OSTR 7 C 179/2025-39

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 10 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 450 Kč a zákonného úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 22. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 10 450 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 10. 4. 2024 mezi žalobkyní (dříve též pod názvy Anonymizováno právnická osoba. nebo Anonymizováno, AnonymizovánoAnonymizováno.) a žalovaným. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy byly žalobkyní žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr nejpozději dne 21. 8. 2024 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 590 Kč. Žalovaný však úvěr ani poplatek za jeho poskytnutí do dne podání žaloby žalobkyni neuhradil. Dle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od 22. 8. 2024 do 27. 6. 2025 v celkové výši 1 860 Kč.

2. Soud usnesením vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace získala o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. Žalobkyně v podání ze dne 18. 12. 2025 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě žádosti žalovaného, výpisem z jeho účtu, výpisem z Kontomatik z účtu žalovaného, výpisem EUCB a REPI. Lustrace v registrech NRKI a BRKI dle žalobkyně nebyla nezbytná a přiměřená.

3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 4. 2024 za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 6 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 2 072 Kč po poskytnutí slevy na tento poplatek ve výši 20 %. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni uhradit byla sjednána ve výši 8 072Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 28 dní. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení. Dodatkem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 8. 2024 byla splatnost úvěru prodloužena do 21. 8. 2024, přičemž žalovaný měl vrátit částku 8 590 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru již byl bez slevy. Tento dodatek neobsahuje žádný podpis žalovaného, ani v elektronické podobě nebo formou SMS kódu. Žádost o poskytnutí úvěru obsahuje informace o lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, na exekuce a v databázi odcizených a neplatných dokladů. Všechny lustrace měly být dle záznamu negativní. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti a jeho měsíční příjem činí 24 000 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč a měsíční výdaje na splátky 1 000 Kč. Žalobkyně vycházela z čistého příjmu žalovaného 29 937 Kč měsíčně, výdajů domácnosti 6 999 Kč měsíčně, nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně, z životního minima ve výši 4 860 Kč měsíčně. Náklady žalovaného dle žalobkyně celkem činily 9 999 Kč měsíčně, což neodpovídá součtu nákladů samotnou žalobkyní vyčíslených. Nadto zde nejsou zahrnuty žádné splátky úvěrů, kterých měl žalovaný ke dni zkoumání úvěruschopnosti celou řadu, jak vyplývá z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Z těch dále vyplývá, že žalovaný sice měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání v poměrně vysoké částce (okolo 30 tisíc Kč), avšak již při bližším zkoumání příjmů a výdajů je i laikovi zřejmé, že žalovaný si každý měsíc bral „mikropůjčky“ od různých společností, aby udržel své konto vyrovnané. Nadto je evidentní, že žalovaný v každém měsíci velkou část svých příjmů prosázel v sázkových kancelářích.

4. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“).

5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu sice doplnila svá tvrzení ohledně úkonů, které učinila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, avšak ani po tomto doplnění není soudu zřejmé, jak mohla dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Ze samotných výpisů z účtů žalovaného musela žalobkyně zjistit, že žalovaný se již ocitl v tzv. dluhové spirále, neboť si každý měsíc musí od různých společností půjčovat částky v řádech tisíců korun, aby stav svého účtu udržel vyrovnaný. Nadto je z výpisů z účtu evidentní, že žalovaný velké částky každý měsíc utrácí v sázkových kancelářích. Za této situace nemůže žalobkyně argumentovat tím, že úvěruschopnost žalovaného prověřila s odbornou péčí. Kdyby tak totiž učinila, žalovanému by žádný další úvěr, resp. tento úvěr již neposkytla.

6. S ohledem na shora uvedené má žalobkyně vůči žalovanému právo na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil a bezdůvodné obohacení proto představuje celou částku poskytnuté jistiny, tj. 6 000 Kč.

7. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

8. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 6 000 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

9. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl každý z účastníků úspěšný zhruba v jedné polovině sporu, neboť soud do celkové žalované částky musel zahrnout i požadované příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.