OSTC 5 C 170/2025-54

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení částky 72 006 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 23 756,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši

14,75 % ročně od 16. 1. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobce Jméno žalobkyně, a.s., se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 72 006 Kč s přísl. a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota na 30 000 Kč (vyplaceno datum) se splácením v 18 měsíčních splátkách po 3 325 Kč, přičemž žalovaný nesplácel řádně, uhradil jen dílčí částky a po prodlení 65 dnů u splátky č. hodnota došlo podle smlouvy ke zesplatnění (k datum) a vzniku „nové jistiny“ 53 606,95 Kč (28 824,20 Kč zůstatek původní jistiny + 24 782,75 Kč úrok do zesplatnění), dále ke vzniku práva na smluvní pokuty 998 Kč (2×499 Kč) za prodlení o 30 dnů, na náhradu nákladů spojených s prodlením 3 400 Kč (200 Kč za 17 opožděných splátek), na smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny od 16. 1. 2024 (požadováno do dne žaloby 14 002 Kč) a na úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,64 % p.a. z částky 28 824,20 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení s limitem 71 820 Kč; k částkám 53 606,95 Kč + 998 Kč + 3 400 Kč (souhrnně 58 004 Kč) dále žalobce požaduje též zákonný úrok z prodlení od 16. 1. 2024, s tím, že pro období 1. 5.–31. 10. 2020 neuplatňuje sankce dle zákona č. 177/2020 Sb.; všechny listiny o schválení, zesplatnění a předžalobní výzvu popisuje jako řádně doručené (včetně využití služby Hybridní pošta) a navrhuje vydání platebního rozkazu (alternativně rozsudku) v uvedeném rozsahu.

Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Z žalobcem předložených listinných důkazů vzal soud za zjištěné, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na částku 30 000 Kč se splácením v 18 měsíčních splátkách po 3 325 Kč, přičemž částka byla dne datum vyplacena na účet žalovaného (důkaz: smlouva o úvěru; oznámení o schválení úvěru s dodejkou; otisk dat z elektronického výpisu), dále vzal za zjištěné, že předsmluvní prověření úvěruschopnosti bylo provedeno bez negativních záznamů (důkaz: formulář hodnocení klienta; ověření v registrech SOLUS/NRKI; doklady k posouzení úvěruschopnosti), že žalovaný nadále hradil pouze dílčí částky a dostal se do prodlení, mimo jiné 65 dnů u splátky č. hodnota (důkaz: karta klienta), a že po předchozí výzvě k úhradě s upozorněním na zesplatnění došlo dle smlouvy k zesplatnění ke dni 14. 1. 2024 (důkaz: výzva k zaplacení; oznámení o zesplatnění; doručovací doklady včetně služby Hybridní pošta); soud dále vzal za zjištěné, že „nová jistina“ k tomuto dni činí 53 606,95 Kč, z čehož 28 824,20 Kč představuje zůstatek původní jistiny a 24 782,75 Kč úrok přirostlý do zesplatnění (důkaz: smlouva – bod 6.4; výpočet připojený k oznámení o zesplatnění), že v důsledku prodlení před zesplatněním vznikla smluvní pokuta 998 Kč (2× 499 Kč) a nárok na náhradu nákladů 3 400 Kč za 17 opožděných splátek (důkaz: smlouva – body 6.1 a 6.2; karta klienta; tabulka jednotkového rozkladu nákladů; výzvy), a že po zesplatnění běží smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny, kterou žalobce k datu žaloby vyčíslil částkou 14 002 Kč (důkaz: smlouva – bod 6.5; oznámení o zesplatnění; karta klienta), dále že žalobce v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb. v období 1. 5.–31. 10. 2020 neuplatňoval platby související s prodlením (důkaz: tvrzení v žalobě s odkazem na zákonnou úpravu).

Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku je povinností toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. V případě plnění z neplatné smlouvy stanoví § 2993 občanského zákoníku právo na vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu.

V projednávané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 6 243,05 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je nicméně v části upravující úrokovou sazbu, smluvní pokuty a paušální náhrady nákladů prodlení dle názoru soudu absolutně neplatná, protože se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku. Dobré mravy představují korektiv autonomie vůle a chrání základní hodnoty právního řádu před zneužitím smluvní svobody. V daném případě je nepřiměřenost ujednání extrémní: sjednaný úrok 102,64 % p.a. mnohonásobně přesahuje obvyklé tržní sazby, což ustálená judikatura Ústavního soudu označuje za lichvářské ujednání odporující dobrým mravům. K tomu se přidává kumulace sankcí – smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny po zesplatnění, paušální náhrady nákladů prodlení 200 Kč za každou splátku a další smluvní pokuty. Tyto sankce mají šikanózní charakter, protože jejich souběh vede k exponenciálnímu nárůstu dluhu, který nemá ekonomické opodstatnění. Mechanismus kapitalizace úroků do nové jistiny znamená, že dlužník je nucen hradit úroky z úroků, což je v rozporu s principem ochrany spotřebitele a účelem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Hrubý nepoměr plnění je zřejmý: žalovaný čerpal 30 000 Kč, zatímco žalobce požaduje více než 72 000 Kč bez příslušenství. Judikatura Nejvyššího soudu ČR zdůrazňuje, že smluvní pokuta má plnit funkci zajišťovací, nikoli represivní; pokud její výše nebo kombinace sankcí vede k nepoctivému prospěchu věřitele, je ujednání neplatné. V tomto případě sankce zjevně přesahují tuto funkci a představují zneužití slabší strany. Proto je smlouva v uvedených částech absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a žalobci lze přiznat pouze částku odpovídající neuhrazené jistině v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku, tj. zbývající částku ve výši 23 756,95 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobci vydat. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části odpovídající neuhrazené jistině vč. zákonného příslušenství, zákonného úroku z prodlení, běžícího ode dne následujícího od doručení výzvy k úhradě, a to v souladu s ust. § 1970 NOZ, zatímco ve zbytku byl nucen ze shora uvedených důvodů žalobu zamítnout.

Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 33 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 67 %. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu se náhrada nákladů poměrně rozdělí; žalobce je povinen nahradit žalovanému rozdíl mezi jejich úspěchem, tedy 34 % jeho účelně vynaložených nákladů, pokud mu vznikly. Vzhledem k tomu však, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.