OSSU 11 C 201/2025-99

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 184 101,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 118,57 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení ⟪LB:lb_001⟫ - částky 65 012,78 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 993,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 072,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 108 131,35 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a úroku 5,3 % ročně z částky 105 296,35 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - částky 75 969,8 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 622,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 396,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75 969,8 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení a úroku 14,75 % ročně z částky 73 158,8 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 1 841 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaným u soudu dne 26. 6. 2025, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 108 131,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 993,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 072,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 108 131,35 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a úroku 5,3 % ročně z částky 105 296,35 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení a částky 75 969,8 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 622,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 396,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75 969,8 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení a úroku 14,75 % ročně z částky 73 158,8 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacen a to z titulu dvou smluv o úvěru uzavřených mezi právnická osoba., IČO IČO (dále také jen předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným, které žalovaný řádně a včas nesplatil a pohledávky byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 s účinností k 13. 12. 2024.

2. Žalobkyně tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Anonymizováno, na základě které banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 215 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 5,3 % ročně. Žalovaný ale nehradil řádně a včas a úvěr byl zestplaněn ke dni 22. 5. 2024, kdy banka uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové splatné částky dle čl. III. smlouvy. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 105 296,35 Kč, poplatky ve výši 2 835 Kč (3 x 600 Kč za odeslanou upomínku, 735 Kč za odložené poplatky za pojištění za dobu odkladu splátek a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný) kapitalizovanými úroky ve výši 6 072,86 Kč (počítané za období od 23. 8. 2023 do 22. 5. 2024 z dlužné jistiny) a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 8 993,49 Kč (počítané za období 1. 9. 2023 do 3. 12. 2024 vždy z aktuální dlužné částky).

3. Žalobkyně také tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 13. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Anonymizováno, na základě které banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 110 0000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu, jejíž část byla určena na úhradu dřívějších závazků, a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně. Žalovaný ale nehradil řádně a včas a úvěr byl zesplatněn ke dni 20. 5. 2024, kdy banka uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové splatné částky dle čl. IV. smlouvy. Po postoupení byla ze strany žalovaného uhrazena částka 5 500 Kč dne 10. 1. 2025, která byla započtena na kapitalizovaný úrok. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 73 158,80 Kč, poplatky ve výši 2 811 Kč (3 x 600 Kč za odeslanou upomínku, 711 Kč za odložené poplatky za pojištění za dobu odkladu splátek a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný), kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 4 352,64 Kč (počítané za období od 1. 1. 2024 do 3. 12. 2024 vždy z aktuálně dlužné částky ponížené o částku 2 500 Kč) a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 6 875,37 Kč (počítané za období od 15. 4. 2024 do 20. 5. 2024 z dlužné jistiny ponížené o částku 3 000 Kč), úroky z úvěru kapitalizovanými za období od 21. 5. 2024 do 10. 1. 2025 z částky 7 044,08 Kč ve výši 7 044,08 Kč a úroky z prodlení kapitalizovanými za období od 18. 12. 2024 do 10. 1. 2025 z částky 75 969,80 Kč ve výši 747,04 Kč.

4. Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného ze získaných relevantních vnitřních a vnějších zdrojů, porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ a pracovala se splátkami, které žalovaný hradil.

5. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

Soud učinil tato skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že jejími účastníky jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaný. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ze strany předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši 110 000 Kč, který měl být splacen v 84 splátkách po 2 626,97 Kč s pojištěním. Úroková sazba činila 19,20 % ročně a celkově měl žalovaný uhradit 202 990,97 Kč. Částka 61 929,42 Kč, 17 810,32 Kč a 20 286 Kč měla být použita na úhradu předchozích úvěrů sjednaných mezi bankou a žalovaným a zbývající jistina měla být poskytnuta na účet žalovaného. Součástí smlouvy je ujednání o poplatcích, které činily 600 Kč za zaslání upomínky, 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Součástí smlouvy bylo ujednání o pojištění a všeobecné produktové podmínky. Číslo úvěrového účtu bylo č. účtu. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ale je opatřena elektronickým podpisem pomocí SignPad, kdy elektronický podpis je hodnocen jako neplatný, ale podpis byl proveden k zabezpečenému času 13. 12. 2019, 12:25:47 a dokument se od podpisu nezměnil, přičemž certifikát autora byl platný ke dni podpisu. Dokument obsahuje časová razítka ke dni 13. 12. 2019 a 7. 11. 2024.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 3. 2019 soud zjistil, že jejími účastníky jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaný. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ze strany předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši 215 000 Kč, který měl být splacen v 96 splátkách po 2 997,7 Kč s pojištěním. Úroková sazba činila 5,3 % ročně a celkově měl žalovaný uhradit 263 921,91 Kč. Součástí smlouvy je ujednání o poplatcích, které činily 600 Kč za zaslání upomínky, 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Součástí smlouvy bylo ujednání o pojištění a všeobecné produktové podmínky. Číslo úvěrového účtu bylo č. účtu. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ale je opatřena pouze textem, dle kterého měla být podepsána 25. 3. 2019 ve Anonymizováno pomocí pinu a ID popisu bylo Anonymizováno a text o časovém razítku: 25. 3. 2019, 15:33:19. Smlouva obsahuje elektronický podpis pouze jméno FO, která dokument podepsala ke dni 25. 3. 2019 v čase 16:33:20, kdy tento čas pocházel z hodin autora podpisu a dokument se od podpisu nezměnil. Dokument obsahuje časová razítka ke dni 26. 4. 2019 a 29. 10. 2024. Časové razítko k uváděnému datu a času podpisu žalovaného dokument neobsahuje.

8. Z parametrů Anonymizováno č.l. 77 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně eviduje změnu žalovaného ohledně Anonymizováno, která ale obsahuje pouze textové informace o tom, že byla žalovaným potvrzena dne 6. 5. 2017, 22:20:17.

9. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené dne 22. 4. 2013, č. l. 78, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dispozice ke smlouvě o účtu, v rámci které měl žalovaný zřízen běžný účet, Anonymizováno do limitu 5 000 Kč, debetní kartu, Telefon banku mini, Internet banku a Anonymizováno. Dispozice byla podepsána 29. 5. 2019.

10. Z výpisu úvěrového účtu č. č. účtu a platební historie č.l. 50-53 soud zjistil, že žalovaný načerpal úvěr 215 000 Kč dne 25. 3. 2019 převodem na účet. Výpisy obsahují celkovou historii vývoje úvěru, jak žalovaný splácel, jak byly splátky započteny, jaké poplatky a pojištění byly naúčtovány. Žalovaný poprvé řádně neuhradil splátku již v červenci 2019 a posléze se dostával do prodlení s úhradou řádné splátky a hradil i úroky z prodlení. V dubnu 2020 až říjen 2020 měl žalovaný odloženy splátky. Následně se opět dostával do prodlení, když v únoru až srpnu 2021 mu byl naúčtován poplatek za upomínku. Do prodlení se dostával žalovaný i posléze a byly mu účtovány poplatky za upomínky. Úvěr byl zesplatněn až v květnu 2024, kdy dlužná jistina činila 117 296,35 Kč, smluvní úroky 6 072,86 Kč, úrok z prodlení z jistiny 289,80 Kč, úrok z prodlení z úroku 67,62 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty 2 835 Kč, přičemž žalovaný po zesplatnění prováděl částečné úhrady, když uhradil 3 000 Kč dne 9. 8. 2024, 9. 9. 2024, 9. 10. 2024 a 11. 11. 2024.

11. Z výpisu úvěrového účtu č. Anonymizováno a platební historie č.l. 69-71, soud zjistil, že žalovaný načerpal úvěr 110 000 Kč dne 13. 12. 2019 převodem na účty v rámci konsolidace. Výpisy obsahují celkovou historii vývoje úvěru, jak žalovaný splácel, jak byly splátky započteny, jaké poplatky a pojištění byly naúčtovány. Žalovaný poprvé řádně neuhradil splátku již v únoru 2020 a následně měl do října 2020 odloženy splátky. Následně se opět dostával do prodlení, když v únoru až srpnu 2021 mu byl naúčtován poplatek za upomínku. Do prodlení se dostával žalovaný i posléze a byly mu účtovány poplatky za upomínky, ale úvěr byl zesplatněn až v květnu 2024, kdy dlužná jistina činila 83 158,80 Kč, smluvní úroky 9 852,64 Kč, úrok z prodlení z jistiny 139,35 Kč, úrok z prodlení z úroku 176,58 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty 2 811 Kč, přičemž žalovaný po zesplatnění prováděl částečné úhrady, když uhradil 2 500 Kč dne 9. 8. 2024, 9. 9. 2024, 9. 10. 2024 a 11. 11. 2024.

12. Z výpisů z úvěrového účtu č.l. 79-81 soud zjistil, že úvěry žalovaného dle bodu 6. tohoto rozsudku byly v rámci konsolidace zcela uhrazeny 13. 12. 2019.

13. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 5. 2024 a podacího archu č.l. 54 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr č. č. účtu byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 126 561,63 Kč.

14. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 5. 2024 a podacího archu č.l. 72 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr č. č. účtu byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 96 138,37 Kč.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 soud zjistil, že jejími stranami je předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník. Předmětem smlouvy je postoupení souboru pohledávek na žalobkyni za úplatu.

16. Z dohody o úplatě ze dne 9. 12. 2024 a potvrzení o úplatě ze dne 13. 12. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně a předchůdkyně žalobkyně dohodli na úplatě za postoupení pohledávek a žalobkyně tuto úplatu uhradila.

17. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že seznam obsahuje pohledávky za žalovaným ze smluv č. Anonymizováno a Anonymizováno.

18. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému postoupení pohledávek ze smluv č. Anonymizováno a Anonymizováno na žalobkyni.

19. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 6. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 240 272,51 Kč.

20. Ze žádosti č.l. 36 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr, ve které uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou s příjmem 23 073 Kč, bydlí ve vlastním bytě od 1. 1. 1998 a je svobodný, náklady činí 4 000 Kč a jiné splátky mimo Anonymizováno 6 500 Kč, kdy celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč.

21. Z výpisů z běžného účtu č.l. 37 a násl. soud zjistil, že se jedná o výpisy z běžného účtu žalovaného od prosince 2018 do března 2019. V březnu 2019 měl žalovaný kreditní obrat 242 671,10 Kč a debetní obrat 227 710,4 Kč, kdy počáteční zůstatek byl -2 328,54 Kč a konečný zůstatek 12 632,11 Kč. Žalovanému byla na účet připsána mzda 20 038 Kč. Z účtu je možné zjistit i pravidelné výdaje žalovaného, který měl nastaveny trvalé příkazy ve výši 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa. Žalovaný rovněž hradil částku 2 883 Kč jako SIPO a hradil úvěrové splátky 494,90 Kč, 384,95 Kč a rovněž je ve výpise vyznačeno čerpání úvěru 215 000 Kč. Žalovanému byl vyplacen přeplatek z pojistné smlouvy 4 533 Kč. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaný měl celkem tři úvěry, ale dva úvěry jsou ve výpisu začerněny a není možné o nich zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce. V únoru 2019 měl žalovaný kreditní obrat 33 293,59 Kč a debetní obrat 33 725,43 Kč, kdy počáteční zůstatek byl -1 896,70 Kč a konečný zůstatek -2 328,54 Kč. Žalovanému byla na účet připsána mzda 23 291 Kč. Z účtu je možné zjistit i pravidelné výdaje žalovaného, který měl nastaveny trvalé příkazy ve výši 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa. Žalovaný rovněž hradil částku 2 883 Kč jako SIPO a hradil úvěrové splátky 405,53 Kč a čerpal úvěr 10 000 Kč. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaný měl celkem dva úvěry, ale oba úvěry jsou ve výpisu začerněny a není možné o nich zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce. V lednu 2019 měl žalovaný kreditní obrat 42 064,14 Kč a debetní obrat 37 969,74 Kč, kdy počáteční zůstatek byl -5 991,10 Kč a konečný zůstatek -1 896,70 Kč. Žalovanému byla na účet připsána mzda 21 864 Kč. Z účtu je možné zjistit i pravidelné výdaje žalovaného, který měl nastaveny trvalé příkazy ve výši 6 750 Kč, 1 511 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa. Žalovaný rovněž hradil částku 2 883 Kč jako SIPO. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaný měl další úvěr, ale ten je ve výpisu začerněn a není možné o něm zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce. V prosinci 2018 měl žalovaný kreditní obrat 35 004 Kč a debetní obrat 34 442,45 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 6 525,65 Kč a konečný zůstatek 34 442,45 Kč. Žalovanému byla na účet připsána mzda 21 288 Kč a přeplatek ČEZ 10 777 Kč. Z účtu je možné zjistit i pravidelné výdaje žalovaného, který měl nastaveny trvalé příkazy ve výši 1 511 Kč, 650 Kč. Žalovaný rovněž hradil částku 2 883 Kč jako SIPO. Některé údaje o proběhlých platbách během měsíce jsou začerněny. Žalovaný měl povolený záporný zůstatek na účtu do 7 000 Kč.

22. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti ke smlouvě č. hodnota, č.l. 44–46 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně vyjadřuje k postupu při ověření úvěruschopnosti a argumentuje pro užití statistických modelů. Nejedná se z větší části o důkaz, ale prakticky o nahrazení vyjádření žalobkyně k procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 23 073 Kč, interních splátek 949,40 Kč, dalších spotřebitelských závazků 6 500 Kč a životních nákladů 9 824,41 Kč, kdy žalovanému zůstalo 4 059,43 Kč, přičemž nové splátkové zatížení činilo 44,22 % příjmu žalovaného. Žalovaný měl celkem 4 úvěry se splátkami 7 197,4 Kč. Předchůdkyně žalobkyně evidovala příjem žalovaného 23 073 Kč a příjem domácnosti 50 000 Kč, ačkoliv není uvedeno, o jaký příjem se jedná. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení byl 46,15 %, ačkoliv není uvedeno, o jaké náklady se jedná.

23. Ze žádosti č.l. 55 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr, ve které uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou s příjmem 22 584 Kč, bydlí ve vlastním bytě od 1. 5. 2003 a je svobodný, náklady činí 500 Kč a nemá jiné splátky. Celkový měsíční příjem domácnosti uvedl 50 000 Kč. Žalovaný měl současně tři další závazky u předchůdkyně žalobkyně se splátkami 1 363,86 Kč, 947,64 Kč, a 403,6 Kč.

24. Z výpisů z běžného účtu č.l. 57-63 a 82-83 soud zjistil, že se jedná o výpisy z účtu žalovaného za období od prosince 2019 do září 2019. V prosinci 2019 měl žalovaný kreditní obrat 43 556,02 Kč a debetní obrat 46 543,56 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl -1 576,33 Kč a konečný 4 563,87 Kč. Žalovanému byla připsána na účet mzda ve výši 22 510 Kč. Z účtu je možné zjistit i pravidelné výdaje žalovaného, který měl nastaveny trvalé příkazy ve výši 6 750 Kč, 300 Kč, 738 Kč, 650 Kč. Žalovaný rovněž hradil částku 3 076 Kč jako SIPO. Dne 13. 12. 2019 načerpal žalovaný úvěr ve výši 9 974,26 Kč a dne 18. 12. 2019 hradil splátku úvěru 72,25 Kč. Žalovanému byl na účet připsán přeplatek od společnosti ČEZ ve výši 9 771,76 Kč. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaný měl celkem dva úvěry, ale jeden úvěr je ve výpisu začerněn a není možné o něm zjistit žádné další informace, nezačerněný je úvěr ve výši 110 000 Kč, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce. V listopadu 2019 měl žalovaný kreditní obrat 58 341,01 Kč a debetní obrat 55 347,08 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl 4 570,26 Kč a konečný -1 576,33 Kč. Žalovanému byla připsána na účet mzda ve výši 23 701 Kč. Z účtu je možné zjistit i pravidelné výdaje žalovaného, který měl nastaveny trvalé příkazy ve výši 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaný měl celkem čtyři úvěry, ale ty jsou ve výpisu začerněny a není možné o nich zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce. V říjnu 2019 měl žalovaný kreditní obrat 34 997 Kč a debetní obrat 41 036 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl 1 469,05 Kč a konečný -4 570,26 Kč. Žalovanému byla připsána na účet mzda ve výši 21 703 Kč. Z účtu je možné zjistit i pravidelné výdaje žalovaného, který měl nastaveny trvalé příkazy ve výši 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa a hradil v rámci SIPO 2 883 Kč. Žalovaný hradil splátky úvěrů ve výši 947,64 Kč, 1 499,86 Kč, 2 079,85 Kč a 919,10 Kč. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaný měl celkem tři úvěry, ale ty jsou ve výpisu začerněny a není možné o nich zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce. V září 2019 měl žalovaný kreditní obrat 50 386,80 Kč a debetní obrat 44 353,94 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl 4 563,81 Kč a konečný 1 469,05 Kč. Žalovanému byla připsána na účet mzda ve výši 22 933 Kč. Z účtu je možné zjistit i pravidelné výdaje žalovaného, který měl nastaveny trvalé příkazy ve výši 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa a hradil v rámci SIPO 2 883 Kč. Žalovaný hradil splátky úvěrů ve výši 926,76 Kč, 2,43 Kč, 1 000 Kč, 498,45 Kč a 2 998,45 Kč a čerpal úvěr 19 000 Kč. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaný měl celkem tři úvěry, ale ty jsou ve výpisu začerněny a není možné o nich zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce.

25. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti ke smlouvě č. hodnota, č.l. 64-66 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně vyjadřuje k postupu při ověření úvěruschopnosti a argumentuje pro užití statistických modelů. Nejedná se z větší části o důkaz, ale prakticky o nahrazení vyjádření žalobkyně k procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 22 854 Kč, interních splátek 2 818,67 Kč, dalších spotřebitelských závazků 6 248 Kč a životních nákladů 6 295,99 Kč, kdy žalovanému zůstalo 7 491,34 Kč. Předchůdkyně žalobkyně evidovala příjem žalovaného 22 854 Kč a příjem domácnosti 50 000 Kč, ačkoliv není uvedeno, o jaký příjem se jedná. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení byl 45,71 %, ačkoliv není uvedeno, o jaké náklady se jedná. Poměr splátkového zatížení vůči příjmům byl 50,13 %. Žalovaný měl celkem 6 úvěrů se splátkami 11 781,77 Kč, přičemž nové splátkové zatížení bylo žalobkyní vypočteno na 11 456,64 Kč.

26. Ze sazebníku poplatků, upomínek č.l. 24-29, všeobecných produktových podmínek č.l. 30, vysvětlení některých pojmů a formuláře pro standardní informace č.l. 47-49 a 67-68, všeobecných obchodních podmínek a informacích o možnosti konverze dokumentů č.l. 84-85 soud nečinil žádná zjištění, neboť s ohledem na právní posouzení nebyl jejich obsah podstatný.

Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

27. Předchůdkyně žalobkyně dne 25. 3. 2019 vyplatila na účet žalovaného částku 215 000 Kč jako úvěr z úvěrového účtu č. č. účtu. Před vyplacením této částky předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost na základě příjmu žalovaného 23 073 Kč, interních splátek 949,40 Kč, dalších spotřebitelských závazků 6 500 Kč a životních nákladů 9 824,41 Kč, kdy žalovanému zůstalo 4 059,43 Kč, přičemž nové splátkové zatížení činilo 44,22 % příjmu žalovaného. Žalovaný měl celkem 4 úvěry se splátkami 7 197,4 Kč. Předchůdkyně žalobkyně evidovala příjem žalovaného 23 073 Kč a příjem domácnosti 50 000 Kč. Žalovaný měl celkem 4 úvěry se splátkami 7 197,4 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného z výpisu z jeho účtu, ale z tohoto účtu nezkoumala výdaje žalovaného.

28. V březnu 2019 měl na účtu žalovaný kreditní obrat 242 671,10 Kč a debetní obrat 227 710,4 Kč, kdy počáteční zůstatek byl -2 328,54 Kč a konečný zůstatek 12 632,11 Kč. Žalovaný měl příjem v podobě mzdy v únoru 2019 ve výši 20 038 Kč. Žalovaný hradil trvalými příkazy 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa. Žalovaný rovněž hradil částku 2 883 Kč jako SIPO a hradil úvěrové splátky 494,90 Kč, 384,95 Kč. V únoru 2019 měl žalovaný kreditní obrat 33 293,59 Kč a debetní obrat 33 725,43 Kč, kdy počáteční zůstatek byl -1 896,70 Kč a konečný zůstatek -2 328,54 Kč. Žalovaný měl příjem v podobě mzdy v únoru 2019 ve výši 23 291 Kč. Žalovaný hradil trvalými příkazy 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa. Žalovaný rovněž hradil částku 2 883 Kč jako SIPO a hradil úvěrové splátky 405,53 Kč a čerpal úvěr 10 000 Kč. V lednu 2019 měl žalovaný kreditní obrat 42 064,14 Kč a debetní obrat 37 969,74 Kč, kdy počáteční zůstatek byl -5 991,10 Kč a konečný zůstatek -1 896,70 Kč. Žalovaný měl příjem v podobě mzdy v lednu 2019 ve výši 21 864 Kč. Žalovaný hradil trvalými příkazy 6 750 Kč, 1 511 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa. Žalovaný rovněž hradil částku 2 883 Kč jako SIPO. V prosinci 2018 měl žalovaný kreditní obrat 35 004 Kč a debetní obrat 34 442,45 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 6 525,65 Kč a konečný zůstatek -34 442,45 Kč. Žalovaný měl příjem v podobě mzdy v prosinci 2018 ve výši 21 288 Kč a byl mu vyplacen přeplatek od společnosti ČEZ 10 777 Kč. Žalovaný hradil trvalými příkazy 1 511 Kč, 650 Kč. Žalovaný rovněž hradil částku 2 883 Kč jako SIPO.

29. Od března 2019 poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému další blíže nespecifikované úvěry a v prosinci 2019 proběhla částečná konsolidace úvěrů, kdy žalobkyně poskytla žalovanému částku 110 000 Kč na základě smlouvy ze dne 13. 12. 2019, a to převodem z úvěrového účtu č. č. účtu, kdy částka 100 025,74 Kč byla započtena na předcházející závazky a zbylá částka byla žalovanému vyplacena. Před vyplacením této částky předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost na základě příjmu žalovaného 22 854 Kč, interních splátek 2 818,67 Kč, dalších spotřebitelských závazků 6 248 Kč a životních nákladů 6 295,99Kč, kdy žalovanému zůstalo 7 491,34 Kč. Žalovaný měl celkem 4 úvěry se splátkami 7 197,4 Kč. Předchůdkyně žalobkyně evidovala příjem žalovaného 22 854 Kč a příjem domácnosti 50 000 Kč. Žalovaný měl celkem 6 úvěrů se splátkami 11 781,77 Kč, přičemž nové splátkové zatížení bylo žalobkyní vypočteno na 11 456,64 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného z výpisu z jeho účtu, ale z tohoto účtu nezkoumala výdaje žalovaného.

30. V prosinci 2019 měl žalovaný kreditní obrat na jeho účtu 43 556,02 Kč a debetní obrat 46 543,56 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl -1 576,33 Kč a konečný 4 563,87 Kč. Žalovaný měl příjem v podobě mzdy ve výši 22 510 Kč. Žalovaný hradil trvalými příkazy 6 750 Kč, 300 Kč, 738 Kč, 650 Kč. Žalovaný rovněž hradil částku 3 076 Kč jako SIPO. Dne 13. 12. 2019 načerpal žalovaný úvěr ve výši 9 974,26 Kč a dne 18. 12. 2019 hradil splátku úvěru 72,25 Kč. Žalovanému byl na účet připsán přeplatek od společnosti ČEZ ve výši 9 771,76 Kč. V listopadu 2019 měl žalovaný kreditní obrat 58 341,01 Kč a debetní obrat 55 347,08 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl 4 570,26 Kč a konečný -1 576,33 Kč. Žalovaný měl příjem v podobě mzdy ve výši 23 701 Kč. Žalovaný hradil trvalými příkazy 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa. Žalovaný měl celkem čtyři úvěry vedené u předchůdkyně žalobkyně. V říjnu 2019 měl žalovaný kreditní obrat 34 997 Kč a debetní obrat 41 036 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl 1 469,05 Kč a konečný -4 570,26 Kč. Žalovaný měl příjem v podobě mzdy ve výši 21 703 Kč. Žalovaný hradil trvalými příkazy 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa a hradil v rámci SIPO 2 883 Kč. Žalovaný hradil splátky úvěrů ve výši 947,64 Kč, 1 499,86 Kč, 2 079,85 Kč a 919,10 Kč. V září 2019 měl žalovaný kreditní obrat 50 386,80 Kč a debetní obrat 44 353,94 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl – 4 563,81 Kč a konečný -1 469,05 Kč. Žalovaný měl příjem v podobě mzdy ve výši 22 933 Kč. Žalovaný hradil trvalými příkazy 6 750 Kč, 738 Kč, 650 Kč a hradil společnosti ČEZ 1 800 Kč na adrese adresa a hradil v rámci SIPO 2 883 Kč. Žalovaný hradil splátky úvěrů ve výši 926,76 Kč, 2,43 Kč, 1 000 Kč, 498,45 Kč a 2 998,45 Kč a čerpal úvěr 19 000 Kč.

31. Smlouvu ze dne 9. 12. 2024 došlo mezi původní žalobkyní právnická osoba. a žalobkyní právnická osoba. k postoupení souboru pohledávek na žalobkyni, kdy v seznamu postoupených pohledávek se nachází i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota a č. hodnota, o čemž byl žalovaný informován. Před podáním žaloby vyzývala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužných částek.

32. Podle § 2395 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSU“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Podle § 87 odst. 1 ZoSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

35. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci ve věci C-679/18 – OPR-Finance s.r.o. v. GK, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení:

36. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. S ohledem na shora. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného a žalovanému poskytla úvěry, přestože jeho poměry ukazovaly, že je nebude schopen splácet, jak se také i následně stalo.

37. Předchůdkyně žalobkyně, přestože měla k dispozici kompletní výpisy z účtu žalovaného, tak za jejich pomocí ověřila pouze příjem žalovaného, nikoliv jeho výdaje a tyto stanovila dle svých statistických modelů, které ale neodpovídaly reálným poměrům žalovaného. Takto žalobkyně nesprávně postupovala již při poskytnutí prvního úvěru v březnu 2019, kdy přesto žalovanému následně poskytla i další úvěry, které mimo jiné zkonsolidovala dalším spotřebitelským úvěrem v prosinci 2019, který je rovněž předmětem tohoto řízení.

38. Předchůdkyně žalobkyně tak vycházela pouze z ověřeného příjmu žalovaného, tedy splnila nezbytné minimum v rámci ověřování úvěruschopnosti, kdy vycházela z částky 23 073 Kč v březnu 2019 a 22 854 Kč v prosinci 2019. Co se týče výdajové stránky poměrů žalovaného, tak žalobkyně se spokojila pouze s paušálním stanovení výdajů dle životního minima ve výši 9 824,41 Kč v březnu 2019 a 6 295,99 Kč v prosinci 2019, aniž by blíže vysvětlila, jak k těmto částkám dospěla, pouze uvedla, že používá matematické modely. Předchůdkyně žalobkyně ale měla k dispozici kompletní výpisy z účtu žalovaného, ze kterých se podává jiná situace o poměrech žalovaného. Žalovaný byl až na výjimky každý měsíc v záporném zůstatku na svém účtu a jeho výdaje a příjmy byly prakticky srovnatelné, a to i se započtením poskytnutých úvěrů a vratek přeplatků na pojistném a energiích. Ze samotných výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný měl nastaveno vícero trvalých příkazů, hradil energie společnosti ČEZ a SIPO, které značně přesahovaly částku výdajů, se kterými pracovala žalobkyně (v březnu 2019 tyto výdaje činily 12 821 Kč, žalobkyně počítala pouze s částkou 9 824,41 Kč), tedy od počátku je její výpočet poměrů žalovaného nesprávný a byl takový již v březnu 2019 a ve všech navazujících úvěrech, které žalobkyně žalovanému poskytla a následně i zkonsolidovala, kdy ani nebylo možné zjistit o jaké úvěry se jednalo, neboť výpisy z účtu jsou záměrně začerněny tak, aby tyto informace nebyly zjistitelné. Předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr v březnu 2019 již za situace, že žalovaný měl další splátky úvěrů, kdy celkové splátkové zatížení činilo 10 202,1 Kč, jak vypočetla sama předchůdkyně žalobkyně a činilo tak přes 44 % přijmu žalovaného. V březnu 2019 tak samotné splátky a pravidelné výdaje žalovaného dle výpisů z účtu činily skoro celý příjem žalovaného, bez započtení dalších nezbytných výdajů například na jídlo. Předchůdkyně žalobkyně ani neověřila, zda žalovaný skutečně bydlí ve vlastním bydlení, nebo hradí nájem, což je jednoduše zjistitelná informace, navíc za situace, kdy z výpisů z účtu je zjistitelné, že žalovaný hradil energie společnosti ČEZ na jinou adresu, než měl trvalý pobyt, a navíc žalobkyni sdělil, že se na uvedené adrese zdržuje po delší dobu, než byl zletilý, a nemohl v době kdy byl nezletilý jakékoliv bydlení s největší pravděpodobností vlastnit. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně evidovala informaci, že příjem domácnosti žalovaného je 50 000 Kč, tak tuto skutečnost jakkoliv neověřila, není zřejmé, z čeho tento příjem pochází, a navíc nebyl nikdo jiný ze smlouvy zavázán. Předchůdkyně žalobkyně počítala s tím, že podíl žalovaného v březnu 2019 na nákladech na bydlení je 46,15 %, ale už není uvedeno, o jaké náklady se má jednat a jak k tomuto číslu dospěla. Obdobná situace se pak opakovala i v prosinci 2019, kdy předchůdkyně žalobkyně ale pracovala ještě s nižšími náklady na živobytí žalovaného.

39. Přestože bylo smlouvu z prosince 2019 konsolidováno vícero úvěrů, tak i zde s ohledem na výše uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost. Úvěrem byly pravděpodobně konsolidovány úvěry, které byly žalovanému poskytnuty rovněž od března 2019, když už v této době byl žalovaný příliš zadlužený a žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost, přičemž jeho poměry se v průběhu času nezměnily, měl stále stejný příjem a výdaje dle výpisů z účtu. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému další úvěry, tak jej naopak ještě více nepřípustně zadlužila a není možné tuto skutečnost zhojit následnou konsolidací, když poměry žalovaného neumožňovaly hradit takto vysoké splátky, které v prosinci 2019 přesahovaly již 50 % jeho příjmů, jak sama předchůdkyně žalobkyně vypočetla, kdy z příjmu 22 854 Kč tak šla více jak polovina na splátky úvěrů a žalovanému zbyla částka přes 11 000 Kč k uhrazení veškerých životních nákladů, což neodpovídalo ani jeho pravidelným výdajům dle výpisu z účtu.

40. Nelze hovořit ani o skutečnosti, že by žalovaný úvěry delší dobu splácel, což by mohlo hovořit o řádném prověření úvěruschopnosti, neboť ohledně úvěrové smlouvy z března 2019 žalovaný neuhradil první splátku již v červenci 2019 a posléze se dostával pravidelně do prodlení, měl přerušené splátky a následně pravidelně každý měsíc hradil poplatky za upomínky. Stejně tak se dostával pravidelně do prodlení s hrazením úvěru z prosince 2019, a to od počátku. Tedy v daném případě dlouhodobé splácení neukazuje na to, že předchůdkyně žalobkyně postupovala řádně.

41. K argumentaci žalobkyně a předchůdkyně žalobkyně postačí toliko uvést, že soud přistupuje ke každému případu individuálně a individuálně hodnotí i skutkové okolnosti každého případu, kdy bere v úvahu typ a výši úvěru a poměry žalovaných a nepožaduje paušálně po poskytovatelích úvěru, aby dopodrobna zkoumali nejmenší detaily ohledně poměrů žalovaných, jejich příjmů a výdajů. Soud apriori ani nevylučuje použití statistických modelů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, vždy je ale nutné, aby bylo zřejmé, jaké údaje byly do tohoto modelu vloženy, zda byly tyto údaje dostatečné a ověřené, jakým způsobem byly tyto údaje vyhodnoceny a vždy záleží na konkrétním případu, typu úvěru, výši splátky a konkrétních poměrech žalovaného. V daném případě měla předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného zkoumat podrobněji, na tom nic nemění ani žalobkyní předložená a odkazovaná rozhodnutí jiných soudů a evropská úprava. Předchůdkyně žalobkyně měla podrobněji zkoumat a ověřit poměry žalovaného, především ohledně jeho výdajů, se kterými nepracovala, přestože je měla k dispozici. Poskytovatelé úvěru jsou povinni ověřovat jak příjmovou, tak výdajovou stránku poměrů svých klientů a tuto řádně vyhodnotit. Jak již soud uvedl, nelze požadovat zkoumaní nejmenších detailů, ale v daném případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného prakticky vůbec i přes dostupné informace o jeho poměrech.

42. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, výdaje a výši splátky dle názoru soudu neměla žádné úvěry žalovanému poskytovat. Je tak zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost řádně nezkoumala a navíc zjištěné informace od žalovaného špatně posoudila. Soudy mají povinnost vést poskytovatele úvěrů k tomu, aby řádně plnili své povinnosti, neboť předluženost spotřebitelů je závažný problém s celospolečenským dopadem.

43. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru by tak bylo nutno považovat za neplatnou, a to v souladu se zněním zákona, výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZoSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 215 000 Kč a 110 000 Kč, žalovaný netvrdil, že by jakoukoliv částku uhradil, jak je jeho povinností. Žalobkyně uvedla a doložila že žalovaný uhradil na úvěry částku 171 881,43 Kč (nárok I.) a 126 914,62 Kč (nárok I.). Soud proto uložil dle výrokem I. povinnost žalovanému uhradit zbývající jistinu z nároku I. ve výši 43 118,57 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, neboť žalovaný jistinu z úvěru dle nároku II. již zcela uhradil. S ohledem na neplatnost smluv o úvěru pak soud veškeré další nároky požadované žalobkyní zamítl výrokem II. tohoto rozsudku, neboť na ně nemá žalobkyně právo s ohledem na neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti.

44. Žalobkyně nemá právo ani na zaplacení požadovaného dalších požadovaných částek vzniklých z úvěrové smlouvy a ani právo na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit zbývající jistinu, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu povinnosti vrátit jistinu z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí jistinu z neplatné smlouvy, kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím, žalovaný tak dosud nebyl v prodlení a dostane se do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

45. Soud své rozhodnutí ohledně úroků z prodlení opírá o shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž při intepretaci a aplikaci tohoto zákonného ustanovení na daný případ soud postupoval tak, aby byl výklad pro žalovaného, tedy spotřebitele, který je chráněn jako slabší strana, co nejpříznivější (kdy tuto povinnost soudu ostatně dovodil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2063/17). V dané věci je možné ustanovení o splatnosti jistiny z titulu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vykládat dle názoru soudu dvěma různými způsoby.

46. V prvé řadě lze postupovat obdobně jako při splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení, kdy je žalovaný (protože netvrdil, jaké byly jeho možnosti a schopnosti danou pohledávku splácet) povinen uhradit zbylou jistinu na základě výzvy věřitele, a žalovaný by se tak do prodlení se splácením jistiny dostal poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Soudy za takovou výzvu věřitele v obdobných případech považují například oznámení o zesplatnění pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky nebo předžalobní výzvu a splatnost pohledávky pak stanoví dle lhůty uvedené v takové výzvě, s možným odůvodněním, že žalovaný byl povinen tvrdit a prokazovat, jaké byly jeho možnosti jistinu splácet v době před podáním žaloby, a pokud tak neučiní, tak se uplatní analogicky obecná úprava pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, tedy splatnost pohledávky na výzvu věřitele. S takovým výkladem se ale soud neztotožňuje, neboť není dle názoru soudu pro spotřebitele nejpříznivější a neodpovídá projednávané věci.

47. Dle názoru soudu se v projednávaném případě nejedná o pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, kde by jinak po konstatování neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru přicházela v úvahu aplikace § 2993 věta první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., tedy že je splatnost vázána na výzvu k plnění dlužníkovi, ale jedná se o pohledávku v podobě nároku na vrácení poskytnuté jistiny dle § 87 odst. 1 ZoSU, tedy speciální nárok dle uvedeného ustanovení, který vzniká poté, co byla konstatována neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti a nejedná se o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení pro případ, že tu nebyl platný závazek. Obecná právní úprava splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení a obecná právní úprava splatnosti tedy na projednávanou věc nemůže dopadat.

48. Výzvy, uvedené v bodě 46. tohoto rozhodnutí, jsou obvykle činěny v rámci režimu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a je jimi požadováno plnění přímo z těchto smluv, nikoliv z titulu vrácení jistiny z neplatné úvěrové smlouvy. Žalobkyně a žalovaný se v projednávané věci tak na žádném splácení dle možností žalovaného (tedy dohodnout se na hmotněprávní lhůtě určené ke splácení jistiny dle zákona o spotřebitelském úvěru), nemohli dohodnout, neboť v jim ani nebylo zřejmé, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná (přestože věřitel, který neplatnost svým nesprávným postupem způsobil, by si měl být této skutečnosti vědom), přičemž neplatnost takové smlouvy je konstatována v projednávaném případě až soudem v návaznosti na proběhlé soudní řízení a i z tohoto důvodu nelze vázat splatnost pohledávky na výzvu věřitele, který navíc způsobil neplatnost úvěrové smlouvy svým špatným postupem a tímto výkladem by dopady jeho chování byly pro něj samotného zmírněny, kdy ustanovení zákona o spotřebitelské úvěru jsou mířena právě na postihnutí věřitele, který si neplní své povinnosti vyplývající ze zákona a takové chování mají sankcionovat, tedy první uvedený výklad by tomuto zákonu přímo i odporoval.

49. Dle názoru soudu se navíc žalovaný nemohl dostat do prodlení, neboť má povinnost plnit dle svých možností, přičemž ze skutečnosti, že neplní, je možné dovozovat, že v jeho možnostech vracet poskytnutou jistinu v dané době nebylo, přestože nic takového v řízení netvrdí ani neprokazuje. Věřitel (i spotřebitel) má dle § 87 odst. 2 ZoSU možnost podat návrh k soudu, aby určil dobu splácení, má-li za to, že spotřebitel nesplácí dle jeho možností. V případě, že věřitel podá žalobu k soudu, která je založena na skutečnosti, že spotřebitel nesplácí své závazky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž v řízení je konstatováno, že smlouva je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZoSU, je tím dle názoru soudu vyvolán i spor ohledně doby splácení, neboť je zřejmé, že spotřebitel nesplácí dle představ věřitele. V takovém případě je skutečně na spotřebiteli, aby následně v soudním řízením, které je vedeno projednací zásadou, tvrdil a prokazoval, jaké jsou jeho možnosti zbývající jistinu z titulu neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru splácet. Pokud neunese břemeno tvrzení a důkazní (například je v řízení zcela pasivní) pak soud určí lhůtu splatnosti s přihlédnutím k obecným ustanovení občanského soudního řádu. Tato povinnost spotřebitele stíhá ale do budoucna od soudem konstatované neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, nikoliv do minulosti k době, kdy věřitel spotřebiteli zasílal výzvy k plnění dle neplatné smlouvy.

50. Stručně shrnuto, v případě, že soud konstatuje, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 87 odst.1 ZoSU z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti, což je povinností věřitele, kdy tato skutečnost má jít k jeho tíži, přičemž věřitel podá k soudu žalobu pro nároky vzniklé ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a soud konstatuje neplatnost uzavřené smlouvy, nemůže se spotřebitel dostat do prodlení do té doby, než je tato neplatnost soudem konstatována, přičemž soud v daném řízení stanovuje i lhůtu k plnění, a to s přihlédnutím k možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel neunese břemeno tvrzení a důkazní (například je v řízení zcela pasivní, nedostaví se k jednání) ohledně jeho možností dlužnou jistinu splácet, pak soud určí lhůtu splatnosti pohledávky s přihlédnutím k obecným ustanovení občanského soudního řádu, která je ale zároveň i hmotněprávní lhůtou dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU a spotřebitel se dostane do prodlení s plněním jeho povinností až uplynutím lhůty stanovené soudem. Výše uvedené samozřejmě nebrání tomu, aby si věřitel a spotřebitel ujednali lhůtu splatnosti nároku z neplatné smlouvy, rozpoznají-li neplatnost již před podáním žaloby.

51. Uvedený výklad je tak pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a také například s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kde se mimo jiné uvádí, že „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“, přičemž soud se s uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a pro stručnost na něj rovněž v rámci svého odůvodnění odkazuje.

52. S ohledem na výše uvedené se soud dále nezabýval podpisem předloženého znění smluv, neboť soud dospěl k závěru, že je smlouva neplatná, a i v případě, že by žalobkyně prokázala podpis konkrétního předloženého znění smluv, tak by to na závěrech soudu ničeho nezměnilo a znění smluv by nebylo podstatné. Soud proto neprováděl důkaz zprávou předchůdkyně žalobkyně, jak bylo navrhováno, která ani nebyla soudu včas k jednání doručena a byla s ohledem na shora uvedené nadbytečná. K argumentaci žalobkyně ohledně uzavření smluv elektronicky uvedené ve vyjádření ze dne 12. 3. 2026 soud dodává, že nikdy nepožadoval po žalobkyni, aby doložila „fyzicky“ podepsané vyhotovení smluv, neboť soud akceptuje, že je možné smlouvy uzavřít elektronickou formou. Žalobkyně ale nedoložila skutečnosti vyžadované § 561 a § 562 o. z., neboť například smlouva z března 2019 neobsahovala elektronický podpis žalovaného, pouze textové vyjádření skutečnosti, že byla smlouva podepsána za pomoci Anonymizováno, na který nenavazovalo připojené časové razítko, a nebylo tak prokázáno, že žalovaný předloženou smlouvu skutečně podepsal a žalobkyně ani neodložila záznamy ze systémů předchůdkyně žalobkyně, které by danou skutečnost prokazovaly.

53. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl převážně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.

54. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod, když žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti danou částku splácet.

55. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán, vznikla jí tím povinnost doplatit soudní poplatek tak, jako by byl podán návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, přičemž poplatek je splatný až v souvislosti s rozhodnutím ve věci (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 93 Co 56/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 48/2014). Poplatník na soudním poplatku dosud zaplatil 7 365 Kč, přičemž výše poplatku dle Položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 9 206 Kč a zbývá tedy doplatit 1 841 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Pohledávku státu lze uhradit na číslo účtu: Anonymizováno, variabilní symbol Anonymizováno, nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V případě nezaplacení pohledávky ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.