uvedeného zákona), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 522 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku (5 % z částky 30 426 Kč). O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku soud stanovil dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem ve výrocích I a III ve stanovené lhůtě, může se žalobkyně domáhat jejich splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.