OSUL 30 C 109/2022-356

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované, Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno advokáta B., IČO IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 830.000, Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 830.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 830.000,- Kč od 19.12.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 215.110,77 Kč, k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 830.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 830.000,- Kč od 19.12.2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 15.2.2022, ve znění pozdějších podání, domáhal původně toliko na žalovaném zaplacení částky 830.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovanou, jejímž jednatelem je žalovaný, uzavřel dne 19.12.2019 kupní smlouvu na koupi nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota v katastrálním území adresa. Jelikož katastrální úřad na podkladě této smlouvy odmítl provést zápis vlastnického práva ve prospěch žalobce, byla upravená kupní smlouva mezi žalobcem a žalovanou opakovaně uzavřena ještě dne 22.1.2020 a dne 21.2.2020. Žalobce o pozemky neměl zájem. Žalovaný za ním dne 18.12.2019 přijel s tím, že byl Okresním soudem v Anonymizováno odsouzen pro Anonymizováno, a že nutně potřebuje peníze. Žalobce již žalovanému v minulosti poskytl peněžní prostředky. V té době žalovaný žalobci dlužil z titulu předchozích půjček částku 2.500.000,- Kč a částku v přibližné výši 300.000,- Kč použitých na nákup osobního motorového vozidla tovární značky: Anonymizováno, model Anonymizováno, které dosud nesplatil. Žalobce z tohoto důvodu, jakož i z důvodu, že v minulosti byl dluh žalovaného zajištěn zástavou na domě žalovaného, která však byla zrušena po slibu žalovaného, že tento udělá vše, aby si na dům mohl vzít hypotéku, a že z této by uhradil dluh žalobci, odmítl žalovanému půjčit. Žalobce totiž při podání vysvětlení u Policie České republiky zjistil, že žalovaný mu dal podepsat kvitanci, že dluh ve výši 3.600.000,- Kč byl zcela uhrazen, což ovšem neodpovídá skutečnosti. Žalobce listiny, které mu žalovaný předložil, nestudoval, neboť žalovanému důvěřoval, pročež je podepsal. Není pravda, byť je to na kvitanci uvedeno, že by žalovaný žalobci uhradil veškeré své závazky. Jedná se o simulované právní jednání. Žalovaný zhotovoval veškeré smlouvy, které mezi nimi, tj. i žalovanou, byly uzavřeny. Žalovaný žalobci částku ve výši 3.600.000,- Kč dosud nesplatil, když v prosinci 2019 z této částky zbývalo k zaplacení 2.500.000,- Kč. Žalovaný proto přišel s návrhem, že žalobci prodá pozemky. Následující den žalovaný přinesl kupní smlouvu, kterou žalobce podepsal. Kupní cena byla ujednána ve výši 1.670.000,- Kč. S ohledem na transakční limit na bankovním účtu žalobce musel kupní cenu odeslat ve dvou částkách. Dne 19.12.2019 žalobce odeslal částku ve výši 1.500.000,- Kč a následně dne 20.12.2019, když chtěl odeslat doplatek kupní ceny ve výši 170.000,- Kč, žalobce místo této částky omylem odeslal částku ve výši 1.000.000,- Kč.

2. Žalobce až následně zjistil, že odeslal více, než byl povinen poslat. Žalobce si svůj omyl uvědomil poměrně záhy, nikoliv až za deset měsíců, jak tvrdil žalovaný. Jelikož žalobce a žalovaný byli dlouholetí přátelé, znali se 30 let, žalobce se snažil nastalou situaci řešit telefonicky a osobně, když následně v této záležitosti požádal o pomoc právnická osoba. Žalovaný, jenž byl stíhán za podvody a údajně měl být za to i odsouzen, věc nechtěl řešit písemně, a to např. prostřednictví SMS či o tom příliš hovořit po telefonu. Když toto nikam nevedlo, žalobce vyzval žalovanou k vrácení platby, když měl za to, že bankovní účet uvedený v kupní smlouvě je žalované, a že peněžní prostředky dorazily na její bankovní účet. Žalovaná však nárok žalobce odmítla. Žalobce až při jednání vedeného u Okresního soudu v Anonymizováno pod sp. zn. spisová značka zjistil, že majitelem (vlastníkem) bankovního účtu, kam byly peněžní prostředky zaslány, je žalovaný. Žalobce netušil, kdo je (byl) vlastníkem bankovního účtu označeného v kupní smlouvě. Ačkoliv je v kupní smlouvě jako smluvní strana označena žalovaná, žalobce přesto žalovaného vnímal jako smluvního partnera, když žalobce jednal právě s žalovaným, který vše připravoval. Jelikož žalobce s žalovaným žádnou smlouvu neuzavřel, vyzval jej k vrácení bezdůvodného obohacení, na což žalovaný nijak nereagoval. Žalobce odmítl tvrzení, že měl s žalovaným uzavřít smlouvu o zprostředkování koupě nemovitosti. Žádnou takovou smlouvu s žalovaným neuzavřel. Pokud snad byla mezi žalovaným a žalovanou uzavřena smlouva o zprostředkování, když se jedná o právnickou osobu a jejího statutárního zástupce, pročež taková smlouva nemohla být uzavřena, tak odměnu za zprostředkování by žalovanému měla hradit žalovaná, a nikoliv žalobce. Žalobce sporoval pravost a správnost této smlouvy, když mohla být napsána a podepsána kdykoliv, nikoliv v den, který je v ní uveden. I kdyby tato smlouva byla formálně uzavřena, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

3. Žalobce též poznamenal, že jediným příjmem žalovaného v roce 2019 měl být právě příjem od žalobce ve výši 830.000,- Kč. Dle žalobce je zarážející číselná řada faktur, jež neodpovídá předpisům o vedení účetnictví. Dle žalobce je zcela nestandardní výše úplaty (provize), jež dosahuje téměř 50 % kupní ceny, jakož i to, že zprostředkovatel byl statutárním orgánem prodávajícího (žalované). Žalobce je toho názoru, že žalovaný využil, resp. zneužil, jeho omylu, aby se sám bezdůvodně obohatil, když si bez jakéhokoliv právního důvodu ponechal částku ve výši 830.000,- Kč, kterou žalobce zaslal na jeho bankovní účet, tj. žalobce zaslal na bankovní účet více, než byl dle kupní smlouvy povinen. Žalovaný až následně za účelem „zamaskování“ omylu žalobce vystavil faktury, které nebyly žalobci nikdy doručeny. Žalovaný posléze svůj příjem řádně zdanil. Žalovaný si peněžní prostředky ve výši 830.000,- Kč fakticky ponechal, když netvrdil opak. Toliko tvrdil, že ve věci není pasivně legitimován. Žalobce taktéž namítl, že není pravdou tvrzení žalovaného, že pozemky byly prodány „pod cenou“. Je tomu z důvodu, že v roce 2016 žalovaná předmětné pozemky, jakož i další pozemky, nabyla za kupní cenu ve výši 1.056.000,- Kč.

4. Žalobce nesouhlasil s (předběžným) právním posouzením soudu, že pasivní věcná legitimace náleží žalované. Dle žalobce byl žalovaný osobou, jež fakticky jednala za žalovanou, tj. jedná se o osobu, která za žalovanou uzavřela kupní smlouvu, a která si následně ponechala peněžní prostředky ve výši 830.000,- Kč. Dle žalobce je nesprávný závěr, že by se mělo jednat o plnění z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Částka ve výši 830.000,- Kč nebyla plněním z uzavřené kupní smlouvy, nýbrž plněním bez právního důvodu. Z tohoto důvodu odkaz žalovaného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2012, sp. zn. 33 Cdo 2957/2011, není správné. Žalobce má naopak za to, že z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2012, sp. zn. 28 Cdo 808/2011, plyne, že žalobce může žalovat osobu, která se fakticky obohatila, tak osobu, které mělo být na základě smlouvy plněno. Jinými slovy řečeno – žalobce se může domáhat vrácení přeplatku jak po žalovaném, který je vlastníkem bankovního účtu, na který byly peněžní prostředky zaslány, tak po žalované, jež v kupní smlouvě bankovní účet označila jako místo pro úhradu kupní ceny. Žalobce zdůraznil, že je třeba rozlišovat mezi bezdůvodným obohacením z právního důvodu, který posléze odpadl, a bezdůvodným obohacením získaným bez právního důvodu. V dané věci jde od počátku o plnění bez právního důvodu, neboť na částku ve výši 830.000,- Kč neexistovala žádná smlouva mezi žalobcem a žalovanou. Úmysl žalobce směřoval výhradně k tomu, aby žalované zaplatil kupní cenu ve výši 1.670.000,- Kč, nikoliv k úhradě částky ve výši 2.500.000,- Kč. Žalobce nikdy nechtěl žalované zaslat částku ve výši 830.000,- Kč. Tato částka představuje plnění mimo smlouvu (beze smlouvy), tudíž odpovědný je vždy ten subjekt, který se obohatil, kterým je dle žalobce žalovaný.

5. Dle žalobce se ze strany žalovaného jednalo o lest. Je tomu z důvodu, že žalovaná nevykonává prakticky žádnou činnost, nevlastí žádný majetek, takže pokud by se žalobce domáhal vrácení částky ve výši 830.000,- Kč na žalované, ničeho by se nedomohl. Jednalo by se o nedobytnou pohledávku, když žalovaná v účetní závěrce uvádí značné množství dluhů po splatnosti. Žalovaná je dnes pouze formálně existující právnickou osobou, která reálně nevykonává žádnou činnost. Dle žalobce jednání žalovaného odporuje dobrým mravům a takovému právnímu jednání nelze přiznat právní ochranu, a to zvláště za situace, že žalovaný si ponechal peněžní prostředky ve výši 830.000,- Kč. Žalovaný zjevně od počátku jednal v úmyslu obohatit se.

6. Žalobce, ačkoliv byl a je nadále přesvědčen, že pasivně věcně legitimovaný je toliko žalovaný, v podání ze dne 25.6.2022 učinil procesní návrh, aby na straně žalované přistoupil další účastník, a to žalovaná.

7. Usnesením ze dne 20.7.2022, č.j. 30 C 109/2022 – 73, které nabylo právní moci dne 20.1.2023, soud dle § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl tak, že do řízení na straně žalované přistoupila žalovaná. Následně bylo usnesením ze dne 12.4.2024, č.j. 30 C 109/2022 – 159, rozhodnuto dle § 95 odst. 1 o.s.ř. o připuštění změny žaloby, a to tak, že žalobce se na žalovaných domáhal zaplacení částky 830.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho z žalovaných v daném rozsahu zaniká povinnost k plnění druhého žalovaného.

8. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, ve znění pozdějších podání, uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť tento nárok neexistuje. Dle žalovaného se jedná pouze o reakci na spor vedený mezi žalobcem a žalovaným u Okresního soudu v Anonymizováno pod sp. zn. spisová značka, když až v důsledku rozhodnutí soudu došlo ke zrušení zápisu zástavního práva. Dle žalovaného lze jen těžko uvěřit tomu, že si žalobce po dobu deseti měsíců neuvědomil chybu v zadání platebního příkazu, která představuje ukliknutí v rozsahu 830.000,- Kč, tj. že žalobce měl poslat peněžní prostředky ve výši 170.000,- Kč a místo toho odeslal peněžní prostředky ve výši 1.000.000,- Kč. Nejedná se o prosté přidání jedné nuly, ale o dramatickou změnu částky. Dle žalovaného je přirozeným jednáním člověka, a to bez ohledu na to, jak je bohatý, že když se jedná o částku ve výši 830.000,- Kč, že bude v této záležitosti kontaktovat druhou smluvní stranu, popř. banku.

10. Pakliže žalobce tvrdí, že jde o vyšší plnění na základě smlouvy uzavřené s žalovanou, a pokud na základě této smlouvy žalobce plnil více, než byl povinen, není žalovaný pasivně legitimovaným, a to bez ohledu na to, v čí prospěch je evidovaný bankovní účet, kam bylo plněno. Jedná se o vyšší plnění ze závazkového vztahu, pročež jediným pasivně legitimovaným může být smluvní strana, tj. žalovaná. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Žalovaný v tomto směru odkázal na komentářovou literaturu, jakož i na mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, sp. zn. 28 Cdo 961/2020, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016 či sp. zn. 23 Cdo 2939/2020). Dle žalovaného neexistuje žádný obohacený, a to tedy ani žalovaná. Pasivní legitimace žalovaného by připadala v úvahu pouze za splnění podmínek obsažených v § 2995 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Takové podmínky však posuzované věci nejsou dány.

11. Žalovaný dále uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána v ústní formě smlouva (dohoda) o zprostředkování. Žádný listinný důkaz však k této smlouvě neexistuje. Dle žalovaného se tak stalo z důvodů na straně žalobce, a to z důvodu snížení daně z nabytí nemovitosti. Smlouva o zprostředkování prodeje pozemků byla v písemné formě uzavřena mezi žalovaným a žalovanou dne 30.11.2019. Pokud žalobce nyní namítá nepřiměřenost výše provize, žalovaný uvedl, že je tomu z důvodu, že se žalobce snažil prostřednictvím ujednané provize snížit svoji daňovou povinnost. Bylo předem ujednáno, že žalobce provizi ve výši 830.000,- Kč zaplatí v hotovosti na podkladě vystavených faktur, které byly žalobci předány dne 18.12.2019, resp. neprodleně v hotovosti po jejich předání. Jelikož žalobce v tento den v hotovosti neměl odpovídající peněžní prostředky, zaslal je ten samý den prostřednictvím bankovního převodu. Pokud sečteme částku za prodej pozemků ve výši 1.670.000,- Kč a provizi dle vystavených faktur ve výši 830.000,- Kč, dospějeme k částce 2.500.000,- Kč, kterou žalobce odeslal. Žalovaný zdůraznil, že příjem z provize řádně zdanil, a to výrazně dříve, než se žalobce začal domáhat domnělé pohledávky. Žalovaný nijak nepopírá, že tato provize představovala v roce 2019 jeho jediný příjem. Doplnil, že podniká skrze několik společností s ručením omezeným, a že na tomto nespatřuje ničeho překvapivého či nestandardního. Jako smírné a elegantní řešení žalovaný nabídl, že od žalobce pozemky odkoupí zpět za cenu 2.500.000,- Kč.

12. Při jednání dne 18.6.2024 zástupkyně žalovaných upřesnila, že byla sjednána kupní cena ve výši 1.670.000,- Kč, a že vedle toho byla sjednána provize ve výši 830.000,- Kč, pročež celková částka k zaplacení činila 2.500.000,- Kč. Mezi žalobcem, žalovaným a žalovanou měla být v ústní formě ujednána trojstranná dohoda o zprostředkování prodeje.

13. Závěrem žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení.

14. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

15. Soud ve věci nařídil jednání a po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

16. Mezi účastníky řízení jsou ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. následující tvrzení shodná, a to konkrétně, že: ⟪LB:lb_001⟫ - mezi žalobcem a žalovanou byla dne 19.12.2019 uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dne 19.12.2019 poukázal na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 1.500.000,- Kč a dne 20.12.2019 žalobce poukázal na tentýž bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 1.000.000,- Kč; ⟪LB:lb_002⟫ - že v kupní smlouvě, a to ve všech verzích kupní smlouvy ze dne 19.12.2019, ze dne 22.1.2020 a ze dne 21.2.2020, je uvedeno, že kupní cena za veškeré nemovitosti činí 1.670.000,- Kč.

17. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že k omylem odeslané částce ve výši 2.500.000,- Kč došlo z důvodu, že žalovaný k žalobci přijel večer domů a celou dobu tam probíhala debata o dluhu ve výši 2.500.000,- Kč. Žalobce požadoval, aby se to řešilo zápočtem, aby se od dlužné částky ve výši 2.500.000,- Kč odečetla částka ve výši 1.630.000,- Kč, jakožto kupní cena za pozemky, s čímž však žalovaný nesouhlasil, neboť potřeboval těch 2.500.000,- Kč. Jak se žalobce a žalovaný bavili o částce 2.500.000,- Kč, a jak žalobce částku (kupní cenu) musel poslat nadvakrát, když mu banka jednu platbu zamítla, tak došlo k tomu, že žalobce měl v hlavě částku 2.500.000,- Kč, kterou následně omylem odeslal, tedy nikoliv částku 1.670.000,- Kč. Posléze mělo dojít k několika schůzkám s žalovaným, kde měl žalobce žalovaného upomínat jednak o vrácení částky 830.000,- Kč a jednak o vrácení dluhu ve výši 2.500.000,- Kč, resp. jej upomínal o to, aby začal dluh splácet. Žalovaný měl mít pokaždé nějakou výmluvu, že nedostal půjčku v bance atd. Poslední schůzka se odehrála v Anonymizováno, potom se už neviděli, když spolu komunikovali toliko telefonicky. Žalovaný nechtěl žádnou komunikaci telefonicky, a to z důvodu, že byl odsouzen za podvody. Žalovaný s žalobcem pak přestal komunikovat, pročež žalobce požádal o pomoc kamaráda jméno FO. Když jméno FO sdělil žalobci odpovědi (reakci) žalovaného, žalobci došlo, že mu žalovaný žádné peněžní prostředky nehodlá vrátit. Dle žalobce to byl od začátku podvod. Žalovaná ničeho nevlastní. Žalobce to po celou dobu vnímal tak, že mu to (pozemky) neprodává žádná společnost (žalovaná), nýbrž žalovaný, který peněžní prostředky použil pro svoji osobní potřebu. Pro žalobce byli žalovaný a žalovaná jedna osoba, splývalo mu to, proto automaticky podal žalobu proti žalovanému, který peněžní prostředky použil, a nikoliv proti prázdné společnosti (žalované), kde nic není.

18. Ze svědecké výpovědi svědka jméno FO soud zjistil, že žalobce svědka požádal tři nebo čtyři roky nazpět, když svědek si časový údaj už přesně nepamatoval, aby se stavil u žalovaného doma. Jednalo se o nějaké peníze, odhadem o 800.000,- Kč až 850.000,- Kč, které měl žalobce žalovanému poslat omylem. Svědek měl zjistit, jak to s těmi penězi vypadá, neboť žalovaný žalobci nezvedal telefon. Svědek měl taktéž zjistit, jak to vypadá s dluhem ve výši cca 2.500.000,- Kč. Žalovaný měl svědkovi sdělit, že peníze žalobci pošle zpět, resp. vrátí, neměl rozporovat, že by je nevrátil, ale v daný okamžik neměl peníze na vrácení (na zaplacení). Měl svědkovi též sdělit, že na pozemky má kupce. Svědek uvedl, že neví žádné bližší informace ohledně toho, jak mělo dojít k tomu, že žalobce žalovanému omylem poslal peníze. Žalobce svědka zejména požádal o to, aby u žalovaného zjistil, jak to bude s penězi a s pozemky. Svědek také uvedl, že žalobce jej o spolupráci požádal s největší pravděpodobností na přelomu jara a léta. Svědek vyloučil, že by k tomu došlo v zimě.

19. Z listin označených jako Kupní smlouva ze dne 19.12.2019, ze dne 22.1.2020 a ze dne 21.2.2020 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalovanou, jakožto prodávajícím, a žalobcem, jakožto kupujícím, že předmětem smlouvy byla koupě pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa (viz bod II. této listiny), že kupní cena byla ujednána ve výši 1.670.000,- Kč a že kupní cena bude uhrazena na bankovní účet č. č. účtu. Jedná se o (podnikatelský) bankovní účet, jehož majitelem (vlastníkem) je žalovaný (viz protokol o jednání ze dne 26.11.2021 u Okresního soudu v Anonymizováno vedený pod sp. zn. spisová značka a historie pohybů – běžný účet za období od 1.11.2019 do 14.10.2020).

20. Z listiny označené jako Výzva k vrácení bezdůvodného obohacení ze dne 23.10.2020, která byla do datové schránky žalované dodána dne 26.10.2020 (viz Odeslaná zpráva – Detail zprávy), soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobce vyzval žalovanou k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 830.000,- Kč, a to do 8 dnů ode dne obdržení této výzvy. Žalovaná byla dále upozorněna, že pokud výzvě nevyhoví, bude se žalobce této částky domáhat u příslušného soudu.

21. Z listiny označené jako Sdělení k Vaší výzvě ze dne 29.10.2020 soud zjistil, že žalovaná žalobci sdělila, že uplatněný nárok zcela neuznává a že na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení neexistuje.

22. Z listiny označené jako Zprostředkovatelská smlouva o výhradním poskytování realitních služeb při zprostředkování prodeje ze dne 30.11.2019 soud zjistil, že tato smlouva byla sjednána mezi žalovaným, jakožto Realitní kanceláří, a žalovanou, jakožto Zájemcem, že se týká prodeje pozemků ve vlastnictví žalované, které se nacházejí v katastrálním území adresa, že se žalovaný zavázal pro žalovanou obstarat příležitost uzavřít na zmíněné pozemky kupní smlouvy a že provizi za prostředkování prodeje zaplatí kupující. Žalovanému mělo vzniknout právo na provizi okamžikem, kdy Zájemce s kupujícím uzavře kupní smlouvu; provize byla splatná okamžikem uzavření kupní smlouvy mezi Zájemcem a kupujícím. Soud z této listiny taktéž zjistil, že Zájemce výslovně souhlasil s tím, aby celá kupní cena za nemovitosti byla zaplacena na bankovní účet Realitní kanceláře, tj. žalovaného.

23. Z listiny označené jako Výpis z účtu za období od 1.12.2019 do 31.12.2019 soud zjistil, že žalobce dne 19.12.2019 poukázal na bankovní účet č. č. účtu, tj. na bankovní účet, jehož vlastníkem je žalovaný, peněžní prostředky ve výši 1.500.000,- Kč, resp. že žalobce dne 20.12.2019 poukázal na tentýž bankovní účet peněžní prostředky ve výši 1.000.000,- Kč. V obou případech je tam uvedena poznámka – Koupě pozemku. Po zaúčtování těchto odchozích plateb zůstatek na bankovním účtu žalobce činil 3.781.383,84 Kč. Z této listiny soud taktéž zjistil, že žalobce dne 11.12.2019 poukázal na jiný bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, peněžní prostředky ve výši 200.000,- Kč, a to s poznámkou Anonymizováno kontokorent týden. Dne 20.12.2019 žalovaný z tohoto (druhého) účtu poukázal na bankovní účet žalobce peněžní prostředky ve výši 200.000,- Kč, resp. v tento den byla na bankovní účet žalobce připsána částka 200.000,- Kč, jakožto příchozí platba, přičemž odesílatelem této částky byl žalovaný.

24. Z listiny označené jako Historie pohybů – běžný účet za období 1.11.2019 – 14.10.2020 soud zjistil, že platby (částky) od žalobce ve výši 1.500.000,- Kč a 1.000.000,- Kč byly na bankovním účtu žalovaného v obou případech připsány (zaúčtovány) dne 20.12.2019.

25. Z listin označených jako Výpis z účtu za období od 1.9.2019 do 30.9.2020 soud zjistil, že na bankovním účtu žalovaného byl setrvale zůstatek převyšující částku 3.000.000,- Kč, když v počátečním období tato částka přesahovala 6.700.000,- Kč.

26. Z listiny označené jako Kvitance ze dne 3.4.2019 soud zjistil, že žalobce na tuto listinu připojil svůj podpis, že na této listině je uvedeno, že žalobce, jakožto věřitel, souhlasí s výmazem zástavního práva na nemovitostech popsaných v této listině, a to z důvodu, že zástavce uhradil veškeré své závazky.

27. Ze sedmi listin označených jako Faktury – daňový doklad soud zjistil, že tyto listiny byly žalovaným, jakožto dodavatelem, vystaveny dne 18.12.2019, že odběratelem byl žalobce a že prostřednictvím těchto listin byly žalobci vyfakturovány provize za zprostředkování nákupu stavebních pozemků v katastrálním území adresa. Každá jednotlivá listina (faktura) byla vystavena na částku 118.571,- Kč, tj. celkem 829.997,- Kč. Splatnost byla určena dne 20.12.2019 a vyfakturované částky měly být uhrazeny hotově.

28. Z listiny označené jako Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019 a z její přílohy č. 1 soud zjistil, když se jedná o řádné daňové přiznání, které bylo u Finančního úřadu pro Anonymizováno, územní pracoviště adresa, žalovaným podáno dne 10.8.2020, že žalovaný měl v roce 2019 příjem ve výši 829.997,- Kč, který v součtu koresponduje výši žalovaným vystaveným fakturám – daňovým dokladům, a že bylo vypracováno daňovým poradcem.

29. Z listin označených jako Příloha v účetní závěrce ve zjednodušeném rozsahu za rok 2021, resp. za rok 2022, soud zjistil, že žalovaná má závazky po lhůtě splatnosti delší než 5 let ve výši 443.000,- Kč, resp. ve výši 458.000,- Kč.

30. Z náhledu do katastru nemovitostí, a to konkrétně z přehledu majetku, soud zjistil, že v katastru nemovitostí není žalovaná evidována (zapsána) jako vlastník žádné nemovitosti.

31. Ze skutkových zjištění a ze shodných tvrzení žalobce a žalovaného má soud z hlediska skutkového závěru za prokázané, že žalobce a žalovaný dne 19.12.2019, 22.1.2020 a dne 21.2.2020 připojili své podpisy na listinu označenou jako Kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej tam zmíněných nemovitostí (pozemků) ze strany žalované žalobci, a to za ujednanou kupní cenu ve výši 1.670.000,- Kč, a že žalobce se následně stal a nadále je zapsaným vlastníkem těchto pozemků. Soud má taktéž prokázané, že žalobce dne 19.12.2019 odeslal ze svého bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 1.500.000,- Kč na bankovní účet, který byl uveden v kupní smlouvě, tj. na bankovní účet, jehož je vlastníkem žalovaný. Žalobce následující den, tj. dne 20.12.2019, odeslal na týž bankovní účet peněžní prostředky ve výši 1.000.000,- Kč.

32. Z uvedeného plyne, že žalobce měl na úhradu kupní ceny na bankovní účet zmíněný v kupní smlouvě poukázat peněžní prostředky maximálně ve výši 1.670.000,- Kč, nikoliv ve výši 2.500.000,- Kč, které žalobce na tento bankovní účet v konečném důsledku odeslal.

33. Soud na tomto místě připomíná, že pouze a jenom žalobce a žalovaný doopravdy vědí, jak se celý příběh mezi nimi skutečně udál. Soud má důvodné pochybnosti, a to platí jak pro žalobce, tak pro žalovaného, zda skutkový děj, jak byl jimi prezentován, se opravdu stal tak, jak jimi bylo tvrzeno.

34. Soud proto nevylučuje, byť to v řízení nebylo nijak prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným mohlo být skutečně ujednáno, že kupní cena za pozemky byla dohodnuta ve výši 2.500.000,- Kč, kterou žalobce následně ve dvou platbách zaplatil (zcela vědomě a nikoliv omylem), a že z rozličných důvodů, které jsou známy jen žalobci a žalovanému, byla do kupní smlouvy vepsána kupní cena pouze ve výši 1.670.000,- Kč.

35. Soud má v tomto kontextu taktéž pochybnosti stran toho, zda žalobce peněžní prostředky ve výši 1.000.000,- Kč, tj. druhou splátku kupní ceny, opravdu poslal toliko omylem v této výši, když dle kupní smlouvy měl žalobce správně poslat částku ve výši 170.000,- Kč.

36. Soud musí souhlasit s žalovaným potud, že rozdíl mezi těmito dvěma částkami, a to jak z hlediska možného přepisu na klávesnici telefonu při zadávání platby, tak z hlediska toho, že se jedná o částky, jež množstevně dělí jeden řád, je tak významný, že člověka musí nutně napadnout, jak je možné, že si žalobce takového očividného rozdílu nevšiml, a to zvláště za situace, že platbu učiněnou v rámci telefonního internetového bankovnictví je nezbytné před (finálním) odesláním potvrdit (verifikovat).

37. Soud naopak souhlasí s žalobcem v tom směru, že v rozhodném období vskutku nebyl nemajetný. Pakliže měl žalobce omylem odeslat částku o 830.000,- Kč vyšší, než byl povinen, tak na bankovním účtu nadále disponoval dostatečným hotovostním zůstatkem, aby jej tento omyl nemohl okamžitě přivést do existenčních obtíží, v důsledku čehož by žalobce na svůj omyl přišel víceméně obratem, a nikoliv se zpožděním.

38. Na druhou stranu i při tvrzené majetnosti žalobce je zjevné, že se nejedná o zcela nezanedbatelnou částku, což ostatně velmi dobře ilustruje tento spor. Z tohoto důvodu by bylo možno očekávat, že žalobce začne bez zbytečného odkladu poté, co zjistil svůj omyl, činit urychlené kroky, aby získal zpět omylem odeslanou částku ve výši 830.000,- Kč, a to obzvláště za situace, že žalovaný mu měl z předchozího období dlužit nesplacené peněžní prostředky ve výši 2.500.000,- Kč a peněžní prostředky, které byly žalovaným použity k nákupu osobního motorového vozidla tovární značky: Anonymizováno, model Anonymizováno, které žalovaný nijak ochotně a pravidelně nesplácel.

39. Navíc – dle kvitance z dubna 2019 měl žalovaný žalobci veškeré závazky, pro něž došlo ke zřízení zástavního práva, zaplatit, což dle žalobce není pravda. Za tohoto stavu věci se potom postup žalobce, jak byl prezentován, jeví minimálně jako lehce povrchní. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani svědecká výpověď svědka jméno FO, když je zjevné, že pomoc svědka jméno FO k ničemu nevedla. Lze se pak jen velmi obtížně ubránit myšlenkám, zda tento spor skutečně není toliko reakcí na spor, který byl u Okresního soudu v Anonymizováno veden pod sp. zn. spisová značka, a byl pravomocně skončen v neprospěch žalobce (tam v procesním postavení žalovaného).

40. Žalobce uvedl, že částku ve výši 1.000.000, Kč (místo 170.000,- Kč) odeslal zejména z důvodu, že se spletl, že byl ve stresu, že byl po denní směně, že byl unavený, že žalovaný k němu přijel večer, že si s sebou přivedl manželku, že spolu řešili dluh ve výši 2.500.000,- Kč, pročež měl v hlavě těch 2.500.000,- Kč, a že platbu musel odesílat nadvakrát. Soud důvodům předestřeným žalobcem rozumí a rozuměl by jim ještě více, pakliže by peněžní prostředky ve výši 1.000.000,- Kč byly žalobcem odeslány dne 19.12.2019, kdy se všechny tyto události měly stát. Pokud však peněžní prostředky ve výši 1.000.000,- Kč byly odeslány až dne 20.12.2019, tj. následující den, jak je patrné z výpisu bankovního účtu žalobce, člověk by spíše očekával, že stres a únava, která mohly být přítomny předchozí večer dne 19.12.2019, již budou alespoň částečně vymizelé.

41. Anebo žalobce peněžní prostředky v nesprávné výši skutečně odeslal z důvodu omylu, což by zejména korespondovalo tomu, že žalobce k určitým záležitostem přistupuje trochu bezstarostně či bez náležité péče či opatrnosti. Jak se tomu např. stalo v případě kvitance, kdy si žalobce neměl přečíst její obsah, a to konkrétně tu část, kdy bylo napsáno, že zástavce (žalovaný) žalobci uhradil veškeré své závazky. Anebo v případě, kdy žalobce výslovně uvedl, že nerozlišuje mezi žalovaným, jakožto fyzickou osobou, a žalovanou, jakožto právnickou osobou.

42. Ať již tomu bylo tak nebo tak, pro posuzovanou věc je klíčové, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce měl dle kupní smlouvy zaplatit kupní cenu ve výši 1.670.000,- Kč. Z tohoto skutkového závěru bude soud vycházet při právním hodnocení věci.

43. Soud dále uvádí, že nemá za prokázané, že by mezi účastníky řízení, tj. mezi žalobcem, žalovaným a žalovanou, byla uzavřena či sjednána v ústní formě trojstranná dohoda, popř. toliko dvoustranná dohoda mezi žalobcem a žalovaným o tom, že žalobce by měl žalovanému za zprostředkování prodeje pozemků ve vlastnictví žalované zaplatit jakoukoliv provizi, a to navíc ve výši 830.000,- Kč, jež dosahuje téměř poloviny výše kupní ceny.

44. Soud v tomto ohledu souhlasí s žalobcem, že taková výše provize za zprostředkování prodeje nemovitostí za kupní cenu ve výši 1.670.000,- Kč je krajně neobvyklá a rozhodně ji nelze pokládat za standardní. Provize za zprostředkování prodeje nemovitosti se zpravidla pohybuje řádu jednotek procent, nikoliv však ve výši téměř 50 % kupní ceny.

45. Důvod, proč soud nemá za prokázané, že došlo ke sjednání dohody o provizi ve výši 830.000,- Kč, tkví primárně ve skutečnosti, že žalobce v průběhu řízení setrvale konzistentně a vehementně popíral, že by k uzavření takové dohody vůbec došlo. Soud nepřehlédl, že žalovaný na podporu své argumentace stran uzavření dohody o provizi předložil nejen vystavené faktury, nýbrž i daňové přiznání vypracované daňovým poradcem, kde přiznal příjem ve výši 829.997,- Kč, tj. téměř ve výši sjednané provize, jež měla činit 830.000,- Kč, které bylo podáno u příslušeného finančního úřadu, jakož i doplnil, že tímto způsobem bylo postupováno k žádosti žalobce, aby si snížil daňovou zátěž.

46. Za situace, kdy na jedné straně žalobce popírá uzavření jakékoliv dohody ohledně provize, a to navíc ve výši 830.000,- Kč, nelze v tomto konkrétním případě na druhé straně toliko na podkladě vystavených faktur, když žalobce navíc popřel, že by mu je žalovaný někdy osobně předal, tj. že by se dostaly do jeho dispoziční sféry, a podaného daňového přiznání učinit skutkový závěr, že alespoň mezi žalobcem a žalovaným byla řádně v ústní formě sjednána dohoda o provizi za zprostředkování, na jejímž podkladě vznikla žalobci povinnost zaplatit žalovanému provizi.

47. Pokud žalovaný uváděl, že takto bylo postupováno k žádosti žalobce, aby si tento snížil výši daně z nabytí nemovitých věcí, jež v rozhodné době činila 4 % z kupní ceny nemovitosti, je nutno konstatovat, že toto tvrzení žalovaného zůstalo osamocené, tj. toliko v rovině tvrzení, když na podporu tohoto tvrzení nebyl předložen žádný další důkaz, a to znovu za situace, že žalobce zpochybňoval, že by žalovaného o něco takového požádal.

48. Dále nelze přehlédnout, že dle listiny označené jako Zprostředkovatelská smlouva o výhradním poskytování realitních služeb při zprostředkování prodeje ze dne 30.11.2019 žalovanému vzniklo právo na provizi okamžikem uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou, že provize je splatná okamžikem uzavření kupní smlouvy a že kupní cena dle této listiny bude zaplacena na bankovní účet žalovaného.

49. Za situace, že kupní cena byla dle kupní smlouvy žalobcem prokazatelně zaplacena na bankovní účet žalovaného, kterému v okamžiku uzavření kupní smlouvy vzniklo právo na provizi a toto právo se stalo v témže okamžiku splatným, nelze vyloučit, že žalovaný si provizi ve výši 830.000,- Kč za zprostředkování prodeje tzv. stáhl z části kupní ceny ve výši 1.670.000,- Kč, která byla poukázána na jeho bankovní účet. A následně příjem v této výši přiznal a zdanil. Ostatně v podání žalovaného ze dne 6.5.2024 je výslovně uvedeno, že příjem žalované měl a byl vyplacen žalovanému. To, že výše provize nebyla v této listině obsažena, na předestřeném závěru ničeho nemění. Je naopak mírně zarážející, že výše provize nebyla v této listině, jež je jinak relativně detailní, vůbec zmíněna.

50. Soud nepřehlédl, že v této listině bylo též normováno, že provizi uhradí kupující, tj. v tomto případě žalobce. V této souvislosti však nelze ztratit ze zřetele, že tato listina byla sjednána mezi žalovaným a žalovanou. Jinými slovy řečeno – tato listina se nijak netýkala žalobce a především nijak nezakládala pro žalobce povinnost zaplatit žalovanému provizi za zprostředkování prodeje. Jednalo se výlučně o interní dohodu mezi žalovaným a žalovanou. Navíc – provize (dle textu listiny též odměna) měla být žalovanému uhrazena žalovanou, a to buď převodem na bankovní účet žalovaného nebo v hotovosti, rozhodně ne žalobcem.

51. V této listině je sice zmíněno, že provizi za zprostředkování zaplatí kupující (žalobce), současně je tam však též zmíněno, že provize (odměna) bude žalovanému uhrazena žalovanou, a to převodem na bankovní účet nebo v hotovosti. Tato dvě ustanovení listiny jsou (možná) do jisté míry vnitřně rozporná. Je proto zapotřebí rozlišovat mezi vztahem žalobce a žalovaného, mezi nimiž měla být ústně sjednána dohoda o provizi za zprostředkování, kterou nemá soud za prokázanou, a mezi vztahem žalovaného a žalované dle listiny označené jako Zprostředkovatelská smlouva o výhradním poskytování realitních služeb při zprostředkování prodeje ze dne 30.11.2019.

52. Bylo by možno zaujmout takový výklad, že dle této listiny provizi fakticky zaplatí kupující (žalobce), a to např. v rámci kupní ceny, od níž je následně (žalovanou) odečtena ve prospěch žalovaného provize. Stále se ovšem jedná o smluvní vztah založený kupní smlouvou mezi žalobcem a žalovanou, do něhož žalovaný nemůže nijak vstoupit, resp. na jehož podkladě nemůže žalobci vzniknout povinnost zaplatit žalovanému provizi. Je posléze na žalované, jakým způsobem naloží se zaplacenou kupní cenou, tj. zda z ní např. na základě listiny označené jako Zprostředkovatelská smlouva o výhradním poskytování realitních služeb při zprostředkování prodeje ze dne 30.11.2019 uhradí žalovanému provizi.

53. Jelikož tato listina byla uzavřena výhradně mezi žalovaným a žalovanou, jež si u žalovaného objednala obstarání příležitosti uzavřít kupní smlouvu na pozemky, je to právě výlučně žalovaná, které po uzavření kupní smlouvy obratem vznikla nová smluvně zakotvená povinnost uhradit žalovanému provizi (odměnu) za zprostředkování (obstarání) příležitosti uzavřít takovou smlouvu, a to převodem na bankovní účet nebo v hotovosti. A contrario pak platí, že tato povinnost žalobci uzavřením kupní smlouvy rozhodně nevznikla, tudíž žalobce nebyl povinen žalovanému zaplatit jakoukoliv provizi za zprostředkování. A jelikož peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny, lze z toho dovodit, že žalovaný získal příjem (provizi), nikoliv však od žalobce, nýbrž od žalované. Žalovaný měl tudíž příjem přiznat a zdanit. Jednalo se ovšem o příjem od žalované, nikoliv o tvrzený příjem od žalobce.

54. Při standardním běhu událostí si lze jen obtížně představit, že by si žalovaný počínal tak, že by si s žalovanou v písemné formě sjednal provizi za obstarání příležitosti uzavřít kupní smlouvu s žalobcem a vedle toho si ještě s žalobcem v ústní formě sjednal dohodu o provizi za uzavření kupní smlouvy, což by znamenalo, že žalovanému by vznikl nárok na zaplacení provize ze strany žalované a ze strany žalobce, tj. na zaplacení dvou provizí. Tak tomu jistě nebylo.

55. Soud byl připraven poskytnout žalovanému při jednání dne 22.8.2024 poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Jelikož se toto poučení poskytuje toliko při jednání, nebylo možno jej žalovanému, potažmo žalované, poskytnout, neboť se nikdo z nich k jednání nedostavil. Žalovaný a žalovaná tím, že se z nařízeného jednání omluvili, se sami připravili o možnost, aby jim soud mohl při jednání poskytnout příslušné procesní poučení.

56. Důvodem tohoto procesního postupu soudu by bylo především doplnění vylíčení rozhodných skutečností stran toho, zda byla žalovanému na podkladě listiny označené jako Zprostředkovatelská smlouva o výhradním poskytování realitních služeb při zprostředkování prodeje ze dne 30.11.2019 žalovanou vyplacena nějaká provize, a pokud ano, tak kdy a v jaké výši. Soud by dále zajímalo, kdy a jaký příjem z prodeje pozemků byl žalovanému žalovanou vyplacen, a zda a kdy byl tento příjem žalovaným přiznán a zdaněn. Soud by žalovaného taktéž vyzval, aby na podporu těchto tvrzení označil a předložil důkazy, jakož aby i označil a předložil důkazy na podporu tvrzení, že mezi účastníky řízení byla uzavřena trojstranná dohoda o provizi, popř. že dvojstranná dohoda byla uzavřena alespoň mezi žalobcem a žalovaným, a že žalobci osobně předal faktury ze dne 18.12.2019. Soud by žalovaného rovněž vyzval k označení a předložení důkazu, že provize ve výši 830.000,- Kč byla ujednána k žádosti žalobce z důvodu daňové optimalizace.

57. Bez řádného vypořádání těchto všech skutečností není soud schopen učinit kategorický a jednoznačně prokazatelný závěr, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dohoda, na jejímž základě byl žalobce povinen žalovanému zaplatit provizi ve výši 830.000,- Kč (vedle kupní ceny ve výši 1.670.000,- Kč). Za stávající skutkové situace by učinění takového skutkového závěru bylo předčasné, a tudíž i nesprávné.

58. S výše popsaným i pak úzce souvisí procesní taktika žalovaného. Je přirozeně věcí žalovaného, jakou zvolí procesní strategii, jakož i to, zda se nařízeného jednání, třebaže byl k němu opakovaně předvolán, zúčastní či nikoliv. To, že se žalovaný jednání rozhodne nezúčastnit, což je jeho právem, mu nemůže být kladeno k tíži.

59. Pokud však žalovaný zvolí procesní strategii, že se k jednání nedostaví, byť k němu byl předvolán, a jestliže podstatná část žalobních tvrzení, resp. procesní obrany, je či může být prokázána především (toliko) vlastním tvrzením žalobce či žalovaného, popř. jeho manželky (viz třebas osobní předání faktur žalobci v prosinci 2019), tak za této situace do popředí nutně vystupují zásady civilního procesu, a to zejména zásada ústnosti a přímosti.

60. Pakliže soud nemá možnost v rámci kontradiktorních projevů procesních stran bezprostředně a přímo (subjektivně) posoudit či vnímat, jakým způsobem žalovaný reaguje na dotazy soudu, jak se staví k celé věci, jak je při svém projevu přesvědčivý, jak se nonverbálně projevuje atd., tak za situace, že žalobce téměř veškerá relevantní tvrzení žalovaného popírá, je vyloučeno, aby soud toliko na podkladě listinných důkazů, jež o dokazovaných skutečnostech podávají jen nepřímou zprávu, učinil skutkový závěr, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána dohoda o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému provizi ve výši 830.000,- Kč. Jak již bylo zmíněno shora, pro učinění takového skutkového závěru důkazní situace nenazrála, pročež by takový závěr byl předčasný.

61. Z hlediska předmětu řízení, jak byl žalobcem vymezen, tj. že žalobce v návaznosti na uzavřenou kupní smlouvu omylem odeslal místo částky 170.000,- Kč, jakožto doplatek kupní ceny, částku ve výši 1.000.000,- Kč, když soud ohledně tohoto základního žalobního tvrzení má relevantní skutečnosti za prokázané, soud z listinných důkazů, které byly ve věci též provedeny, z důvodu nadbytečnosti již neučinil žádná další skutková zjištění.

62. Soud proto především nezjišťoval, co bylo předmětem žaloby o určení, jakož se i soud nezabýval tím, zda kupní cena ve výši 1.670.000,- Kč byla přiměřená či nikoliv, za jakou kupní cenu byly prodány ostatní pozemky, jež byly původně ve vlastnictví žalované. Soud se též nezabýval tím, zda žalovaný žalobce „podvedl“ při podpisu kvitance, jakož ani tím, jaké smlouvy o půjčce byly v průběhu let uzavřeny mezi žalobcem a žalovaný, jakož ani tím, zda žalovaný poskytnuté peněžní prostředky splácel řádně a včas, a ani zástavními smlouvami.

63. Obdobně soud dále blíže nezkoumal, že žalovaný byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Anonymizováno ze dne 3.9.2019, č.j. spisová značka. Pro danou věc je podstatné, že byla uzavřena kupní smlouva, nikoliv již důvod, proč k jejímu uzavření došlo, tj. zda např. k jejímu uzavření nedošlo z důvodu pravomocného odsouzení žalovaného, který potřeboval peněžní prostředky k náhradě škody ve výši 233.221,- Kč. Pokud by tomu bylo jinak, musel by se soud ptát, proč bylo nutno přistoupit k prodeji pozemků za kupní cenu ve výši 1.670.000,- Kč, a proč nastalá situace nemohla být řešena kupříkladu znovu prostřednictvím kontokorentu. Soud odkazuje na výpis z bankovního účtu žalobce, z něhož je patrné, že žalobce žalovanému dne 11.12.2019 poskytl peněžní prostředky ve výši 200.000,- Kč. U této položky je poznámka – Anonymizováno kontokorent týden.

64. Jedná se zejména o následující listinné důkazy: žaloba o určení, protokoly o jednání ze dne 18.2.2022 a ze dne 26.11.2021, kupní smlouva ze dne 5.2.2020, ze dne 2.1.2017, ze dne 6.10.2021, seznam vydaných faktur, smlouva o zřízení zástavních práv k nemovitostem, zástavní smlouva, výpis ze živnostenského rejstříku žalovaného, podací stvrzenky ze dne 1.12.2021 a ze dne 8.12.2021, výzva k vrácení bezdůvodného obohacení ze dne 30.11.20211, vyrozumění Policie České republiky, ze dne 26.7.2021, e-maily, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Anonymizováno, souhlas s uzavřením kupní smlouvy ze dne 1.12.2019, smlouvy o půjčce.

65. Z důvodu nadbytečnosti soud taktéž neprovedl některé žalovaným navržené důkazy, a to např. dotaz na daňového poradce jméno FO, opis trestního rejstříku žalobce či dotaz na německé justiční orgány.

66. A konečně soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu znaleckým posudkem právnická osoba, jenž byl vyhotoven pro účely kupní smlouvy ze dne 5.2.2020. Jak již bylo zmíněno výše, bylo tomu opětovně z důvodu nadbytečnosti, když soud z hlediska vymezeného předmětu řízení nepotřeboval zjišťovat, za jakou cenu byly prodány sousední pozemky, a pak zjišťovat, zda pozemky nebyly žalobci prodány za nepřiměřenou cenu.

67. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

68. Dle § 2991 odst. 1 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

69. Dle § 2993 NOZ platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

70. Z provedeného dokazování je patrné, že žalobce a žalovaná uzavřeli platně v písemné formě kupní smlouvu dle § 2079 a násl. NOZ, kterou žalovaná žalobci prodala tam specifikované pozemky za kupní cenu ve výši 1.670.000,- Kč. Ujednaná kupní cena měla být žalobcem zaplacena bankovním převodem na bankovní účet uvedený v kupní smlouvě. Jednalo se o bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, jak bylo později zjištěno.

71. Žalobce na úhradu kupní ceny poukázal dne 19.12.2019 na předmětný bankovní účet částku ve výši 1.500.000,- Kč, pročež k celkové úhradě kupní ceny zbývalo doplatit 170.000,- Kč. Žalobce však následující den místo částky 170.000,- Kč poukázal na zmíněný bankovní účet částku 1.000.000,- Kč, tj. o 830.000,- Kč více.

72. Z popsaného je zjevné, že v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvu zde nebyl žádný platný právní důvod, na jehož podkladě by žalobce byl povinen poslat žalované částku 1.000.000,- Kč. Žalobce měl toliko odeslat zbývajících 170.000,- Kč, aby kupní cena byla zcela uhrazena. Jelikož žalobce poslal více, vzniklo mu právo na vrácení částky 830.000,- Kč představující bezdůvodné obohacení.

73. Zbývalo tak posoudit, kdo se bezdůvodně obohatil, tj. komu vnikla povinnost vydat žalobci částku ve výši 830.000,- Kč, jakožto bezdůvodné obohacení. Soud proto musel posoudit, zdali tato povinnost vznikla žalované, jež s žalobcem uzavřela kupní smlouvu, anebo zda tato povinnost vznikla žalovanému, na jehož bankovní účet byly tyto peněžní prostředky žalobcem poukázány a připsány.

74. Soud dospěl k závěru, že povinnost vydat peněžní prostředky ve výši 830.000,- Kč, jakožto bezdůvodné obohacení dle § 2991 NOZ, dopadá na žalovanou, které tak svědčí pasivní věcná legitimace. Pro vypořádání takto vzniklého bezdůvodného obohacení se použije § 2993 NOZ.

75. Pro soud bylo klíčové, že smluvní vztah založený kupní smlouvou vznikl mezi žalobcem a žalovanou. Prosadí se tak závěr, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení zásadně svědčí toliko smluvním stranám, tj. v daném případě žalobci a žalované. V projednávané věci nejsou splněny podmínky, které tuto zásadu prolamují, při jejichž splnění by bylo možno požadovat vydání bezdůvodného obohacení po třetí osobě stojící mimo tento smluvní vztah (§ 2995 NOZ), tj. např. po žalovaném.

76. Je tomu z důvodu vzájemné spjatosti práv a povinností stran (kupní) smlouvy, které mezi sebou dobrovolně založily právní poměr a měly by tudíž nároky odvíjející se od dotčeného kontraktu uplatňovat výhradně jedna vůči druhé. Bylo by často nepraktické a současně i nespravedlivé, pokud by strana smlouvy musela vznášet právo na vydání bezdůvodného obohacení, tj. na plnění, které bylo realizováno v souvislosti s uzavřenou smlouvou, proti třetímu na smlouvě neúčastnému subjektu, jehož majetkový stav se tímto plněním fakticky zvýšil. Ochuzený poskytovatel plnění by tímto byl neopodstatněně chráněn proti nebezpečí platební neschopnosti druhé smluvní strany, když by mohl žalovat jak účastníka smluvního vztahu, tak i obohaceného třetího, tj. oba dva.

77. Obecné východisko (princip) vázanosti bezdůvodného obohacení na smluvní strany se uplatní i tam, kde je obsahem smluvní povinnosti plnění mezi dvěma subjekty smlouvy na bankovní účet třetí osoby, který je ve smlouvě vymezen coby platební místo. V takovém případě nelze pokládat plnění na bankovní účet třetí osoby za bezdůvodné obohacení této třetí osoby. Tato osoba stojí mimo vlastní závazkový (smluvní) vztah smluvních stran a vystupuje zde toliko jako majitel bankovního účtu, který byl smluvními stranami určen jako platební místo. Zaplacení určité částky na bankovní účet třetí osoby u peněžního ústavu, představující sjednané platební místo, s úmyslem dostát smluvenému závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv za plnění majiteli tohoto bankovního účtu. Takováto platba směřuje výlučně ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé smluvní straně. Tato platba (plnění) v žádném případě nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peněžní prostředky, jež tak činí výhradně v návaznosti na uzavřenou smlouvu, druhé smluvní straně za účelem splnění závazku plynoucího z této smlouvy, a majitelem bankovního účtu, který byl sjednán coby platební místo, kam byly peněžní prostředky reálně odeslány.

78. Tento právní závěr se prosadí i tehdy, třebaže se nejedná o bezdůvodné obohacení vzniklé plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy. Předestřený právní závěr se tak prosadí i za situace, jestliže jedna ze smluvních stran při odeslání ujednaného plnění (platby) druhé smluvní straně za účelem, aby dostála smluvně převzaté povinnosti (např. uhradila kupní cenu), odešle na bankovní účet třetí osoby, který byl sjednán jako platební místo, a to např. z důvodu omylu při zadání platby, větší částku, než byla povinna.

79. Jinými slovy řečeno – pakliže jedna ze smluvních stran poukáže omylem druhé smluvní straně větší peněžní prostředky, než by dle smlouvy měla, má tato skutečnost za následek, že tato druhá smluvní strana se v rozsahu částky, jež převyšuje částku, na kterou této smluvní straně vznikl nárok dle smlouvy, bezdůvodně obohatila (kupříkladu – smluvní strana měla zaplatit druhé smluvní straně kupní cenu ve výši 1.670.000,- Kč, tato smluvní strana však omylem odeslala částku 2.500.000,- Kč, což znamená, že částka 830.000,- Kč, o kterou převyšuje kupní cenu, představuje u druhé smluvní strany přeplatek kupní ceny a současně i bezdůvodné obohacení). Pro plnění nad rámec smluvně ujednané kupní ceny nebyl žádný právní důvod, pročež tato částka od počátku představuje plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 NOZ.

80. Popsaný právní závěr platí za předpokladu, že peněžní prostředky omylem poukázané na bankovní účet třetí osoby, tam byly poukázány v přímé souvislosti či za účelem splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé. To znamená, že u třetí osoby (u majitele bankovního účtu), byť fakticky může mít ve svém držení předmět bezdůvodného obohacení, tj. omylem odeslané peněžní prostředky, nemůže dojít ke vzniku bezdůvodnému obohacení, resp. ke vzniku povinnosti vydat bezdůvodné obohacení.

81. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení za této konkrétní situace stíhá toliko adresáta plnění, nikoliv majitele bankovní účtu. Závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří pouze mezi tím, kde se bezdůvodně obohatil, tj. mezi adresátem, byť omylem zaslaného plnění, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení vzniklo. Z toho plyne, že třetí osoba (majitel bankovního účtu), který nebyl adresátem omylem odeslaného plnění, nemůže být osobou, jež se bezdůvodně obohatila. Je pak vyloučeno, aby tuto osobu stíhala povinnost vydat bezdůvodné obohacení, pročež je taktéž vyloučeno, aby této osobě svědčila pasivní věcná legitimace v případném sporu o vydání bezdůvodného obohacení.

82. Při plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 NOZ je třeba rozlišovat, zda k tomuto plnění došlo v souvislosti se závazkovým vztahem vzniklým mezi ochuzeným a obohaceným, anebo mimo jakýkoliv závazek mezi těmito osobami. Při plnění v souvislosti se závazkovým vztahem je obohaceným ten, komu bylo plněno jako věřiteli, a ochuzeným je dlužník za závazkového vztahu. Pro vypořádání takto vzniklého bezdůvodného obohacení se použije § 2993 NOZ, čímž je i určena aktivní a pasivní věcná legitimace ochuzeného a obohaceného. Tato okolnost byla klíčová pro posuzovanou věc.

83. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce peněžní prostředky ve výši 1.000.000,- Kč (omylem v této výši) odeslal žalované v přímé souvislosti se vzniklým závazkovým vztahem, tj. v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou, na bankovní účet třetí osoby, které bylo ve smlouvě sjednáno jako platební místo, s cílem dostát smluvenému závazku, tj. dostát povinnosti doplatit zbývající část kupní ceny. Takovéto plnění, byť zaslané omylem v rozsahu výše částky, je zapotřebí pokládat za plnění druhé smluvní straně kupní smlouvy, tj. žalované, a nikoliv majiteli bankovního účtu, tj. žalovanému.

84. Pakliže žalobce v souvislosti s úhradou kupní ceny v návaznosti na uzavřenou kupní smlouvu mezi ním a žalovanou odeslal žalované omylem více peněžních prostředků, než byl dle kupní smlouvy povinen, představuje částka převyšující ujednanou kupní cenu, tj. částka ve výši 830.000,- Kč, jak již bylo zmíněno shora, přeplatek na kupní ceně a současně i bezdůvodné obohacení na straně žalované. Ostatně i sám žalobce částku ve výši 830.000,- Kč považuje za přeplatek, jak uvedl v podání ze dne 25.6.2022.

85. Jedná se o plnění, které bylo žalobcem žalované poskytnuto od počátku bez jakéhokoliv právního důvodu, pročež tato částka představuje majetkový prospěch (bezdůvodné obohacení) žalované, který byl získán bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 NOZ. Žalovaná se tak na úkor žalobce obohatila bez spravedlivého důvodu, pročež je povinna vydat to, oč se obohatila (§ 2991 odst. 1 NOZ).

86. Pokud žalobce plnil, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnil, jak je normováno § 2993 NOZ. Dle tohoto ustanovení je určena aktivní a pasivní věcná legitimace stran tohoto sporu. Aktivně věcně legitimovaným je žalobce, jakožto ochuzený, pasivně věcně legitimovanou je žalovaná, jakožto obohacená. Žalobce se tak správně domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 830.000,- Kč.

87. Soud se proto neztotožnil s argumentací žalobce, že pasivní věcná legitimace svědčí vedle žalované též žalovanému či toliko samotnému žalovanému. Soud si při formování tohoto právního závěru byl vědom skutečnosti, že skutková situace, které nastala v tomto případě, nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu dosud výslovně řešena (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2024, č.j. 28 Cdo 2279/2023 – 142).

88. Soud přesto neshledal důvod, jestliže bezdůvodné obohacení bylo získáno převodem peněžní částky provedené v důsledku omylu nad rámec povinnosti sjednané ve smlouvě na účet osoby odlišné od smluvní strany určený jako platební místo, že by na tuto skutkovou situaci nebylo možno přiměřeně aplikovat dosavadní konzistentní judikaturu Nejvyššího soudu, která se skutečně výhradně týkala důsledků plnění na účet sjednaný ve smlouvě jako platební místo s cílem dostát smluvnímu závazku, který byl neplatný, anebo posléze zrušený.

89. Byť je skutková situace odlišná, soud nespatřuje žádné důvody, které by přiměřenou aplikaci judikatury Nejvyššího soudu vylučovaly. Soud není přesvědčen o tom, že když je omylem plněno nad rámec smluvně převzaté povinnosti na bankovní účet třetí osoby, coby smluvními stranami ujednané platební místo, že by tato konkrétní skutková situace měla, oproti konzistentní judikatuře Nejvyššího soudu, znamenat takovou zásadní změnu v dosavadním pojetí či chápání bezdůvodného obohacení, že by tato skutková situace mohla či měla založit právní vztah mezi osobou zasílající peněžní prostředky a majitelem bankovního účtu, tj. že by se tímto založil právní vztah mezi žalobcem a žalovaným. Soud je naopak toho názoru, že i za této skutkové situace nadále platí, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení tíží osobu, jež jej jako adresát bez právního důvodu získala, a nikoliv osobu, která má či měla předmět plnění ve svém držení.

90. Dle soudu nelze ztratit ze zřetele, že žalobce plnil, byť třebas i v omylu z hlediska výše odeslaných peněžních prostředků, za účelem dostát smluvenému závazku druhé smluvní straně, tj. žalované, a nikoliv majiteli bankovního účtu, tj. žalovanému. Žalobce v okamžiku provedení platby dle vlastních slov vůbec netušil, že plnil na podnikatelský bankovní účet žalovaného. Žalobce se původně domníval, že se jedná o bankovní účet žalované, pročež prvotní výzva k vrácení částky 830.000,- Kč byla v říjnu 2020 adresována žalované – až následně žalobce vyzval žalovaného.

91. To, že žalobce posléze zjistil, že plnil na bankovní účet žalovaného, nemůže dle soudu, a to s přihlédnutím k hmotně-právní úpravě bezdůvodného obohacení, když aplikace § 2995 NOZ nepřichází v úvahu, založit závěr, že pasivní věcná legitimace svědčí i (či jenom) žalovanému.

92. Soud do jisté míry rozumí argumentaci žalobce, že u žalované, jakožto společnosti nevlastnící žádné nemovitosti, nevykonávající fakticky žádnou podnikatelskou činnost a mající závazky po splatnosti více než 5 let, mohou nastat obtíže z hlediska dobytnosti soudem přiznané pohledávky.

93. Dle soudu se ovšem jedná o obdobnou situaci, jako když je plněno na bankovní účet třetí osoby, coby platební místo, a následně je smlouva, na jejímž podkladě bylo plněno, zrušena či se jednalo od počátku o smlouvu neplatnou či zdánlivou. I v tomto případě hrozí riziko, že smluvní strana, které bylo na podkladě smlouvy poskytnuto peněžité plnění, které má v důsledku zrušení smlouvy vrátit, resp. vydat jako bezdůvodné obohacení, že jej nebude schopna zcela nebo vůbec vrátit, a to např. z důvodu platební neschopnosti. Přesto za této situace není Nejvyšším soudem judikováno, že by tato jistě potencionálně negativní skutečnost měla být důvodem, že by na tomto podkladě měl být založen právní vztah mezi stranou, jež odeslala peněžní prostředky, a majitelem bankovního účtu.

94. Soud si dokáže představit situaci, kdy by byl žalovaný pasivně věcně legitimovaný. Bylo by tomu zejména tehdy, jestliže by žalobce bez dalších souvisejících okolností odeslal omylem peněžní prostředky na bankovní účet žalovaného. Jednalo by se opětovně o situaci, že by zde od počátku neexistoval žádný právní důvod pro provedení této platby, a současně, což je klíčové, toto plnění by nemělo jakoukoliv věcnou souvislost s případným závazkovým vztahem mezi žalobcem a žalovanou, popř. by takový právní vztah vůbec neexistoval, resp. by nebyl založen. Taková situace však v posuzované věci nenastala.

95. Pasivní věcnou legitimaci žalovaného nemůže ani založit tvrzení žalobce, že žalovaný využil jeho omylu, že se měl dopustit podvodu, anebo že měl jednat lstivě. Je tomu primárně z důvodu, že v řízení nebylo nijak prokázáno, že by žalovaný využil omylu žalobce, nebo že by jednal lstivě.

96. Z kupní smlouvy jednoznačně plyne, že prodávajícím je (byla) žalovaná, a nikoliv žalovaný. Pokud žalobce pokládal žalovaného a žalovanou za tutéž osobu, resp. mezi těmito osobami z hlediska právního jednání nerozlišoval, jde tato skutečnost k jeho tíži. Obdobný závěr platí i stran toho, že žalobce si mohl před uzavřením kupní smlouvy dotazem u žalovaného ověřit, zda majitelem bankovního účtu uvedeného v kupní smlouvě je žalovaná či žalovaný. To, že této možnosti žalobce zjevně nevyužil, jde opět k jeho tíži. A konečně nelze přehlédnout, že to byl právě žalobce, kdo svou nepozorností odeslal větší částku, než měl dle kupní smlouvy poslat – nikoliv žalovaný. Skutečnost, že před uzavřením kupní smlouvy žalobce s žalovaným jednal o uhrazení žalobcem tvrzeného dluhu ve výši 2.500.000,- Kč, jistě nelze vykládat tak, že tímto vzájemným právním jednáním žalovaný žalobce uvedl v omyl, aby dosáhl toho, aby mu žalobce odeslal peněžní prostředky ve výši 2.500.000,- Kč namísto částku 1.670.000,- Kč.

97. Pokud se týká eventuální nedobytnosti pohledávky žalobce za žalovanou, je vhodné též poznamenat, že bez ohledu na tento soudní spor je žalobce nadále vlastníkem pozemků, jež nabyl od žalované, a že soud má stále určité pochybnosti, zda kupní cena opravdu nemohla být ujednána ve výši 2.500.000,- Kč, pročež žalobce následně žalované odeslal tuto částku.

98. Soud tuto skutečnost připomíná zejména z důvodu, že žalobce při jednání dne 18.6.2024 uvedl, že pozemky nejsou prodejné za 4.000.000,- Kč nebo za 3.000.000,- Kč, že jednání s potencionálními zájemci ustala, neboť pozemky nejsou zasíťované, což by odhadem stálo 10.000.000,- Kč až 12.000.000,- Kč. Pozemky by bylo možno prodat za 1.670.000,- Kč, uzavřel žalobce.

99. V podání ze dne 9.5.2024, tj. pouze o jeden a půl měsíce dříve, ovšem žalobce uvedl, když odmítl smírnou nabídku žalovaného, že od něho pozemky koupí zpět za částku 2.500.000,- Kč, že takovéto řešení by bylo akceptovatelné v roce 2020. V současné době jsou ceny pozemků někde jinde (zřejmě myšleno výše – doplnil soud), než byly v roce 2019 nebo 2020. Žalobce setrval na požadavku na vrácení částky 830.000,- Kč, k čemuž doplnil, že pokud žalovaní mají o pozemky zájem, je ochoten je prodat za tržní cenu. Soud ponechává stranou vnitřní rozpornost tvrzení žalobce ohledně ceny pozemků. Předpokládá však, že žalobce při jednání dne 18.6.2024, když sdělil, že pozemky by bylo možno prodat za 1.670.000,- Kč, to nemyslel takovým způsobem, že se jedná o tržní cenu pozemků, za kterou by byl ochoten je prodat, jak bylo zmíněno v podání ze dne 9.5.2024.

100. Pakliže žalobce opakovaně argumentuje ve prospěch pasivní věcné legitimace žalovaného tím, že žalovaná představuje tzv. prázdnou nedobytnou schránku, tj. že není vůbec jisté, zda tato společnost bude mít dostatek likvidních prostředků, aby měla z čeho zaplatit žalobci částku ve výši 830.000,- Kč, kterou si měl navíc žalovaný ponechat pro osobní potřebu, musí se soud ptát, z jakého důvodu žalobce na nabídku žalovaného nepřistoupil, či ji více nezvažoval, když by tímto, byť pravda bez úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení, získal alespoň částku 2.500.000,- Kč. Získal by tedy zpět celou částku, kterou měl v roce 2019 zaplatit žalované. Takto má žalobce ve svém držení pozemky, dle vlastního tvrzení v prodejní hodnotě 1.670.000,- Kč, a nepravomocnou pohledávku za žalovanou v hodnotě 830.000,- Kč s dovětkem, že se může jednat o nedobytnou pohledávku, tj. o nejistou pohledávku.

101. Jakkoliv takové rozhodnutí náleží výhradně žalobci, soudu by za popsané situace, když opětovně akcentuje, že žalobce opakovaně zmiňoval a poukazoval na neuspokojivou finanční situaci žalované, k čemuž směřovalo i několik důkazních návrhů, přišlo jako vhodnější řešení, především z hlediska zpětného získání peněžních prostředků ve výši 2.500.000,- Kč, že by žalobce prodal nazpět pozemky žalované, popř. i žalovanému, čímž by si bez dalších obtíží z hlediska dobytnosti zajistil, že dostane zpátky peněžní prostředky ve výši 2.500.000,- Kč. A to samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že tyto pozemky mají dle žalobce hodnotu 1.670.000,- Kč, a že jinak jsou bez zasíťování (s příslušným ziskem) neprodejné. Pokud žalobce takový postup, který se na první pohled jeví rozumným, a to pro všechny zúčastněné, odmítl, musí se soud znovu ptát, zda to třebas i částečně nemohlo být z důvodu, že tyto pozemky mají ve skutečnosti větší tržní hodnotu než oněch 1.670.000,- Kč (viz podání žalobce ze dne 9.5.2024).

102. Soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce bankovním převodem poukázal na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, coby sjednané platební místo, žalované peněžní prostředky ve výši 2.500.000,- Kč, přestože dle kupní smlouvy, jež byla platně v písemné formě uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, měl žalobce žalované zaplatit na kupní ceně částku 1.670.000,- Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 830.000,- Kč. Plnění v tomto rozsahu bylo žalobcem žalované od počátku poskytnuto bez platného právního důvodu, které je žalovaná povinna žalobci vydat, což dosud, přestože k tomu byla vyzvána, neučinila (viz § 2991 odst. 2 NOZ ve spojení s § 2993 NOZ).

103. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Výzvu k plnění pak představuje podání žalobce ze dne 23.10.2020, dle něhož měla žalovaná žalobci částku ve výši 830.000,- Kč vrátit do 8 dnů ode dne doručení tohoto podání, k čemuž došlo 26.10.2020.

104. Jelikož žalovaná žalobci částku 830.000,- Kč ve stanoveném termínu nevrátila, ocitla se následující den po marném uplynutí lhůty k vrácení v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jestliže se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení na žalované od 19.12.2021, domáhal se toho správně od data, kdy již byla žalovaná v prodlení s vrácením částky 830.000,- Kč.

105. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 830.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 19.12.2021 do zaplacení.

106. Výrokem III. tohoto rozsudku soud žalobu zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 830.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 19.12.2021 do zaplacení. Je tomu z důvodu, jak bylo v podrobnostech rozvedeno shora, že soud neshledal, že by žalovanému svědčila pasivní věcná legitimace. V takovém případě musí soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

107. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 215.110,77 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 33.200, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 830.000, Kč sestávající z částky 11.620, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 5.810, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. ze dne 23.10.2020, z částky 11.620, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 11.620, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 4.4.2022, z částky 11.620, Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne 14.6.2022, z částky 11.620, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 25.6.2022, z částky 11.620, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 1.7.2022, z částky 11.620, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odvolání ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 6.9.2022, z částky 11.620, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 3.5.2024, z částky 11.620, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 9.5.2024, z částky 11.620, Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne 18.6.2024 a z částky 23.240, Kč (2 x 11.620, Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne 22.8.2024 včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300, Kč dle § 13 odst. 4 a.t., cestovní náhrada v celkové výši 1.489,48 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 14.6.2022 náhrada 486,52 Kč za 38 ujetých km v částce 286,52 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,03 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200, Kč podle § 14 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18.6.2024 náhrada 501,48 Kč za 38 ujetých km v částce 301,48 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,03 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200, Kč podle § 14 a.t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 22.8.2024 náhrada 501,48 Kč za 38 ujetých km v částce 301,48 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,03 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200, Kč podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 150.339,48 Kč ve výši 31.571,29 Kč.

108. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku tak, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

109. V obecné rovině nepochybně platí, že jestliže byl žalovaný v řízení zcela úspěšný, vzniklo mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na to, aby mu žalobce, jakožto strana, která byla ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným, zcela neúspěšná, zaplatila náhradu nákladů řízení. Na tomto podkladě by tedy žalobce měl žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení. V tomto konkrétním případě však soud dospěl k závěru, že jako správné a spravedlivé se mu jeví řešení, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nikomu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení.

110. Je tomu z důvodu, že soud po komplexním zhodnocení tohoto sporu, a to zejména přístupu jednotlivých stran k tomuto sporu, je bytostně přesvědčen o tom, jak již bylo poznamenáno, že by bylo nesprávné a nespravedlivé, když by soud žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Soud v tomto směru vzal především v potaz skutečnost, že žalovaný se k jednání, třebaže byl k němu opakovaně předvolán, nedostavil. To, že nebyl navržen účastnický výslech žalovaného, resp. že by žalovaný s provedením takového výslechu nesouhlasil, pročež by se zřejmě neuskutečnil, nemůže ničeho změnit na skutečnosti, že žalovaný byl k jednání předvolán jako účastník řízení, pročež bylo jeho povinností se k jednání v určenou dobu dostavit. Na splnění této povinnosti nemůže rovněž ničeho změnit okolnost, resp. mít vliv, že žalobce je v tomto řízení zastoupen advokátem.

111. Dalším souvisejícím důvodem je skutečnost, kterou soud nemůže přehlédnout, v čemž se shoduje s žalobcem, že soud do jisté míry sdílí obavy žalobce stran dobytnosti přiznané pohledávky ve výši 830.000,- Kč, tj. zda žalovaná bude schopna (bude mít z čeho) tuto částku žalobci zaplatit.

112. Pakliže soud též vezme v potaz okolnost, že žalovaný si částku 830.000,- Kč reálně ponechal, když ji přiznal a zdanil, jakožto příjem od žalobce, třebaže soud je přesvědčen o tom, že pakliže by tato částka měla představovat nějaký příjem žalovaného, mohlo by se toliko jednat o příjem od žalované, nikoliv však o příjem od žalobce, jeví se mu jako nespravedlivé, aby za této konstelace došlo k situaci, že žalovaný bude fakticky mít ve své dispozici peněžní prostředky ve výši 830.000,- Kč a vedle toho mu ještě byla přiznána nemalá náhrada nákladů řízení, kterou bude muset zaplatit žalobce, a oproti čemuž žalobce bude mít toliko nejistou pohledávku za žalovanou s povinností zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Takové řešení by dle soudu nedůvodně a nespravedlivě znevýhodnilo žalobce na úkor žalovaného.

113. Třebaže byl žalovaný v tomto řízení zcela úspěšný, tak s ohledem na jeho ne/participaci v celé záležitosti, čehož si byl žalovaný velmi dobře vědom, pročež se k jednání nedostavil, aby nemusel čelit otázkám soudu, nelze jednoznačně dospět k závěru, že by ve vztahu žalobce a žalovaný měl být pouze žalobce tou osobou, jež ponese náklady tohoto řízení. Z hlediska základních zásad, jež jsou imanentní civilnímu spornému procesu, potažmo občanskému právu jako celku, je soud toho názoru, že žalovanému nevzniklo morální právo na náhradu nákladů řízení.

114. Soud uzavírá, že s ohledem na dosavadní letitý vztah mezi žalobcem a žalovaným nelze z hlediska povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení, resp. z hlediska práva na náhradu nákladů řízení, favorizovat či upřednostnit jednoho či druhého.

115. S přihlédnutím k těmto veškerým okolnostem soud výrokem IV. tohoto rozsudku za přiměřeného použití § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o tom, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

116. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.