OSRO 5 C 101/2020-100

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Svobodou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 2. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ 3. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ 4. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa žalovaného, ⟪LB:lb_009⟫ všichni zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Národní číslo, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_011⟫ pro určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku p. číslo parcelní číslo v obci a k. ú. obec, vymezených dle geometrického plánu číslo 2010 vypracovaného anonymizováno geodetickou kanceláří a schváleného dne 6. 12. 2010 Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Rokycany.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 33 977,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Žalobce se domáhá určení, že je vlastníkem výše uvedeného pozemku alternativně buď z titulu směnné smlouvy uzavřené v roce 1975, anebo z důvodu vydržení. Žalobce je zapsaným vlastníkem pozemku p. č. st. číslo v k. ú obec, předchozím vlastníkem byli manželé celé jméno svědka, nar. 1929 a jméno příjmení, nar. 1927. Žalovaní jsou každý jednou třetinou od roku 2016 spoluvlastníky pozemku parcelní číslo v k. ú. obec, předchozím vlastníkem do roku 1994 byli manželé příjmení celé jméno žalovaného, nar. 1911 a jméno celé jméno svědkyně, nar. 1915 a následně jejich syn celé jméno žalovaného. Právní předchůdci v roce 1975 uzavřeli smlouvu, na základě které došlo k výměně částí těchto dvou pozemků oproti vyplacení částky 1 700 Kč ze strany právního předchůdce žalobce, avšak tato výměna nebyla promítnuta v evidenci nemovitostí u pozemku, který nabyl právní předchůdce žalobce. Obě strany se však podle této dohody chovali, právní předchůdci žalobce užívali část pozemku parcelní číslo jako vlastní, nejdříve ji oplotili a pak na ní postavili garáže. To je dále patrné ze žádosti odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu ze dne 16. 6. 1963, po níž následovalo stavební řízení založené stavebním povolením uvedených garáží vydaným 15. 8. 1983. Právní předchůdci žalobce se v roce 1985 snažili rozpor mezi skutečným a zapsaným stavem zhojit, což dokládá vyplněný dotazník – česné prohlášení k registraci a zpoplatnění smlouvy, když tento převod byl poté schválen MNV v anonymizováno, následně byl v roce 2010 ze stejného důvodu vypracován geometrický plán číslo 2010 vypracovaný anonymizováno geodetickou kanceláří a schválený katastrálním úřadem dne 6. 12. 2010, který respektuje skutečné hranice užívání pozemku. Právní předchůdce žalovaných přislíbil podepsat souhlasné prohlášení za účelem vkladového řízení, bohužel k tomu nikdy nedošlo. Při prvním jednání žalobce nebyl schopen specifikovat, jaký pozemek byl na základě smlouvy z roku 1975 zapsán ve prospěch žalovaných, soud tedy považuje toto tvrzení za chybu s tím, že žalobní tvrzení je, že nebyl zapsán ani jeden ze směňovaných pozemků. Dále již žalobce trval na tom, že nabyl pozemek vydržením. Smlouva z roku 1975 se nedochovala, doložená listina na č. l. 12 (prohlášení o výměně) je pouze potvrzením toho, že taková smlouva uzavřena byla.

Žalovaní navrhli žalobu zamítnout a přiznat jim náhradu nákladů řízení, protože vyvrátili tvrzení, že by právní předchůdci žalobce užívali předmětný pozemek v dobré víře. Již od počátku tito v dobré víře nebyli a v průběhu následujících let opakovaně se úředně se snažili domoci rozhodnutí, že pozemek vlastní. O dobré víře by se dalo hovořit tehdy, pokud by pozemek nejenom užívali, ale v průběhu vydržecí doby nečinili žádné kroky k nápravě. Z toho, že se právní předchůdci žalobce obraceli na úřady, je zřejmé, že v dobré víře nebyli. K dokladu o směně pozemků žalovaní uvedli, že takový„ papír“ si může vyrobit kdokoliv a nebyl navržen znalecký posudek k prokázání pravosti této listiny. Do doby, než započal soud, o této listině žalovaný nevěděl. V řízení o povolení stavby v roce 1983 nebylo zjištěno, kde předmětné stavby garáží, ke kterým bylo vydáno stavební povolení, měly stát, hovoří se tam pouze o tom, že je to vedle mateřské školy, což platí i pro pozemek p. číslo stavební úřad výslovně zmiňuje, že má být stavba na pozemku p. číslo. Žalovaní upozorňují na institut stavby na cizím pozemku, který výsledek stavebního řízení může vysvětlit. Žalobce, ačkoliv měl, tak v roce 2010 nenechal rozdělení pozemku zapsat, tím by ale došlo pouze k rozdělení pozemku ve vlastnictví jednoho vlastníka – p. číslo.

Naléhavý právní zájem je dán tím, že bez soudního určení nelze zapsat žalobce do katastru nemovitostí jako vlastníka.

Svědek celé jméno svědka, datum narození, otec žalobce, vypověděl, že v budově, kde bydlí, byla hospoda a před ní trojúhelníkový pozemek, kam chodili hosti na záchod. Když celé jméno žalovaného ten dům koupil, tak se domluvil s jeho otcem, že ty záchody vybourají a vymění tento trojúhelník za část pozemku pod chlívci a otec k tomu ještě něco doplatil. V době, kdy se stavěly garáže, svědek přišel z vojny a byl u toho. Pan celé jméno žalovaného s tím souhlasil a kladl si podmínku, že vzadu na těch garážích nesmí být čiré sklo.„ Babské řeči“ o tom, že pozemek není jejich, se objevily až v době, kdy pozemek zdědili ti tři hoši (žalovaní). Otec svědka po výměně pozemek oplotil, později byl plot opraven a dřevěné trámy byly nahrazeny kovovými sloupky. celé jméno žalovaného poprvé mluvil o tom, že tam ten plot být nemá, až krátce před odchodem do domova důchodců, byl psychicky nemocný.

Svědkyně celé jméno svědkyně, matka žalovaných, se na počátku výslechu snažila zjevně svědčit ve prospěch žalovaných, později však k dotazům uvedla, že sousedi si nejdříve pozemek zahradili a teprve potom na nich postavili garáže. K dotazu, zda mezi panem celé jméno žalovaného starším a panem celé jméno svědka starším byla nějaká dohoda týkající se pozemků pod garážemi, svědkyně odpověděla, že celé jméno svědka měli vedle svého domu staré záchody, protože to byla dřív hospoda a ty záchody zbourali, tam si udělali plot a hotovo. Neví, jestli ten kousek vyměnili za kus zahrady, myslí si, že by děda v životě nedal, aby někdo zabral takový kus zahrady, za takový malý kousíček.

Z listiny označené„ dotazník a čestné prohlášení“ ze dne 2. 7. 1985 soud zjistil, že jej podepsal za převodce celé jméno žalovaného obec, datum narození a celé jméno svědkyně anonymizováno, datum narození, a za nabyvatele celé jméno svědka, datum narození a příjmení jméno, datum narození. Podle textu je převáděná nemovitost„ parcela st. číslo“, v článku 6 - Dohodnutá cena za nemovitosti je uvedeno„ výměna-v ceně vyrovnány“. Dokument razítkem a podpisem opatřil MNV v anonymizováno s tím, že s převodem pozemku souhlasí. Geometrickým plánem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku byl z pozemku parcelní číslo o výměře 1604 m2 oddělen na pozemek p. číslo o výměře 225 m2 a pozemek st. 540 o výměře 53m2 – způsob využití stavba bez č.p./č.e. - garáž. Dále byl z pozemku p.č. st. číslo oddělen pozemek parcelní číslo o výměře 21 m2.

Žalobce dále doložil ručně psanou listinu z 10. 5. 1975, podepsanou jméno celé jméno žalovaného a celé jméno svědka s textem„ Já obec celé jméno žalovaného souhlasím s výměnou pozemku, který sousedí dvorkem pana celé jméno svědka. Rozdíl v ceně jsme vyrovnány“; pod tím je zapsaná částka slovy i písmem 1 700 Kč. ulice povolení ke stavbě garáže o dvou stáních s dílnou u RD adresa v anonymizováno bylo vydáno Okresním národním výborem v obec – odborem výstavby a územního plánování, č. j. 1002/83 dne 15. 8. 1983. Z textu se podává, že vzdálenost stavby od obvodní zdi MŠ bude nejméně 1,8 m, jedná se o stavbu p. č. st. číslo, vydané pro jméno a jméno příjmení.

Dne 16. 6. 1983 podal celé jméno svědka žádost o vynětí 364 m2 půdy ze zemědělského půdního fondu za účelem výstavby garáže s tím, že pozemek je v jeho vlastnictví. Číslo pozemku je těžko čitelné, ale zřejmě se jedná o číslo. Dle dalšího textu má pozemek v trvalém užívání na základě rozhodnutí ONV obec ze dne 16. 6. 1983.

Dle výpisu z katastru nemovitostí nabyl žalobce pozemek p.č. č. st. číslo na základě dědického řízení ke dni 20. 10. 2014 a část darovací smlouvou ke dni 11. 2. 2019. Žalovaní nabyli pozemek parcelní číslo na základě dědického řízení ke dni 20. 7. 2016.

Z přiloženého spisu číslo, zaslaného obecním úřadem Břasy, soud zjistil, že zde o sousedech není ani zmínka. Žalobce však při posledním jednání doložil výzvu stavebního úřadu ze dne 24. 2. 1986, č. j. Výst/86, adresovanou celé jméno svědka, kterou stavební úřad oznamuje, že dne 4. 3. 1986 provede kontrolu stavby garáže – kolny, na kterou bylo vydáno stavební povolení č. j. 1002/83 a žádost, aby se jmenovaný dostavil a byl k dispozici pracovníku stavebnímu úřadu. Tento doklad tak vyvrací tvrzení žalovaných o tom, že v tomto stavebním řízení se úřad nebyl podívat na místě samém a mohl tak povolit stavbu na jiném pozemku, než uvedeném.

Ze spisu stavebního odboru MÚ obec sp. zn. MěÚ/15/2011 soud zjistil, že řízení bylo zahájeno na žádost celé jméno žalovaného ze dne 11. 10. 2010 o prošetření nepovolené stavby garáže, řízení probíhalo dle § 125 zák. č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, což je jediný právní prostředek, jak nahradit chybějící doklady. Při jednání na místě dne 5. 11. 2010 byli účastny obě strany a výsledkem byl závěr, že pan celé jméno svědka nechá na k.ú. obec zapsat rozdělení pozemku včetně stavby, a to podle geometrického plánu uvedeného ve výroku tohoto rozsudku, termín do 31. 12. 2010.

Strany označili za nesporné, že garáž stojí na části pozemku, který je předmětem žaloby, a dále, že geometrický plán uvedený ve výroku I. kopíruje hranice skutečného užívání pozemku stranami tohoto řízení.

Při druhém jednání soud poučil žalované dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nebyla vyvrácena dobrá víra právních předchůdců žalobce nutná k vydržení pozemků.

Žalovaní po tomto poučení doložili řadu dokladů, ve všech případech se ale jednalo o rozhodnutí nebo zprávy mezi žalovanými, resp. jejich právními předchůdci, a úřady. Jednalo se o potvrzení finančního úřadu o tom, že po upomínce ze dne 22. 8. 2018 žalovaní zaplatili daň z nemovitostí z pozemku p. číslo doklad o pojištění z 9. 8. 1961 – tedy před tvrzenou směnou, rozhodnutí MÚ v obec ze dne 29. 10. 1972 povolujícím výstavbu kanalizace na pozemku mimo jiné číslo, korespondenci ČÚZK s panem celé jméno žalovaného, výzvu k nedoplatku daně z nemovitostí ze dne 27. 3. 2009, usnesení v dědickém řízení 7 D 108/2016 ze dne 20. 7. 2016, kterým žalovaní nabyli mimo jiné pozemek parcelní číslo od zůstavitele celé jméno žalovaného, datum narození, usnesení z dědického řízení D 531/92 ze dne 16. 6. 1994, kterým mimo jiné tento pozemek i s domem adresa nabyl celé jméno žalovaného, datum narození po zůstaviteli jméno celé jméno žalovaného, datum narození, posudek ze dne 26. 7. 2006 k ocenění pozemku p. číslo notářský zápis o darování tohoto pozemku (odděleného od parcelní číslo) ze strany celé jméno žalovaného vůči panu příjmení a paní příjmení, zápis o stavbě kanalizační přípojky z 1. 10. 1992 na pozemku p. číslo podepsaný i panem celé jméno svědka, jakožto sousedem. Dle zprávy Domova sociálních služeb obec ze dne 17. 8. 2015 bude teprve v budoucnu možný nástup celé jméno žalovaného v jejich zařízení.

Podle § 134 obč. zák., účinného od 1. 1. 1992, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle přechodných ustanovení, § 854 zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 26/1957 Sb., o notářských poplatcích, účinný od 1. 7. 1957, právní úkon o převodu majetku, ze kterého se platí poplatek z darování nebo poplatek z převodu nemovitostí, vyžaduje k platnosti, aby byl u notářství zapsán do poplatkového rejstříku (registrace). Je-li třeba k převodu majetku přivolení nebo schválení jiného orgánu, ohlašuje se právní úkon k registraci až po tomto přivolení nebo schválení. Právní úkon je platný jen v tom rozsahu a s tím obsahem, jak byl registrován.

Soud nejdříve rozhodl rozsudkem pro uznání dne 5. 10. 2020, odvolací soud však tento rozsudek zrušil. V rámci odvolacího řízení byl do spisu založen přípis žalovaného celé jméno žalovaného ze dne 11. 8. 2020, který uvádí, že mluví i za své dva bratry jméno a jméno a jedná se o výměnu pozemku číslo za pozemek celé jméno žalobce číslo. Již tato výměna je jednostranně nevýhodná a v tom případě neplatná. celé jméno svědka, nar. 1929 měl trvat na vzniku smlouvy. O čestném užívání pozemků v dobré víře nemůže být řeč, když od začátku věděl, že pozemky jsou pouze vyměněny, takže v pachtu. Navrhl odprodej pozemku za 300 000 Kč.

Při závěrečné řeči žalovaní namítli, že doložené listiny napsané na starém papíře mohl vytvořit kdokoliv a nebyl navržen znalecký posudek na zkoumání pravosti podpisu. Soud konstatuje, že v průběhu důkazního řízení pravost podpisu nezpochybnili, proto logicky žalobce nenavrhoval znalecké zkoumání. Pokud ale soud vizuelně srovnal podpisy na protokolu o ústním jednání z 15. 11. 2010 s podpisy na dotazníku a čestném prohlášení z 2. 7. 1985 a prohlášení z 10. 5. 1975, tak podpis celé jméno svědka je stejný na všech dokladech, a podpis jméno celé jméno žalovaného na druhých dvou dokumentech je rovněž stejný (k datu podpisu protokolu o ústním jednání ze dne 5. 11. 2010 již nežil).

Soud zhodnotil přiléhající judikaturu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 29 Cdo 2287/2008 (obdobně viz 29 Odo 1216/2005) účelem institutu vydržení umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem, a uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním. V právní úpravě vydržení se tak promítá jeden ze základních principů právního státu (článek 1 odst. 1 Ústavy České republiky), totiž princip právní jistoty. Ve věci 22 Cdo 2681/2018 (to samé 22 Cdo 1082/2019) Nejvyšší soud ČR připustil i takovou oprávněnou držbu, která je v rozporu s údaji v evidenci nemovitostí (dnes v katastru nemovitostí) s tím, že při posuzování omluvitelnosti omylu držitele se nepovažuje za rozhodující soulad skutečného stavu užívání nemovitosti s evidenčními údaji ve veřejných knihách, resp. v dalších dokladech, ale požaduje se posouzení všech okolností držby. Ve věci 22 Cdo 1082/2019 NSČR judikoval, že v řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak i její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna. Obdobně ve věci 22 Cdo 1646/2018 NSČR uvedl, že účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ číslo). Podobně lze nahlížet na držbu trvající nerušeně (nejméně) 35 let.

Soud žalobě vyhověl z důvodu druhého alternativního návrhu žalobce, tedy, že ten, respektive jeho právní předchůdci pozemek vydrželi. Co se týče první alternativy, že jej nabyli směnou, tak žalobce sice doložil dotazník a čestné prohlášení a prohlášení o výměně, od poloviny roku 1957 však k platnosti právního úkonu o převodu nemovitosti byla vyžadována registrace státního notářství (viz 18 odst. 1 zák. č. 26/1957 Sb., o notářských poplatcích, účinný od 1. 7. 1957, poté ustanovení občanského zákona). Taková registrace však nebyla doložena a nebyla ani tvrzena ani dohledána. Soud proto zkoumal, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdci pozemek vydrželi v 10 leté vydržecí době, přičemž vydržení je dle výše uvedených ustanovení možné již od počátku účinnosti obč. zák., tedy od 1. 4. 1964. Soud došel k závěru, že oprávněná držba spojená s dobrou vírou právních předchůdců žalobce trvala minimálně ode dne vydání stavebního povolení 15. 8. 1983, neboť nejpozději k tomuto datu byl pozemek oplocen a užíván výhradně právními předchůdci žalobce, do dne 11. 10. 2010, zahájení řízení o prošetření nepovolené stavby garáže. Nerušená držba tak činila minimálně 28 let, zřejmě ale právní předchůdci žalobce pozemek užívali již od 10. 5. 1975, data podepsání výše uvedeného prohlášení o výměně.

Co se týče počátku běhu této doby, kdy je nutné zkoumat, zda se právní předchůdci žalobce nedomohli držby pozemku neoprávněně. Oprávněné nabytí držby potvrzují dvě výše uvedená potvrzení podepsaná jak právními předchůdci žalobce, tak žalovaných. Skutečnost, že došlo k dohodě o výměně, potvrdila i svědkyně – matka žalovaných, když připustila, že nějaká dohoda o výměně byla, a to za„ kousíček pozemku v místě, kde bývaly záchody“, svědkyně se pouze pozastavila nad tím, že se jednalo o výměnu nevýhodnou. K tomu však soud konstatuje, že z předloženého potvrzení vyplývá, že rozdíl ve velikosti pozemků měl být vyrovnán doplatkem 1 700 Kč, což v tehdejší době nebyly malé peníze. Výměnu nepřímo připustil ve svém písemném vyjádření i žalovaný celé jméno žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že dříve, než na pozemku byly vystavěny garáže, tedy dříve než v roce 1983, právní předchůdce žalobce pozemek oplotil, a tento plot je tam dosud a odpovídá zakreslení v geometrickém plánu uvedeným ve výroku rozsudku. Rovněž nebylo nijak zpochybňováno, že tento (oplocený) pozemek užívali do současné doby právní předchůdci žalobce nebo žalobce. Žalovaný ani po poučení soudu nedoložil jediný důkaz svědčící pro to, že bylo těmto osobám vytýkáno neoprávněné užívání pozemku, tedy, že by jejich oprávněná držba byla nějak zpochybněna. Veškeré doklady, které žalovaní doložili, se týkaly pouze toho, že úřady jednaly s žalovanými jakožto zapsanými vlastníky pozemku parcelní číslo. Ale o tom, že ten pozemek je na ně v katastru nemovitostí zapsán, není žádného sporu. Pokud by právní předchůdci žalovaných měli dojem, že pozemky právní předchůdci žalobce užívat nemohou, nepochybně by věc řešili a zahájili by řízení o nápravu tohoto stavu. Závěr o tom, že do katastru nemovitostí má být zakreslen stav dle výše uvedeného geometrického plánu, ostatně vyplývá i z přezkumného řízení v roce 2010. S ohledem na to, že se měl rozdělit pozemek p. číslo ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných, tak nelze vytýkat předchůdci žalobce, že tak neučinil, protože k tomu byla nutná součinnost vlastníka pozemku.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 977,88 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada 1 777,88 Kč za 144 ujetých km (ke čtyřem jednáním) v částce 977,88 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l číslo km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření k odvolání žalovaných, neboť se nejedná o vyjádření ve věci samé, ale procesní vyjádření k podmínkám vydání rozsudku pro uznání, a dále za vyjádření před koncentrací, neboť se jednalo jen o stručnou rekapitulaci (zopakování) dosavadních tvrzení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.