OSTP 8 C 66/2025-214

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Davidovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce ⟪LB:lb_006⟫ pro částka s příslušenstvím

I. Smír účastníků, ze dne datum, ve znění: „Žalovaná se zavazuje zaplatit žalobci částku ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15,00 % ročně, úrok 15,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení odměnu za právní zastoupení ve výši částka a soudní poplatek ve výši částka, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do každého 28. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém toto usnesení nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek“, se neschvaluje.

II. Žaloba o zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost BNP Paribas právnická osoba SA, pod obchodní značkou CETELEM, na základě žádosti žalované ze dne datum poskytla této spotřebitelský revolvingový úvěr č. hodnota. Žalovaná se zavázala úvěr splácet splátkami po minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně pak částka, vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 % ročně, žalobkyně žalobou uplatnila 15 % ročně. Pro případ nesplácení úvěru se žalovaná zavázala i k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, náhradě nákladů spojených s vymáháním úvěru ve výši částka, poplatku za upomínky ve výši částka a placení úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná své závazky porušila, právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila s účinností ke dní datum a dlužnou částku zesplatnila. Pohledávka byla postoupena nejprve společnosti právnická osoba., a následně žalobkyni na základě smluv, což bylo žalované oznámeno dopisy. Žalovaná za dobu od postoupení na žalobkyni ničeho neuhradila, žalobkyně proto nárokuje částku částka na jistině, částku částka na kapitalizovaných úrocích ke dni zesplatnění, dále požaduje smluvní i zákonné úroky v sazbách 15 % ročně od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila, soud proto k projednání věci nařídil jednání na datum. Dne datum obdržel jak od žalované (prostřednictvím obecného zmocněnce), tak od žalobkyně žádost o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání o věci. Soud jednání odročil, a k opětovné žádosti účastníků jej pak odročil ještě jednou. Dne datum soud obdržel návrh na schválení soudního smíru, na němž se účastnice dohodly. S ohledem na povahu sporu i znění navrhovaného smíru ponechal soud v platnosti termín nařízeného jednání za účelem provedení dokazování a následně posouzení, zda je navržený smír v souladu s právními předpisy a je možné jej schválit. Z provedeného dokazování při jednání soud zjistil následující skutečnosti.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy (seznamu pohledávek) ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba. a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla společností právnická osoba. postoupena na žalobkyni.

4. Z Výpisu z notářského zápisu ze dne datum, NZ 369/2023 soud zjistil, že společnost BNP Paribas právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou společnosti právnická osoba.

5. Z Žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, kterou žalovaná podepsala dne datum a právní předchůdkyně žalobkyně dne datum je zjevné, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o revolvingový úvěr za účelem nákupu předmětu u obchodníka Alza CZ a.s., v hodnotě částka s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši částka s tím, že úvěr bude splácet ve splátkách po min. 5 % z dlužné částky, nejméně však částka měsíčně, vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 % ročně, RPSN ve výši 41,83 %. Ve smlouvě byly vyčísleny i finanční důsledky související s nesplácením úvěru. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba. a Produktové podmínky téže společnosti pro revolvingové úvěry. Z dopisu ze dne datum je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované schválení úvěru s parametry specifikovanými výše s úvěrovým rámcem pro revolving ve výši částka.

6. Z Přehledu čerpání úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaná na úvěr načerpala celkem částku ve výši částka a uhradila celkem částku částka.

7. Z Odstoupení od úvěrové smlouvy č. hodnota soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni datum od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že pohledávku převzala a vyzvala ji k úhradě dluhu. Oznámení bylo odesláno na adresu žalované dne datum, jak je zřejmé z podacího lístku.

9. Z Předžalobní výzvy ze dne datum je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prostřednictvím svého právního zástupce. Předžalobní výzva byla dne datum odeslána na adresu žalované, jak je zřejmé z podacího lístku.

10. Z transakční historie úvěru č. hodnota soud zjistil, jakým způsobem žalovaná postupně čerpala a splácela úvěr ještě u právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba.

11. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala dne datum právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru za účelem nákupu zboží u obchodníka a zároveň revolvingového úvěru s počátečním úvěrovým rámcem částka. Ta dne datum oznámila žalované akceptaci její žádosti. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splácet poskytnutou částku v měsíčních splátkách po min. 5 % z dlužné částky, nejméně však částka měsíčně, vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaná na úvěr načerpala celkem částku ve výši částka a uhradil celkem částku částka. Žalovaná úvěr dále nesplácela. Pohledávka poté smlouvou postupně přešla na žalobkyni, která vyzvala žalovanou k plnění. Protože žalovaná žalobkyni nic nezaplatila, ta se se svými nároky obrátila na soud, kdy po žalované požadovala dlužnou jistinu, kapitalizované smluvní úroky a dále smluvní úroky a úroky z prodlení do zaplacení.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotř. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen „spotřebitelský úvěr“).

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotř. ú., ve znění novely č. 43/2013 Sb., tj, účinném od datum do datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, i Nejvyšší správní soud.

16. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretace zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

17. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě netvrdila o zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní ničeho. V doplnění žaloby ze dne datum k výzvě soudu tvrdila, že její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona o spotř. ú., a to zhodnocením informací od žalované, které sdělila v žádosti o úvěr. Dále se vyjádřila k obecným postupům právní předchůdkyně žalobkyně ohledně posuzování výdajů žadatelů o úvěr či ověřování jejich příjmů s tím, že v tomto případě pak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované úvěr splácet je dostatečná. Odkázala také na rozhodnutí Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, podle něhož postačí, má-li poskytovatel půjčky při jejím sjednávaní k dispozici listiny, z nichž následně vychází při posuzování úvěruschopnosti žadatele. Závěrem podotkla, že pro případ, že by soud shledal nesplnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 9 zákona o spotř. ú., nezpůsobilo by to neplatnost smlouvy, když ta byla uzavřena před datum a teprve následující den nabyla účinnosti novela č. 43/2013 Sb., která zavedla sankci absolutní neplatnosti pro případ, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by po posouzení úvěruschopnosti bylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen jej splácet. Podle přechodných ustanovení se přitom toto novelizované znění neuplatní na právní vztahy vzniklé ze smluv této novele předcházející. Při jednání soudu právní zástupce žalobkyně poukázal na skutečnost, že smlouva byla žalovanou řádně podepsána a byla proto platně uzavřena. Úvěrový vztah účastnic trval bezproblémově více než 10 let, teprve poslední dva roky se žalovaná dostala do prodlení se splácením. Žalovaná úvěr po dobu 14ti let splácela, jeho výše byla přitom na počátku částka. Úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala z výpisu z účtu, kde byly zřejmé příjmy i výdaje žalované, zkoumána byla tedy dostatečně.

18. Soud v prvé řádě podotýká, že z žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru, na níž žalobkyně odkazovala jako na zdroj informací o poměrech žalované, není zřejmé, že by žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně poskytla jakékoli informace ke své osobě. Žalobkyně neuvedla, o jaké konkrétní informace by se mělo jednat. Žalovaná přitom neuvedla svůj osobní stav, majetkové ani jiné poměry, nevyjádřila se k poměrům souvisejícím s bydlením, ke svým příjmům či výdajům. Uvedla jen osobní a kontaktní údaje. Soudu proto není jasné tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně měla informace od žalované vyhodnotit a tím dostát své zákonné povinnosti ve smyslu § 9 zákona o spotř. ú., když z žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru nemohla žádné informace získat. Žalobkyně neuvedla, jak konkrétně měla v tomto případě její právní předchůdkyně dospět k závěru, že je žalovaná úvěruschopná, vyjádřila se pouze k obecným postupům právní předchůdkyně žalobkyně.

19. Pokud jde o námitku žalobkyně, že neprokázání splnění povinnosti žalobkyně náležitě zkoumat úvěruschopnost žalované nezpůsobuje neplatnost předmětné smlouvy s ohledem na to, že byla uzavřena ještě před datum, a v účinnosti dosud nebyla novela zákona č. 43/2013 Sb., která zavedla do § 9 odst. 1 zákona o spotř. ú. sankci absolutní neplatnosti smlouvy pro tyto případy, poukazuje soud na skutečnost, že smlouva byla uzavřena dne datum, jak je zřejmé z provedeného dokazování (dne datum žalovaná o revolvingový úvěr požádala, dne datum žádost podepsala žalobkyně, dne datum vyhotovila žalobkyně akceptační dopis). Byla tedy naopak uzavřena po účinnosti zmíněné novely. Přesto soud připomíná závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka Sb., který uzavřel, že k odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou – tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon – je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do datum namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům – neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Tím spíše pak uvedené platí po nabytí účinnosti novelizovaného znění § 9 zákona o spotř. ú., účinném od datum, kdy byla neplatnost smlouvy již výslovně uvedena a s ohledem na judikatorní závěry popsané výše se nutně musí jednat o neplatnost absolutní, k níž soud může přihlédnout i bez návrhu.

20. Soud nijak nerozporuje, že žalovaná smlouvu řádně podepsala, ani skutečnost, že úvěrový vztah účastnic trval poměrně dlouhou dobu, více než 10 let. Žalovaná po většinu této doby úvěr řádně splácela. Podle judikatury SDEU ale „samotná skutečnost, že spotřebitel doplatí úvěr, nezbavuje věřitele odpovědnosti za případné pochybení při posuzování úvěruschopnosti.“ Doplacení úvěru tedy nemá být automaticky liberací věřitele za případné pochybení při posuzování bonity klienta, natož pak jeho částečné splacení (k tomu srov. rozsudek SDEU ze dne datum, sp. zn. C-755/22, Nárokuj). Splácení (a doplacení) úvěru ale nelze zcela ignorovat, je jednou ze skutkových okolností případu, která může v kontextu dalších dokládat, že úvěrovaný byl schopen úvěr splácet (a též jej splatil). V tomto konkrétním případě se však právní předchůdkyně žalobkyně dopustila při posuzování úvěruschopnosti takových pochybení, které pouhou skutečností, že žalovaná úvěr nějakou dobu splácela, nelze zhojit. Právní předchůdkyně žalobkyně na svou zákonnou povinnost zcela rezignovala, nijak konkrétně netvrdila ani nedoložila, že by úvěruschopnost žalované zjišťovala, zkoumala či hodnotila. Pokud pak při jednání právní zástupce uvedl, že měla vycházet z výpisu z účtu, kde byly zřejmé příjmy i výdaje žalované, tyto soudu nepředložila. Toto tvrzení navíc zaznělo až v závěrečné řeči právního zástupce žalobkyně, ačkoli mohl tuto skutečnost uvést již při prvním jednání soudu, a zejména po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., které mu soud poskytl a k jeho žádosti za tím účelem jednání odročil. Tato skutečnost ale přitom ani jednou nezazněla.

21. Konečně je třeba říct, že odkaz právního zástupce žalobkyně na výši úvěru, resp. úvěrového rámce na jeho počátku ve výši částka, je v kontextu splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat a hodnotit úvěruschopnost žalované nepřípadný. Právní úprava současná, ani tehdejší, konkrétně § 9 odst. 1 zákona o spotř. ú., žádnou peněžní hranici, pod níž by povinnost věřitele postupovat s odbornou péčí odpadala, nestanoví. Výše úvěru může ovlivnit konkrétní rozsah a intenzitu podkladů nezbytných k odbornému posouzení, nikoliv však samotnou existenci této povinnosti. Soudní dvůr v rozsudku C449/13, CA Consumer Finance v bodě 37 uvedl, že dostatečnost informací se může lišit podle okolností uzavření smlouvy, osobní situace spotřebitele i částky úvěru; současně zdůraznil, že samotná ničím nedoložená prohlášení spotřebitele nemohou být považována za dostatečná. Tento přístup převzal i Nejvyšší správní soud v rozsudku spisová značka. Nižší úvěrová částka tedy může v souvislosti s dalšími konkrétními okolnostmi odůvodnit méně rozsáhlé zjišťování, nemůže však bez dalšího ospravedlnit úplnou rezignaci na zjištění a následně ověření podstatných údajů o příjmech, výdajích, závazcích a reálné schopnosti žalované hradit sjednané splátky. Ani nízká výše úvěru, bezdlužnost či řádné splácení dřívějších úvěrů nemohou nahradit zákonem vyžadované posouzení; srov. NSS 6 právnická osoba/202357 a ÚS I. ÚS 2636/25.

22. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála zákonnému požadavku s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 zákona o spotř. ú., když netvrdila ani nedoložila, jak konkrétně měla úvěruschopnost žalované zkoumat a vyhodnotit ani jaké konkrétní informace měla k jejím osobním, majetkovým a finančním poměrům zjistit, natož ověřit. Úvěrovou smlouvu proto shledal ve smyslu § 9 zákona o spotř. ú. neplatnou.

23. Podle § 99 odst. 1 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. Podle odst. 2 soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

24. Soud nemohl schválit smír, který účastnice navrhly, neboť byl v rozporu s právními předpisy, když vycházel z nároků sjednaných v neplatné úvěrové smlouvě, a jeho schválením by se žalovaná zavázala k plnění povinností v rozporu s hmotněprávními předpisy. Výrokem I. jej proto ve znění navrženém účastnicemi řízení neschválil.

25. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 pak bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil pak soud nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když žalovaná získala peněžní prostředky od žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, z právního důvodu, který odpadl. S ohledem na zjištění soudu, že žalovaná od žalobkyně, resp. jejích právních předchůdkyň, získala finanční prostředky ve výši částka a uhradila jim celkem částku částka, dospěl soud k závěru, že nezbylo žádné bezdůvodné obohacení, které by měla žalovaná žalobkyni vydat, proto výrokem II. rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla plně úspěšná žalovaná, a proto má nárok na plnou náhradu svých nákladů řízení. Ty představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) až c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Soud žalované přiznal částku částka, sestávající z pěti úkonů po částka, a to z přípravy účasti na každém ze dvou jednání, účasti na těchto jednáních, z nichž každé trvalo méně než dvě hodiny, a z písemného vyjádření k výzvě soudu ohledně stanoviska žalované ke zpětvzetí žaloby.

28. Pro úplnost soud konstatuje, že po prvním jednání ve věci obdržel dne datum zpětvzetí žaloby od žalobkyně s tím, že účastnice budou pokračovat v řešení sporu mimosoudní cestou. Žalovaná se zpětvzetím žaloby k výzvě soudu nesouhlasila a v rámci nesouhlasu vznesla nárok na vydání bezdůvodného obohacení po žalobkyni ve výši částka. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka rozhodl soud o tom, že zpětvzetí žaloby není účinné a v řízení bude dále pokračováno. Soud proto vyzval žalobkyni k vyjádření se ke vzájemné žalobě žalované a žalovanou k zaplacení soudního poplatku z nároku uplatněného vzájemnou žalobou. Žalovaná soud požádala o osvobození od soudního poplatku. Jelikož k rozhodnutí o žádosti žalované bylo třeba shromáždit podklady a v řízení o původní žalobě soudu již nic nebránilo rozhodnout ve věci samé, vyloučil soud usnesením ze dne datum č. j. spisová značka vzájemný návrh žalované proti žalobkyni o zaplacení částky částka k samostatnému řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.