OSPV 9 C 155/2026-90

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 12 902 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 622 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 280 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 73,17 Kč za období od 2. 5. 2026 do 19. 5. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 902 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku na bankovní účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 19. 5. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“).

2. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že ji lze uzavřít prostřednictvím webových stránek webová adresa nebo v mobilní aplikaci žalobkyně. Zájemce vyplní požadované údaje, poté probíhá automatický schvalovací proces. Je-li žádost schválena, na webových stránkách či v mobilní aplikaci se objeví text smlouvy. Na telefonní číslo uvedené v žádosti je zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu na webových stránkách či v mobilní aplikaci je smlouva uzavřena. Následně je odeslána na e-mailovou adresu uvedenou v žádosti, v daném případě na e-mail. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována z kopie dokladů totožnosti, nedošlo-li k jejímu ověření prostřednictvím Bank iD.

3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že zkoumá, zda má žadatel u jiných společností úvěry a zda je platí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Rovněž provádí tzv. credit scoring, posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává ukazatele jako věk, rodinný stav a jiné. Dále žalobkyně odkázala na listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ (č. l. 22–23). Soud tuto listinu považuje za součást žalobních tvrzení. Je v ní popsána metodika posuzování úvěruschopnosti, zejména statistický model, jehož výstupem má být pravděpodobnost dodržení závazku ze strany klienta. Žalobní tvrzení obsahují jen informace obecné, nikoli individualizované ve vztahu k žalovanému. Proto soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (usnesení na č. l. 43), což žalobkyně učinila podáním doručeným 7. 7. 2026 (č. l. 70–74). Kromě odkazu na Metodiku posouzení úvěruschopnosti a Kartu klienta doplnila výpočty limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS) žalovaného i jeho domácnosti s tím, že vychází z nižšího ze dvou uvedených limitů. Při výpočtu MLS žalovaného vycházela žalobkyně z příjmu dle žádosti ve výši 21 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 5 995 Kč, splátek jiným společnostem dle NRKI ve výši 11 988 Kč, splátek vůči žalobkyni ve výši 1 240 Kč, tzv. buffer žadatele ve výši 100 Kč a výše splátky schváleného úvěru, tj. 907 Kč; zbývající MLS žalovaného činí dle tohoto výpočtu 770 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti vycházela žalobkyně z příjmu dle žádosti ve výši 21 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 80 000 Kč, splátek jiným společnostem dle NRKI ve výši 11 988 Kč, splátek vůči žalobkyni ve výši 1 240 Kč, životního minima členů domácnosti ve výši 11 560 Kč, výdajů na bydlení ve výši 10 000 Kč, výše splátky schváleného úvěru, tj. 907 Kč; zbývající MLS domácnosti činí dle tohoto výpočtu 65 305 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalovaného v SOLUS (s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“), NRKI (s výsledkem „klient nalezen, pozitivní hodnocení, měsíční splátka věřitelům 10 125 Kč, existující úvěry 5“; žalobkyně zdůraznila, že dle této zprávy se žalovaný nedostal do prodlení se splácením svých závazků, jeho platební morálka proto byla na vysoké úrovni), ISIR (s výsledkem „v registru nenalezen“) a CRIBIS (s výsledkem „bez exekuce“). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nenabyla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.

4. K samotné smlouvě o úvěru žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla dne datum bezhotovostním převodem na jeho účet částku 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný měl uhradit kromě poskytnuté jistiny též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. V případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině. Úroky byly účtovány ve dnech 25. 7. 2025, 25. 8. 2025, 25. 9. 2025, 25. 10. 2025, 25. 12. 2025, 25. 1. 2026 a 25. 2. 2026, vždy pevnou částkou 490 Kč. Žalovaný si jednou (dne 10. 11. 2025) prodloužil splatnost splátky tzv. korunovým odkladem; za prodloužení splatnosti je účtován poplatek 990 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 4 378 Kč (v ní je zahrnuta i úhrada 1 Kč za tzv. korunový odklad zmíněný výše). Žalovaný se dostal s úhradou do prodlení, žalobkyně jej vyzývala prostřednictvím SMS a e-mailu. Žalobkyně účtovala žalovanému smluvní pokutu za prodlení, a to ve dnech 2. 3. 2026, 30. 1. 2026 a 13. 1. 2026, vždy částkou 500 Kč, celkem 1 500 Kč. Dále účtovala účelně vynaložené náklady, konkrétně ve dnech 5. 1. 2026, 2. 2. 2026 a 2. 3. 2026 vždy částkou 300 Kč a dne 20. 3. 2026 částkou 130 Kč (zde za zesplatňující dopis), celkem 1 030 Kč. Žalobkyně popsala, jak k těmto nákladům dospěla (rozdělila je do oblastí segmentace a reporting, operátoři, rozvoj a kontrola kvality operátorů a zásadní systémová podpora). Dne 2. 2. 2026 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu před zesplatněním celého úvěru doporučeným dopisem. Úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni 20. 3. 2026 a žalovaný byl doporučeným dopisem vyzván k úhradě. Posléze mu byla zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

5. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 7 912 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti tzv. korunovým odkladem ve výši 990 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč – přičemž součet dosud uvedených položek odpovídá částce 12 902 Kč uvedené v petitu návrhu – a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 73,17 Kč za období od 2. 5. 2026 do 19. 5. 2026 (žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 15. dne po odeslání předžalobní výzvy) a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 902 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení.

6. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 1. 7. 2026 [v souladu s § 45 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“] do datové schránky fyzické osoby a k doručení došlo 5. 7. 2026, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba. Shodně bylo žalovanému doručováno též předvolání k jednání a k doručení došlo datum, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba.

7. Jednání ve věci se konalo datum a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti obou účastníků (i právního zástupce žalobkyně). Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili, žalovaný nikoli. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem (k účtu žalovaného), z nichž zjistil následující:

8. Dle Úvěrové zprávy (č. l. 76–78) měl žalovaný před poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně – jde-li o splátkové kontrakty – celkem 3 existující kontrakty, 2 žádosti, 17 odmítnutých žádostí a 2 odvolané žádosti. Existující splátkové kontrakty byly sjednány datum (celková výše úvěru 250 098 Kč, k úhradě zbývá 76 měsíčních splátek po 5 852 Kč, suma zbývajících splátek činí 444 752 Kč, počet nesplacených splátek po splatnosti 0, počet maximálních dlužných částek 0, datum poslední delikvence neuvedeno žádné), datum (celková výše úvěru 25 990 Kč, k úhradě zbývá 16 měsíčních splátek po 1 312 Kč, suma zbývajících splátek činí 20 982 Kč, počet nesplacených splátek po splatnosti 0, počet maximálních dlužných částek 0, datum poslední delikvence neuvedeno žádné) a datum (celková výše úvěru 200 000 Kč, k úhradě zbývá 91 měsíčních splátek po 2 961 Kč, suma zbývajících splátek činí 267 518 Kč, počet nesplacených splátek po splatnosti 0, počet maximálních dlužných částek 0, datum poslední delikvence neuvedeno žádné). Dvě žádosti o úvěr jsou ze dne datum (ve výši 100 000 Kč a 280 000 Kč). Odmítnuty byly žádosti ze dnů 22. 8. 2024 (250 098 Kč), 11. 12. 2024 (30 000 Kč), 11. 12. 2024 (70 000 Kč), 17. 12. 2024 (25 000 Kč), 18. 12. 2024 (20 000 Kč), 19. 12. 2024 (30 000 Kč), 29. 1. 2025 (60 000 Kč), 14. 2. 2025 (20 000 Kč), 22. 3. 2025 (20 000 Kč), 23. 3. 2025 (15 000 Kč), 15. 4. 2025 (25 990 Kč), 4. 5. 2025 (30 000 Kč), 4. 5. 2025 (233 915 Kč), 7. 5. 2025 (100 000 Kč), 20. 5. 2025 (300 000 Kč), 20. 5. 2025 (300 000 Kč) a 22. 5. 2025 (80 000 Kč). Odvolány byly žádosti ze dnů datum (40 000 Kč) a datum (20 000 Kč). Jde-li o kreditní karty, v úvěrové zprávě jsou uvedeny 2 existující kontrakty, 2 žádosti, 3 odmítnuté žádosti a 6 odvolaných žádostí. Existující kontrakty z kreditních karet byly sjednány datum (revolvingový úvěr, úvěrový rámec 7 000 Kč, výše měsíční splátky 1 863 Kč, suma zbývajících splátek 7 058 Kč, počet nesplacených splátek po splatnosti 0, počet maximálních dlužných částek 0, datum poslední delikvence neuvedeno žádné) a datum (úvěrový rámec 31 000 Kč, výše měsíční splátky 1 173 Kč, suma zbývajících splátek 31 122 Kč, počet nesplacených splátek po splatnosti 0, počet maximálních dlužných částek 0, datum poslední delikvence neuvedeno žádné). Dvě žádosti o úvěr jsou ze dne datum (úvěrový rámec 10 100 Kč a 15 000 Kč). Odmítnuty byly žádosti ze dnů 23. 3. 2025 (úvěrový rámec 10 000 Kč), 24. 3. 2025 (úvěrový rámec 10 000 Kč) a 29. 3. 2025 (úvěrový rámec 10 100 Kč). Odvolány byly žádosti ze dnů datum (úvěrový rámec 20 000 Kč), datum (úvěrový rámec 20 000 Kč), datum (úvěrový rámec 20 000 Kč), datumAnonymizováno(úvěrový rámec 16 000 Kč), datum (úvěrový rámec 7 000 Kč) a datum (úvěrový rámec 11 000 Kč).

9. Dle Karty klienta (č. l. 21) potvrzuje Oddělení řízení rizik žalobkyně, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici mimo jiné následující informace sdělené žalovaným: druh bydlení (u rodičů), počet dětí (1), zdroj příjmů (zaměstnanec), výše příjmu (21 000 Kč), příjem ostatních členů domácnosti (80 000 Kč), splátky jiným společnostem uvedené v žádosti (5 000 Kč). Dále byl žalovaný lustrován v NRKI, SOLUS, ISIR a CRIBIS s výsledky, jak byly uvedeny shora v rekapitulaci tvrzení žalobkyně.

10. Smluvní či předsmluvní dokumentace (č. l. 19, 28–36) sestává z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informačního memoranda o zpracování osobních údajů, samotné Úvěrové smlouvy, Splátkového kalendáře a Sazebníku. Dle Úvěrové smlouvy ze dne datum (č. l. 30–33) činil úvěr 10 000 Kč, poplatek za jeho poskytnutí 330 Kč, celková částka k úhradě (bez zohlednění doplňkových služeb) 13 760 Kč, byla sjednána možnost tzv. korunového odkladu za poplatek 990 Kč, úvěr měl být uhrazen 24 splátkami, 1. splátka odpovídá částce 747 Kč, 2. až 8. splátka částce 907 Kč, 9. až 23. splátka částce 417 Kč a 24. splátka částce 409 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. č. účtu. V podpisové části úvěrové smlouvy je u jména a příjmení žalovaného uvedena IP adresa zařízení, na němž byla smlouva podepsána, dále SMS kód, telefonní číslo, datum a čas odeslání SMS zprávy s podpisovým kódem a datum podpisu smlouvy tímto kódem. Dle listiny nazvané „Dohledání informací o činnosti klienta“ (č. l. 79) byla smlouva o úvěru podepsána ze strany žalovaného prostřednictvím SMS kódu hodnota připojeného ze zařízení s IP adresou hodnota. Tato listina obsahuje i další údaje, např. e-mailovou adresu a telefonní číslo žalovaného. Žalobkyně předložila též výstup z Bank iD (č. l. 75) využitý k ověření totožnosti žalovaného.

11. Dle splátkového kalendáře zmíněného v předchozím odstavci by žalovaný při řádném splácení uhradil ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (k 31. 8. 2026) částku 10 015 Kč.

12. Dle sdělení název banky ze dne 2. 7. 2026 (č. l. 50) učiněného na výzvu soudu (č. l. 44) byl žalovaný v období od datum (datum uzavření smlouvy o úvěru) do dne podání zprávy jediným majitelem a disponentem s účtem č. č. účtu (dále jen „účet žalovaného“).

13. Dle výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 2. 2025 do 31. 5. 2025 (č. l. 51–67), předloženého název banky na výzvu soudu (č. l. 44), činil za měsíc únor 2025 počáteční zůstatek na účtu žalovaného 1 394,60 Kč, konečný zůstatek 909,75 Kč, celkové příchozí platby 48 869 Kč a celkové odchozí platby 49 353,85 Kč. Za měsíc březen 2025 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 909,75 Kč, konečný zůstatek 32 Kč, celkové příchozí platby 65 647 Kč a celkové odchozí platby 66 524,75 Kč. Za měsíc duben 2025 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 32 Kč, konečný zůstatek 36,71 Kč, celkové příchozí platby 65 833 Kč a celkové odchozí platby 65 828,29 Kč. Za měsíc květen 2025, v němž byl poskytnut úvěr ze strany žalobkyně, který je předmětem tohoto řízení, činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 36,71 Kč, konečný zůstatek 222,97 Kč, celkové příchozí platby 75 472,70 Kč a celkové odchozí platby 75 286,44 Kč.

14. Z výpisu z účtu žalovaného se též podává, že žalobkyně žalovanému dle smlouvy o úvěru vyplatila dne datum částku 10 000 Kč, což koresponduje s žalobkyní doloženou listinou „Opis výpisu proplacení smlouvy“ (č. l. 17).

15. Z další listiny nazvané „název“ (č. l. 18) se podává příchozí platba od žalovaného ve výši 1 Kč dne 10. 11. 2025 (jde o shora zmíněný korunový odklad).

16. Ze systému ISAS soud zjistil (přehled na č. l. 86), že žalovaný vystupuje v pozici žalovaného v dalších řízeních vedených u zdejšího soudu. Ve věci se sp. zn. spisová značka zahájené návrhem ze dne datum se žalobkyně právnická osoba domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne datum (úvěr ve výši 5 000 Kč). Ve věci se sp. zn. spisová značka zahájené návrhem ze dne datum se žalobkyně právnická osoba (původní věřitel právnická osoba) domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne datum a jejích dodatků (úvěr ve výši 45 000 Kč). Ve věci se sp. zn. spisová značka zahájené návrhem ze dne datum se žalobkyně Jméno žalobkyně domáhá nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum (úvěrový rámec 31 000 Kč). Ve věci se sp. zn. spisová značka zahájené návrhem ze dne datum se žalobkyně právnická osoba (původní věřitel právnická osoba) domáhá nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum (úvěr ve výši 45 002 Kč).

17. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 20) uhradil žalovaný žalobkyni celkovou 4 378 Kč.

18. Dle Výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 2. 2. 2026 (č. l. 27) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 4 404 Kč s upozorněním na zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení do 30 dnů. Žalobkyně nepředložila doklad o dojití této výzvy do sféry žalovaného (ani o jejím odeslání).

19. Dle Výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 20. 3. 2026 (č. l. 13) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě celého dluhu dle úvěrové smlouvy ve výši 12 902 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu (č. l. 37) byla výzva podána dne 23. 3. 2026 k poštovní přepravě na adresu adresa, která je uvedena v úvěrové smlouvě jako adresa trvalého pobytu i adresa pro doručování (č. l. 30).

20. Dle Předžalobní výzvy k plnění ze dne 17. 4. 2026 (č. l. 26) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 12 902 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru. Dle poštovního podacího archu (č. l. 25) byla výzva podána dne 20. 4. 2026 k poštovní přepravě na adresu adresa.

21. Dle Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (č. l. 44 verte) byl návrh společně s výzvou k vyjádření se k němu dodán do datové schránky žalovaného dne 1. 7. 2026.

22. Z provedených důkazů činí soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru. Žalobkyně na základě této smlouvy vyplatila žalovanému na jeho účet dne datum částku 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni dosud plnil částkou 4 378 Kč; zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal procesně nečinný. Žalobkyně zaslala žalovanému na adresu pro doručování uvedenou v úvěrové smlouvě dne 23. 3. 2026 zesplatňující výzvu k úhradě celého dluhu a dne 20. 4. 2026 předžalobní výzvu k plnění. Žalovanému byla dne 1. 7. 2026 dodána do datové schránky výzva k vyjádření se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu včetně tohoto návrhu. Žalovaný by ke dni vyhlášení tohoto rozsudku uhradil částku 10 015 Kč, pokud by hradil dle splátkového kalendáře dle smlouvy o úvěru. Proti žalovanému jsou u zdejšího soudu vedena další řízení, v nichž se věřitelé domáhají nároků ze smluv o spotřebitelském úvěru. Soud dále zjistil, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru způsobem zákonem vyžadovaným, jelikož (zejména) nijak nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného (viz dále).

23. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

34. Soud již v rámci rekapitulace tvrzení žalobkyně pod bodem 3 odůvodnění shrnul tvrzení k otázce posouzení úvěruschopnosti. Z těchto tvrzení i z provedených důkazů plyne, že žalobkyně vycházela z informací od žalovaného, z lustrací v dostupných registrech a z výpočtového modelu. Neměla však k dispozici dostatečné informace o skutečných příjmech a výdajích žalovaného. Neuvedla, z čeho plyne žalovanému příjem (kdo je jeho zaměstnavatelem), co představují příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 80 000 Kč nebo jaké skutečné výdaje žalovaný vynaloží na bydlení či zajištění dalších potřeb. Nedisponovala tedy dostatečně konkrétními informacemi o žalovaném, aby mohla jeho úvěruschopnost spolehlivě vyhodnotit. Nevyžádala si např. výpisy z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru, ačkoli věděla, že žalovaný bankovní účet zřízen má (vyplácela mu na něj úvěr). Výpis z účtu žalovaného si vyžádal až soud v souvislosti s povinností přihlížet ex offo k případné absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, aniž by ovšem mohl zjištěními z těchto výpisů „suplovat“ činnost žalobkyně a doplňovat chybějící tvrzení. Soud přitom z výpisu z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru žalobkyní zjistil, že výdaje žalovaného byly pravidelně takřka shodné jako součet příchozích položek na jeho účet, v některých případech i vyšší. Žalobkyně argumentovala tím, že z registru NRKI bylo zjištěno, že se žalovaný nedostával do prodlení se splácením úvěrů a jeho platební morálka byla dobrá. Toto zjištění učinil i soud, avšak ani ono nic nemění na tom, že žalobkyně řádně nezkoumala skutečné příjmy a výdaje žalovaného; navíc žalobkyní předložená úvěrová zpráva mohla žalobkyni varovat a vést k pečlivému posouzení s ohledem na množství odmítnutých žádostí o úvěr, jak byly vypočteny shora (celkem 20). Soud uzavírá, že žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

35. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jde o neplatnost absolutní.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

37. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

39. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

41. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 10 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud uhradil 4 378 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 622 Kč, a to v pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I).

42. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout jednak od splatnosti sjednané v neplatné smlouvě, jednak od skutečností známých soudu z úřední činnosti. Předně je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala, že by před podáním žaloby vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení (k výzvě jako předpokladu splatnosti i v případě pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru viz článek Jäger, M. Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy 7–8/2026, s. 242 a násl.). U žádné z výzev nebylo prokázáno její dojití do sféry žalovaného (§ 570 odst. 1 o. z.). Domněnku dle § 573 o. z. aplikovat nelze; nejedná se totiž o domněnku dojití, nýbrž o domněnku doby dojití, a předpokladem její aplikace je prokázané dojití (což je i jednomyslný názor komentářové literatury k tomuto ustanovení o. z.). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je tak možno považovat až návrh (žalobu), který došel do sféry žalovaného 1. 7. 2026 (dodání do datové schránky). Pokud by soud právě od tohoto data počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z., za niž lze považovat lhůtu tří pracovních dnů (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), žalovaný by měl vydat bezdůvodné obohacení do 7. 7. 2026 a od 8. 7. 2026 by byl s jeho vydáním v prodlení. To by ovšem znamenalo, že žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat dříve, než by shodnou částku uhradil dle sjednané splatnosti v absolutně neplatné smlouvě. Takový závěr by byl nepřiměřený a v rozporu s ochranou žalovaného jako spotřebitele. Pokud by žalovaný hradil od 25. 6. 2025 (sjednaná splatnost první splátky dle splátkového kalendáře na č. l. 30 verte, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 20) řádně a včas sjednané měsíční splátky, ke dni 7. 7. 2026 by uhradil „pouze“ 9 181 Kč (1.–13. splátka). Při splácení dle splátkového kalendáře sjednaného v neplatné smlouvě by zcela vydal bezdůvodné obohacení po zaplacení (části) 15. splátky splatné 25. 8. 2026, což je několik dní před vyhlášením tohoto rozsudku (31. 8. 2026). Proti žalovanému jsou však ke dni vyhlášení tohoto rozsudku vedena další čtyři řízení, v nichž se věřitelé domáhají nároků ze smluv o spotřebitelském úvěru. Dle soudu tak ani ke dni vyhlášení rozsudku neuplynula doba přiměřená možnostem spotřebitele dle § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. S vydáním bezdůvodného obohacení se tedy dosud v prodlení neocitl. V takových případech dokonce připadá v úvahu úplné či částečné zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dosud zcela nebo zčásti nenastala splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy splatnosti v zákoně č. 257/2016 Sb. (srov. Jäger, M. Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy 7–8/2026, s. 242 a násl.). K tomu však soud nepřistoupil, jelikož nad rámec shora uvedených zjištění neměl z důvodu pasivity žalovaného dostatečné informace k tomu, aby posoudil, v jaké části z celkové dosud dlužné částky 10 000 Kč již žalovaný plnit mohl a v jaké nikoli. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

43. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalovaný byl procesně úspěšnější, avšak zůstal procesně nečinný, žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).

44. Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč [dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (kvůli nedostatečným tvrzením žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 800 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku (který je přílohou uvedeného zákona), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku soud stanovil dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozsudkem ve výroku I ve stanovené lhůtě, může se žalobkyně domáhat jejího splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.