OSRO 5 C 26/2021-14

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr Ing Davidem Svobodou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 10 961 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 961 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do 20. 1. 2020 částkou 1 077,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 567 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 172,23 Kč a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 6 567 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni výše uvedených částek s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela dne 16. 3. 2013 uzavřela smlouvu o půjčce číslo na základě které mu poskytla částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem skládajícím se z kapitalizovaných úroků ve výši 1 916 Kč s tím, že úroková sazba ve výši 19,98 % ročně byla sjednána v článku 3 Podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč splácet v 60 týdenních splátkách po 460 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 17. 2. 2018, proto se zaplacení zbylé částky žalobkyně domáhá žalobou.

Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

Smlouvou popsanou v bodu 1. odůvodnění je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla výše uvedenou částkou, které se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, o čemž byl žalovaný informován písemným oznámením.

Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Protože bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že žalovaný nesplatil dluh v části rovnající se žalované částce, tak soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle nařízením vlády č. 196/1992 Sb.

Soud zamítl žalobu co do úroku z dlužné jistiny, když ujednání o tomto úroku není součástí uzavřené smlouvy. Naopak z předmětné smlouvy je zcela patrné a zřejmé, jakou částku měl žalovaný zaplatit, tedy že má kromě zapůjčené jistiny uhradit souhrnný poplatek. Ve smlouvách není o dalším příslušenství žádná zmínka. Ujednání, na které žalobkyně odkazuje, je však obsaženo toliko pouze ve smluvních podmínkách smlouvy o zápůjčce, které však netvoří s předmětnou smlouvou jeden celek, je odděleno, byť je vytištěné na zadní stranu předmětné smlouvy. Například z nálezu Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 vyplývá závěr, na který zdejší soud ve stručnosti odkazuje, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Tento závěr je zcela nepochybně nutno vztáhnout i na ujednání o úroku.

Výrok o náhradě nákladů vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla úspěch pouze částečný. Soud již nyní zamítl cca 1/3 žalované částky, výše zamítnutých úroků se nadále zvyšuje s ohledem na vysokou úrokovou sazbu o 1 313 Kč ročně. Za této situace soud nepřiznal žádnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Navíc je žalobkyně inkasní společnost, jejímž předmětem podnikání je skupování pohledávek a její vymáhání. Má tedy nepochybně dostatečný vlastní aparát k sepisování formulářových žalob jako v tomto případě a zastoupení advokátem tak není účelné.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.