OSTC 5 C 152/2026-27

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 13 716,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 026 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 026 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 9 690,34 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1017,19 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 836,16 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 5 858,4 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 1 832,4 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 4 026 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 8. 7. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 716,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný, uzavřeli dne 15. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet. Úvěr byl splatný v 52týdenních splátkách po 258 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 13. 9. 2024. Žalovaný se zavázal zaplatit rovněž poplatek ve výši 6 379 Kč sestávající z úroků ve výši 3 480 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 399 Kč. Z poskytnutého úvěru žalovaný uhradil celkem 2 974 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2025. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 16. 1. 2026.

2. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla dle tvrzení žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Příjem žalovaného byl zjištěn na základě předložených listin ve výši 48 590 Kč. Žalovaný předložil výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2023.

3. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne 27. 8. 2026 na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

5. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů.

6. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 21. 10. 2025.

7. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného shromáždil a vyhodnotil informace o jeho příjmech, výdajích, závazcích a rodinné situaci, a to jak z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, tak z interních a externích databází. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je zaměstnaný na plný úvazek, jeho zaměstnavatelem je společnosti Anonymizováno Anonymizováno a jeho měsíční příjem činí 48 590 Kč. Z předložených výplatních pásek soud zjistil, že za měsíc červen příjem žalovaného činil 1 703,79 EUR a za měsíc červenec 1 748,39 EUR. Na základě takto zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala splnění zákonné povinnosti, když doložila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno způsobem odpovídajícím požadavkům stanoveným v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a požadavkům odborné péče.

8. Ze smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že dne 15. 9. 2023 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 6 379 Kč, jenž sestává z úroku ve výši 3 480 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 399 Kč. Žalovaný se tedy zavázal vrátit celkovou částku 13 379 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 86 % a RPSN činila 221,19 %. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 1. 2026.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. o. z., za podmínek zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnutý finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vedle poskytnutých finančních prostředků zaplatit též sjednané poplatky a úrok ve výši 86 % ročně. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie, národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici. Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání. Smluvní ujednání odporující směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Ujednání o smluvním úroku ve výši 86 % měsíčně z dlužné jistiny je ujednáním, které je pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul.

16. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem 2 974 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 4 026 Kč.

17. Žalovaný v uvedeném rozsahu povinnost vrátit sjednanou částku nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti pohledávky zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení dne 14. 9. 2024, přičemž žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 22. 10. 2025.

18. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Došlo-li k prodlení dne 22. 10. 2025, použije se repo sazba platná k 1. 7. 2025, tj. 3,5 %, takže zákonný úrok z prodlení činí 11,5 % ročně.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému však v řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

20. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné délce tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.