OSPY 22 C 376/2024-81

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 92 857,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 43 077,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 43 077,25 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen žalobkyni uhradit částku 49 780,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 578,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 49 780,11 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úrok 13,99 % ročně z částky 83 120,86 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úrok 13,99 % ročně z částky 2 694,74 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá uložení žalovanému povinnosti k zaplacení částky 92 857,36 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 578,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 92 857,36 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení 14,75 %, úrok 13,99 % ročně z částky 83 120,86 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úrok 13,99 % ročně z částky 2 694,74 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení) s následujícími skutkovými tvrzeními. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba., IČO IČO, uzavřela se žalovaným dne 25. 6. 2021 Smlouvu o úvěru č. hodnota (součástí všeobecné obchodní podmínky a ceník), kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr do výše 125 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného žalovaným, který banka bez výhrad akceptovala. Žalovaný se zavázal splácet v 56 pravidelných měsíčních anuitních splátkách včetně případně sjednaného pojištění ve výši 3 313 Kč. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného, banka k tomu nepotřebovala žádný pokyn klienta. Sjednáno bylo úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 13,99 % ročně. Žalovaný se zavázal ji hradit až do úplného splacení jistiny úvěru. Žalovaný se též zavázal hradit další platby dle smlouvy vč. ceníku (pojištění a poplatky). Strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného povinnost platit úrok z prodlení nejen z jistiny, ale rovněž i z včas nesplacených poplatků, úroků či smluvních pokut (přičítaných k jistině úvěru). Žalobce úrok z prodlení požaduje z poplatků a smluvních úroků z úvěru pouze ze splatných ve výši ke dni zesplatnění. Žalovaný porušil své závazky zejména tím, že se opakovaně dostal do prodlení. Banka proto prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 29. 1. 2024. Dlužná částka nebyla žalovaným v plné výši 93 436,05 Kč uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla bankou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2024 s účinností ke dni 30. 4. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 93 436,05 Kč bez příslušenství. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru 83 120,86 Kč, poplatků 2 694,74 Kč, smluvního úroku 7 041,76 Kč splatného ke dni 29. 1. 2024, úroku z prodlení 578,69 Kč splatného ke dni 29. 1. 2024, smluvních úroků 13,99 % ročně z poplatků 2 694,74 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, smluvních úroků 13,99 % ročně z jistiny úvěru 83 120,86 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení 14,75 % ročně z celkové částky 92 857,36 Kč, sestávající se z jistiny úvěru 83 120,86 Kč, poplatků 2 694,74 Kč, splatného smluvního úroku 7 041,76 Kč, od 30. 1. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky doporučenou zásilkou dne 11. 7. 2024. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Zástupce banky a žalovaný opatřili dne 25. 6. 2021 svými elektronickými podpisy Návrh na uzavření Smlouvy o právnická osoba, jejímž předmětem je závazek banky poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případně další platby dle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky banky a ceník. Dle čl. II. smlouvy činí výše úvěru 125 000 Kč. Roční úroková sazba činí 13,99 % (bonusová 7,99 %, bonus 21 213 Kč), RPSN 14,93 %, měsíční splátka 3 313 Kč (anuita 3 053 Kč + pojištění 260 Kč), počet splátek 56. Dle čl. IV. smlouvy bude čerpání úvěru provedeno na účet žalovaného č. č. účtu s tím, že dle čl. VII. 5. smlouvy bude úvěr splácen formou pravidelného automatického inkasa. Dle čl. VII. smlouvy jsou splátky splatné vždy k 16. dni v měsíci s tím, že první splátka se započítá pouze na úroky, následující pravidelné splátky na jistinu, úroky a poplatek za pojištění. Dle čl. III. smlouvy je úvěr poskytován bez vazby na konkrétní účel. Dle čl. X. smlouvy je žalovaný povinen hradit zákonný úrok z prodlení z jistiny i k jistině přirůstajícího příslušenství. Dle čl. XI. a XII. smlouvy je banka v případě porušení smluvních povinností žalovaným mj. prodlením žalovaného oprávněna dosud nesplatné splátky vč. úroků prohlásit za splatné a od smlouvy odstoupit. Ohledně svých poměrů žalovaný uvedl, že je manuální zaměstnanec od 6. 7. 2019 ve společnosti právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč. Dále že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v pronajatém domě/bytě od 19. 8. 2020. Jako své výdaje uvedl nezbytné měsíční výdaje 4 000 Kč a limity kontokorentů 24 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jiné splátky úvěrů nemá, a to ani tzv. hypoteční úvěr. (Návrh na uzavření Smlouvy o právnická osoba č. hodnota na čl. 27-31 spisu)

5. Zástupce banky opatřil svým podpisem dokument s názvem Akceptace návrhu Smlouvy o právnická osoba ze dne 25. 6. 2021, na základě kterého došlo mezi bankou a žalovaným k uzavření smlouvy o právnická osoba, jejímž předmětem je závazek banky poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 125 000 Kč a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případně další poplatky dle smlouvy, kdy měsíční splátka činí 1 540,10 Kč v případě první splátky, další splátky pak 3 313 Kč. (Akceptace návrhu Smlouvy o právnická osoba na čl. 32 spisu)

6. Banka adresovala žalovanému dopis ze dne 29. 1. 2024 (k poštovní přepravě podáno téhož dne), ve kterém sdělila, že z důvodu dlouhodobého řádného nesplácení finančních závazků vůči bance plynoucích úvěrové smlouvy č. hodnota prohlásila za okamžitě splatný úvěr vč. příslušenství ke dni 29. 1. 2024. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 93 436,05 Kč. (Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu na čl. 26 spisu, podací arch na čl. 33 spisu)

7. Banka adresovala žalovanému dopis ze dne 14. 5. 2024 (k poštovní přepravě podáno téhož dne), ve kterém mu oznámila, že pohledávku ze smlouvy postoupila na žalobkyni. (Vyrozumění o postoupení pohledávky na čl. 34 spisu, podací arch na čl. 35 spisu)

8. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 9. 7. 2024 (k poštovní přepravě podáno 11. 7. 2024) k úhradě pohledávky ve výši 104 832,33 Kč, která mu vznikla smlouvy č. hodnota uzavřené dne 25. 6. 2021 mezi bankou a žalovaným. Lhůta k úhradě byla stanovena do dne 24. 7. 2024. (výzva k plnění na čl. 37-38 spisu, podací lístek na čl. 36 spisu)

9. Dle čl. 9.2 produktových podmínek je žalovaný povinen platit úrok z prodlení, a to i neuhrazených úroků, přičemž částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení (zejm. úrok, poplatky, smluvní pokuty), je banka oprávněna přičítat k řádně nesplacené jistině úvěru. Dle čl. 11 a 12 produktových podmínek je banka v případě porušení smluvních povinností žalovaným mj. prodlením žalovaného oprávněna dosud nesplatné splátky vč. úroků prohlásit za splatné a od smlouvy odstoupit. Čl. 7.6 všeobecných obchodních podmínek stanoví domněnku dojití pro veškeré zásilky. Ceník stanoví cenu pojištění odchylně, avšak čl. 1.2 všeobecných obchodních podmínek stanoví přednost smlouvy před podmínkami. (Produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba. na čl. 43-44 spisu, Všeobecné obchodní podmínky na čl. 51-55 spisu, Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby na čl. 56-63 spisu)

10. Banka a žalobkyně uzavřely dne 26. 4. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých na základě smluv o půjčkách, smluv o úvěru a smluv o kontokorentních úvěrech na žalobkyni. Pohledávky jsou specifikovány v Příloze č. 1 smlouvy, ve které je uvedena i pohledávka za žalovaným. (smlouva o postoupení pohledávky na čl. 47 spisu, příloha č. 1 na čl. 48-49 spisu)

11. Dne 30. 4. 2024 vydala banka potvrzení o zaplacení úplaty ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2024 uzavřené mezi bankou a žalobkyní. (potvrzení úplaty na čl. 45 spisu)

12. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku. (Výpis z obchodního rejstříku na čl. 50 spisu)

13. Soudu v režimu § 120 odst. 2 o. s. ř. právnická osoba. sdělila, že majitelem a disponentem účtu č. č. účtu byl žalovaný. Bankou bylo na základě úvěru č. hodnota poukázáno na účet žalovaného 125 000 Kč, žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 81 922,75 Kč. (dopis na čl. 66-68 spisu)

14. Soud při lustraci věcí žalovaného zjistil, že proti žalovanému jsou u zdejšího soudu vedena 3 civilní (a 1 exekuční) řízení, přičemž žalobkyní je vždy faktoringová společnost, vždy jde o žalobu na zaplacení. Dále je veden další 1 spor o úhradu dlužné částky, kde žalobkyní není faktoringová společnost. (lustrace na čl. 69 spisu)

15. Uvedený skutkový děj soud zjistil z listinných důkazů předložených žalobkyní, když žalovaný byl ve věci nečinný, na svoji obranu nepředložil soudu žádných důkazů, neučinil ani žádných skutkových tvrzení. Skutečnosti podávající se z listinných důkazů jsou ve vzájemné souvislosti, je dána časová souslednost skutku a logické návaznosti jednotlivých skutečností z listin se podávajících. Z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, z níž by bylo namístě usuzovat na nedůvěryhodnost důkazů v řízení provedených.

16. Pakliže se žalobkyně dovolávala poskytnutí lhůty v režimu § 118b, odst. 1 o. s. ř., tak předpoklad pro její poskytnutí nebyl dán. Zákonem je poskytnutí této lhůty koncipováno jako možnost, nikoliv jako nutnost v každém případě, v němž je o lhůtu požádáno. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je obchodování s pohledávkami a jejich vymáhání. S ohledem k množství sporů, které vede a které jsou typově stejné je jí známo, jaké důkazy musí předložit, aby byla ve věci úspěšnou, je jí nepochybně známo, že musí doložit důkazy k prokázání té skutečnosti, že byla hodnocena úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Nedoložila je tedy k prvému jednání, které bylo ve věci nařízeno, není dán předpoklad pro to, aby jí byla poskytnuta lhůta. Její poskytnutí je namístě tehdy, je-li účastníku řízení dána výzva k doplnění tvrzení či důkazů, které nepředpokládal, že by měl doložit, či je druhým účastníkem uplatněno tvrzení, na které nemůže bez přípravy reagovat. O takovýto případ se však v souzené věci nejedná. Nadto je z provedených důkazů skutkový děj postaven najisto.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

18. Dne 25. 6. 2021 účastníci řízení signováním návrhu a akceptace uzavřeli Smlouvu o právnická osoba č. hodnota, jejímž předmětem je závazek banky poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případně další platby dle smlouvy, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky banky a ceník. Výše úvěru činí 125 000 Kč. Roční úroková sazba činí 13,99 % (bonusová 7,99 %, bonus 21 213 Kč), RPSN 14,93 %, měsíční splátka 3 313 Kč (anuita 3 053 Kč + pojištění 260 Kč), počet splátek 56. Čerpání úvěru na účet žalovaného č. č. účtu s tím, že úvěr bude splácen formou pravidelného automatického inkasa. Splatnost splátky vždy k 16. dni v měsíci s tím, že první splátka se započítá pouze na úroky, následující pravidelné splátky na jistinu, úroky a poplatek za pojištění. Poskytnutí úvěru bez vazby na konkrétní účel. Povinnost žalovaného je sjednána hradit zákonný úrok z prodlení z jistiny i k jistině přirůstajícího příslušenství. Banka je v případě porušení smluvních povinností žalovaným mj. prodlením žalovaného oprávněna dosud nesplatné splátky vč. úroků prohlásit za splatné a od smlouvy odstoupit, jak uvádí též podmínky banky. Ohledně svých poměrů žalovaný uvedl, že je manuální zaměstnanec od 6. 7. 2019 ve společnosti právnická osoba., čistý měsíční příjem 30 000 Kč. Dále že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v pronajatém domě/bytě od 19. 8. 2020. Jako své výdaje uvedl nezbytné měsíční výdaje 4 000 Kč a limity kontokorentů 24 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jiné splátky úvěrů nemá, ani tzv. hypoteční úvěr. Majitelem a disponentem účtu č. č. účtu byl žalovaný. Bankou bylo na základě úvěru č. hodnota poukázáno na účet žalovaného 125 000 Kč, žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 81 922,75 Kč. Dne 29. 1. 2024 (k poštovní přepravě podáno téhož dne) banka z důvodu dlouhodobého řádného nesplácení finančních závazků plynoucích úvěrové smlouvy č. hodnota prohlásila za okamžitě splatný úvěr vč. příslušenství ke dni 29. 1. 2024. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 93 436,05 Kč. Dne 14. 5. 2024 (k poštovní přepravě podáno téhož dne) banka oznámila, že pohledávku ze smlouvy postoupila na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne 9. 7. 2024 (k poštovní přepravě podáno 11. 7. 2024) k úhradě pohledávky ve výši 104 832,33 Kč, která mu vznikla smlouvy č. 3258026 uzavřené dne 25. 6. 2021 mezi bankou a žalovaným. Lhůta k úhradě byla stanovena do dne 24. 7. 2024. Banka a žalobkyně uzavřely dne 26. 4. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je i pohledávka za žalovaným. Dne 30. 4. 2024 vydala banka potvrzení o zaplacení úplaty k uvedené smlouvě o postoupení pohledávek. Proti žalovanému jsou vedena 3 civilní (a 1 exekuční) řízení, přičemž žalobkyní je vždy faktoringová společnost, vždy jde o žalobu na zaplacení. A dále 1 řízení, kde je žalovaný v pozici žalované strany, kde žalobcem není faktoringová společnost.

19. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

20. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě.

21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

28. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude rezervována finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí peněžních prostředků. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na smluvený účet.

29. Dále bylo uzavřeno, že v řízení nelze vzít za prokázané, že žalobkyně dostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

30. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně svá zjištění omezila na údaje uvedené žalovaným. Kontraktační proces byl veden za užití prostředků na dálku, což v zásadě již samo o osobě determinuje možnost komunikace stran a zjišťování podrobných údajů o situaci klienta. Ohledně svých poměrů žalovaný uvedl, že je manuální zaměstnanec od 6. 7. 2019 ve společnosti právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč. Dále že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v pronajatém domě/bytě od 19. 8. 2020. Jako své výdaje uvedl nezbytné měsíční výdaje 4 000 Kč a limity kontokorentů 24 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jiné splátky úvěrů nemá, a to ani tzv. hypoteční úvěr. Již z těchto údajů je zřejmým, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dána, resp. její zkoumání a jeho závěr nebyl řádný, protože již údaje tvrzené v návrhu na uzavření smlouvy jsou ve zjevném rozporu, když žalovaný uvádí pronájem domu či bytu, avšak nezbytné měsíční výdaje činí pouze 4 000 Kč, tedy částku, která je sama o sobě v místě a čase mimo obvyklou realitu, nadto pokud v ní má být zahrnuto nájemné. Negativní závěr má též oporu v tvrzení žalovaného, že t. č. byl již úvěrově zatížen částkou 24 000 Kč při čistém příjmu 30 000 Kč. V řízení navíc bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno pouze na zjištění údajů získaných od žalovaného, aniž byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, respektive podrobně zjištěny příjmy a výdaje žalovaného, ale také osobní situace žalovaného. Nebyly vůbec doloženy výdaje domácnosti žalovaného, ani příjmy a výdaje členů domácnosti žalovaného. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé, zvláště za situace, kdy již klientem tvrzené poměry jsou mimo běžnou realitu. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

31. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ I s ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.

32. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši 125 000 Kč, přičemž bylo najisto postaveno, že dluh žalovaného na jistině činí částku 43 077,25 Kč, když žalovaný splatil částku 81 922,75 Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni částku 43 077,25 Kč, když se žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně o částku 43 077,25 Kč obohatil a je povinen toto plnění dle § 2993 o. z. vrátit. Žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala plnění částky 92 857,36 Kč. Za situace, kdy žalovaný dluží žalobkyni částku 43 077,25 Kč je povinen uhradit tuto částku, ve zbytku je tak žalobní návrh nedůvodným, tedy ve výši 49 780,11 Kč (92 857,36 Kč– 43 077,25 Kč). Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 43 077,25 Kč, pro částku 49 780,11 Kč byla žaloba zamítnuta. Domáhala-li se žalobkyně, aby žalovaný byl zavázán k úhradě úroku z prodlení v kapitalizované výši do data zesplatnění, tzn. 29. 1. 2024 v částce 578,69 Kč, tak byla žaloba zamítnuta. Smluvní úrok 13,99 % p. a. z jistiny úvěru ve výši 83 120,86 Kč běžící od 30. 1. 2024 a smluvní úrok 13,99 % p. a. z poplatků ve výši 2 694,74 běžící od 30. 1. 2024 byl rovněž zamítnut. Nadále byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení běžící, a to od 30. 1. 2024 do zaplacení z částky 43 077,25 Kč, úrok z prodlení běžící od 30. 1. 2024 do zaplacení z částky 49 780,11 Kč byl zamítnut. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 30. 1. 2024, když dne 29. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k plnění, ode dne následujícího je tak v prodlení. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142, odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky celkem 92 857,36 Kč, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 43 077,25 Kč (46,39 %). V řízení tedy byl převážně úspěšným žalovaný. Tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.