OSSM 10 C 80/2026-25

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně A., se sídlem Adresa žalobkyně A reg. č. hodnota, podnikající v České republice prostřednictvím Jméno žalobkyně A., organizační složka, IČO IČO žalobkyně B ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa žalobkyně B ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ hlášený k trvalému pobytu adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 487 034,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 487 034,46 Kč s úrokem ve výši 8 909,08 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 487 034,46 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 487 034,46 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 58 359,30 Kč.

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění s příslušenstvím ve výši uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o hotovostním úvěru „PŮJČKA Pro“ č. hodnota ze dne 17. 8. 2022. Podle ní se žalobkyně zavázala (a dále svůj závazek splnila) poskytnout žalovanému úvěr ve výši 620 000 Kč, žalovaný však řádně ve sjednaných 96 splátkách po 8 422,08 Kč měsíčně tento úvěr a úrok z něj ve výši 4,9 % ročně nesplácel, proto žalobkyně odstoupila od smlouvy dne 10. 1. 2025, kdy celková výše dluhu dosahovala částky 495 943,54 Kč (z toho jistina úvěru 487 034,46 Kč a dlužný smluvní úrok ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 8 909,08 Kč). Z dlužné jistiny žalobkyně požadovala též úrok z úvěru ve výši 4,9 % ročně a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně, vždy od data po splatnosti celkového dluhu z úvěru, vyvolané odstoupením žalobkyně od smlouvy, tj. od 11. 1. 2025 z částky dlužné jistiny 487 034,46 Kč až do zaplacení.

Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu žaloba byla doručena do vlastních rukou podle § 49 odst. 2-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále případně jen o. s. ř.) v důsledku uplynutí 10-i denní lhůty po připravení zásilky na poště k vyzvednutí a po zanechání výzvy o tom na adrese evidované v informačním systému evidence obyvatel jako doručovací adresa, resp. adresa místa trvalého pobytu žalovaného [§ 46b písm. a) o. s. ř.].

Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 11. 5. 2026, č. j. spisová značka. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

Na základě listinných důkazů učinil soud dále uvedená dílčí skutková zjištění. Ze smlouvy o hotovostním úvěru „PŮJČKA Pro“ č. hodnota uzavřené dne 12. 8. 2022 mezi účastníky v písemné formě a s podpisy účastníků (u žalobkyně jejich zástupců), když totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 620 000 Kč, kdy úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho účet č. účtu (tvz. Anonymizováno) dle podmínek smlouvy, Podmínek a Sazebníku, a žalovaný se jej zavázal splatit spolu se smluvním úrokem 4,9 % ročně nejpozději do dne 23. 8. 2030 ve měsíčních anuitních splátkách ve výši 7 819,67 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce. Dle výpisu z uvedeného účtu soud dále zjistil, že žalovanému byl úvěr poskytnut platbou na výše uvedený účet. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila, dne 10. 1. 2025, o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 10. 1. 2025, čím se stal dluh k uvedenému dni splatný. Tehdy celková výše dluhu dosahovala částky 495 943,54 Kč (z toho jistina úvěru 487 034,46 Kč a dlužný smluvní úrok ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 8 909,08 Kč). Žalovaný netvrdil a neprokázal další úhrady, přičemž žalobkyně nemůže z hlediska zásad důkazního břemene prokazovat negativní tvrzení, že žalovaný další úhrady neprovedl. Výzvou včetně podacího archu bylo prokázáno sdělení o právním zastoupení žalobkyně a splnění povinnosti zaslání předžalobní upomínky žalovanému (§ 142a o. s. ř.).

Při právním hodnocení vzal soud v úvahu zejm. úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dále v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ).

Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel (pozn. soudu – míněno poskytovatel spotřebitelského úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

Po skutkové a právní stránce na základě shora prezentovaných důkazů soud uzavřel, že žalobkyně s žalovaným podle § 2395 o. z. a ZoSÚ uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, poskytla žalovanému na účet úvěr ve výši celkem 620 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 96 měsíčních splátkách, zahrnujících i sjednaný úrok z úvěru 4,9 % ročně ve výši dle smlouvy a smluvních podmínek. Žalovaný však úvěr – splátky k úhradě dlužné jistiny a úroků z úvěru v měsíční výši 7 819,67 Kč – řádně nehradil (jak vyplývá se skutkových zjištění soudu z výpisů z účtu žalovaného, popsaných výše v odůvodnění tohoto rozsudku), resp. v řízení netvrdil a neprokazoval opak, stejně jako neuváděl žádné skutečnosti, pro které by měla být žalovaná částka (a to v jednotlivé skladbě dílčích nároků) alespoň nižší, než tvrdila žalobkyně. Přitom žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala právní titul uplatněného nároku i jeho příslušenství, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované uhradit dlužnou jistinu 487 034,46 Kč, úrok ve výši kapitalizované k datu odstoupení od smlouvy 10. 1. 2025 na částku 8 909,08 Kč, dále počínaje datem 11. 1. 2025 úrok z úvěru v sazbě 4,9 % ročně a úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z. a nař. vlády č. 315/2013 Sb.) ve výši 12 % ročně – oboje vždy z dlužné jistiny 487 034,46 Kč.

Soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru platnou ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru. V tomto směru vzal v úvahu, že žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného za víceré měsíce před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru obvyklý příjem žalovaného ve výši 27 062 Kč, zohlednila životní výdaje žalovaného (podle modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) v částce 4 620 Kč měsíčně, dále zohlednila zjištěné úvěrové zatížení z jiných závazků (k jejichž konsolidaci ostatně byla podstatná část poskytnutého úvěru použita ve smyslu ujednání bodu 1.2. úvěrové smlouvy), čímž stanovila max. možné zatížení žalovaného novou splátkou na částku 19 004,50 Kč, přičemž žalovaný měl dle předmětné smlouvy hradit měsíčně jen 7 819,67 Kč. Příjmy a výdaje žalovaného tudíž žalobkyni oprávněně vyhodnotila jako způsobilé k úvěruschopnosti žalovanému. Ostatně žalovaný po uzavření předmětné smlouvy také více než 2 a půl roku fakticky byl schopen sjednané splátky předmětnému úvěru hradit.

Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 a § 155 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl v bodě II. výrokové části rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení.

Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných (v souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř.) jednak soudním poplatkem 19 482 Kč a náklady právního zastoupení 38 877,30 Kč. Náklady za právní zastoupení byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, a to ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, včetně znění vyhl. č. 258/2024 Sb. (dále „advokátní tarif“, případně jen AT). Při tarifní hodnotě 487 034,46 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 10 260 Kč (§ 7 bod). Advokát v řízení učinil 3 úkony [převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Vzhledem k přehledu provedených úkonů pak celková odměna dosáhla částky 30 780 Kč (3 x 10 260 Kč). Dále na nákladech právního zastoupení jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z 3 úkonů po 450 Kč, tj. celkem 1 350 Kč (3 x 450 Kč; § 13 odst. 4 AT). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 6 747,30 Kč [0,21 x (30 780 + 1 350)].

Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit přímo advokátovi žalobkyně.

Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněna podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.