OSSO 22 C 87/2026-20

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 14 365 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 585 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 27. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 365 Kč s tvrzením, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) byla uzavřena úvěrová smlouva, a to elektronickou formou, na základě které byl žalovanému postupně poskytnut revolvingový úvěr v celkové výši 15 400 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě č. anonymizováno. Za dobu trvání smluvního vztahu se však žalovaný dostal do prodlení s řádným splácením smluvených splátek a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 5. 12. 2025. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 žalobkyni, která se předmětnou žalobou domáhá úhrady částky 14 365 Kč sestávající z dlužné jistiny 11 340 Kč a smluvního úroku 3 025 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho i přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalovaného je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil.

Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní ke skutkovému stavu zjistil, že dne datum byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. anonymizováno ve znění jeho dodatku ze dne 12. 2. 2025 (dále jen „smlouva“), ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 14 000 Kč s měsíční splátkou v minimální výši 1 502 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 80 % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru činila 117,10 %. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 5 000 Kč dne 6. 2. 2025, částky 9 000 Kč dne 12. 2. 2025, částky 700 Kč dne 2. 4. 2025 a dne 22. 4. 2025 na účet žalovaného, který specifikoval žalovaný v rámci smlouvy. Vyplacení úvěru má soud za prokázané též ze sdělení právnická osoba opatřené soudem. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti vyplacenému úvěru ve výši 15 400 Kč uhradil celkem 8 815 Kč v podobě čtyř splátek ve dnech 10. 3. 2025, 8. 4. 2025, 25. 6. 2025 a 20. 8. 2025. Pro prodlení žalovaného s placením smluvených splátek právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 5. 12. 2025, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne. K postoupení předmětné pohledávky za žalovaným došlo na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 18. 12. 2025. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky na základě doložené předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 spolu s potvrzením o jejím odeslání.

Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 2993 o. z. věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru č. anonymizováno ze dne datum je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 80 % ročně (přičemž v únoru 2025 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 8,28 % ročně), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši téměř desetinásobku obvyklé úrokové sazby. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V daném případě by nemohl obstát argument žalobkyně, že žalovaný byl s podmínkami poskytnutí úvěru, včetně výše úrokové sazby, předem seznámen a souhlasil s ní. Právní předchůdkyni žalobkyně jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou.

Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 15 400 Kč, žalovaný před podáním žaloby uhradil 8 815 Kč (na základě tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak v řízení nerozporoval), soud tedy částku ve výši 6 585 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění, prokazatelně v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 20. 1. 2026, ve které mu žalobkyně poskytla třídenní lhůtu. V souladu s ustanovením § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného dne 23. 1. 2026, do 26. 1. 2026 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 27. 1. 2026 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.).

Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.