OSSO 33 C 252/2024-23

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 7 316,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 316,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 744 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 6 7440 Kč s příslušenstvím a částky 572,90 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo (dále jen „Smlouva“), na základě které se zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru v částce 1 550 Kč a další poplatky za volitelné služby v celkové částce 194 Kč. Úvěr byl vyplacen žalované bankovním převeden z účtu žalobkyně na účet žalované dne datum v částce 5 000 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru od 26. 5. 2023 do 24. 8. 2023 ve výši 572,90 Kč a úrok z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva z částky 6 744 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.

4. Žalobkyně k žalobě doložila Smlouvu o úvěru č. číslo, informace o úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti, informace o spotřebitelském úvěru, sazebník, všeobecné obchodní podmínky, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (potvrzení o provedení odchozí platby 5 000 Kč na č. ú. č. účtu pod VS: var. symbol) a předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 24. 3. 2024 včetně dokladu o odeslání.

5. Soud si vyžádal od banky – Česká spořitelna, a.s. sdělení o majiteli účtu č. č. účtu, ze kterého bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu je žalovaná a dne datum byla na uvedený účet připsána částka 5 000 Kč.

6. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

7. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni uvedenou částku spolu s poplatkem ve výši 1 550 Kč a poplatky za volitelné služby (služba „presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a služba informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč) do 25. 5. 2023. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu ze smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. Žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované z výpisů z jejího bankovního účtu a dále z výpisů z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB a CRIF. Z uvedených listin vyplynulo, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr za podmínek dojednaných ve smlouvě splatit. S poskytnutím úvěru byl při nulovém úroku spojen poplatek, který svojí výši odpovídá 31 % poskytnuté částky. Ačkoliv formálně nebyl úrok ve smlouvě sjednán, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 1 550 Kč představuje souhrn odměny (tedy úroků) žalobkyně za poskytnutí úvěru a dále nákladů žalobkyně s poskytnutím úvěru. Výše poplatku je akceptovatelná, neboť se jedná o specifický úvěrový vztah, tzv. mikroúvěr, poskytnutý na velmi krátkou dobu, poplatek z části plní funkci odměny za poskytnutí úvěru a z části kryje administrativní náklady, které jsou obvyklou součástí závazku z úvěrového smluvního vztahu. Soud proto dospěl k závěru, že sjednaná odměna, označená ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí úvěru, se nepříčí dobrým mravům a neznevýhodňuje žalovaného jako spotřebitele.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. V daném případě žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a na žalované bylo, aby poskytnutou jistinu spolu s poplatkem vrátila. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, na podanou žalobu nijak nereagovala ani nevyvrátila existenci žalované pohledávky. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná žalobkyni doposud dluží celou poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně má tedy právo na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny ve výši 5 000 Kč, stejně tak jako na zaplacení sjednaného poplatku ve výši 1 550 Kč a poplatků za volitelné služby. Jelikož žalovaná porušila smluvní povinnost, k jejímuž utvrzení byla sjednána smluvní pokuta, má žalobkyně právo i na zaplacení smluvní pokuty, když výše smluvní pokuty 0,1 % denně nepřesahuje limity stanovené v § 122 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Protože žalovaná nesplnila závazek ze smlouvy vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky ve lhůtě splatnosti, dostala se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a žalobkyně má také nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Soud s ohledem na výše uvedené podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 316,90 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z dlužné pohledávky 6 744 Kč za dobu ode dne následujícího po sjednaném datu splatnosti úvěru do zaplacení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 316,90 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

13. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobce uplatnil již více žalob s obdobnými nároky, tj. na obdobném skutkovém základu.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.