OSUL 18 C 11/2020

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr Alenou Bernklau ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o určení výživného

I. Žaloba žalobce jméno příjmení, narozeného dne datum na určení výživného ve výši částka měsíčně od datum, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum ve spojení s doplněním žaloby došlým dne datum učiněným na základě výzvy soudu ze dne datum se žalobce na žalovaném domáhal úhrady výživného v měsíční výši částka s účinností od datum po dobu školní docházky. Podaná žaloba byla odůvodněna následovně: Žalobce je studentem anonymizována dvě slova střední anonymizováno školy anonymizováno a anonymizováno v obec. Je mu anonymizováno let, ve společné domácnosti s anonymizováno již nežije. Kvůli neshodám byl nucen se z místa trvalého pobytu odstěhovat. Jeho matka zemřela již v roce rok. V současnosti žalobce bydlí sám v pronajatém bytě, který je velikostí garsonkou, měsíčně platí nájem ve výši částka. Stálý příjem žalobce nemá, vykonává pouze občasné brigády na dohody o provedení práce. Jeho životní úroveň by měla být shodná s životní úrovní otce, takto ale dle žalobce rozhodně není. Dále žalobce poukázal na své měsíční náklady, které činí částka na bydlení, částka za stravu, částka jako měsíční příspěvek do sportovního fitness, částka odpovídá poplatkům za internet a mobilní služby a částka ho měsíčně stojí jízdné po obec a do obec. V těchto nákladech nejsou uvedeny náklady na ošacení, protože na to žalobce již finančně nedosáhne. V letních měsících měl brigády, ze kterých si musel hradit veškerá výdaje sám, od září ale studuje a není schopen na úhradu svých nákladů vydělávat.

2. K projednání věci soud nařídil jednání, jehož úvodem žalobce prohlásil, že na podané žalobě trvá. Z provedených důkazů bylo zjištěno následující:

3. Žalobce vypověděl, že jeho matka již zemřela, poté žil s otcem. Od něho se datum odstěhoval. Nyní žije sám v pronajatém bytě o anonymizována dvě slova, měsíční náklady na bydlení činí asi částka. Žalobce pořád chodí do anonymizováno ročníku v obec, jde o ročník anonymizováno. V anonymizována dvě slova měl anonymizováno. Po dokončení by chtěl ale zkusit nástavbu. Dále uvedl, že do školy jezdí vlakem. Za zpáteční jízdenku platí částka denně. V současnosti však do školy nejezdí. Má týden online výuku, praxe není. Ze svých prostředků si musí obstarávat stravu a platit si mobilní telefon. příjmení také zaplatit kauci u bytu. Na ni si půjčil. Žalobce pobírá sirotčí důchod. O sociální dávky nežádal, v bytě, kde bydlí, nemůže mít trvalý pobyt, takže o dávky žádat nemůže. Sirotčí důchod mu chodí v měsíční výši částka, vedle toho má ještě brigádu v anonymizováno, kde si vydělá asi částka měsíčně. Závěrem uvedl, že s žalovaným se nestýká, ten mu nepřispívá vůbec nic.

4. Žalobce ještě v reakci na výpověď učiněnou žalovaným (viz bod následující) připustil, že byl z učiliště dříve vyhozen. Chtěl ale studium dodělat, a tak v září rok nastoupil do obec. Z učiliště ho vyhodili z toho důvodu, že tam nechodil, chodil totiž spíš do práce. Pracoval v anonymizováno. Nechtěl ale skončit jen se základní školou. Od ledna do září rok chodil do práce do anonymizováno, šlo o brigádu. Nyní studuje stejný obor.

5. Žalovaný při svém výslechu vypověděl, že s návrhem nesouhlasí. Žalobce – jeho syn – byl datum vyhozen z anonymizováno. Žalovaný na něho apeloval, aby si našel práci. Žalovaný dále potvrdil, že od března rok spolu skutečně nežijí. Ke svým poměrům pak vypověděl, že má vyživovací povinnost ještě ke svému dalšímu synovi, který bude maturovat. Tento syn s žalovaným žije ve společné domácnosti. Žalovaný bydlí dále se svou manželkou, a to v rodinném domě, který je v jeho vlastnictví. Náklady bydlení činí částka měsíčně. Dále se platí uhlí, které ročně přijde na částka. Žalovaný je zaměstnán a krom mzdy jiný příjem nemá. Je přesvědčen, že jeho vyživovací povinnost vůči žalobci skončila k datum. Závěrem ještě dodal, že když žalobce vyhodili ze školy, žalovaný zrušil sirotčí důchod. Je pravdou, že asi čtyři měsíce chodil sirotčí důchod jemu, tuto částku je žalovaný ochoten synovi vyplatit.

6. Dále soud provedl listinné důkazy: Z výpisu z evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalobce je svobodný a plně svéprávný. Vyživovací povinnost nemá. K žalovanému bylo zjištěno, že je od datum ženatý a je rovněž plně svéprávný. Má celkem anonymizováno potomků, všichni jsou již zletilí. Žalobce je jeho nejmladším potomkem.

7. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od června 2020 do listopadu téhož roku činil částka. Zaměstnavatelem žalovaného je územní celek – anonymizována dvě slova obec.

8. Z potvrzení o studiu žalobce z datum soud zjistil, že žalobce je ve školním roce 2020 číslo žákem anonymizována dvě slova oboru anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova. Potvrzení vystavila anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova a anonymizováno, obec.

9. Z dalšího potvrzení o studiu, které bylo tentokrát vystaveno ze strany anonymizována čtyři slova a anonymizována čtyři slova a anonymizováno v obec dne datum se podává, že žalobce byl žákem denního studia na jmenované škole v období od datum do datum.

10. Ze smlouvy o nájmu uzavřené mezi panem jméno příjmení jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem, soud zjistil, že na základě této smlouvy byl žalobce v období od datum do datum oprávněn užívat bytovou jednotku číslo v budově adresa v ulici adresa. Měsíční nájemné bylo sjednáno na částku částka Smlouva byla sice uzavřena na období, jak je shora vymezeno, nicméně strany se dohodly, že v případě absence jakýchkoli problémů, bude nájem prodloužen na další kalendářní rok.

11. Dále soud přihlédl k rozhodnutí obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum, ze kterého bylo zjištěno, že žalobci je vyplácen sirotčí důchod ve výši částka, a to od datum.

12. Na závěr dokazování prováděného při prvním jednání žalovaný ještě soudu předložil výpis z účtu, z něhož vyplynulo, že naspořil částku částka, kterou posléze žalobci převedl na účet dne datum. Tuto skutečnost žalobce potvrdil a uvedl, že částku obdržel, když ještě s žalovaným bydleli spolu.

13. Soud dále doplnil dokazování zprávou anonymizována čtyři slova a anonymizováno v obec ze dne datum, kde je nyní žalobce zapsán ke studiu, ze které bylo zjištěno, že žalobce je žákem anonymizována čtyři slova anonymizováno anonymizováno anonymizováno. Ve školním roce 2020 číslo mu v prvním pololetí byla udělena důtka třídního učitele za 12 neomluvených hodin na teoretické výuce.

14. Ze zprávy spol. anonymizována čtyři slova – odštěpný závod Česká republika z datum soud zjistil, že žalobce není zaměstnancem uvedené společnosti. Bylo nicméně doporučeno vzhledem ke koncernové struktuře společnosti a k využívání agentur práce prověřit jiné zaměstnavatele, s nimiž žalobce skutečně může mít uzavřenou pracovní smlouvu. Konečně zpráva spol. právnická osoba – Provozovna obec z datum konstatuje, že s panem jméno příjmení – dle zprávy narozeným datum – byl ukončen pracovní poměr dne datum.

15. Při právním hodnocení soud vycházel z následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“): Dle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

16. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

17. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k výše citované právní úpravě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, pročež byla zamítnuta (výrok I.). Soud k tomuto závěru dovedly následující úvahy: Základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti povinného (žalovaného) vůči oprávněnému dítěti (žalobci) je stav oprávněného charakterizovaný jako neschopnost se samostatně živit. U malých dětí je tento stav dán z podstaty věci jejich fyzickou a mentální nezralostí. U již zletilých osob je ale situace odlišná. Byť dosažení zletilosti samo o sobě zánik vyživovací povinnosti nezpůsobuje, je v případě, kdy se již zletilé dítě domáhá na svém rodiči výplaty výživného, třeba podrobně zkoumat, zda stav odkázanosti oprávněného na rodiče v takovém případě skutečně trvá a popř. jaké jsou jeho příčiny.

18. V projednávané věci žalobce argumentuje tím, že je studentem střední školy, již nežije s otcem (žalovaným) ve společné domácnosti a jeho příjmy jsou nedostatečné. Za takových okolností soud zkoumal, zda příprava žalobce na budoucí povolání, která v podstatě způsobuje, že žalobce se nemůže plně věnovat výdělečné činnosti, je systematická a řádná. Ohledně jeho školní docházky bylo zjištěno, že v období od datum do datum byl studentem anonymizována čtyři slova a anonymizována čtyři slova a anonymizováno v obec. Důvod ukončení studia sám žalobce poté, co jej ve svém výslechu zmínil žalovaný, popsal tak, že byl„ vyhozen“, protože„ tam nechodil“ a chodil spíš do práce. Soud podotýká, že v té době bylo žalobci již anonymizováno let. Následně od datum nastoupil na anonymizována čtyři slova a anonymizováno v obec. Dle svých slov proto, že nechtěl skončit pouze se základní školou, což je pochopitelné. Dále soud však zjistil, že i v nové škole – za situace, kdy z té předchozí byl vyloučen pro absence (resp.„ ho vyhodili, protože tam nechodil“) – se žalobce dopouštěl stejného prohřešku. Zpráva střední školy v obec totiž poukazuje na to, že žalobci byla v prvním pololetí školního roku 2020 číslo udělena důtka třídního učitele za 12 neomluvených hodin na teoretickém vyučování. V té době mu již bylo anonymizováno let.

19. V obecné rovině a za určitých okolností sice lze za situace ukončení studia ze strany oprávněného a jeho pozdějšího nástupu na novou střední školu vycházet z toho, že stav objektivní odkázanosti na zaopatření poskytované ze strany rodičů se po přerušení obnovil (je-li tento stav dán čistě tím, že samostatnému zajišťování vlastních potřeb ze strany dítěte brání právě školní docházka), avšak v případě dalšího studia musí jít o studium, které je míněno vážně, a které skutečně směřuje k tomu, aby si jím dítě zajistilo lepší perspektivu svého budoucího uplatnění. Nemůže tak jít o studium, které reálné šance dítěte uplatnit se, nijak nemění – které je tedy nadbytečné. příjmení tento typ přípravy na budoucí povolání mohl být brán jako dítětem vážně míněn a tedy účelný, je třeba zkoumat i výsledky tohoto vzdělávání a celkové působení dotyčného dítěte v rámci vzdělávací instituce. Soud je v projednávaném případě přesvědčen, že v případě žalobce podmínky obnovy vyživovací povinnosti ze strany žalovaného nejsou dány, tedy že vyživovací povinnost jeho otce již zanikla v minulosti a tento stav trvá i nadále. Pokračování ve studiu ze strany žalobce, které je důvodem pro to, že si nemůže své potřeby zcela hradit z výsledků vlastní práce, nelze hodnotit jako řádné. Nejde tedy o řádnou přípravu na budoucí povolání, v případě které by šlo uvažovat o tom, že vyživovací povinnost jeho otce se obnovila. Soud poukazuje na tu skutečnost, že žalobce byl ze svého předchozího studia vyloučen pro absence – do školy nechodil, protože raději chodil do práce. Poté sice nastoupil na jinou střední školu, aby neskončil jen se základním vzděláním, nicméně ze svého předchozího jednání se zjevně nepoučil a již po nástupu – v prvním pololetí studia na nové škole – byl potrestán uložením důtky opět pro neomluvené absence. V době vyloučení z původní střední školy mu bylo anonymizováno let, v době prvního pololetí na střední škole v obec mu již bylo anonymizováno let. V obou případech byl tedy již dost vyspělý na to, aby si mohl představit možné následky svého jednání. O to odpovědněji se měl chovat za situace, kdy se v anonymizováno rok odstěhoval od svého otce pro neshody. Měl být tak o to důslednější v plnění svých školních povinností, neboť si musel být vědom toho, že nyní je již odpovědný sám za sebe. Takto ale žalobce nepostupoval. Jeho jednání lze považovat minimálně za lehkovážné. Jeho příprava na budoucí povolání jako celek nebyla v žádném případě řádná, protože dvakrát po sobě a v různých školách byl postižen pro absence. Za takových okolností pak po jeho otci nelze spravedlivě požadovat, aby žalobci i nadále na živobytí přispíval. Z toho důvodu byla žaloba zamítnuta. Soud se tedy ani nezabýval výší požadovaného výživného, neboť dospěl k závěru, že vyživovací povinnost jako taková již zanikla.

20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný byl sice ve věci zcela úspěšný, když žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, nicméně náhradu nákladů řízení nepožadoval. Žádné skutečné náklady mu ani nevznikly. Z toho důvodu bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Právo odvolání nenáleží tomu účastníku, který se ho výslovně vzdal.