OSSY 11 C 86/2025-47

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 59 061,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 29 061,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 637,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 522,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 591 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 59 061,58 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 2. 7. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 33 589 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22 432 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, poplatku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 318 Kč, a to v hotovosti v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3 029 Kč. Před uzavřením smlouvy společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku tak, že žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, a dále byla ověřena pracovní smlouva, výplatní pásky za 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní smlouva. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a porušila tak sjednaná smluvní ujednání, když ke dni podání žaloby neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 29 061 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 522,17 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 637,50 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 14. 2. 2025 č. j. 11 C 86/2025-37, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.

3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 26. 2. 2025 sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována dotazem na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a sdělené informace byly ověřovány příslušnými doklady. Zjištěné skutečnosti sloužily jako podklad zákaznické karty žalované. Dále byla provedena lustrace žalované v insolvenčním rejstříku. Z podaných informací bylo zjištěno, že její měsíční příjem činí 27 875 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Na základě těchto skutečností právní předchůdkyně žalobkyně posoudila žalovanou jako schopnou úvěr splácet, když praxe právní předchůdkyně žalobkyně je taková, že dokumenty a doklady bývají předkládány při sjednávání a uzavírání smlouvy bez pořizování jejich kopií. Tyto údaje jsou následně zaneseny do zákaznické karty a jejich pravost potvrzena podpisem klienta. Dále odkázala na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 2. 7. 2022 mezi společností právnická osoba coby věřitelem a žalovanou coby zákazníkem, soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaná jí vrátí částku v celkové výši 53 932 Kč, přičemž částka přesahující jistinu sestává z úroku ve výši 22 432 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení, v celkem 21 měsíčních splátkách vždy po 3 029 Kč vyjma poslední splátky ve výši 3 009 Kč.

7. Z listiny označené jako Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že do této listiny žalovaná vyplnila své základní osobní údaje, tj. jméno a příjmení, číslo občanského průkazu včetně údajů o jeho platnosti a místě vystavení, adresu trvalého pobytu, mobilní telefonní číslo, náhradní kontaktní adresu, údaje o svém zaměstnání s tím, že její čistý příjem činí 27 875 Kč, čistý příjem domácnosti 30 000 Kč a její výdaje 3 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 soud zjistil, že touto smlouvou společnost právnická osoba postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. 1 této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou.

9. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně byla vyrozuměna o postoupení její pohledávky za společností právnická osoba na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 72 063,96 Kč.

11. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 2. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí částku 23 932 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v 21 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Dne 29. 7. 2024 společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.

21. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 na ni byla předmětná pohledávka za žalovanou řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 2. 7. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z následujícího odstavce § 86 ZSÚ, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však společnost právnická osoba nedostála.

22. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela její právní předchůdkyně z lustrace v insolvenčním rejstříku a dále z tvrzení, která žalovaná uvedla v zákaznické kartě, přičemž pravdivost uvedených skutečností stvrdila svým podpisem. Ze zákaznické karty přitom soud zjistil, že do této listiny žalovaná vyplnila toliko údaje obsažené v občanském průkazu, údaje o zaměstnání a příjmu 27 875 Kč, čistém příjmu domácnosti 30 000 Kč a výdajů 3 000 Kč. Je sice pravdou, že karta byla opatřena podpisem žalované, nicméně z ní nevyplývají skutečnosti, že by skutečně byl příjem žalované ověřen výplatními páskami, byla prověřována historie transakcí na jejím bankovním účtu, pracovní či nájemní smlouva, ani že by skutečně byla ověřována příjmová a výdajová stránka celé domácnosti žalované, když především tvrzení o výdajích ve výši 3 000 Kč se jeví být zcela nevěrohodným. Soud tedy dospěl k závěru, že ač žalovaná do zákaznické karty uvedla skutečnosti o své osobě, tak tyto nejsou dostačující k ověření její úvěruschopnosti. Pakliže žalobkyně nepředložila soudu žádné další podklady o zkoumání úvěruschopnosti s odkazem na tvrzení, že vše rozhodné bylo uvedeno v zákaznické kartě, je nezbytné uzavřít, že v projednávané věci nebyla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. Předmětem smlouvy o úvěru přitom byla částka 30 000 Kč, čili se jedná o zápůjčku ve výši, kterou nelze považovat z pohledu příjmů žalované za marginální. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalované a skutečnosti obsažené v zákaznické kartě soud považuje za nedostatečné, lze uzavřít, že společnost právnická osoba si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze dalším odkazem na interní listinu poskytovatele úvěru a další doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Není tudíž ani přiléhavý odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, neboť ze zákaznické karty předložené soudu v nyní projednávané věci vůbec nevyplývá, že by žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně jakékoli listiny k ověření úvěruschopnosti poskytla.

23. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 4. 3. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 30 000 Kč. Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.

24. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 29 061,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 637,5 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 522,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, žalobu výrokem II. zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla v projednávané věci převážně úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).

26. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 363 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 591 Kč (výrok IV.).

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.

Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111008625.

V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.