OSSO 23 C 106/2026-23

Okresní soud v Sokolově rozhodl soudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 128 774,37 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 128 774,37 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 1 287 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311010626.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 128 774,37 Kč, představující zákonný úrok z prodlení z částky 389 740 Kč za období od 20. 12. 2023 do 2. 3. 2026, s odkazem na pravomocné a vykonatelné soudní rozhodnutí vydané ve věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 42 C 197/2021. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě v plném rozsahu neuznává. Žaloba je procesně nepřípustná a věcně nedůvodná. Žalobkyně požaduje zaplacení úroků 128 774,37 Kč z částky 389 740 Kč za období od 20. 12. 2023 do 2. 3. 2026. Na tutéž částku (příslušenství pohledávky) již probíhá exekuční řízení pod sp. zn. spisová značka. Žalobkyně do tohoto řízení vstoupila jako právní nástupce původního věřitele. Exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu v Sokolově č. j. 42 C 197/2021-346 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 183/2023-411. Tyto tituly již obsahují povinnost žalované hradit zákonný úrok z prodlení až do zaplacení. Podání nové žaloby na totéž příslušenství je v rozporu se zásadou hospodárnosti a představuje překážku litispendence. Žalovaná žalobu považuje za umělé navyšování nákladů řízení, takové jednání žalovanou šikanuje a je v rozporu s dobrými mravy.

3. Ze skutkových tvrzení účastníků a z obsahu spisu soud zjistil následující.

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 5. 2023 č. j. 42 C 197/2021-346 bylo rozhodnuto krom jiného tak, že je žalovaná povinna uhradit žalobci právnická osoba částku 456 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 21. 5. 2021 do zaplacení, částku 35 490,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 5. 2023 do zaplacení a na nákladech řízení částku 389 740 Kč.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023 č. j. 25 Co 183/2023-411 byl rozsudek soudu 1. stupně potvrzen a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení.

Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 2025 uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní vyplývá, že žalobkyni byla postoupena pohledávka 456 000 Kč s příslušenstvím, částka 35 490,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení nalézacího i odvolacího řízení.

Z dopisu ze dne 9. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované převzetí pohledávky a vyzvala ji k úhradě úroků z prodlení z nákladů řízení 389 740 Kč od 20. 12. 2023 do úplného zaplacení.

Ze soudního spisu sp. zn. 28 EXE 670/2024 bylo zjištěno, že byla nařízena vůči žalované exekuce pro částku 456 000 Kč s příslušenstvím, částku 35 490,50 Kč s příslušenstvím a pro náklady řízení ve výši 389 740 Kč a 15 005 Kč. Vedením exekuce byl dne 25. 3. 2024 pověřen Mgr. Ing. jméno FO, soudní exekutor Exekutorského úřadu anonymizováno.

Usnesením soudního exekutora Mgr. Ing. jméno FO, Exekutorský úřad anonymizováno ze dne 5. 2. 2026 č. j. spisová značka bylo rozhodnuto o vstoupení žalobkyně do exekučního řízení.

4. Předmětem posouzení soudu byla výlučně právní otázka, zda se žalobkyně může samostatnou žalobou domáhat zaplacení úroků z prodlení z nákladů řízení, ačkoli o tomto nároku již bylo rozhodnuto pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím a náhrada nákladů řízení tvoří jeho příslušenství. Soud dospěl k závěru, že takový postup možný není. Vzhledem k tomu, že skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný a rozhodnutí ve věci záviselo výlučně na právním posouzení, rozhodl soud bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.; žalobkyně vyslovila s rozhodnutím bez jednání souhlas již v podané žalobě a žalovaná pro případ, že žaloba bude zamítnuta.

5. Podle ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Náklady mohou být jak náklady spojené s uplatněním pohledávky u soudu, tak náklady vynaložené mimosoudně. V rozsudku ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 29 Odo 1032/2006, Nejvyšší soud uzavřel, že závěr, podle něhož občanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky, dopadá i na náklady spojené s uplatněním pohledávky, jimiž jsou i náklady soudního řízení. Rozsudkem bylo upřesněno, že příslušenství lze požadovat pouze z pohledávky ve smyslu § 488 obč. zák., tedy má-li věřitel právo žádat po dlužníkovi plnění vyplývající ze závazkového vztahu. V případě náhrady nákladů občanského soudního řízení nejde o pohledávku podle citovaného ustanovení, protože povinnost účastníka řízení hradit náklady řízení nevyplývá ze závazkového právního vztahu, ale z rozhodnutí soudu o této povinnosti podle občanského soudního řádu. Není-li zde hlavní závazkový vztah, nemůže vzniknout ani vztah akcesorický. Náklady spojené s uplatněním pohledávky, jimiž jsou nepochybně i náklady soudního řízení, v němž byla pohledávka uplatněna, jsou podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky. (…) Vytvoření nové kategorie "příslušenství z příslušenství“ v podobě úroků z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky by tak bylo v rozporu se zákonem. V usnesení ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4285/2011, vyslovil Nejvyšší soud závěr, že příslušenství pohledávky (jímž je i přiznaná náhrada nákladů řízení) se neúročí. Ačkoli citovaná judikatura vychází z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, její závěry jsou použitelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., neboť nový občanský zákoník na nemožnosti úročení náhrady nákladů řízení nic nemění.

6. Na základě shora uvedených skutečností soud uzavírá, že žalobkyně nemůže být v projednávané věci úspěšná. Náhrada nákladů řízení ve výši 389 740 Kč byla žalované uložena pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím a její vymožení, včetně veškerého příslušenství, je realizováno v rámci exekučního řízení vedeného u soudního exekutora Mgr. Ing. jméno FO pod sp. zn. spisová značka, do něhož žalobkyně vstoupila jako oprávněná. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení úroků z prodlení z nároku, který již byl autoritativně přiznán soudem a je předmětem výkonu rozhodnutí.

7. Úrok z prodlení z náhrady nákladů řízení přitom nelze samostatně požadovat. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozsudku sp. zn. 29 Odo 1032/2006 či usnesení sp. zn. 29 Cdo 4285/2011, náhrada nákladů řízení nepředstavuje pohledávku vyplývající ze závazkového právního vztahu, nýbrž povinnost uloženou rozhodnutím soudu, a jako taková se neúročí. Jak bylo uvedeno, tyto judikatorní závěry jsou plně použitelné i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, neboť nový občanský zákoník na koncepci akcesority příslušenství a nemožnosti úročení náhrady nákladů řízení nic nemění. Připuštění úroků z prodlení z nákladů řízení by znamenalo nepřípustné vytváření tzv. „příslušenství z příslušenství“, které právní řád nezná.

8. Za této situace žalobkyně fakticky usiluje o nové nalézací rozhodnutí o nároku, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto a který je vykonáván v exekučním řízení. Takový postup je v rozporu se smyslem a účelem exekučního řízení, zásadou právní jistoty i zásadou hospodárnosti soudního řízení a současně vykazuje znaky rozporu s dobrými mravy, neboť vede k neopodstatněnému navyšování pohledávky i nákladů řízení, aniž by pro něj existoval hmotněprávní základ. Samostatná žaloba uplatňující úroky z prodlení z nákladů řízení proto nemůže být shledána důvodnou.

9. Soud proto žalobu jako věcně nedůvodnou zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující za úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě). Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalobkyni stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nároku žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 1 287 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 6 439 Kč a dosud bylo zaplaceno 5 152 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li dobrovolně a včas splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím lze se domáhat jejího splnění výkonem soudního rozhodnutí nebo exekucí.