OSTC 5 C 138/2026-32

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Anonymizováno, narozený Anonymizováno bytem Jméno žalovaného Anonymizováno, Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 18 672,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 672,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 871,46 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 15 972,54 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 972,54 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 15 972,54 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 672,54 Kč s úrokem, úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společnosti právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách č. hodnota, jejíž součásti byl i kontokorentní úvěr FlexiFin s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 21,99 % p. a. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni 24. 6. 2025 a vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu. Žalobkyně uzavřela se společnosti právnická osoba. jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek účinnou ode dne 20. 11. 2025, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 11. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

2. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu ze zaměstnání s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 273 Kč. Žalovaný byl dále lustrován v registrech, a to zejména BRKI a NRKI a ISIR, z nichž nevyplynuli žádné pochybnosti ohledně schopnosti žalovaného úvěr splácet. K výpočtu výdajů právní předchůdce žalobkyně využil údaje získané od klienta, částku normativních nákladů na bydlení a částku životního minima. Zjištěné závazky z NRKI a BRKI a dosavadní závazky u právního předchůdce žalobkyně byly do výpočtu zahrnuty.

3. Žalovaný na výzvu soudu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě, nereagoval.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů.

6. Žalovaný je občanem Bulharska, členského státu Evropské unie, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je dána článkem 18 bod 2 nařízení 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o bankovních produktech a službách v rámci které byl sjednán kontokorentní úvěr Flexikredit. Z listiny označené jako Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách soud zjistil, že výše povoleného limitu činila 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně, RPSN činilo 26,49 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 21 186,5 Kč. Doba trvání úvěru nebyla sjednána. Z výpisu úvěrového účtu ze dne 20. 11. 2025 soud zjistil, že zůstatek jistiny úvěru činil 15 972,54 Kč, poplatky 2 700 Kč a splatný úrok z prodlení 871,16 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 11. 2025. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 12. 2025.

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojena, včetně jejího zajištění. V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2025 prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

9. Soud uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo, že vycházela z konkrétních a ověřených údajů o příjmech, výdajích, existujících závazcích a platební morálce žalovaného, nikoli pouze z jeho neověřeného prohlášení. Takový postup odpovídá požadavku odborné péče formulovanému judikaturou (Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Žalobkyně současně unesla důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti, neboť předložila konkrétní podklady k posouzení úvěruschopnosti, a nelze proto dovodit porušení zákonné povinnosti se sankčními následky podle § 87 citovaného zákona.

10. Vzniklý právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o. z., podle kterého vznikla právnímu předchůdci žalobkyně jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení ode dne následujícího po dni účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, tj. ode dne 21. 11. 2025. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Došlo-li k prodlení dne 21. 11. 2025, použije se repo sazba platná k 1. 7. 2025, tj. 3,5 %, takže zákonný úrok z prodlení činí 11,5 % ročně.

11. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do celé jistiny a podstatné části požadovaného příslušenství; neúspěšná byla pouze v nepatrné části příslušenství, ohledně něhož byla žaloba zamítnuta výrokem II tohoto rozsudku. Tento neúspěch je ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. nepatrný, a proto soud žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 672,54 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné délce tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.