OSTC 10 C 347/2025-34

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená Jméno Zástupce, advokátkou se Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 31 584 Kč s příslušenstvím

I. Změna žaloby, kterou žalobkyně rozšířila žalobu o zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 759 Kč za dobu od 12. 12. 2024 do 14. 1. 2025, se připouští.

II. Řízení se co do částky 825 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 825 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení zastavuje.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 21 169 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 759 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 590 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 584 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalovanou částku vymezila jako součet neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč, smluvního úroku ve výši 5 759 Kč a smluvní pokuty ve výši 825 Kč.

1.1. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO IČO, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému nejprve částku 5 000 Kč. Žalovaný měl následně využít možnosti postupného navýšení úvěru a celkem čerpat 25 000 Kč. Podle původních tvrzení žalobkyně měl být celý dluh splatný nejpozději dne 14. 1. 2025 a žalovaný se měl ode dne 15. 1. 2025 nacházet v prodlení.

1.2. Dále uvedla, že pohledávku nabyla od společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný podle ní úvěr ani jeho příslušenství neuhradil, přestože byl k plnění opakovaně vyzván. Pro případ, že by soud smlouvu o úvěru nepovažoval za platný právní titul, žalobkyně požadovala přiznání alespoň částky odpovídající skutečně poskytnutým peněžním prostředkům podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

1.3. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů žalovaného o jeho příjmech a výdajích, jeho úvěrové historie a lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registrech SOLUS, NRKI a BRKI. Současně však výslovně uvedla, že nedisponuje dokumentací o provedených lustracích ani dokumentací o příjmech a výdajích žalovaného.

2. Výrokem IV. soud žalobkyni přiznal částku 9 590 Kč představující dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny. Výrokem III. žalobu zamítl ohledně částky 21 169 Kč, sestávající z již vrácené části jistiny 15 410 Kč a smluvního úroku 5 759 Kč, a dále v celém rozsahu požadovaného zákonného úroku z prodlení.

2.1. Žalovaný nenavrhl, aby soud podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. určil dobu vrácení zbývající části jistiny odpovídající jeho možnostem, netvrdil své příjmové, sociální ani majetkové poměry a nenavrhl povolení splátek nebo stanovení delší lhůty k plnění. Soud proto neměl podklad pro stanovení jiné doby vrácení zbývající části jistiny a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit povinnost ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1.2. Rovněž ji vyzval, aby doložila skutečné vyplacení jednotlivých částí úvěru na účet č. č. účtu, vlastnictví nebo dispoziční oprávnění žalovaného k tomuto účtu, účinnost dodatků o prodloužení splatnosti včetně úhrady sjednaných poplatků, rozhodné datum konečné splatnosti a podrobný rozpis žalované částky včetně výpočtu smluvního úroku 5 759 Kč a smluvní pokuty 825 Kč.

3. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř.

3.1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení 31 584 Kč. Úspěšná byla ohledně částky 9 590 Kč představující nevrácenou část poskytnuté jistiny. Neúspěšná byla ohledně částky 21 169 Kč, z níž částka 15 410 Kč představuje plnění, které žalovaný již právnímu předchůdci žalobkyně poskytl, a částka 5 759 Kč nepřiznaný smluvní úrok.

3.2. Ve vztahu k částce 825 Kč, ohledně níž vzala žalobu zpět, žalobkyně z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, neboť zpětvzetí nebylo vyvoláno chováním žalovaného po zahájení řízení.

3.3. Soud dále nepovažoval za účelně vynaložený náklad podání žalobkyně ze dne 29. 6. 2026, kterým žalobkyně reagovala na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů. Žalobkyně tímto podáním doplňovala rozhodné skutečnosti a důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jednotlivých čerpání úvěru, prodloužení jeho splatnosti, uskutečněných plateb a výpočtu uplatněných nároků, které měla tvrdit a doložit již v žalobě. Potřebu tohoto úkonu nevyvolalo chování žalovaného ani jiná okolnost nezávislá na žalobkyni, nýbrž neúplnost jejích původních skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Náklady tohoto podání proto nebyly náklady potřebnými k účelnému uplatňování práva.

3.4. Žalobkyně tak byla úspěšná přibližně v rozsahu 30 % a žalovaný přibližně v rozsahu 70 %, takže čistý úspěch žalovaného činí přibližně 40 %. Právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proto náleželo žalovanému. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly, soud výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1.5. V témže podání vzala žalobkyně žalobu zpět v rozsahu částky 825 Kč představující smluvní pokutu a v rozsahu úroku z prodlení požadovaného z této částky. Nadále požadovala zaplacení částky 30 759 Kč, sestávající z jistiny 25 000 Kč a smluvního úroku 5 759 Kč.

1.6. Žalobkyně zároveň změnila požadované příslušenství tak, že se po částečném zpětvzetí žaloby nově domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 759 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení. Oproti původní žalobě tím rozšířila požadavek na úrok z prodlení o období od 12. 12. 2024 do 14. 1. 2025 a současně omezila základ, z něhož úrok požadovala, z částky 31 584 Kč na částku 30 759 Kč.

4. Neplatností smlouvy nezaniká povinnost spotřebitele vrátit skutečně poskytnutou jistinu. Tato povinnost vyplývá přímo ze zvláštní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Obecná ustanovení o bezdůvodném obohacení lze použít pouze podpůrně, neboť zvláštní úprava zákona o spotřebitelském úvěru stanoví nejen rozsah restituční povinnosti spotřebitele, ale také zvláštní pravidlo o době jejího splnění.

1.1. Soud změnu žaloby výrokem I. připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněné žalobě. Změněný nárok vychází ze stejné smlouvy, stejného tvrzeného dluhu a stejného skutkového děje. Změna spočívá pouze v rozšíření časového období, za které žalobkyně požaduje úrok z prodlení, v návaznosti na nově tvrzené datum splatnosti. Projednání změněného nároku proto nevyžaduje dokazování odlišného právního vztahu ani samostatného skutkového děje a jeho projednání v tomto řízení odpovídá zásadě hospodárnosti řízení.

5. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, který konkrétně spojuje žalovaného, smlouvu č. hodnota, referenční číslo hodnota a postoupenou pohledávku. Nesprávné číslo smlouvy uvedené v oznámení o postoupení a předžalobní výzvě ze dne 19. 6. 2025 nezpochybňuje samotné postoupení, neboť konkrétní identita pohledávky byla prokázána seznamem postoupených pohledávek.

1.1. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít žalobu za řízení zpět zčásti nebo zcela a podle § 96 odst. 2 o. s. ř. soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví.

1.2. Protože ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání, nebylo podle § 96 odst. 4 o. s. ř. třeba zjišťovat stanovisko žalovaného. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu výrokem II. zastavil.

6. Důvodný není ani požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení od 12. 12. 2024. Při neplatnosti smlouvy nelze okamžik prodlení s vrácením jistiny odvozovat od smluvně sjednaného data splatnosti.

1.1. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má spotřebitel jistinu vrátit v době přiměřené jeho možnostem.

1.2. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že je-li smlouva neplatná pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost, věřiteli nevzniká právo na smluvní úroky a poplatky a právo na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve prodlením spotřebitele s vrácením jistiny v době přiměřené jeho možnostem. Samotná výzva věřitele k vrácení jistiny prodlení spotřebitele nezakládá. Žalobkyně proto nemůže dovozovat prodlení žalovaného ode dne následujícího po smluvně sjednané splatnosti. Nemůže je dovozovat ani z předžalobní výzvy ze dne 14. 1. 2025 nebo ze dne 19. 6. 2025, neboť jednostranná výzva věřitele sama o sobě nestanoví dobu vrácení jistiny přiměřenou možnostem spotřebitele.

1.3. Ve vztahu k částce 5 759 Kč by navíc požadovaný zákonný úrok z prodlení představoval úročení sjednaného úroku. Protože žalobkyni pro neplatnost smlouvy právo na smluvní úrok vůbec nevzniklo, nemůže jí vzniknout ani akcesorické právo na úrok z prodlení z této částky.

1.4. Soud proto výrokem III. zamítl žalobu nejen v rozsahu smluvního úroku 5 759 Kč, ale také v celém rozsahu požadovaného úroku z prodlení.

1.2. Z dodatku č. 1 soud zjistil, že dne 14. 8. 2024 byla celková jistina úvěru navýšena na 12 000 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 14 617 Kč, přičemž smluvní úrok činil 2 617 Kč.

1.3. Z dodatku č. 2 soud zjistil, že dne 15. 8. 2024 byla celková jistina úvěru navýšena na 17 000 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 20 727 Kč, přičemž smluvní úrok činil 3 727 Kč.

1.4. Z dodatku č. 4 soud zjistil, že dne 16. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na 19 500 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 23 817 Kč, přičemž smluvní úrok činil 4 317 Kč.

1.5. Z dodatku č. 5 soud zjistil, že dne 18. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na 21 100 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 25 827 Kč, přičemž smluvní úrok činil 4 727 Kč.

1.6. Z dodatku č. 6 soud zjistil, že dne 19. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na 22 600 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 27 717 Kč, přičemž smluvní úrok činil 5 117 Kč.

1.7. Z dodatku č. 7 soud zjistil, že dne 21. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na 24 600 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 30 207 Kč, přičemž smluvní úrok činil 5 607 Kč.

1.8. Z dodatku č. 8 soud zjistil, že dne 23. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na konečných 25 000 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 30 759 Kč, přičemž smluvní úrok činil 5 759 Kč. Jednotlivé dodatky obsahovaly údaje o elektronickém potvrzení žalovaným pomocí autorizačních kódů.

1.9. Z potvrzení o finančních transakcích vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně převedl ze svého účtu č. č. účtu na účet č. č. účtu dne 13. 8. 2024 částku 5 000 Kč, dne 14. 8. 2024 částku 7 000 Kč, dne 15. 8. 2024 částku 5 000 Kč, dne 16. 8. 2024 částku 2 500 Kč, dne 18. 8. 2024 částku 1 600 Kč, dne 19. 8. 2024 částku 1 500 Kč, dne 21. 8. 2024 částku 2 000 Kč a dne 23. 8. 2024 částku 400 Kč. Celkem tak bylo na uvedený účet převedeno 25 000 Kč. První platba byla označena jako poskytnutí úvěru a další platby jako jeho navýšení.

1.9.1. Z téhož potvrzení soud zjistil, že z účtu č. č. účtu byly ve prospěch původního věřitele uhrazeny dne 15. 8. 2024 částka 3 910 Kč, dne 10. 10. 2024 částka 5 750 Kč a dne 11. 11. 2024 částka 5 750 Kč. Tyto částky v celkové výši 15 410 Kč byly podle evidence původního věřitele v plném rozsahu započteny na prodloužení splatnosti smlouvy, nikoli na úhradu jistiny.

1.10. Z dodatku č. 10 vyplynulo, že dne 11. 11. 2024 byla splatnost úvěru prodloužena do 11. 12. 2024. Dodatek uváděl zápůjční úrokovou sazbu 70,07 % ročně, smluvní úrok 5 759 Kč, RPSN 1 068,40 % a délku splatnosti úvěru 120 dnů. Účinnost dodatku byla podmíněna úhradou poplatku za změnu smlouvy ve výši 5 750 Kč. Z potvrzení o finančních transakcích soud zjistil, že tato částka byla dne 11. 11. 2024 uhrazena a započtena na prodloužení splatnosti.

1.11. Předžalobní výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 14. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 31 634 Kč, sestávající z jistiny 25 000 Kč, smluvního úroku 5 759 Kč, smluvní pokuty 825 Kč a poplatku za upomínku 50 Kč. Vzhledem k nově tvrzené a doložené splatnosti dne 11. 12. 2024 soud hodnotil tuto listinu jako výzvu k úhradě již splatného dluhu, nikoli jako právní jednání, kterým byla splatnost teprve vyvolána.

1.12. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a jejího dodatku soud zjistil, že právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly rámec pro postupování pohledávek ze spotřebitelských úvěrů prostřednictvím dílčích smluv uzavíraných doručením datové pásky, včetně postoupení příslušenství a souvisejících práv.

1.13. Dle seznamu postoupených pohledávek byla pod referenčním číslem hodnota žalobkyni postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru č. hodnota za žalovaným Anonymizováno Anonymizováno, identifikovaným rodným číslem, ve výši 31 584 Kč. Seznam tím dostatečně propojuje žalovaného, číslo smlouvy, referenční číslo a výši postoupené pohledávky.

1.14. Z oznámení o postoupení a z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl informován o tvrzeném postoupení pohledávky a vyzván k úhradě. Tyto listiny obsahovaly nesprávné číslo smlouvy 944018 a částky 36 720,99 Kč a 43 688,99 Kč, které neodpovídaly nyní uplatněné pohledávce. Soud proto těmito listinami samostatně neprokazoval výši ani přesnou identitu postoupené pohledávky. Jejich vazbu na tento případ dovodil pouze z referenčního čísla hodnota ve spojení se seznamem postoupených pohledávek.

1.15. Z podacího lístku plyne, že dne 19. 6. 2025 byla k poštovní přepravě podána doporučená zásilka adresovaná žalovanému.

1.16. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz dotazem na právnická osoba., neboť jej považoval za nadbytečný. Žalovaný ve smlouvě označil účet č. č. účtu jako účet určený k poskytnutí úvěru, jednotlivé částky byly na tento účet skutečně převedeny a z téhož účtu byly následně hrazeny částky určené na prodloužení splatnosti konkrétní úvěrové smlouvy. Souhrn těchto skutečností tvoří uzavřený řetězec nepřímých důkazů, z něhož soud dovodil, že s účtem disponoval žalovaný a že mu byly peněžní prostředky poskytnuty.

7. Smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně jednajícím v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti; jedná se proto o smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na právní vztah se proto vedle občanského zákoníku použije zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a pravidla ochrany spotřebitele vyplývající z práva Evropské unie.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a před změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů. Poskytovatel smí úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení se schopnost spotřebitele plnit smluvní povinnosti posuzuje zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a zohledněním dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, včetně jeho majetku, závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů.

1.1. Povinnost přezkoumat splnění těchto požadavků není závislá na tom, zda žalovaný porušení povinnosti poskytovatele výslovně namítl. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance, C-679/18, uzavřel, že vnitrostátní soud musí i bez návrhu přezkoumat, zda věřitel splnil povinnost posoudit úvěruschopnost podle čl. 8 směrnice 2008/48/ES, a musí z porušení vyvodit účinné, přiměřené a odrazující důsledky vyplývající z vnitrostátního práva.

1.2. Povinnost soudu provádět účinný přezkum spotřebitelských smluv z úřední povinnosti odpovídá rovněž rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. 4. 2016 ve věci Radlinger a Radlingerová, C-377/14. Soudní ochrana spotřebitele nesmí být pouze formální a vnitrostátní soud musí přezkoumat dodržení kogentních pravidel evropského spotřebitelského práva i tehdy, jestliže spotřebitel zůstává procesně pasivní.

1.3. Stejný požadavek se promítá do § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem.

1.4. Také z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že se obecný soud musí před posouzením jednotlivých smluvních nároků zabývat platností spotřebitelské úvěrové smlouvy v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti a že k zákonnému následku porušení této povinnosti přihlíží z úřední povinnosti.

1.4.1. Žalobkyně ani přes konkrétní výzvu soudu neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nebo před jednotlivými navýšeními úvěru zjistil a vzájemně porovnal skutečnou výši příjmů žalovaného, jeho pravidelné výdaje, vyživovací povinnosti, další úvěrové a jiné závazky, platební historii a ostatní relevantní údaje o jeho finanční situaci.

1.4.2. Neprokázala ani uskutečnění tvrzených lustrací v registrech SOLUS, NRKI a BRKI, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, neboť nepředložila žádný výstup z těchto databází, datum dotazu, identifikaci lustrované osoby ani výsledek prověření. Obecné ustanovení smlouvy nebo obchodních podmínek, podle něhož byl věřitel oprávněn do registrů nahlížet, neprokazuje, že do nich skutečně nahlédl. Stejně tak obecné prohlášení žalovaného, že nemá nesplácené závazky a není evidován v registrech dlužníků, nenahrazuje povinnost poskytovatele získané údaje ověřit a individuálně vyhodnotit.

1.4.3. Zvláštní význam má skutečnost, že původní úvěr 5 000 Kč byl během období od 13. 8. 2024 do 23. 8. 2024 postupně navýšen na 25 000 Kč. Věřitel tedy během deseti dnů zvýšil celkovou jistinu na pětinásobek původní částky. Žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by před jednotlivými navýšeními znovu posoudil finanční situaci žalovaného nebo ověřil, zda žalovaný bude schopen splatit takto navýšený jednorázový závazek. Samotná úhrada poplatků za prodloužení splatnosti neprokazuje úvěruschopnost žalovaného. Naopak skutečnost, že žalovaný krátce po poskytnutí úvěru opakovaně hradil vysoké částky pouze za prodloužení splatnosti, aniž by se tyto úhrady promítly do snížení jistiny, nemůže zpětně nahradit posouzení, které mělo být provedeno před poskytnutím úvěru a před jeho navýšením.

1.4.4. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z provedených důkazů nebylo možné zjistit ani to, jaké konkrétní údaje byly poskytovateli známy, ani to, jak je vyhodnotil, a zda na jejich základě mohl důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen jednorázově splatit částku 30 759 Kč.

1.4.5. Procesní pasivita žalovaného nemůže tento nedostatek nahradit. Povinnost soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy vzniká z úřední povinnosti a důkaz o splnění zákonné povinnosti poskytovatele nemůže být nahrazen tím, že spotřebitel její porušení výslovně nenamítl.

1.4.6. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž bylo prokázáno, že z výsledku řádného posouzení vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

Proti výroku I. tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné.

Proti výrokům II. až V. lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.