OSRO 6 C 29/2025-38

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Kantoříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 21 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr částka. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaného úroku ve výši částka, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, celkem částku ve výši částka splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši částka. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, když uhradila pouze částku ve výši částka. Žalovaná se dostala do prodlení dne datum. Žalobkyně proto prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala jí k úhradě dluhu naposledy předžalobní výzvou dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že úvěr jí byl poskytnut, avšak s úrokem 70,89 % s RPSN 212,77 %, a proto považuje výše uvedenou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. Nejde pouze o úrok, jehož výše je v rozporu s dobrými mravy, ale i o absenci posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Z těchto důvodů navrhla žalobu zamítnout a vypořádání ohledně neuhrazené částky ve výši částka provést na základě principu bezdůvodného obohacení.

3. Žalobkyně doplnila skutková tvrzení tak, že úvěruschopnost žalované zkoumala dostatečně, když si zjistila informaci o jejích příjmech ve výši částka a měsíční výdaje ve výši částka na bydlení a dalších částka představující další pravidelné výdaje. Žalovaná rovněž doložila další existující závazek v době uzavírání smlouvy – splácený ve výši částka měsíčně, což odpovídalo zjištěním žalobkyně v registru platebních informací („REPI“). Žalobkyně náležitě zkoumala úvěruschopnost žalované, když navíc podle rozsudku NS spisová značka je nutné zkoumat naplnění materiálního znaku ve smyslu skutečné neúvěruschopnosti žalované, nikoliv pouze znaku formálního. Zjištění, že poskytovatel úvěru v posuzování pochybil, nemusí nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Ujednání o úrocích je oddělitelným ujednáním, a proto může být soudem případně hodnoceno jako neplatné samostatně. Proto žalobkyně setrvala na svém žalobním návrhu.

4. Z listinných důkazů bylo zjištěno: z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne datum a z informací ke smlouvě soud zjistil, že strany uzavřely tuto smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka a inkasovat platby od žalované v hotovosti a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s částkou částka představující souhrnný poplatek sestávající z úroku ve výši částka, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka splatit 60 týdenními pravidelnými splátkami ve výši částka v hotovosti k rukám žalobkyně. Z interního přehledu žalobkyně ohledně splácení úvěru žalované bylo zjištěno, že žalovaná splácela nepravidelně ve vyšších částkách, proto žalobkyně rozpočetla tyto splátky na nižší týdenní splátky, aby zjistila, kdy se žalovaná dostala do prodlení, a sice se tak stalo dne datum. Z registru platebních informací bylo zjištěno, že ke dni vytvoření výpisu, datum, měla žalovaná další závazky, žádné z nich po splatnosti. Z vyfocené obrazovky mobilního telefonu bylo zjištěno, že žalovaná je příjemkyní starobního důchodu ve výši částka měsíčně.

5. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části podle výroku I. tohoto rozsudku. V části uvedené pod výrokem II. shledal soud žalobu jako nedůvodnou, neboť má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje jednak z toho, že dle jeho názoru nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované a zejména pak z ujednání o výši úroků podle výše uvedených zákonných ustanovení. Soud přitakává žalobkyni v tom smyslu, že částečně se zabývala majetkovými poměry žalované, když si obstarala listiny prokazující její příjem – starobní důchod, avšak zjevně nedostatečně zkoumala výdaje žalované, když měla toliko tvrzení žalované ohledně jejích běžných výdajů a spolehla se na výpis z REPI, z něhož je patrno, že žalovaná nemá žádné závazky po splatnosti, ale není z něj patrno, v jakém stavu závazky momentálně jsou. Žalobkyně nedoložila soudu žádné další listiny k prokázání svých tvrzení o tom, že úvěruschopnost žalované skutečně zkoumala. Doložený listinný stav tak soud považuje za nedostatečný a nemá za prokázané, že úvěruschopnost byla dostatečně zkoumána. Je běžnou praxí, že žalobkyně v obdobných sporech zanedbává své povinnosti, které jí před uzavřením úvěrové smlouvy zákon ukládá a výše úrokové sazby k poskytnutému úvěru je jistou ochranou, která je však rovněž v rozporu nejen s ustálenou judikaturou, ale i se zákonem. Soud dále přihlédl především k ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši částka uhradit dále částku částka představující souhrnný poplatek sestávající z pevného úroku ve výši částka, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Dle názoru soudu však takto sjednaný poplatek představuje pouze skrytý úrok a nikoli jen platbu za služby a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Soud připouští sjednání přiměřeného úroku či pevného poplatku za poskytnutí úvěru, k tomu však v daném případě nedošlo, a to ani s přihlédnutím k tomu, že splátky úvěru měly být inkasovány v hotovosti. Sjednaný poplatek, resp. úrok po přepočtu ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 81,80 % stanovený pevně na dobu trvání úvěru v délce 60 týdnů jednak neodpovídá zákonným ustanovením o spotřebitelském úvěru a jednak je dle ustanovení § 588 o. z. neplatný pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soudu je známa průměrná výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a tato sazba se pohybovala okolo 8,90 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je v rozporu s dobrými mravy převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek ze dne datum č. j. spisová značka).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť žalobkyně ve věci nebyla úspěšná a žalovaná měla úspěch pouze v nepatrné části.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.