OSTR 7 C 269/2022-224

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_004⟫ pro vypořádání zaniklého společného jmění manželů

I. Ze zaniklého společného jmění se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného pozemek p. č. st. 541/2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 550 – rodinný dům a pozemek p. č. st. 542/4 – zastavěná plocha a nádvoří (způsob využití zbořeniště), vše zapsáno na LV č. hodnota pro obec a k. ú. adresa, vedeném u právnická osoba pro Vysočinu, Katastrální pracoviště adresa.

II. Ze zaniklého společného jmění se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně osobní automobil Toyota Auris, RZ SPZ.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání vypořádacího podílu částku 2 290 000 Kč, a to do jednoho (1) měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaný je povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu v Třebíči na nákladech řízení státu částku 8 115 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a dále osobní automobil tovární značky Toyota Auris. Žalobkyně navrhla, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a jejich hodnota, aby byla zjištěna znaleckým posudkem. Žalobkyně dále navrhla, aby osobní automobil byl přikázán do jejího výlučného vlastnictví s tím, že uvedla jeho tržní hodnotu v částce 40 000 Kč.

2. Žalovaný se v písemném vyjádření k žalobě k položkám navrhovaným k vypořádání žalobkyní vůbec nevyjádřil. Navrhl však, aby soud vypořádal vnos ze společného jmění (SJ) do výlučného majetku žalobkyně, kterým je družstevní podíl ve Stavebním bytovém družstvu Zítřek adresa (dále též jen „SDB“). Svůj návrh odůvodnil tím, že tento byt si účastníci řízení pořizovali společně ještě před sňatkem a tento společně z převážné části už za trvání manželství spláceli. Družstevní podíl však není součástí SJ. Dle žalovaného však vnosy ze SJ do majetku žalobkyně představují celou obvyklou aktuální hodnotu jejího družstevního podílu, kterou odhaduje na částku 2 miliony korun a nárokuje proto po žalobkyni částku 1 milion Kč. V rámci přípravného jednání žalovaný doplnil svá tvrzení tak, že za byt před uzavřením manželství uhradili celkem 400 000 Kč, a to z úvěru u Modré pyramidy, přičemž na stavební spoření předtím každý z nich vložil 80 000 Kč. Dále za trvání manželství hradili příspěvek do fondu oprav, čímž se hodnota bytu zvyšovala.

3. V rámci přípravného jednání se účastníci shodli na tom, že nemovitosti, které jsou součástí SJ mají být přikázány do výlučného vlastnictví manžela, neshodli se však na jejich ceně. Ohledně osobního automobilu se shodli, že má být přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně a shodli se též na jeho ceně 40 000 Kč. Sporným zůstal vnos ze SJ do výlučného vlastnictví žalobkyně.

4. Ve lhůtě pro koncentraci řízení žalovaný navrhl, aby soud vyžádal úvěrovou smlouvu žalobkyně uzavřenou s Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s., ačkoliv u přípravného jednání tvrdil, že smlouva byla uzavřena u Modré Pyramidy.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemek p. č. st. Anonymizováno/Anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno – rodinný dům a pozemek p. č. st. Anonymizováno/4 – zastavěná plocha a nádvoří (způsob využití zbořeniště), vše zapsáno na LV č. hodnota pro obec a k. ú. adresa byly ke dni podání žaloby evidovány jako společné jmění manželů Anonymizováno.

6. Z oddacího listu bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 28. 4. 2001.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 5. 2022, č. j. 7 C 92/2022-22, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2022, bylo zjištěno, že manželství účastníků řízení bylo rozvedeno. Příčiny rozvratu manželství nebyly prokázány.

8. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, vypracovaného znalcem tituly před jménem jméno FO vyplývá, že znalec zjistil obvyklou cenu předmětných nemovitostí ve výši 4 702 000 Kč, a to ke dni 14. 3. 2024 (datum podání posudku). Na základě porovnávací metody s přihlédnutím ke skutečně realizovaným prodejům stanovil znalec cenu obvyklou předmětných nemovitostí ve výši 4 474 180 Kč. Znalec dále zjistil tzv. tržní hodnotu stanovenou na základě porovnání s inzerovanými nemovitostmi k prodeji, a to ve výši 4 843 860 Kč. Obvyklou cenu pak znalec stanovil ve výši 4 702 000 Kč. Výše obvyklé ceny dle znalce mj. odráží fakt, že roste zájem o menší rodinné domy, a proto cena těchto staveb stoupá.

9. Z výslechu znalce bylo zjištěno, že místní šetření provedl za účasti obou účastníků tohoto řízení a účastníci mu poskytli podklady potřebné pro vypracování posudku. Závěry písemného znaleckého posudku potvrdil. Dle znalce pro stanovení obvyklé ceny neexistuje žádný oficiální postup. Aktuálního znění zákona o znalcích a tlumočnících hovoří pouze o tom, že se jedná o hodnotu majetku, která se určí ze sjednaných cen porovnáním a pokud je sjednaných obdobných prodejů málo a je k nim málo informací, je možné použít podpůrnou metodu určení tržní hodnoty. Toho znalec při ocenění využil a použil obě metody, které následně zkombinoval a vyhodnotil. K námitkám žalovaného proti písemnému znaleckému posudku znalec uvedl, že žalovaný nevzal v úvahu jednotlivé koeficienty použité znalcem při porovnání, které zohledňují téměř všechny vznesené připomínky žalovaného, to znamená komentáře k velikosti pozemků, k velikosti domů atd. Výměry zastavěných ploch znalec určil dle informací v katastru nemovitostí. Žalovaným namítaný rozdíl je pouze do 2 m2, a má proto zcela minimální, ne-li žádný vliv na výslednou cenu obvyklou, při jejímž stanovení jsou zohledňovány všechny koeficienty a dle odborného názoru znalce se stanoví průměr na základě směrodatné odchylky. Pokud se jedná o námitku ke zkreslení obvyklé ceny oceňovaného domu v důsledku porovnání a podělení plochy pozemku o výměře 157 m2, pak znalec toto tvrzení žalovaného označil za nepravdivé. Porovnáním zjištěná jednotková cena je totiž vynásobena skutečnou zastavěnou plochou 96,16 m2. Zastavěná plocha oceňovaných nemovitostí, která vstupovala do výpočtu, neodpovídá výměře pozemku p. č. st. 541/2, jelikož je částečně zastavěn i pozemek p. č. 542/4. Zápis v katastru nemovitostí tedy neodpovídá skutečnosti, kterou znalec při vypracování posudku zjistil. Při zjišťování obvyklé ceny předmětných nemovitostí znalec k porovnání vybral nejprve asi 20 nemovitostí, z nichž ve výsledku vybral ve dvou metodách osm (správně devět – viz odst. 20) co možná nejpodobnější oceňovaným nemovitostem a ty podrobně srovnal zmiňovanými koeficienty porovnání. Při obou použitých metodách se znalci řádově potvrdila výsledná cena. Cenu obvyklou znalec vyhodnotil jako průsečík obou použitých metod porovnávacích, které se zásadně nelišily. Znalec vzal přitom v úvahu nejpodobnější data obou metod, když z metody srovnávající uskutečněné prodeje vzal v úvahu cenu vyšší a z metody srovnávající inzerované nemovitosti vzal v úvahu cenu nižší. Dle znalce má však vyšší vypovídací hodnotu cena tržní.

10. Ze zprávy právnická osoba bylo zjištěno, že smlouva o úvěru již byla skartována (jak elektronicky, tak papírově), neboť se jedná o případ ukončený před více než 10 lety.

11. Z výslechu svědka Ferdana nebyly pro rozhodnutí soudu zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

12. Další důkazy, a to stanovy SDB, návrh jejich doplňku a zprávy SDB k provedeným platbám nebyly nakonec pro rozhodnutí soudu podstatné.

13. Soud nepřipustil doplnění tvrzení žalobkyně a neprovedl důkazy předložené žalobkyní dne 6. 10. 2025, neboť žalobkyně tak učinila až po uplynutí lhůty tří let od zániku SJ, tj. od právní moci rozsudku o rozvodu manželství (22. 6. 2022).

14. Pokud se jedná o vnos uplatněný žalovaným, pak tento soud do vypořádání nezahrnul, neboť tvrzení žalovaného se v průběhu řízení neustále měnila, a i přes poučení soudu dle ust. § 118a o. s. ř. zůstala neurčitá. V bodě 30. odůvodnění usnesení ze dne 17. 12. 2024, č. j. 22 Cdo 2811/2024-1145 Nejvyšší soud uvádí: „Soud jistě není „otrocky“ vázán žalobním návrhem, to však neznamená, že stačí popsat skutkový děj a soud pak bude zkoumat, co žalobci přizná. Tak by vlastně za žalobce formuloval žalobní návrh a vymezil by namísto něj předmět řízení podle toho, co by snad žalobce mohl na základě uvedených skutečností žádat; tím by ovšem porušil zásadu rovnosti účastníků i zásadu dispoziční. Ostatně Ústavní soud se ve shora označeném nálezu zmiňuje o „nepodstatných věcích petitu“; avšak to, zda účastník chce vypořádat dům v SJM, a tak formuluje i žalobu, či zda žádá o vypořádání vnosu do tohoto domu, není nepodstatné.“ Tato formulace přesně dopadá na projednávaný případ. Žalovaný nejprve ve vyjádření k žalobě tvrdí, že družstevní podíl vztahující se družstevnímu bytu, kde rodina účastníků žila, není součástí SJ, přesto však požaduje vypořádat vnosy ze SJ do majetku žalobkyně, které mají představovat celou aktuální hodnotu jejího členského podílu, kterou žalovaný odhaduje na minimálně 2 miliony Kč. Tuto částku pak navrhuje započíst na vypořádací podíl. Vnos však nelze uplatnit jako polovinu obvyklé ceny družstevního podílu za situace, kdy družstevní podíl není v SJ. Žalovaný byl soudem poučen již u přípravného jednání (viz č.l. 52 verte), aby si ujasnil, čeho se vlastně domáhá, aby uvedl, z jakého majetku, na jaký majetek bylo investováno, proč požaduje konkrétní částku a svá tvrzení prokázat. Dále byl poučen, že pokud požaduje vypořádání celého členského podílu, musí uvést proč, když současně tvrdí, že podíl není v SJ. Byl upozorněn, že jeho tvrzení jsou rozporná a neurčitá. Žalovaný na to reagoval tvrzením, že družstevní byt byl hrazen z prostředků obou účastníků, kdy vložili každý 80 000 Kč na stavební spoření a následně si vzali úvěr ze stavebního spoření. Žalovaný nejprve tvrdil, že úvěr poskytla Modrá pyramida, následně tvrdil, že ČSOB stavební spořitelna a poté opět tvrdil, že Modrá Pyramida. Dále žalovaný požadoval úhradu za příspěvky do fondu oprav a další náklady, kterými se hodnota bytu zvyšovala. S ohledem na informační deficit nemohl žalovaný uvést konkrétní částky a požádal soud, aby vyžádal potřebné zprávy od stavebních spořitelen a od SDB. Soud vyžádal zprávy od obou stavebních spořitelen, které žalovaný označil, nicméně z jejich zpráv nezjistil ničeho, neboť od data uzavření tvrzené smlouvy uplynulo již více než 10 let a materiály tak byly skartovány, jak v listinné, tak i v elektronické podobě (viz zpráva ČSOB? stavební spořitelna). Modrá Pyramida soudu sdělila, že účastníci řízení nejsou jejími klienty. Žalobkyně uvedla, že smlouvou nedisponuje, což nelze považovat za nereálné s ohledem na dobu, která od uzavření smlouvy uplynula. Žalovaný tak v tomto směru nemohl ani doplnit tvrzení, jakou konkrétní částku na vnosu požaduje. V této souvislosti nastupuje zásada vigilantibus iura scripta sunt, tedy práva náleží bdělým. Pokud žalovaný sám tvrzenou smlouvou o úvěru nedisponuje, ačkoliv úvěr z této smlouvy také hradil, pak tuto zásadu nerespektoval a nemůže být v tomto řízení ohledně tvrzeného vnosu úspěšný. Pokud se jedná o požadavek žalovaného na vnos ve formě příspěvků do fondu oprav a dalších plateb zvyšujících hodnotu družstevního podílu v bytovém družstvu ve výlučném vlastnictví žalobkyně, pak soud vyhověl návrhům žalovaného a vyžádal od bytového družstva potřebné zprávy. Žalovaný však ani poté svůj nárok nevyčíslil konkrétní částkou, ačkoliv potřebné informace měla jeho právní zástupkyně již od 9. 1. 2025, kdy jí tyto zprávy byly doručeny. Požadavek žalovaného tak zůstal i nadále neurčitý. Soud přitom nemůže nahrazovat nedostatečná tvrzení účastníků obsahem provedených důkazů, neboť by tím porušil zásadu rovnosti stran i zásadu dispoziční. S ohledem na skutečnost, že dne 22. 6. 2025 uplynula tříletá lhůta od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, nemohl žalovaný již po tomto datu svá tvrzení konkretizovat. Soud proto tvrzený vnos žalovaného ani v této části nezohlednil.

15. S ohledem na skutečnost, že SJ účastníků zaniklo za účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), tj. po 1. 1. 2014, konkrétně dne 22. 6. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, soud SJ účastníků vypořádal za použití níže uvedených ustanovení o. z.

16. Podle ustanovení § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

17. Podle ustanovení § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

18. Podle ustanovení § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

19. Podle ustanovení § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

K výroku I.

20. Mezi účastníky řízení od počátku nebylo sporu o tom, že součástí SJ jsou nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Tato skutečnost byla prokázána též výpisem z katastru nemovitostí ve spojení s oddacím listem. Obvyklá cena předmětných nemovitostí byla zjišťována znaleckým posudkem. Oba účastníci shodně navrhovali, aby předmětné nemovitosti soud přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Tomuto návrhu soud výrokem I. vyhověl. Při stanovení obvyklé ceny těchto nemovitostí vycházel soud jak z písemného znaleckého posudku, tak i z osobního výslechu znalce. Znalec při zjišťování obvyklé ceny nemovitostí použil více metod. Z pohledu soudu je nejvýznamnější metoda porovnávací, a sice porovnání s již uskutečněnými prodeji obdobných nemovitostí. Znalec ke srovnání vybral čtyři obdobné nemovitosti a při stanovení ceny použil koeficienty, jejichž význam jednotlivě popsal a vysvětlil. Koeficienty obecně vyjadřují míru odlišnosti srovnávaných nemovitostí od nemovitostí oceňovaných. Hodnota všech deseti koeficientů se u srovnávaných nemovitostí pohybuje v rozmezí od 0,98 do 1,25, což znamená, že ke srovnání byly znalcem vybrány nemovitosti dobře srovnatelné s nemovitostmi oceňovanými. Touto metodou dospěl znalec k obvyklé ceně 4 474 180 Kč. Za druhou významnou cenu považuje soud srovnání s aktuálně nabízenými obdobnými nemovitostmi k prodeji. Zde znalec použil ke srovnání celkem pět inzerovaných nemovitostí. I v případě tohoto porovnání použil znalec koeficienty, jejichž význam vysvětlil. Hodnota všech deseti koeficientů se u srovnávaných nemovitostí pohybuje v rozmezí od 0,85 do 1,20, což znamená, že ke srovnání byly znalcem opět vybrány nemovitosti srovnatelné s nemovitostmi oceňovanými. Na základě tohoto porovnání zjistil znalec tzv. tržní cenu ve výši 4 843 860 Kč. Tzv. zjištěnou cenu dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku nepovažuje soud za podstatnou, resp. použitelnou pro zjištění obvyklé ceny předmětných nemovitostí. Obvyklou cenou je totiž třeba rozumět cenu, za kterou lze věc v konkrétním místě a čase prodat, resp. za kterou ji lze koupit. Proto je pro zjištění obvyklé ceny nejvýznamnější hodnota zjištěná metodou porovnávací, a to na základě realizovaných prodejů, kterou je vhodné modifikovat cenou inzerovaných obdobných nemovitostí. Jak totiž znalec uvedl, že realizované prodeje se uskutečnily již v roce 2023 a od té doby vzrostl na trhu zájem o menší rodinné domy. S ohledem na vše shora uvedené považuje soud za obvyklou cenu předmětných nemovitostí částku 4 660 000 Kč. Tuto částku je pak třeba vypořádat.

K výroku II.

21. Mezi účastníky řízení od počátku nebylo sporu o tom, že součástí SJ je osobní automobil Toyota Auris, který užívá žalobkyně. Účastníci se shodli na hodnotě toho automobilu ve výši 40 000 Kč. Shodli se také na tom, aby byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně. Soud proto jejich návrhu vyhověl výrokem II. Částkou k vypořádání dle tohoto bodu je proto 40 000 Kč.

K výroku III.

22. Celková hodnota majetku v SJ činí součet částek 4 660 000 Kč (nemovitosti) a 40 000 Kč (Toyota Auris) tj. 4 700 000 Kč. Takto zjištěná hodnota je určující pro základní vyčíslení podílu každého z účastníků. Vzhledem k rovnosti podílů se jedná o polovinu z této částky, tj. 2 350 000 Kč. Žalovanému je přikazován majetek v celkové hodnotě 4 660 000 Kč, žalobkyni je přikazován majetek v hodnotě 40 000 Kč. Hodnota majetku přikázaného žalovanému přesahuje vypořádací podíl manželky o 2 290 000 Kč (2 350 000 Kč mínus 40 000 Kč). Soud proto žalobkyni přiznal vypořádací podíl ve výši 2 290 000 Kč. S ohledem na výši vypořádacího podílu, stanovil soud lhůtu k úhradě této částky v trvání jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

K výroku IV.

23. Pokud se jedná o náhradu nákladů řízení, postupoval soud v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023, dle kterého „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ V projednávané věci se jedná o vypořádání SJM, kdy řízení o něm má též povahu iudicii duplicis. I samotný Ústavní soud připustil použití shora uvedeného stanoviska v tomto typu řízení. V projednávané věci přitom soud neshledal žádné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů řízení některému z jeho účastníků odůvodňovaly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K výroku V.

24. Dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

25. Dne 15. 1. 2024 zaplatila žalobkyně zálohu ve výši 10 000 Kč na vypracování znaleckého posudku ke zjištění obvyklé ceny movitých věcí.

26. Na základě pravomocného usnesení o přiznání znalečného ze dne 15. 4. 2024 (č.l. 139) a platebního poukazu ze dne 16. 5. 2024 byla znalci tituly před jménem jméno FO vyplacena částka 12 950 Kč, přičemž z rozpočtových prostředků soudu to byla částka 2 950 Kč. Zbytek znalečného (10 000 Kč) byl vyplacen ze zálohy uhrazené žalobkyní. Na základě pravomocného usnesení o přiznání znalečného ze dne 16. 9. 2024, č. j. spisová značka a platebního poukazu ze dne 16. 5. 2024 byla znalci tituly před jménem jméno FO z rozpočtových prostředků soudu vyplacena částka 5 165 Kč.

27. Náklady řízení státu proto představují součet částek 12 950 Kč a 5 165 Kč, tj. celkem 18 115 Kč. Každý z účastníků by přitom měl soudu uhradit jednu polovinu těchto nákladů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uhradila zálohu na vypracování písemného znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč a tato byla celá znalci vyplacena, uložil soud žalovanému výrokem V. tohoto rozsudku, aby státu uhradil na náhradě řízení zbývající část, tj. 8 115 Kč (součet částky 2 950 Kč a 5 165 Kč) v obecné pariční lhůtě. Uvedenou částku je žalovaný povinen uhradit na účet Okresního soudu v Třebíči č. č. účtu, VS var. symbol.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.