OSSY 8 C 147/2026-33

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_004⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: ⟪LB:lb_007⟫ Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 30 885 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 885 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 24 000 Kč od 24. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 6. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 30 885 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 20. 12. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované částku 15 000 Kč převodem na její bankovní účet, a to platbou ze dne 20. 12. 2024. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit ve třech měsíčních splátkách do 23. 3. 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobkyně vedle jistiny zápůjčky a poplatku požaduje i zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 885 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Na výzvu soudu, aby sdělila a doložila, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně v podání ze dne 28. 7. 2026 uvedla, že k této okolnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a že je srozuměna s tím, že jí bude přiznáno pouze bezdůvodné obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o zápůjčce, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne 20. 12. 2024, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvu poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách do 23. 3. 2025. Ve smlouvě byla sjednána výše nákladů žalobkyně na vymáhání případných pohledávek.

5. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 7. 8. 2026 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. č. účtu a že na tento účet byla dne 20. 12. 2024 připsána platba od žalobkyně ve výši 15 000 Kč.

6. Z upomínek ze dne 23. 1. 2025, 3. 2. 2025, 22. 2. 2025 a 3. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 1. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné smlouvy a téhož dne tuto výzvu odeslala žalované.

8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

9. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené 20. 12. 2024 poskytla žalované částku 15 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tuto částku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč ve třech měsíčních splátkách do 23. 3. 2025. Žalobkyně neměla při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy k dispozici údaje o příjmech a výdajích žalované. Poté, co byla opakovaně vyzývána ke splacení dluhu, byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána i předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím zástupkyně žalobkyně.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce, která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

11. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o zkoumání finanční situace žalované, i z vyjádření žalobkyně, která na výzvu soudu, aby sdělila a doložila, jakým konkrétním způsobem svoji zákonnou povinnost splnila, uvedla, že k této okolnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a že je srozuměna s tím, že jí bude přiznáno pouze bezdůvodné obohacení. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

17. Jelikož žalované byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem.

18. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny zápůjčky není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

19. Ve zbývající části, tedy co do částky 15 885 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 24 000 Kč od 24. 3. 2025 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

20. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 30 885 Kč s příslušenstvím, které, tak jak je žalobkyně požadovala, činilo ke dni rozhodnutí soudu cca 6 100 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 000 Kč, naopak co do částky 15 885 Kč a příslušenství byla žaloba zamítnuta. V řízení tak byla procesně úspěšnější žalovaná, jejíž úspěch přesahoval její neúspěch. Jelikož však žalované, která v řízení zůstala zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.