OSTU 16 C 58/2025-64

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 72 247,67 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 994,02 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 253,65 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 944,08 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 72 247,67 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím poskytnutý žalované žalobkyní na základě Smlouvy o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru č. 24925207 ze dne 21. 3. 2024. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 51 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v souladu se smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalované vyplácen bezhotovostním převodem, a to dne 24. 4. 2024 v částce 10 051 Kč, dne 21. 3. 2024 v částce 4 000 Kč, dne 21. 3. 2024 v částce 4 000 Kč a dne 12. 7. 2024 v částce 18 619 Kč. První splátka byla splatná dne 20. 4. 2024, splatnost celého úvěru pak byla stanovena na den 11. 9. 2025. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 11. 11. 2024, a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 12. 11. 2024. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 71 308,10 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 34 994,02 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 539,26 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 84,18 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 305,54 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 22,08 Kč a smluvního úroku ve výši 35 364,02 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 939,57 Kč v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy, když se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne 12. 8. 2024. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, kdy po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ní související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž dala žalovaná svůj souhlas. Žalovaná byla o zaplacení upomenuta, naposledy předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba jí byla doručena společně s předvoláním k jednání nařízenému na den 25. 6. 2025 do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 6 o. s. ř. dne 26. 5. 2025. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala. Žalobkyně svou neúčast na nařízeném jednání omluvila dopisem ze dne 17. 6. 2025. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 21. 3. 2024 se žalovanou smlouvu o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru č. 24925207, na jejímž základě žalovaná načerpala částku v celkové výši 36 670 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté prostředky vrátit v pravidelný denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 4. 2024 a konec kreditního rámce měl nastat dne 11. 9. 2025. Žalovaná neuhradila sjednanou částku ze smlouvy o úvěru, ačkoli byla o zaplacení upomenuta, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 19. 3. 2025.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:

Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 36 670 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr vrátila, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.

Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovanou, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.

Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 21. 3. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

Protože žalobkyně vyplatila žalované částku 36 670 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaná uhradila toliko 1 675,98 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit částku 34 994,02 Kč.

9. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 253,65 Kč (sestávající z poplatků za volitelné služby, smluvního úroku a smluvní pokuty) a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 944,08 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

10. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II.).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 72 247,67 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 34 994,02 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy co do jistiny 48,44 % ku 51,56 % ve prospěch žalované). S přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nebyl přiznán požadovaný úrok ani zákonný úrok z prodlení, se (ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, a nálezem Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) jeví jako spravedlivé nepřiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, jelikož byl jejich úspěch ve věci téměř rovnocenný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.