OSTP 24 C 64/2022-25

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kamily Kocajové a přísedících Mgr. Věry Szmudové a Miloslavy Uhrové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 2 847 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 847 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 847 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala částky 2 847 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný pro ni pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne datum, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od datum do datum. Žalovanému vznikl v kalendářním roce 2020 nárok na poměrnou část dovolené za odpracovanou dobu a to na 4 dny dovolené. Žalovaný však čerpal dovolenou ve dnech: 2. 1., 3. 1., 29. 1. (půl dne), 30. 1., 12. 3. a 17. 3. Za tyto dny byla žalovanému vyplacena náhrada mzdy. Žalovaný byl v pracovní neschopnosti od 1. do datum a od 18. do datum, tím došlo k tomu, že vyčerpal více dovolené, než na kolik mu vznikl nárok. Vyplacená náhrada mzdy za dovolenou, na kterou žalovanému nevznikl nárok, činí částku 2 847 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil.

4. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a učinil následující skutková zjištění.

Z pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že žalovaný pracoval od datum do 30. 4. číslo pro žalobkyni jako dělník ve výrobě stavebních hmot, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou.

Z výkazu docházky za měsíce leden až duben 2020 vyplývá, že žalovaný čerpal v roce 2020 dovolenou ve dnech 2. 1., 3. 1., 29. 1. (půl dne), 30. 1., 12. 3. a 17. 3., a ve dnech od 1. do datum a od 18. do datum byl žalovaný v pracovní neschopnosti.

Z výplatního lístku za duben 2020 vyplývá, že žalovanému bylo na náhradě mzdy za dovolenou přeplaceno 2 847 Kč.

Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum, dopis podán na poště dne datum.

5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný pracoval pro žalobkyni jako dělník od datum do datum, v roce 2020 žalovaný čerpal 6,5 dne dovolené, v období od 1. 2. do datum a od 18. 3. do datum byl v pracovní neschopnosti. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě částky 2 847 Kč do datum.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 214, § 222 zákoníku práce č. 266/2006 Sb., a za použití § 4 zákoníku práce podle § 2991 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalovanému v roce 2020 vznikl podle odpracované doby nárok na 4 dny dovolené, avšak žalovaný čerpal v roce 2020 dovolenou v rozsahu 6,5 dne a byla mu za to vyplacena náhrada mzdy. Žalovaný se tak ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku bezdůvodně obohatil o náhradu mzdy za přečerpanou dovolenou v celkové výši 2 847 Kč.

7. V souladu s ust. § 4 zákoníku práce a § 1970 občanského zákoníku vzniklo žalobkyni rovněž právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, tedy od datum, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 847 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.