OSSU 17 C 21/2025-37

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 39 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 38 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 5. 11. 2024 do zaplacení a částky 1 000 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 738 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, se sídlem adresa.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu Šumperku dne 5. 11. 2024 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 39 000 Kč zaplacení úroku z prodlení z částky 38 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 5. 11. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena dne 5. 3. 2024 smlouva o poskytnutí úvěru č. hodnota na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 38 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen a který a žalovaný se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 5 700 Kč, ale splátkový kalendář nedodržel, když neuhradil splátku splatnou dne 15. 5. 2024. Žalovaný nereagoval na upomínky a žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje zesplatněnou jistinu ve výši 38 000 Kč a náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky a úrok z prodlení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. soud za předchozího souhlasu žalobkyně a žalovaného věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně v tomto dokumentu uvádí způsob výpočtu RPSN a dokument obsahuje základní informace o poskytovaném úvěru s tabulkou umoření, kdy první splátka byla splatná 15. 10. 2022 a další 15. 11. 2022.

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne 5. 3. 2024 bylo zjištěno, že účastníky smlouvy jsou žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku 38 000 Kč převodem na úče žalovaného č. č. účtu a závazek žalovaného tuto částku splatit k 15. 2. 2025 a dále strany ujednaly, že po dobu trvání smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny žalovaným hrazen formou pravidelných měsíčních splátek po 5 700 Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná k 15. dni kalendářního měsíce, na úrok se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 68 400 Kč, když měsíční úroková sazba činila 15%, RPSN činila 435,03%. Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 106 400 Kč.

6. Z přílohy č. hodnota – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala s průměrným příjmem spotřebitele za tři měsíce ve výši částka, s náklady na bydlení ve výši částka měsíčně, s pravidelnými finančními závazky spotřebitele ve výši částka (částka a se splátkou požadovaného úvěru ve výši 5 700 Kč. S jinými výdaji a skutečnostmi nebyla ze strany žalobkyně kalkulováno.

7. Z detailu platby ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný zaslal z účtu č. č. účtu na účet žalobkyně č. č. účtu částku 1 Kč dne 5. 3. 2024

8. Z detailu platby ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že dne 6. 3. 2024 žalobkyně zaslala z účtu č. č. účtu na účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol částku 38 000 Kč.

9. Z upomínek ze dne 20. 5. 2024 a 5. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před zesplatněním úvěru vyzývala žalovaného k úhradě dlužné splátky a upozorňovala ho na možnost zesplatnění úvěru.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 10. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky 74 523,23 Kč, jinak bude podána žaloba a zároveň žalovanému oznámil zesplatnění úvěru ze smlouvy č. hodnota.

11. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a žalobkyně dne 5. 3. 2024 podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 38 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit do 12 měsíců, a dále se zavázal hradit sjednaný úrok formou pravidelných měsíčních splátek po 5 700 Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná k 15. dni kalendářního měsíce, na úrok se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 68 400 Kč, když měsíční úroková sazba činila 15%, RPSN činila 435,03%. Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit 106 400 Kč. Žalovaný neuhradil ani první splatnou splátku úroků řádně a včas, žalobkyně žalovaného vyzvala upomínkami k úhradě dlužné splátky a následně po nečinnosti žalovaného úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky prostřednictvím svého zástupce. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného nahlížením do databází ve spojení s neověřenými údaji od žalovaného a nepřihlédla k jeho základním nákladům a potřebám.

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle o. z. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (anonymizováno). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Žalobkyně vycházela tvrzeného příjmu žalovaného a co se týče výdajové stránky poměrů žalovaného, tak žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného ohledně jejich výše (částka) a jeho výdaje jakkoliv neověřovala, kromě výdajů na další pravidelné splátky poskytnutých úvěrů od jiných společností V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje a výši splátky dle názoru soudu tak učinit měla a výdajovou stránku měla zkoumat podrobněji, ostatně jak je výše uvedeno, soudy dovodily, že poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele a údaje získané od spotřebitele si ověřit. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného. Je tak zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost řádně nezkoumala, a navíc zjištěné informace od žalovaného špatně posoudila. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ.

21. Soud po provedeném dokazování současně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou se žalobkyně odkazovala, je jako celek neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., a k této skutečnosti mohl soud dle § 588 o. z. přihlédnout i bez návrhu. Po provedeném dokazování soud uzavírá, že uzavřenou smlouvu lze pro žalovaného považovat za extrémně nevýhodnou. Žalovaný celkem obdržel na svůj účet jistinu ve výši 38 000 Kč a do 12 měsíců se zavázal uhradit celkem částku 106 400 Kč, což téměř trojnásobek poskytnuté jistiny a je to dáno úrokovou sazbou ve výši 15% měsíčně, což je samo osobě zavádějící, když zpravidla je sjednávána roční úroková sazba a na úroku při sjednané měsíční sazbě měl žalovaný zaplatit žalobkyni 68 400 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., žalobkyně tak nemá právo na žádné sjednané nároky vyplývající ze smlouvy vyjma vzniklého bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. spočívajícího ve skutečně poskytnuté jistině.

22. Z obou výše popsaných důvodů soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 6. 3. 2024 převodem na jeho účet vyplatila částku 38 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení nenamítal, že by uhradil jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 38 000 Kč a soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni částku ve výši 38 000 Kč uhradil. Lhůtu k plnění soud v souladu s ust. § 160 o. s. ř. a s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na to, že žalovaný jakkoliv netvrdil, jaké jsou jeho možnosti částku 6 000 Kč splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, tedy obecnou třídenní lhůtu, přičemž do prodlení se žalovaný dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 738 Kč, a to 1 560 Kč, za zaplacený soudní poplatek a odměnu za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč za tři úkony po 500 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., když žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému uplatnila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu formulářovou žalobou a ve skutkově a právně obdobných věcech tak činí opakovaně (např. u Okresního soudu v Šumperku sp. zn.spisová značka, spisová značka, spisová značka), 3 x 100 Kč jako režijní paušál za tři, úkony, to vše zvýšeno o 21% DPH, když zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ust. § 149 a § 160 o. s. ř. soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni náhradu nákladů řízení uhradil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.