OSPZ 36 C 51/2024-25

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 25 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 5 620 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 620 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 715 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 620 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 20 000 Kč, který žalované na základě smlouvy ze dne 4. 12. 2023 poskytla společnost právnická osoba., právní předchůdkyně žalobkyně. Na výzvu soudu, zda její právní předchůdkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sice nijak nereagovala, ale již v žalobě uvedla, že pokud by soud žalovanou částku nepřiznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádá přiznání této částky z titulu bezdůvodného obohacení. Soud tedy vyšel z toho, že právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala a žalobkyně proto sama pokládá zmíněnou smlouvu ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 4. 12. 2023 a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně získala finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.

4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 2025 a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze stejného dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, a že žalobkyně vyzvala žalovanou ještě před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr vyplynulo, že žalovaná v rozhodné době prohlásila, že je svobodná, žije v nájmu, je zaměstnána u společnosti právnická osoba, její měsíční příjem činí 35 903 Kč a výdaje činí 20 000 Kč měsíčně. Soud si tedy tímto způsobem ověřil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované před sjednáním předmětné smlouvy skutečně nijak nezkoumala, jestliže vyšla pouze z tvrzení žadatelky o úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

6. Po právní stránce proto soud nárok posoudil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost uvedené smlouvy poskytla žalované částku 20 000 Kč, plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná doposud ničeho neuhradila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (déle jen „o. z.“), o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně vyrozuměla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4148/2014). Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 20 000 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. S ohledem na výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu k plnění tří dnů, která je přiměřená také okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž bylo jednoznačně judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 26 Co 38/2024).

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že ve věci zčásti úspěšné žalobkyni náleží jen poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 025 Kč a z nákladů za zastoupení advokátkou. Té podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč, jelikož předmět řízení nepřevyšuje 50 000 Kč a řízení samo bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba). To vše činí dohromady částku 3 575 Kč, protože však žalobkyně byla úspěšná jen v rozsahu 60 % a žalovaná tedy v rozsahu 40 %, činí celková úspěšnost pouze 20 % a přiznána byla proto částka 715 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.