OSUO 305 C 1/2018-961

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Anderové a přísedících Miroslavy Horáčkové a Dany Malinové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Jméno právního zástupce A, advokátem, ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Adresa právního zástupce ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený Jméno právního zástupce B, advokátem, ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem Adresa právního zástupce ⟪LB:lb_010⟫ za účasti: právnická osoba ⟪LB:lb_011⟫ identifikační číslo IČO ⟪LB:lb_012⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_013⟫ zastoupený Jméno právního zástupce C, advokátem ⟪LB:lb_014⟫ se sídlem Adresa právního zástupce ⟪LB:lb_015⟫ jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného ⟪LB:lb_016⟫ o zaplacení 11.671.185 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 236 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 299 296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Jméno právního zástupce A, advokáta, se sídlem adresa.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení ve výši 354 285 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud rozsudkem ze dne 21. 2. 2019, č. j. 305 C 1/2018 - 139 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 413 831 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývající části žalobu co do částky 257 354 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), a nakonec rozhodl o povinnosti žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně nahradit žalobci k rukám jeho zástupce společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 914 253,70 Kč (výrok III).

2. Okresní soud uvedl v odůvodnění rozsudku, že se žalobce, který provozuje strojírenský závod, domáhal žalobou podanou dne 19. 1. 2018 proti žalovanému, který podniká jako poradce a je členem Komory daňových poradců, náhrady škody ve výši 11 671 185 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení. Tvrdil, že žalovaný poskytoval žalobci na základě mandátní smlouvy ze dne 3. 12. 1996 poradenství v oblasti účetnictví, daní a auditu. Žalobce uplatnil v nákladech společnosti v letech 2007 – 2009 odečitatelné položky za výzkum a vývoj podle § 34 odst. 4, 5 zákona o daních z příjmu, ve znění účinném do 31. 12. 2006. Tento odpočet diskutoval se žalovaným, který pro něj připravil formulář projektu výzkumu a vývoje, kontroloval správnost údajů, vyplnění formulářů schválil a zařadil do účetnictví žalobce. Správce daně shledal při daňové kontrole u žalobce věcné i formální nedostatky u předmětné odpočitatelné položky nákladů výzkumu a vývoje v letech 2007 - 2009, a proto žalobci doměřil daň a daňové příslušenství (daňové penále a úroky z prodlení). Žalobce se podanou žalobou domáhal nahrazení zaplaceného příslušenství daně, a nikoliv doměřené daně, protože se mu nepříznivé rozhodnutí správce daně nepodařilo zvrátit správní žalobou ve správním soudnictví, kasační stížností ani ústavní stížností. Žalovaný své pochybení nesporoval, ale pojišťovna, u které má sjednáno pojištění profesní odpovědnosti za škodu, plnit odmítla.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Podle jeho názoru správce daně neuznal uplatnění odčitatelných položek na výzkum a vývoj v letech 2007 – 2009, protože se nejednalo o projekty výzkumu a vývoje, ale o běžnou výrobní činnost žalobce. Správce daně rovněž zjistil nejasnosti v časových údajích jednotlivých projektů, nesoulad s interní směrnicí žalobce a neoprávněné uplatnění mzdových nákladů. Nebylo rovněž zřejmé, od kterých kontrolních zjištění správce daně je odvozen nárok žalobce na náhradu škody.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného uvedl, že k neuznání nákladů projektů výzkumu a vývoje došlo z toho důvodu, že náklady nesouvisely s vývojem nového výrobku, ale pouze s úpravou výrobku. Formální nedostatky (nedodržení požadavků stanovených v § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmu) lze přičíst k tíži žalovaného, nejednalo se však o hlavní pochybení. Správce daně sice zjistil, že nebyla splněna základní kritéria pro odlišení výzkumu a vývoje od ostatních obdobných činností, nicméně v průběhu soudního přezkumu správnosti správních rozhodnutí se žádný ze soudů z důvodu procesní hospodárnosti nezabýval otázkou, zda jsou předmětné projekty způsobilé k daňovému odpočtu. Žalovaný tak nenese odpovědnost za pochybení žalobce spočívající v tom, že nebyly splněny náležitosti projektů výzkumu a vývoje z hlediska novosti a nejistoty. Žalobce navíc nemusel čekat na dodatečný platový výměr, daň mohl doplatit okamžitě po zjištění nedostatku, čímž by se podstatně snížila výše daňového příslušenství. Nakonec vedlejší účastník na straně žalovaného vznesl námitku promlčení u částek 88 830 Kč a 88 272 Kč, které žalobce zaplatil už v prosinci 2013.

5. Okresní soud vzal z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaný se mandátní smlouvou ze dne 3. 12. 1996 zavázal pro žalobce mj. zajišťovat dohled nad zpracováním předepsané agendy dle zákona o účetnictví a nad dodržováním daňových a dalších souvisejících zákonů. Podle rozhodnutí právnická osoba v adresa ze dne 8. 10. 2012, č.j. Anonymizováno a Anonymizováno v Anonymizováno ze dne 24. 11. 2015, č.j. Anonymizováno, provedl správce daně u žalobce kontrolu, která se mj. zabývala rozsahem a důvodností nákladů vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje ve zdaňovacích obdobích od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2009. Správce daně zvýšil základ daně mj. o odečet nákladů, které měly být podle žalobce vynaloženy při realizaci projektů výzkumu a vývoje. Správce daně vydal dodatečné platební výměry na daň z příjmu právnických osob. Odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům byla zamítnuta. Projekty výzkumu a vývoje podle správce daně nesplňovaly formální ani materiální předpoklady. Žalobce se proti těmto závěrům bránil ve správním soudnictví, nicméně Krajský soud v adresa v rozhodnutích ze dne 30. 1. 2014, č.j. spisová značka a č.j. spisová značka, i Anonymizováno soud v adresa – pobočka v adresa v rozhodnutí ze dne 14. 12. 2016, č.j. spisová značka, dospěl k jednoznačnému závěru o tom, že projekty výzkumu a vývoje nesplňují formální náležitosti dle § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmu, a proto je nadbytečné se zabývat otázkou splnění věcných požadavků. Po podaných kasačních a ústavních stížnostech ke stejným závěrům dospěly i Nejvyšší správní soud a Ústavní soud.

6. Soud prvního stupně měl z dalších rozhodnutí správce daně v souvislosti s doměřením daně z příjmu právnických osob žalobci za období let 2007 – 2009 z titulu neoprávněně uplatněné odčitatelné položky na podporu výzkumu a vývoje za prokázané, že žalobci bylo vyměřeno i daňově příslušenství, konkrétně penále, úrok z doměřené daně a úrok z posečkané daně. Částky uvedené v platebních výměrech byly zaplaceny. Výše škody spočívající v zaplaceném daňovém penále, úroku z prodlení a úroku z posečkání, která souvisela s neoprávněně provedenými odečty na projekty výzkumu a vývoje v letech 2007 – 2009, byla prokázána zprávou finančního úřadu, kterou si vyžádal okresní soud.

7. Okresní soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný poskytoval žalobci daňové poradenství i v záležitostech týkajících se projektů výzkumu a vývoje. Proto si zvyšoval limity pojistného plnění a zvýšené pojistné mu hradil žalobce. Žalovaný vydal pro žalobce k předmětným projektům výzkumu a vývoje stanovisko o tom, že písemné dokumenty jsou formálně v pořádku. Věcnou stránku projektu nepřezkoumával, ale účetní doklady aproboval jako způsobilé pro uplatnění a odečet položky výzkumu a vývoje ze základu daně z příjmu právnických osob žalobce za období let 2007 – 2009. Za tohoto skutkového stavu nebylo podle okresního soudu nutné provádět další dokazování směřující k tomu, zda projekty výzkumu a vývoje splňovaly materiální podmínky.

8. Okresní soud proto uzavřel, že žalovaný porušil podle § 373 a násl. obchodního zákoníku své povinnosti ze závazkového vztahu k žalobci, když vytvořil písemné formuláře projektů výzkumu a vývoje, které nesplňovaly formální náležitosti dané zákonnými požadavky. Mezi vznikem škody a porušením povinnosti ze strany žalovaného je dána příčinná souvislost, neboť za chyby ve formálních předpokladech odpovídá žalovaný. Při porušení povinností žalovaného se již žalobce nemohl domoci uplatnění odečitatelných položek výzkumu a vývoje, i kdyby bylo věcně správné.

9. Pokud jde o námitku promlčení ve vztahu k částkám 88 830 Kč a 88 272 Kč zaplaceným v prosinci 2013, tak ji okresní soud nepovažoval za důvodnou. Promlčecí doba podle obchodního zákoníku, kterým se tato věc podle přechodného ustanovení § 3028 odst. občanského zákoníku řídí, je čtyřletá. Žaloba byla podána dne 19. 1. 2018. Žalobce se ve smyslu ust. § 398 obchodního zákoníku dozvěděl o škodě a o tom, kdo je povinen k náhradě škody, až z rozhodnutí Krajského soudu v adresa ze dne 30. 1. 2014, č.j. spisová značka a č.j. spisová značka, který konstatoval, že nedostatek formálních náležitostí nemůže být zhojen splněním požadavků věcných. Od výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v adresa neuplynuly do doby podání žaloby ještě čtyři roky.

10. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti:

Z veřejné části živnostenského rejstříku a z webové stránky http://www.Anonymizovánocz soud zjistil, že žalovaný má živnostenské oprávnění v předmětu podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence a oceňování majetku pro finanční majetek a obchodní závod, dále působí jako daňový poradce a zároveň je žalovaný auditorem a členem Komory auditorů.

Z mandátní smlouvy ze dne 3.12.1996 soud zjistil, že žalovaný jako mandatář a žalobce jako mandant uzavřeli mandátní smlouvu, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobce zajišťovat dohled při zpracování předepsané agendy dle zákona o účetnictví a ve smyslu Postupů účtování podnikatelských subjektů, jakož i dodržování daňových a dalších souvisejících zákonů, když předmětem smlouvy je kontrola a konzultace účetního deníku, knihy pohledávek a závazků, DPH, vnitropodnikových pravidel a norem a daňových a souvisejících zákonů a předpisů.

Z rozhodnutí právnická osoba v adresa ze dne 8.10.2012 č.j. Anonymizováno, z rozhodnutí právnická osoba v adresa ze dne 8.10.2012 č.j. Anonymizováno a z rozhodnutí Anonymizováno v Anonymizováno ze dne 24.11.2015 č.j. Anonymizováno soud zjistil, že správce daně učinil u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2007 do 31.12.2009 s tím, že se kontrola zabývala rozsahem nákladů vynaložených v daných zdaňovacích obdobích na reklamní a propagační činnosti a rozsahem a důvodností nákladů vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje včetně uplatnění těchto nákladů jako položek odčitatelných od základu daně ve smyslu § 34 zákona o daních z příjmu. Správce daně zvýšil základ daně žalobce o rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou ve smyslu ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmu a o odečet nákladů podle ustanovení § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmu, které měly být podle žalobce vynaloženy při realizaci projektů výzkumu a vývoje. Na základě zpráv o daňových kontrolách správce daně vydal dodatečné platební výměry na daň z příjmu právnických osob. Rozhodnutí Anonymizováno úřadu v adresa za všechna tři zdaňovací období byla odvolacím orgánem potvrzena a odvolání žalobce byla zamítnuta. V řízení před správcem daně i před odvolacím orgánem byly řešeny jak formální nedostatky jednotlivých projektů výzkumu a vývoje, tak nedostatky věcné, tedy nedostatky týkající se toho, zda u uplatněných nákladů na vědu a výzkum se jedná o běžnou výrobní činnost žalobce či takovou činnost, ohledně které lze podle zákona o daních z příjmu uplatnit odečet. Správce daně dospěl k závěru, že projekty výzkumu a vývoje neobsahují náležitosti projektů výzkumu a vývoje specifikované ustanovením § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmu a tak tyto projekty nelze mít za projekty výzkumu a vývoje, a proto u nich nelze uplatnit odečet výzkumu a vývoje. Navíc se nejedná o činnosti ve smyslu ustanovení § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmu a ustanovení § 2 odst. 1 zákona o podpoře výzkumu a vývoje, neboť žalobce zhotovuje formy či nástroje na základě poptávky zákazníka, podle jeho požadavků a specifikací bez významného prvku novosti. Správci daně dospěli také k závěru, že nelze dovozovat, že by se v přezkoumávaném případě jednalo o případ, kdy je podle ustanovení § 95 odst. 1 písm. c) daňového řádu nutné ustanovit znalce z důvodu posouzení otázek, ke kterým nemá správce daně potřebné znalosti.

Z rozhodnutí Anonymizováno soudu v adresa ze dne 30.1.2014 č.j. spisová značka, z rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 30.1.2014 č.j. spisová značka a z rozhodnutí Krajského soudu v adresa – pobočka v adresa ze dne 14.12.2016 č.j. spisová značka soud zjistil, že žalobce podal žalobu, kterou se domáhal soudního přezkumu rozhodnutí odvolacích finančních ředitelství shora označených, jimiž byla žalobci vyměřena daň z příjmu právnických osob za shora uvedená finanční období a současně mu byla uložena povinnost uhradit penále, když žalobci nebyl uznán odečet nákladů jim uplatněných v daňovém přiznání vynaložených při realizaci výzkumu a vývoje v uvedených zdaňovacích obdobích. Krajské soudy se zabývaly otázkou, zda na projekty označené žalobcem jako projekty výzkumu a vývoje lze aplikovat ustanovení § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmu, čili zda byl žalobce oprávněn náklady na tyto projekty odečíst ze základu daně, tedy zda byly splněny věcné požadavky, když ale dovodily, že v prvé řadě musí být splněny formální požadavky dle § 34 odst. 5 citovaného zákona. Podle tohoto ustanovení, pokud nejsou splněny tyto formální požadavky, je již nadbytečné se zabývat otázkou splnění věcných požadavků, tj. zda projekty výzkumu a vývoje skutečně odpovídají materiální definici vývoje a výzkumu v § 2 zákona č. 130/2002 Sb. Krajské soudy sice uvedly, že správce daně se v rámci dokazování zabýval i věcnou stránkou jednotlivých projektů, avšak jeho hodnocení náplně činnosti předmětných projektů nemá žádný vliv na zjištění vztahující se k formálním náležitostem, které naplněny nebyly. Pokud nejsou splněny formální požadavky, pak je bezpředmětné posuzovat, zda projekt výzkumu a vývoje skutečně odpovídá materiální definici výzkumu a vývoje, neboť nárok na odečet nelze přiznat pouze na základě splnění vybraných podmínek uložených zákonem o daních z příjmu. Proto se krajské soudy zabývaly pouze otázkou splnění formálních požadavků a dovodily, že nebyly splněny všechny formální požadavky, tedy náležitosti dané platnou právní úpravou.

Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.8.2014 č.j. spisová značka, z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25.9.2014 č.j. spisová značka soud zjistil, že žalobcem předložené projekty výzkumu a vývoje jsou z hlediska ustanovení § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmu nevyhovující, když absentují podstatné náležitosti, nikoliv pouze formální administrativní informace, a za této situace nebylo třeba přezkoumávat, zda projekty odpovídají materiální definici vývoje a výzkumu, neboť pro nesplnění formálních požadavků je nadbytečné zabývat se věcným posouzením případu. Ke stejným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svých usneseních ze dne 20.1.2015 č.j. II. Anonymizováno a ze dne 11.8.2015 č.j. I. Anonymizováno

Z rozhodnutí Anonymizováno o posečkání úhrady daně z příjmu právnických osob ze dne 13.12.2012 č.j. Anonymizováno z výpisů z účtu žalobce u právnická osoba., z vyrozumění Anonymizováno pro Anonymizováno, Územního pracoviště v adresa, ze dne 19.3.2014 o převedení přeplatku, z rozhodnutí o posečkání úhrady daně Anonymizováno pro Anonymizováno kraj, Územního pracoviště v adresa, ze dne 3.4.2014, z platebního výměru Anonymizováno pro Anonymizováno kraj, Územního pracoviště v adresa na úrok z posečkané částky ze dne 2.2.2014, z rozhodnutí Anonymizováno pro Anonymizováno kraj, Územního pracoviště v adresa, o posečkání úhrady daně ze dne 9.8.2016, z platebního výměru Anonymizováno pro Anonymizováno kraj, Územního pracoviště v adresa, na úrok z posečkané částky ze dne 30.3.2016 a ze zprávy Anonymizováno pro Anonymizováno kraj, Územního pracoviště v adresa, ze dne 12.2.2019 soud zjistil, že žalobci v souvislosti s doměřením daně z příjmu právnických osob za období let 2007-2008-2009 z titulu neoprávněně uplatněné odčitatelné položky na podporu výzkumu a vývoje bylo vyměřeno i daňové příslušenství, a to penále, úrok z doměřené daně a úrok z posečkané daně. Jednotlivé částky uvedené v platebních výměrech byly zaplaceny. Správce daně na dotaz soudu vypočetl procentní podíl položky na podporu výzkumu a vývoje na doměřeném základu daně za příslušné zdaňovací období, neboť doměřená daň za roky 2007 a 2008 nesouvisela pouze s neoprávněným odpočtem na podporu výzkumu a vývoje. Stanovenými procentními podíly byly přepočteny i všechny částky týkající se příslušenství daně za roky 2007 a 2008, tj. penále, úrok z prodlení a úrok z posečkání.

Z přehledu soudu předloženého soud zjistil, že žalobci bylo v souvislosti s neoprávněně uplatněnou odčitatelnou položkou na podporu výzkumu a vývoje vyměřeno penále v roce 2007 ve výši 1.339.958 Kč, v roce 2008 ve výši 745.666 Kč a v roce 2009 ve výši 731.640 Kč. V roce 2009 došlo k prominutí penále v rozsahu částky 548.730 Kč. Úrok z doměřené daně podílející se na neoprávněně uplatněné položce výzkumu a vývoje v roce 2007 činil částku 4.451.783 Kč, v roce 2008 1.843.302 Kč a v roce 2009 2.630.877 Kč. Úrok z posečkané daně (žalobou je uplatňován pouze za roky 2008 a 2009) činil v roce 2008 209.945 Kč, v roce 2009 31.300 Kč, přičemž v roce 2009 došlo k prominutí úroku z posečkané daně ve výši 21.910 Kč, vše opět vztahující se k podílu týkajícího se neoprávněně uplatněné odčitatelné položky na podporu výzkumu a vývoje. Z přehledu úhrad doměřené daně a příslušenství soud zjistil, že veškeré předepsané částky byly žalobcem uhrazeny. Penále k doměřené dani za rok 2007 ve výši 88.830 Kč bylo zaplaceno dne 13.12.2013 a ve výši 88.272 Kč bylo uhrazeno dne 24.12.2013. Ostatní platby byly placeny dne 19.3.2014 a v následujícím období.

Z korespondence mezi žalovaným a vedlejším účastníkem a mezi žalobcem a vedlejším účastníkem soud zjistil, že dne 29.3.2018 žalovaný nahlásil pojistnou událost vedlejšímu účastníkovi s tím, že vedlejšího účastníka zmocňuje k vyřízení škodní události z pojistné smlouvy č. hodnota v souladu se „všeobecnými pojistnými podmínkami pojistitele“. Vyjadřuje se ke vzniku škody s tím, že se případ týká doměření daně z příjmu právnických osob, neboť ze strany žalovaného byla chybně posouzena správnost postupu včetně vypracovaných podkladů k odpočitatelné položce na výzkum a vývoj v rámci daňového poradenství, odvolání nebylo úspěšné, a došlo k porušení povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy chybou žalovaného při provádění daňového poradenství. Z dopisu adresovaného vedlejšímu účastníkovi žalovaným ze dne 30.10.2017 žalovaný potvrzuje, že ze své pozice aproboval znění písemných dokumentů – projektů výzkumu a vývoje z hlediska splnění jejich formálních náležitostí tak, že byly zařazeny do účetnictví žalobce, když žalovaný poskytoval žalobci poradenství i v daňových záležitostech týkajících se projektů výzkumu a vývoje. Z tohoto důvodu si žalovaný zvyšoval limity pojistného plnění a zvýšení pojistného mu hradila společnost žalobce. Žalovaný v rámci své poradenské činnosti vydal stanovisko, kterým žalobce informoval o tom, že písemné dokumenty projektů výzkumu a vývoje jsou formálně v pořádku, což se však později nepotvrdilo, a v důsledku toho došlo k doměření daně. Tyto formální nedostatky (dle tvrzení žalobce obsaženého v dopise vedlejšímu účastníku ze dne 25.10.2017) diskvalifikovaly žalobce z přezkumu věcné stránky jednotlivých projektů. Žalovaný výslovně v dopise ze dne 30.10.2017 uvádí, že odsouhlasil písemné projekty požadované zákonem č. 586/92 Sb. jako projekty výzkumu a vývoje pro roky 2007, 2008 a 2009 a následně je aproboval jako doklady způsobilé pro uplatnění a odečet položky výzkumu a vývoje ze základu daně z příjmu právnických osob společnosti žalobce za roky 2007-2009. Věcnou stránku projektu nepřezkoumával. V důsledku doměření daňové povinnosti a jejího uhrazení byla společnost žalobce nucena uhradit vedle daně také daňové penále a úroky z prodlení. Žalovaný neupozornil žalobce na chybějící formální náležitosti projektů a správnost dokumentů potvrdil přesto, že neobsahovaly veškeré náležitosti podle tehdy platného ustanovení § 34 zákona o daních z příjmu.

Žalobce soudu předložil technickou zprávu projektů výzkumu a vývoje 2007-2008, expertní hodnotící zprávy k jednotlivým projektům, znalecký posudek č. hodnota znalce tituly před jménem jméno FO, posouzení projektů společností právnická osoba a listiny týkající se případu společnosti právnická osoba – ohledně uplatnění odpočitatelné položky výzkumu a vývoje, záznam školení daňových poradců a auditorů (flash disk), navrhl vyslechnout soudního znalce tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, certifikovaného konzultanta v oblasti projektů výzkumu a vývoje, pana jméno FO z firmy právnická osoba, a to k prokázání skutečností, že pokud by projekty výzkumu a vývoje žalobce netrpěly formálními nedostatky zaviněnými žalovaným, byla by odečitatelná položka výzkumu a vývoje uznána jako oprávněná. Žalobce by nebyl povinen platit daňové penále a úroky z prodlení. Také vedlejší účastník navrhl od žalobce vyžádat veškerou technickou a projektovou dokumentaci jednotlivých projektů a poté na základě těchto podkladů vypracovat znalecké posudky ke zjištění, zda tyto projekty splňovaly podmínky projektů vědy a výzkumu. Soud sice konstatoval listiny předložené žalobcem, ovšem pro rozhodnutí ve věci z nich nepoužil žádná skutková zjištění. Dle názoru soudu není zapotřebí provádět dokazování k tomu, zda projekty splňovaly podmínky projektů vědy a výzkumu po materiální stránce, a proto byly návrhy na doplnění dokazování zamítnuty.

11. Po provedeném dokazování tedy soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný je poskytovatelem účetních daňových a auditních služeb pro žalobce a jako takový přímo pro žalobce vytvořil písemné formuláře projektů výzkumu a vývoje a jeho úkolem bylo zajistit jejich formální soulad se zákonnými požadavky daňových předpisů. Tyto projekty v účetnictví žalobce žalovaný schválil a sestavil a potvrdil daňová přiznání žalobce. V průběhu daňových kontrol bylo zjištěno, že žalovaným schválené projekty nesplňují formální náležitosti dané zákonnými požadavky, když finanční orgány zkoumaly i stránku věcnou a dospěly k závěru, že ani z věcného pohledu projekty výzkumu a vývoje nesplňovaly materiální předpoklady. Protože žalobce zejm. s tímto závěrem daňové kontroly nesouhlasil, domáhal se rozhodnutí v rámci správního soudnictví, když správní soudy dospěly k jednoznačnému závěru, že projekty výzkumu a vývoje zařazené do účetnictví žalobce neobsahují veškeré formální náležitosti na ně kladené v ustanovení § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmu a za této situace je zcela nadbytečné zabývat se věcnou stránkou projektů výzkumu a vývoje. Jinak řečeno – v prvé řadě musí být splněny formální požadavky, a pokud nejsou tyto formální požadavky splněny, je nadbytečné se zabývat otázkou splnění věcných požadavků, tj. zda projekty výzkumu a vývoje skutečně odpovídají materiální definici vývoje a výzkumu v § 2 zákona č. 130/2002 Sb.

12. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 373 a násl. obchodního zákoníku, tedy zákona č. 513/1991 Sb. I podle ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Vztah mezi účastníky, z něhož vznikl nárok na náhradu škody, vychází z mandátní smlouvy uzavřené mezi nimi v roce 1996, obě strany do vztahu vstoupily jako podnikatelé a vztah se podle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku řídí právě tímto zákonem. Podle ustanovení § 373 obchodního zákoníku kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Právo na náhradu škody vzniklé porušením obchodních závazků stojí tedy přede vším na třech předpokladech, které musí být splněny vždy a jedná se především o porušení povinností ze závazku, vznik škody a příčinnou souvislost vzniku škody s porušením povinnosti. Jde o logický a nepřetržitý sled příčin a následků, jež nutně vedou od porušení práva k majetkové újmě. V tomto případě bylo beze vší pochybnosti zjištěno (byť žalovaný nesouhlasil se svou účastnickou výpovědí), že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu mezi účastníky, zejm. z jeho vyjádření, kterým uplatňuje pojistnou událost, je zřejmé, že v účetnictví a v daňovém přiznání k dani z příjmu právnických osob žalobce schválil podklady pro projekty výzkumu a vývoje jako odečitatelné položky od základu daně a na rozdíl od správce daně neshledal žádné vady v obsahu těchto písemných dokumentů. Na základě kontroly správce daně došlo k doměření daně a k vyměření daňového příslušenství. V tomto směru lze hovořit o vzniku škody na straně žalobce.

13. Soud zkoumal, zda je v dané věci dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaným a mezi vznikem škody. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2009 sp. zn. spisová značka je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny. Musí jít o přímou (nikoliv zprostředkovanou) příčinu. Také podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2013 o vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem a škodou jde tehdy, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu. Příčinná souvislost je dána tehdy, vznikla-li konkrétní škoda v důsledku určitého protiprávního úkonu škůdce. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, ale může se jednat jen o jednu z příčin, které se podstatně podílí na vzniku škody. Musí jít však o příčinu podstatnou. Příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce je dána i tehdy, kdy existuje uzavřený okruh více příčin vzniku škody, ale všechny příčiny mají v podstatné části souvislost s porušením právní povinnosti škůdce.

14. V této konkrétní věci bylo tedy beze vší pochybnosti zjištěno, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající pro něj z uzavřené mandátní smlouvy, tedy z existujícího závazkového vztahu. Žalobci vznikla škoda zaplacením dodatečně vyměřeného daňového příslušenství a lze dovodit, že tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti na straně žalovaného. Finančními orgány při daňové kontrole sice byla zjištěna a rozebírána dvě pochybení, a to jednak pochybení formální, tak pochybení věcná. Při uplatňování obrany v rámci správního soudnictví však bylo zcela jasně konstatováno, že v prvé řadě musí být naplněny formální předpoklady dané § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmu, a pokud nejsou splněny tyto formální požadavky, je nadbytečné se zabývat otázkou, zda projekty výzkumu a vývoje odpovídají materiální definici vývoje a výzkumu. Za chyby ve formálních předpokladech zcela jistě odpovídá žalovaný, který připravoval pro žalobce formulář projektu výzkumu a vývoje, kontroloval správnost údajů a vyplnění těchto formulářů, schválil zařazení těchto písemných projektů do účetnictví žalobce a také sestavil pro žalobce daňové přiznání. Při porušení těchto jeho povinností se již žalobce nemohl domoci uplatnění odečitatelných položek výzkumu a vývoje z důvodu věcné správnosti. Je zde tedy dána přímá příčinná souvislost mezi porušením povinností žalovaného a vznikem škody. V důsledku porušení povinností žalovaného byla žalobci doměřena daň a daňové příslušenství. V rámci tohoto řízení je uplatňována žalobcem náhrada škody v rozsahu zaplaceného daňového penále, úroku z prodlení a úroku z posečkání. Tyto platby by nemusel platit, nebýt jednání žalovaného. Výše škody, tedy těchto plateb uskutečněných žalobcem byla prokázána zprávou finančního úřadu, který vyčlenil část celkově zaplacených částek žalobcem na daňové příslušenství vztahující se k neoprávněně provedeným odečtům na projekty výzkumu a vývoje. Tyto částky byly žalobcem zaplaceny.

15. Vedlejší účastník a nakonec i žalovaný uplatnili v rámci tohoto řízení námitku promlčení. Tu soud posoudil podle ustanovení § 397 a § 398 obchodního zákoníku. Obchodní zákoník stanoví promlčecí dobu čtyři roky. Žaloba ve věci byla podána dne 19.1.2018. V úvahu by tedy přicházelo promlčení práva na plnění povinnosti týkající se žalobcem zaplacených částek do 18.1.2014. Jedná se o částky ve výši 88.830 Kč uhrazených dne 13.12.2013 a 88.272 Kč uhrazené dne 24.12.2013. Podle § 398 obchodního zákoníku však u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě. Dle názoru soudu se žalovaný o tom, kdo je povinen k náhradě škody, dozvěděl nejdříve z rozhodnutí Krajského soudu v adresa ze dne 30.1.2014, a to č.j. spisová značka a spisová značka, které, byť se v rámci tohoto řízení žalobce snažil prokázat věcnou správnost uplatnění odečitatelné položky na výzkum a vývoj, konstatovaly, že nedostatek formálních náležitostí nemůže být zhojen splněním požadavků věcných a pro nesplnění formálních náležitostí je nadbytečné zabývat se věcným posouzením případu. Teprve z těchto rozhodnutí žalobce zjistil, že pro formální vady se nemůže domoci přezkoumání věcné stránky a že za tyto formální vady, resp. za doměření daňového příslušenství, odpovídá právě žalovaný.

16. Protože bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající pro něj ze závazkového vztahu s žalobcem a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobci škoda spočívající ve vyměřeném a daňovém příslušenství, a to dle zprávy finančního úřadu v celkové výši 11.413.831 Kč, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl, když námitky vedlejšího účastníka a žalovaného týkající se promlčení nejsou důvodné. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Žalobce má také právo na zákonný úrok z prodlení (§ 369 obchodního zákoníku).

17. Žalovaný podal proti výrokům I. a III. rozsudku okresního soudu včas odvolání. Namítal, že okresní soud zcela ignoroval skutková tvrzení žalovaného a jím navržené důkazy. Zejména se žádným způsobem nevypořádal s návrhem žalovaného na provedení důkazu zprávou o daňové kontrole žalobce, která obsahovala kontrolní zjištění správce daně mj. o tom, že příčinou dodatečného vyměření daně byly především věcné nedostatky jednotlivých projektů výzkumu a vývoje. Okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy. Nebylo tak objasněno, jaké byly důvody a výše odpočtů projektů výzkumu a vývoje dle kontrolních zjištění správce daně, což mělo vliv na objasnění závěru, v jakém rozsahu může být dána příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a uplatněnými odpočty. Soud prvního stupně naopak žádal správce daně, aby dopočítal daňové příslušenství za projekty výzkumu a vývoje, aniž měl od žalobce dotvrzeno, v jaké výši byla v jednotlivých letech vůbec doměřena daň v souvislosti s projekty výzkumu a vývoje. Okresní soud pak žalobce nepoučil o povinnosti tvrdit a prokázat jím uváděné částky s ohledem na jejich rozdílnou výši od částek vypočtených správcem daně. Soud neměl k dispozici ani zprávy o daňových kontrolách, ani platební výměry, přestože je žalovaný navrhoval k důkazu. Pokud jde o hodnocení námitky promlčení, tak okresní soud místo žalobce dotvrdil skutečnosti týkající se získání poznatků žalobce o tom, kdo je povinen k náhradě škody, aniž by žalobce něco takového vůbec uváděl. Žalovaný rovněž upozornil na skutečnost, že ve spise není předžalobní upomínka žalobce. Není tak jasné, proč byly žalobci přiznány náklady řízení.

18. Žalovaný v odvolání dále uváděl, že okresní soud z rozhodnutí správce daně učinil nesprávná skutková zjištění. Správce daně v těchto rozhodnutích vytkl žalobci především to, že deklarované činnosti projektů výzkumu a vývoje byly činnostmi spadajícími do běžné podnikatelské činnosti žalobce. Navíc byly uplatněny mzdové náklady, které žalobce nevynaložil. Okresní soud nevysvětlil, proč má za to, že kontrolní zjištění správce daně a z nich vyplývající doměření daně jsou v příčinné souvislosti s pochybeními žalovaného. Žalovaný vždy zdůrazňoval, že za věcnou stránku projektů výzkumu a vývoje neodpovídá. Přitom z rozhodnutí správce daně i odvolacího orgánu je zřejmé, že žalobci byla vytknuta celá řada pochybení věcného charakteru. Žalobce nakonec ani nereagoval na výzvy správce daně k předložení bezvadných formulářů projektů výzkumu a vývoje. Vzniklá škoda je tedy v první řadě v příčinné souvislosti s postupem žalobce. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu při řešení odpovědnosti advokáta za způsobenou škodu, která se použije i při řešení odpovědnosti daňového poradce za škodu, je třeba si jako předběžnou otázku zodpovědět, zda by žalobce se svým tvrzením o věcné způsobilosti projektů výzkumu a vývoje uspěl. Závěry okresního soudu jsou v tomto kontextu obecné a zcela nepřezkoumatelné.

19. Vedlejší účastník k odvolání žalovaného uvedl, že bylo podáno po projednání s vedlejším účastníkem, který s ním souhlasí. Vedlejší účastník a žalovaný nepopírají, že žalovaný prováděl pro žalobce daňové, účetní a auditorské poradenství a že připravil formulář projektu výzkumu a vývoje, který trpěl formálními nedostatky. Vedlejší účastník však především namítá nedostatek příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a vznikem škody. Správce daně dospěl k závěru, že u předmětných projektů nebyly splněny předpoklady „novosti“ a „nejistoty“, a proto nesplňovaly podmínky pro daňový odpočet. Soudy ve správním soudnictví se touto otázkou vůbec nezabývaly. Správní žaloba byla zamítnuta jen z důvodu formálních nedostatků projektů výzkumu a vývoje. Odpovědnost daňového poradce je založena na shodných principech jako odpovědnost advokáta. Přitom z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. Anonymizováno je zřejmé, že samotné pochybení advokáta či daňového poradce neznamená automaticky vznik škody na straně klienta. Okresní soud si proto měl jako předběžnou otázku posoudit, zda by žalobce mohl úspěšně uplatnit právo na daňový odpočet, pokud by nedošlo k pochybení daňového poradce. Žalobce, kterého tíží důkazní břemeno, však nenavrhl žádné důkazy k prokázání této skutečnosti. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, pak vedlejší účastník navrhl žalobu zamítnout. V případě splnění podmínek pro doplnění dokazování navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

20. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že to byl žalovaný, kdo žalobci navrhl využití odpočitatelné položky projektů výzkumu a vývoje a navrhl formulář, který postrádal zákonné formální náležitosti podle ust. § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmu. Žalovaný pak při komunikaci s pojišťovnou uznal svou odpovědnost za škodu. Zprávou finančního úřadu byla prokázána výše škody. Finanční úřad také potvrdil, že žalobce škodu, kterou představovalo daňové příslušenství, uhradil. Se zjištěními okresního soudu o výši škody již žalobce nehodlal v průběhu řízení polemizovat, neboť rozdíl představoval cca 2% žalované částky. Ve vztahu k příčinné souvislosti je nutno uvést, že formálně vadné formuláře projektů výzkumu a vývoje by nebyly v účetnictví žalobce, pokud by je žalovaný neschválil. Pokud by formálně vadné formuláře projektů výzkumu a vývoje v účetnictví žalobce nebyly, tak by žalobce neplatil daň, a tudíž ani penále a daňové příslušenství, které jako škodu po žalovaném požaduje. Škoda tedy nesouvisí s věcnou stránkou předmětných projektů. Žalobce nemohl k výzvě finančního úřadu předložit bezvadné formuláře projektů, protože předložil ty, které měl schválené od žalovaného a které podle žalovaného byly bezvadné. Žalobce nemohl dodatečně vytvářet jakékoliv jiné dokumenty. Žalobce v průběhu daňového řízení předkládal znalecké posudky a odborná posouzení, ale finanční úřad žádný z těchto důkazů neprovedl. Žalobce se snažil o nápravu nesprávných rozhodnutí finančního úřadu, nicméně soudy ve správním soudnictví konstatovaly, že formální nedostatky projektů nelze zpětně zhojit. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, protože dokazování směřující k věcné stránce projektů výzkumu a vývoje je nerozhodné pro posouzení věci samé.

21. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 občanského soudního řádu, dále „o.s.ř.“), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání v jeho mezích (tj. ve výrocích I a III) přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

22. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají. Okresnímu soudu lze pouze vytknout, že se v odůvodnění rozsudku nezabýval důkazními návrhy žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně, které neprovedl. Jde zejména o důkazy označené na jednání okresního soudu dne 21. 2. 2019. Přestože vypořádání se s těmito důkazními návrhy, na rozdíl od odůvodnění neprovedení důkazů navržených žalobcem (srov. odst. 12 odůvodnění napadeného rozsudku), v rozsudku soudu prvního stupně schází, odvolací soud je toho názoru, že ani provedení důkazů zprávami o daňových kontrolách, které žalovaný zejména navrhoval, by nemělo z důvodů níže uvedených vliv na rozhodnutí ve věci samé. Soud prvního stupně pak nepochybil, když si v souladu s ust. § 120 odst. 2 věta první o.s.ř. obstaral od místně příslušného finančního úřadu přehled žalobci doměřené daně z příjmů právnických osob za období let 2007 – 2009 s rozlišením, kolik v jednotlivých obdobích činilo penále, úrok z doměřené daně a úrok z posečkané daně v souvislosti s neoprávněným odpočtem na podporu výzkumu a vývoje, protože doměřená daň v letech 2007 – 2008 nesouvisela pouze s neoprávněným odpočtem na podporu výzkumu a vývoje.

23. Podle § 6 odst. 7 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále „zákon o daňovém poradenství“), daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

24. Okresní soud pochybil, pokud po právní stránce věc posoudil podle ust. § 373 a násl. obchodního zákoníku. Ze shora citovaného ust. § 6 odst. 7 zákona o daňovém poradenství plyne, že odpovědnost žalovaného jako daňového poradce se posoudí právě podle zákona o daňovém poradenství, který obsahuje speciální úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou daňovým poradcem při výkonu jeho činnosti (k tomu srov. např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2371/2008). Je to významné i ve vztahu k liberačním důvodům pro vyloučení odpovědnosti za škodu, které jsou v § 374 obchodního zákoníku upraveny odlišně od § 6 odst. 7 zákona o daňovém poradenství. Podle zákona o daňovém poradenství se daňový poradce může zprostit odpovědnosti v případě, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1020/2006, stane-li se daňové přiznání v důsledku rady daňového poradce vadným, jde o porušení jeho povinnosti, s níž je spojena objektivní odpovědnost za škodu, a to zásadně bez ohledu na zavinění a na charakter či formu poskytnuté rady. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda pochybením při výkonu daňového poradenství. Příčinou škody může být jen ta okolnost, bez níž by ke škodnému následku nedošlo. Ze skutkových zjištění okresního soudu je zřejmé, že žalovaný poskytoval žalobci daňové poradenství i v záležitostech týkajících se projektů výzkumu a vývoje a že vydal pro žalobce k předmětným projektům výzkumu a vývoje stanovisko, že písemné dokumenty jsou formálně v pořádku. V průběhu daňové kontroly, jak bylo dostatečně objasněno provedenými důkazy, tj. zejména rozhodnutími finančních ředitelství i rozsudky soudů ve správním soudnictví, bylo nepochybně zjištěno, že některé projekty výzkumu a vývoje neobsahovaly ani základní identifikační údaje o poplatníkovi, že většina projektů byla schválena až po zahájení jejich řešení a že na všech zadávacích protokolech úkolů výzkumu a vývoje chybělo místo, jméno a příjmení oprávněné osoby, která projekt schválila před zahájením jeho řešení. Proto se soudy ve správním soudnictví v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Afs 60/2014) nezabývaly věcnými závěry správce daně, zda projekty výzkumu a vývoje žalobce skutečně odpovídají jejich materiální definici. Námitka žalovaného a vedlejšího účastníka o nedostatku příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a vzniklou škodou je tak neopodstatněná, protože okresní soud podle § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. vycházel z rozhodnutí soudů ve správním soudnictví o tom, že žalobce z důvodu formálních nedostatků projektů výzkumu a vývoje neoprávněně učinil odpočet nákladů na výzkum a vývoj.

26. Nález Ústavního soudu sp. zn. II. Anonymizováno, kterým ve vyjádření k odvolání argumentuje na podporu svého stanoviska vedlejší účastník na straně žalovaného, přitom míří na skutkově odlišnou věc, kdy škoda měla vzniknout zaplacením penále poté, co daňový poradce vyargumentoval daňovému subjektu určitý právní názor, který později správce daně odmítl, čímž daňovému subjektu vznikla škoda v podobě doměřeného a posléze zaplaceného penále. Ústavní soud v tomto nálezu vyložil, že existuje rozdíl mezi tímto případem, kdy navíc daňový dlužník nevyužil ani opravných prostředků ani správní žaloby, a tím, pokud daňový poradce např. podá za svého klienta daňové přiznání opožděně, s formálními technickými nedostatky apod. Jinými slovy daňový poradce podle citovaného nálezu Ústavního soudu odpovídá právě za škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s formálními nedostatky dokumentů projektů výzkumu a vývoje, které žalovaný vytvořil pro žalobce.

27. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem okresního soudu, byť jej soud prvního stupně učinil na základě jiného právního předpisu, že žalovaný odpovídá za škodu, jejíž výše byla prokázána zprávou finančního úřadu a která žalobci vznikla tím, že zaplatil příslušenství daně související s doměřenou daní v důsledku neoprávněně učiněných odpočtů za projekty výzkumu a vývoje v letech 2007 – 2009.

28. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou vedlejším účastníkem ohledně částek daňového příslušenství ve výši 88 830 Kč a 88 272 Kč, které žalobce zaplatil dne 13. 12. 2013 a 24. 12. 2013, tak odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že tato námitka není důvodná. Podle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 986/2001) vzniká skutečná škoda (snížení majetkového stavu) v okamžiku, kdy je na základě rozhodnutí finančního úřadu zaplaceno vyměřené penále. Čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obchodního zákoníku, který se na vztah žalobce a žalovaného jako podnikatelů použije (§ 261 odst. 1 obchodního zákoníku), počala podle § 398 obchodního zákoníku běžet již zaplacením předmětných částek, kdy již žalobce z rozhodnutí správce daně věděl o formálních nedostatcích dokumentů projektů výzkumu a vývoje, za které odpovídal žalovaný. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak „subjektivní vědomost o osobě odpovědné za škodu, s níž zákon spojuje počátek běhu promlčecí doby, nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody“ (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3334/2018). Promlčecí doba ohledně částky 88 830 Kč začala běžet dne 14. 12. 2013 a skončila dne 13. 12. 2017. Promlčecí doba ohledně částky 88 272 Kč začala běžet dne 25. 12. 2013 a skončila dne 27. 12. 2017 (srov. § 122 odst. 3 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, aplikovaného za použití § 1 odst. 2 obchodního zákoníku a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014). Žalobce podal žalobu u soudu až dne 19. 1. 2018 po uplynutí promlčecích dob. Soud proto podle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku s ohledem na uplatněnou důvodnou námitku promlčení, která není v rozporu s dobrými mravy (institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích a je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje), změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu co do zaplacení částky 177 102 Kč (88 830 + 88 272) s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení zamítl.

29. Odvolací soud pak ve zbývající části odvoláním napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně s ohledem na shora uvedené důvody potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

30. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé napadl žalovaný dovoláním. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

31. V oblasti hmotného práva se tak podle dovolatele stalo při posuzování právních podmínek odpovědnosti daňového poradce za škodu způsobenou klientovi, když soudy obou stupňů nesprávně stanovily předpoklady příčinné souvislosti v případě profesní odpovědnosti daňového poradce za škodu. Odvolací soud sice na rozdíl od soudu prvního stupně správně určil právní předpis, podle něhož je třeba posuzovat odpovědnost daňového poradce za škodu, nicméně správně určenou právní normu nesprávně vyložil.

32. Podle dovolatele z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. II. Anonymizováno, vyplývá, že pro účely hodnocení podmínek profesní odpovědnosti je postavení daňového poradce srovnatelné s postavením advokáta, když podle názoru dovolacího soudu lze závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem advokacie a vznikem škody učinit jen tehdy, že nebýt pochybení advokáta, mohl klient právo úspěšně uplatnit, tedy jen v případě, že toto právo skutečně existovalo. Nejvyšší soud ve své judikatuře ve vztahu k profesní odpovědnosti advokáta i daňového poradce zdůrazňuje, že příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo. Z uvedeného dovolatel dovozuje, že bylo povinností obecných soudů (především soudu prvního stupně) zaměřit dokazování za účelem zjištění, zda nárok žalobkyně na daňový odpočet nákladů na projekty výzkumu a vývoje byl či nebyl po věcné stránce oprávněný, tedy zda předmětné projekty výzkumu a vývoje splňovaly materiální podmínky podle ZDP, či zda šlo pouze o výsledek běžné výrobní činnosti žalobkyně, jak uvedl správce daně a jeho odvolací orgán a jak bylo namítáno z jeho strany i ze strany vedlejší účastnice. Soud prvního stupně ani odvolací soud však tak nepostupovaly a odvolací soud rovněž pochybil, pokud ve shodě se soudem prvního stupně postavil svůj názor o nedůvodnosti jím tvrzeného nedostatku příčinné souvislosti mezi jeho pochybením a vznikem škody na závěru soudů ve správním soudnictví, že žalobkyně z důvodu formálních nedostatků projektů výzkumu a vývoje neoprávněně učinila odpočet nákladů na výzkum a vývoj. Pokud totiž o projekty výzkumu a vývoje splňující materiální podmínky podle ZDP nešlo, není dána ani jeho odpovědnost jako daňového poradce za škodu, jestliže jeho pochybení spočívalo ve zpracování formálně nevyhovujících formulářů. Dovolatel zdůrazňuje, že pro posouzení jeho odpovědnosti jako daňového poradce za škodu není rovněž podstatné, jak rozhodly soudy ve správním soudnictví o žalobě a o kasační stížnosti žalobkyně, neboť tato rozhodnutí nijak neřeší otázku podstatnou pro posouzení jeho profesní odpovědnosti, a to, zda by žalobkyně, nebýt jeho pochybení, měla hmotněprávní nárok na odpočet nákladů na výzkum a vývoj. V důsledku popsaného opomenutí tak podle dovolatele soudy v řízení nezjistily rozhodný skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a jejich rozhodnutí jsou v rozporu s hmotným právem.

33. V druhé části dovolání dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že „se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve vztahu k otázce procesního práva." Namítá, že odvolací soud měl napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle dovolatele odvolací soud přehlédl, že soud prvního stupně své rozhodnutí neprovést jím navržené důkazy k prokázání jeho obranných tvrzení nijak neodůvodnil, takže tu chybí úvaha soudu prvního stupně o důvodech tohoto neprovedení, kterou by odvolací soud mohl přezkoumat a proti které by účastník mohl v odvolání uplatnit námitky. Dále se vymezuje proti názoru odvolacího soudu, že ani provedení důkazů navrženými zprávami o daňových kontrolách by nemělo v souzené věci na rozhodnutí ve věci samé vliv, a to v situaci, kdy soud prvního stupně tyto zprávy neopatřil, ve spisu se nenachází a ze spisu nemohl jejich obsah vůbec zjistit. Přitom provedením důkazu zprávami o daňových kontrolách dovolatel chtěl prokázat své tvrzení, že důvody doměření daně (a daňového penále) se týkaly i celé řady jiných skutečností nesouvisejících s projekty vývoje a výzkumu, například šlo o uplatnění mzdových nákladů zaměstnanců, které podle závěru správce daně nebyly vůbec vynaloženy. Obdobně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nijak nereagoval na opomenutí soudu prvního stupně vypořádat se v rozhodnutí jakkoli s návrhem vedlejší účastnice na provedení důkazu znaleckým posudkem ke zjištění, zda projekty žalobkyně splňovaly podmínky projektů vědy a výzkumu. V důsledku popsaného nesprávného postupu odvolací soud podle dovolatele zatížil řízení tzv. jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

34. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu (včetně závislých výroků) a rovněž tak rozsudek soudu prvního stupně v dotčené části a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

35. Ve vyjádření k dovolání žalobkyně nejprve dovolateli vytýká, že nevymezil řádně „dovolací" důvod tak, aby jej bylo možné podřadit pod některý z „důvodů" podání dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Postrádá vymezení, v čem konkrétně se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu. K věcné stránce věci pak sděluje, že napadené rozhodnutí nijak nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe. Soudy se v nalézacím řízení vypořádaly s námitkami (včetně procesních) dovolatele i vedlejší účastnice. S požadavkem dovolatele na zjištění, zda předmětné projekty výzkumu a vývoje lze za výzkum a vývoj považovat, nesouhlasí, protože jeho pochybení spočívá v něčem jiném. Vytýká mu, že zpracoval daňové přiznání a následný audit na základě účetních dokladů, které nesplňovaly zákonné formální náležitosti projektů výzkumu a vývoje, a navíc se na sestavení těchto dokumentů sám podílel. Jeho pochybení tedy spočívá v tom, že ji na formální nedostatky neupozornil a neučinil nic pro nápravu stavu. Žalobkyně za škodu vůči žalovanému považuje úhradu daňového penále a úroků z prodlení; pokud by bylo zjištěno, že její projekty výzkumu a vývoje byly po věcné stránce v pořádku, byla by součástí škody i doměřená daň samotná. Vzhledem k tomu, že daň jako škodu žalobkyně po žalovaném nenárokuje, bylo by nadbytečné se otázkou věcné stránky projektů zabývat. Z tohoto důvodu lze proto podle žalobkyně převzít závěry soudů, které v rámci řízení o správní žalobě a kasační stížnosti uzavřely, že za stavu, kdy projekty výzkumu a vývoje neobsahovaly veškeré obligatorní zákonné náležitosti, je již nadbytečné zabývat se otázkou naplnění věcné stránky projektů výzkumu a vývoje.

36. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud odmítl dovolání pro nepřípustnost, příp. ho zamítl jako nedůvodné.

37. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017.

38. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a odvolací soud se při řešení otázky příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného jako daňového poradce a vznikem škody na straně žalobkyně, která je předmětem žalobního nároku, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (i Ústavního soudu), a je tedy i důvodné.

39. Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.).

40. Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

41. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případněji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

42. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaný odpovídá žalobkyni za škodu, která jí vznikla zaplacením daňového příslušenství (penále, úroku z doměřené daně a úroku za dobu posečkání s platbou daně) správci daně, které souviselo s doměřenou daní z příjmu právnických osob v důsledku neoprávněně učiněných odpočtů za projekty výzkumu a vývoje v letech 2007 - 2009. Přezkoumat správnost tohoto posouzení znamená vyjít z odlišení dvou různých právních vztahů, a to včetně důsledků, které z odlišnosti obou vztahů vyplývají.

43. V případě veřejnoprávního (správněprávního) vztahu z obsahu spisu vyplývá, že v rámci řízení ukončeného předmětnými rozhodnutími správce daně (včetně odvolacího orgánu) a soudů ve správním soudnictví byla řešena důvodnost odečtu nákladů ze základu daně podle § 34 odst. 4 ZDP (ve znění účinném do 31. 12. 2013) na žalobkyni označené projekty výzkumu a vývoje. Základním východiskem pro řešení této otázky byl nejen zákonný požadavek, aby projekty výzkumu a vývoje odpovídaly materiální definici výzkumu a vývoje, který je uveden v § 2 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů, ale v prvé řadě požadavek na splnění formálních náležitostí podle § 34 odst. 5 ZDP (ve znění účinném do 31. 12. 2013). Za aplikace tohoto ustanovení dospěly správce daně (včetně odvolacího orgánu) i soudy ve správním soudnictví k závěru, že pokud nejsou splněny tyto formální náležitosti, je již nadbytečné se zabývat otázkou splnění věcných požadavků. Uzavřely, že k rozhodnutí o neoprávněnosti odečtu a k doměření daně a daňového příslušenství postačuje nenaplnění jen jednoho z předpokladů, a proto další předpoklady není třeba zkoumat.

44. V rámci soukromoprávního (občanskoprávního) vztahu jde o řešení nároku žalobkyně na náhradu škody vůči žalovanému jako daňovému poradci, který jí poskytl služby v souvislosti s jejími projekty výzkumu a vývoje na základě uzavřené mandátní smlouvy. Jde tedy o nárok z odpovědnosti daňového poradce podle § 6 odst. 7 zákona o daňovém poradenství.

45. Podle § 6 odst. 7 zákona o daňovém poradenství, ve znění účinném do 31. 12. 2010, platí, že daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

46. Odvolací soud sice vyšel při posuzování nároku žalobkyně na náhradu škody (na rozdíl od soudu prvního stupně) z této správné právní normy, nicméně nesprávně ji aplikoval, když zcela přehlédl, že toto ustanovení vymezuje jiné předpoklady, jejichž splnění zákon vyžaduje k tomu, aby byla odpovědnost daňového poradce za škodu dána, než v případě správněprávního vztahu.

47. Nejvyšší soud ve své judikatuře (srov. například rozsudek ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3186/2010, který je - stejně jako i všechna jeho dále uvedená rozhodnutí - veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, a předtím rovněž dovolatelem odkazovaný rozsudek ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1020/2006, který byl následně nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. EL ÚS 913/09, uveřejněným pod číslem 154/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, zrušen pro ústavně nekonformní závěr Nejvyššího soudu o vadnosti daňového přiznání v důsledku rady daňového poradce bez vypořádání se s otázkou, zda a jakou právní povinnost daňový poradce konkrétně porušil) vysvětlil, že odpovědnost za škodu způsobenou daňovým poradcem v souvislosti s výkonem jeho činnosti je odpovědností bez zřetele na zavinění (z tzv. objektivní odpovědnosti), která je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou 1. výkon daňového poradenství, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi výkonem daňového poradenství a vznikem škody. Splnění uvedených předpokladů odpovědnosti za škodu musí být v řízení jednoznačně zjištěno. Důkazní povinnost má v tomto směru poškozený. Daňový poradce se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda pochybením při výkonu daňového poradenství. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo.

48. Na tento výklad, který odpovídá ustálené judikatuře v otázce odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie, jež je v § 24 odst. 1 věty první zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, upravena obdobně (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, cize dne 20.6.2007, sp. zn. 25 Cdo 1515/2007, a z pozdější doby například rozsudek ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3818/2017), navázal Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi (srov. například již cit. rozsudek ze dne 16.12.2008, sp. zn. 25 Cdo 1020/2006, a dále rovněž usnesení ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1656/2010), závěrem, že je povinností daňového poradce poskytnout klientovi takové rady, které jsou v souladu se zákonem a které vedou ke správnému daňovému přiznání; stane-li se proto daňové přiznání v důsledku rady daňového poradce vadným, jde o porušení povinnosti daňového poradce, s níž je spojena objektivní odpovědnost za škodu, a to zásadně bez ohledu na zavinění a na charakter či formu poskytnuté rady.

49. Rovněž Ústavní soud se ve svých právních východiscích v již cit. nálezu ze dne 4.8.2010, sp. zn. II. ÚS 913/09, přihlásil už k dříve deklarovanému závěru (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24.4.2001, sp. zn. II. ÚS 189/01, uveřejněné pod číslem 15/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), podle něhož postavení daňového poradce při výkonu daňového poradenství je obdobné a srovnatelné s postavením advokáta při poskytování právní pomoci. Na základě porovnání právních norem upravujících povinnost a odpovědnost daňového poradce za škodu v souvislosti s výkonem daňového poradenství a povinnost a odpovědnost advokáta za škodu v souvislosti s výkonem advokacie, s výsledkem, že konstrukce povinnosti advokáta při výkonu advokacie je obdobná s povinnostmi daňového poradce při výkonu daňového poradenství a především že je podobná konstrukce odpovědnosti za škodu v souvislosti s výkonem advokacie s konstrukcí odpovědnosti za škodu v souvislosti s výkonem daňového poradenství, Ústavní soud deklaroval, že je nezbytné vztáhnout podmínky odpovědnosti advokáta vyvozené v dosavadní rozhodovací činnosti obecných soudů přiměřeně obdobně na daňové poradce. Konkrétně poukázal na rozsudek ze dne 26. 1.2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004, v němž Nejvyšší soud nepřímo zaujal názor, že při zkoumání podmínek odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie je soud povinen jako předběžnou otázku zkoumat, zda při řádném postupu advokáta by jeho klient se svým nárokem uspěl.

50. To pak bylo výslovně konstatováno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2213/2005 (srov. též již cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1515/2007). Bylo zdůrazněno, že samotné pochybení advokáta neznamená automaticky vznik škody na straně klienta, který je samostatnou podmínkou odpovědnosti. Závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem advokacie a vznikem škody lze učinit jen tehdy, pokud nebýt pochybení advokáta, mohl klient právo úspěšně uplatnit, tedy jen v případě, že toto právo skutečně existovalo. Proto je tedy třeba předběžně zkoumat, zda by při řádném postupu advokáta klient se svým nárokem u soudu uspěl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007, a usnesení téhož soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 72/2009, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2992/2007).

51. Z uvedeného vyplývá, že závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem činnosti daňového poradce (stejně jako advokáta při výkonu advokacie) a vznikem škody lze učinit jen v situaci, že nebýt pochybení daňového poradce (advokáta), mohla osoba, které byly služby daňovým poradcem (advokátem) poskytnuty, právo úspěšně uplatnit. Promítnuto do poměrů souzené věci to znamená, že závěr o příčinné souvislosti mezi zjištěným formálním pochybením žalovaného jako daňového poradce v souvislosti s projekty žalobkyně označenými jako projekty výzkumu a vývoje, a vzniklou škodou na straně žalobkyně, jež je předmětem žalobního nároku, může obstát jen tehdy, že nebýt formálního pochybení žalovaného jako daňového poradce, byl by jinak odpočet nákladů ze základu daně z příjmů právnických osob na projekty označené žalobkyní jako projekty výzkumu a vývoje důvodný a k doměření daně by správcem daně nedošlo.

52. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se však podává, že odvolací soud (a stejně i soud prvního stupně) zkoumání příčinné souvislosti z tohoto pohledu zcela pominul, když se zcela ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, který závěr o příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného jako daňového poradce a vznikem škody založil na rozhodnutí soudů ve správním soudnictví o tom, že žalobkyně z důvodu formálních nedostatků projektů výzkumu a vývoje neoprávněně učinila odpočet nákladů na výzkum a vývoj. Tímto pochybením se odvolací soud odchýlil od shora popsaných judikatomích závěrů dovolacího soudu (i Ústavního soudu) při řešení právní otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, jeho právní posouzení věci je nesprávné a došlo k naplnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.. Proto byl rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v rozsahu částky 11 236 729 Kč s příslušenstvím a výroky o nákladech řízení zrušeny a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

53. Na základě závěrů Nejvyššího soudu ČR žalobce zadal znalecký posudek u znaleckého ústavu právnická osoba adresa ke zpracování znaleckého posudku k prokázání, že uplatněné projekty byly i z hlediska věcné stránky projekty výzkumu a vývoje. Znalecký posudek tohoto ústavu hodnotil 31 projektů žalobce resp. jeho právního předchůdce, když posuzoval technicko-ekonomické aspekty těchto projektů s cílem uplatnění odpočtů nákladů (výdajů) od základu daně z příjmů ve výši nákladů vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje, a to v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2009. Znalecký ústav dospěl k závěru, že činnosti prováděné při realizaci těchto 31 projektů vykazovaly řadu znaků charakteristických pro činnosti vývoje, tedy především znaky charakteristické pro ocenitelný prvek novosti a vyjasňování výzkumné nebo technické nejistoty. Předložené podklady i metoda jejich posouzení umožnily vyslovit jednoznačný závěr, týkající se činností právního předchůdce žalobce realizovaných v rámci uvedených projektů. Znalecký posudek vypracovala znalecká kancelář, kvalifikovaná pro znaleckou činnost v oboru ekonomika, odvětví finanční řízení podniku, oceňování podniku a jeho částí včetně nehmotných aktiv, účetnictví, pojistná matematika, transferové ceny, posouzení a vymezení činnosti výzkumu a vývoje pro účely uplatnění v dotačních programech a uplatnění daňových úlev z technicko-ekonomického hlediska, veřejná podpora, oceňování nemovitých a movitých věcí, jmenovaná rozhodnutím Ministryně spravedlnosti ze dne 1. 2. 2010. Při zpracování posouzení byly podkladem dokumenty dodané žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a to interní směrnice pro realizaci výzkumně-vývojových aktivit a písemně zpracované projekty výzkumu a vývoje. Jednotlivé projekty jsou ve znaleckém posudku popsány, je zde označena a popsána dokumentace jednotlivých projektů s tím, že při vypracování znaleckého posudku bylo využito i rozhovorů s pracovníky žalobce, resp. jeho právního předchůdce provedených v rámci šetření prostřednictvím telekonferencí, při kterých žalobce prezentoval výsledky řešení uvedených projektů a byly použity i metodické zdroje, např. doporučení Rady pro výzkum a vývoj k aplikaci zákona o daních z příjmů nebo Frascati manuál 2015 nebo Oslo manuál 2018. Znalec provedl i místní šetření za účelem získání potřebných technických informací, nahlédnutí do vývojových, výrobních a provozních prostor žalobce, fyzicky kontroloval vyvíjená řešená a ověřoval věrohodnost přítomných osob (např. na základě pracovní pozice). Znalec si vyžádal technické podklady související a prokazující realizaci činností výzkumu a vývoje, případně zachycujících výsledek řešení těchto činností (technické 2D výkresy, výpočetní protokoly, testovací protokoly, 3D simulaci a jiné). U jednotlivých projektů ve znaleckém posudku byly popsány cíle projektu a vývojová činnost a výsledek takové činnosti žalobce. Znalec zjistil přítomnost ocenitelných prvků novosti obsaženého v činnostech při řešení projektů, které jsou pro každou danou formu jedinečné a ve vztahu k dané konkrétní formě je nelze jen tak srovnávat či poměřovat mezi sebou s tím, že u každého projektu, popsaného v posudku byl vyvinut nový nástroj (forma) a technologický postup (za použití nového nástroje) pro efektivní výrobu plastového dílu s vysokými požadavky na kvalitu. Pro všechny žalobcem vyvíjené kovové díly v rámci posuzovaného období lze specifikovat společné znaky novosti, které jsou pro každý daný nástroj jedinečné. Jedná se o nové poznatky a dovednosti, získané pro vývoj nových střihacích, tvářecích a postupových nástrojů a postupů pro výrobu kovových dílů v oblasti technologie výroby nástrojů. V rámci každého projektu byl vyvinut nový nástroj (nebo dvojice nástrojů) a technologický postup (za použití nového nástroje nebo nových nástrojů) pro efektivní výrobu kovového dílu s vysokými požadavky na kvalitu. Charakteristické znaky poukazující na přítomnost ocenitelného prvku novosti jsou ve znaleckém posudku samostatně popsány.

54. Na základě námitek ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka soud přistoupil k výslechu zpracovatelů tohoto posudku, a to jméno FO a jméno FO. Oba zpracovatelé uvedli, že na závěrech znaleckého posudku trvají. Posuzovali jednotlivé v posudku uvedené projekty výzkumu a vývoje. Od žalobce obdrželi podklady, které roztřídili a vycházeli z těch, které považovali za ztěžejní pro znalecké posouzení a učinění závěrů. Podklady byly popsány ve znaleckém posudku. Veškerá komunikace probíhala elektronicky. Stejným způsobem obdrželi zpracovatelé posudku projekty výzkumu a vývoje, neboť se tak dělo v době druhé vlny Covidu. Také místní šetření bylo formou online nebo telekonferencí. Pokud byla zpracovatelům posudku předložena zpráva o daňové kontrole týkající se projektu č. hodnota, zpracovatelé posudku k tomu uvádějí, že tato daňová kontrola vychází z úvahy, že pokud daný výrobek již jednou existoval, jakýkoliv jiný tomu podobný výrobek již není vývojem. Činnost žalobce vycházela z toho, že zákazník žalobce definoval požadavky na dodání nástroje, který má zajistit vyrobitelnost výrobku, tedy definoval, co má žalobce dodat, nikoliv jak žalobce navrhne samotné řešení. Podkladem pro vypracování posudku byly technické výkresy a technologické postupy ve velkém objemu. Byly posuzovány technické skutečnosti u každého projektu, bylo identifikováno jaké konstrukční a technologické řešení bylo použito, jaké provozní, užitné a funkční vlastnosti byly na výrobku dosaženy a na základě těchto technických skutečností znalec dospěl k závěru, že jsou zde charakteristické znaky pro provádění činnosti výzkumu a vývoje. Dle zpracovatelů posudku lze činnost žalobce posoudit jako experimentální vývoj. Zpracovatelé posudku podklady posuzovali technicky, nikoliv zda splňují náležitosti daňových podkladů. Při posuzování novosti a jedinečnosti vycházeli z metodického pokynu Ministerstva financí a posuzovali novost na úrovni zadavatele. Informovali se u žalobce, zda podobné či jiné projekty prováděl a hledali novost daného řešení. Vycházeli z úvahy, že by žalobce nedělal vývoj v případě, že by již řešení bylo známo a takovou zakázku by zadal přímo do výroby. Ani zákazník by v takovém případě nehradil zvýšené náklady za vývoj v případě, že by věděl, že již řešení jednou zaplatil. Při posuzování zpracovatelé posudku nezjišťovali, zda nějaký výrobek byl homologován, neboť pro posouzení prvku novosti a nejistoty to není rozhodující.

55. Na základě námitek žalovaného a vedlejšího účastníka soud vyžádal od znalecké kanceláře shora uvedené veškeré podklady, které měla k dispozici pro vypracování znaleckého posudku a ve věci ustanovil tituly před jménem jméno FO, znalce z oboru Technické obory – posouzení a vymezení činnost výzkumu a vývoje pro účely uplatnění podpor podnikání, a to k přezkoumání projektů předchůdce žalobce z let 2007 – 2009 (237 projektů) a určení, zda činnosti vykonávané v rámci konkrétního projektu splňují podmínky projektů výzkumu a vývoje po věcné stránce, tj. zda existuje přítomnost ocenitelného prvku novosti nebo vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty, vůči kterému neměli účastníci tohoto řízení žádné námitky. Znalec ve svém posudku doručeném soudu 16. 8. 2023 vypočetl podklady, ze kterých vycházel (zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, Nařízení komise (ES) č. 70/2001, Nařízení komise (EU) č. 651/2014, zákon o daních z příjmů, pokyn č. D-288 Ministerstva finanční k jednotnému postupu při uplatňování ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů, vymezení výzkumu a vývoje pro účely zákona atd.) a popsal také dokumenty, které získal jednak ze spisu sp. zn. 305 C 1/2018 Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (např. zpráva o daňové kontrole za zdaňovací období 2007 a 2008 Finančního úřadu v adresa č. j. Anonymizováno nebo znalecký posudek znalecké kanceláře právnická osoba) i dokumenty a projekty společnosti žalobce (směrnice žalobce č. 19 o evidenci výdajů vynaložených na výzkum a vývoj s platností od 1. 1. 2005, znalecký posudek na posouzení dílů Anonymizováno zpracovaný znalcem tituly před jménem jméno FO, expertní hodnotící zprávy 7ks, které zpracoval tituly před jménem jméno FO, elektronické kopie projektů – zakázek, uplatněných k daňovým odpočtům a elektronickou dokumentaci k 237 projektům). Znalec ve svém znaleckém posudku popisuje, jaké byly výzkumné a vývojové cíle společnosti žalobce v rámci jednotlivých zakázek a jaké jsou dosažené cíle prostřednictvím průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje v posuzovaných projektech a zda byly stanoveny a naplněny. Znalec dospěl k závěru, že u všech 237 posuzovaných projektů musela být překonána výzkumná nejistota a byl dosažen prvek ocenitelné novosti, který je v daném projektu prezentován prototypem funkčního výrobku a prototypem či funkčním vzorkem nástroje výrobního prostředku k realizaci následné sériové výroby výrobku dle dosaženého prototypu. V projektech byly dosaženy výsledky druhu výsledku výzkumu prototyp, případě funkční vzorek. Došlo též k dosažení výsledku ověřená technologie. Ve svém závěru znalec konstatuje, že přítomnost ocenitelného prvku novosti se vyskytuje u všech projektů, neboť vždy bylo dosaženo výstupů výzkumu dle klasifikace RVVI (Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace) typu prototyp (výrobku), funkční vzorek (nástroje) a ověřené technologie (výsledek testování a následné hromadné (sériové) výroby. Ocenitelná novost je doložena i skutečností, že zákazník každého jednotlivého projektu byl ochoten za nové výsledky platit a tak výsledky projektů byly v běžném obchodním styku komercializovány. U jednotlivých projektů došlo k vyjasnění výzkumné a technické nejistoty. Došlo ke změně technické připravenosti výrobku v procesu zahájení projektu do doby ukončení projektu. Vždy bylo dosaženo dle Metodiky užívané v evropské úrovni minimálně stupně TRL5 (což vyjadřuje, že je technologie ověřena v relevantním prostředí, v tomto případě v průmyslově relevantním prostředí). U jednotlivých projektů míra nejistoty byla rozdílná, k tomu znalec využil hodnocení dle Metodiky profesora Valenty, kterou blíže v posudku popisuje. Dospěl k závěru, že u 111 projektů byla překonána výzkumná nejistota v té míře, že průmyslových výzkumem bylo dosaženo významných konstrukčních změn výrobků, nástrojů i výrobní technologie, a to až v rozsahu tzv. diskontinuální inovace. To, že byl prvek výzkumné nejistoty obsažen je doloženo projektovou přípravou, včetně implementace nových simulačních nástrojů, výrobou nástrojů, v praxi je testovat a opakovaně i hotové nástroje upravovat tak, aby bylo dosaženo parametrů prototypu, které si zákazník zadal nebo které s ním po testování byly odsouhlaseny. Výzkumná nejistota je i u dalších projektů, ale je ve značné míře eliminována rutinními postupy a zkušenostmi z předcházejících zakázek.

56. Vzhledem k námitkám žalovaného a vedlejšího účastníka soud přistoupil i k výslechu znalce tituly před jménem jméno FO, který setrval na svých závěrech. Vyjádřil se také ke své specializaci, uvedl, že působil v orgánech, které zaváděly posouzení záležitostí – posuzování výsledků výzkumu pro účely podpory, spolupracuje s členy vlády pro výzkum a zúčastňoval se seminářů při zavádění Metodického pokynu 288, byl členem Volebního sboru předsedy Krajského soudu adresa pana Anonymizováno a jeho nástupce a dělal i examinátora znalců v tomto oboru. Pro vypracování znaleckého posudku měl k dispozici podklady, které jsou v posudku popsány, a ty mu umožnili zpracovat znalecký posudek v uvedeném rozsahu. Všechny projekty zařadil a přiřadil jim řád inovace. Podklady, které měl k dispozici mu pro znalecké posouzení stačily. Vždy našel doklad o tom, že a jaký cíl byl zadán a že byla překonána výzkumná nejistota, tato činnost bývala ukončena prototypem, funkčním vzorkem, ověřenou technologií a na základě toho bývala zadávána výroba a výrobu někdy zajišťoval i žalobce. Projekty dělil podle Metodiky profesora Anonymizováno, který dělí inovaci do devíti řádů. Do znaleckého posudku vždy zařadil snímek případně část výkresové dokumentace, fotografie nebo prezentace, který dokumentuje příslušnou úroveň a pouze v jednom případě žádný takový doklad nedohledal. Vždy však našel doklad o tom, že cíl byl zadán a byla překonána výzkumná nejistota. U projektu 129 došlo k chybě v tom, že se nejedná o transparentní materiál umožňující průchod světla, jedná se o pojistnou skříňku. U projektu č. hodnota na straně 94 je chyba, nejedná se formu na zpracování termoplastů, ale má to k ní velmi blízko. na svých závěrech však znalec přesto setrval. Dle něj se jedná o formální pochybení v popisech. Někdy mu vypadlo slovo sériová. Znalec uvedl, že nyní již Metodika tituly před jménem jméno FO není preferována, ale on hodnotil dané projekty i podle nové metodiky, technologické připravenosti a všechny projekty uspěly v relevantním průmyslovém prostředí.

57. Žalovaný soudu předložil odborné vyjádření Vysokého učení technického v Brně, Ústavu soudního inženýrství č. Anonymizováno, ke znaleckému posudku vypracovanému tituly před jménem jméno FO. Z něj soud zjistil, že jeho úkolem bylo přezkoumání závěrů znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, a to zejména z hlediska závěrů znalce o přítomnosti ocenitelného prvku novosti a vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty u jednotlivých projektů. Odborné vyjádření obsahuje přehled zakázek a závěr, že z celkového přehledu zakázek je zřejmé, že některé dílčí zakázky se navzájem prolínají nebo na sebe navazují. Doložená dokumentace k jednotlivým zakázkám je velmi různorodá, není sjednocená, neobsahuje typově ani obsahově shodné soubory, což by u dokumentace k výzkumným projektům bylo možné očekávat. V řadě případů dostupná dokumentace obsahuje jediný soubor či nižší jednotky souborů, z jejichž obsahu popis novosti či překonané technické nejistoty není zřejmý. Dle odborného vyjádření, pokud by mělo být v konkrétním případě dovozováno, že se jednalo o výzkum, vývoj či inovaci, musela by k činnostem s tím souvisejícím existovat ještě další dokumentace, obsahující např. evidenci ověřovacích experimentů, výsledky měření, včetně popisu identifikovaných problémů a podstata inovací či novosti by v ní měla být též jasně popsána. Z obsahu dokumentace, kterou měli znalci k dispozici takové skutečnosti nevyplývají. Odborné vyjádření dospělo k závěru, že z dostupných podkladů nevyplývá, v čem konkrétně u jednotlivých zakázek spočívala novost či technická nejistota, kterou bylo nutné odstranit, což nevyplynulo ani ze znaleckého posudku znaleckého ústavu ani z posudku jméno FO, který ji technicky – technologicky u jednotlivých zakázek nepopsal a použil obecné formulace. V případě veškerých nástrojů pro dílce z kovu lze konstatovat, že navržené nástroje, byť se v řadě případů jednalo o komplikované konstrukce nepřinášeli žádné nové způsoby tváření a pro jejich návrh byly využity v té době známé technologické postupy. Přítomnosti ocenitelného prvku novosti a vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty u těchto zakázek z technického hlediska nebyly ze strany společnosti žalobce popsány ani doloženy. Novost, kterou znalec jméno FO spatřuje ve změně a optimalizaci designu dílce je rovněž minimálně sporná, neboť úpravy dodaných tvarových návrhů dílců je nutné posuzovat především v kontextu otázky prověření jejich vyrobitelnosti, kterou zákazník obvykle nerealizuje. V případě nástrojů pro dílce obsahující plast by teoreticky novost či výzkumnou nejistotu bylo možné dovozovat u zakázek, u kterých byly např. též prováděny výpočtové simulace vstřikování, z dokumentace těchto zakázek by však musely vyplývat skutečnosti, které by svědčily o dosažené konkrétní novosti či překonání výzkumné nejistoty. Dokumentace by musela obsahovat popis podstaty řešení, z dokladů by měl být zřejmý např. též významně širší rozsah použití výpočtového modelování než u běžných zakázek, u kterých nebyl aplikován daňový odpočet. Doložení takového širšího než obvyklého rozsahu prováděných činností však z dostupné dokumentace nevyplývá. Po metodické stránce znaleckému posudku dle odborného vyjádření lze vytknout absenci konkrétního technického popisu jím uváděné novosti či překonání identifikované technické nejistoty. Z formálního hlediska je posudek také problematický, když znalec např. uvádí údaje, které jsou v rozporu s použitými materiály dílců a typy dosažených výsledků. Znalec nevyužívá všech podkladů, které měl k dispozici.

58. Vzhledem k tomu, že dle názoru žalovaného znalecký posudek tituly před jménem jméno FO trpí shora uvedenými vadami, nelze při rozhodování soudu z něj vycházet, a proto žalovaný navrhuje ustanovit k podání znaleckého posudku vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k podání nového znaleckého posudku.

59. Z účastnického výsledku jméno FO soud zjistil, že měl možnost se seznámit s odborným vyjádřením předloženým stranou žalovanou, kde byla zdůrazněna např. zakázka č. hodnota, u které odborné vyjádření dospívá k závěru, že je problematické nalezení odstranění technologické nejistoty. Konkrétně u této zakázky však existují technologické listy, ze kterých jsou zřejmé postupy, které firma musela udělat a jasně dokazují, jakým vývojem musela zakázka projít. Jsou zde prezentace, které ukazují, že bylo potřeba změnit tvar dílu, muselo tedy dojít nejen k odstranění technické nejistoty, ale zároveň k nalezení technické novosti. Vyhotovovatel tohoto dokumentu tvrdí ve spoustě příkladů, že se jedná o rutinní záležitost. V této zakázce je přiložena historie vývoje zakázky, kdy ke konečnému předání došlo za dva roky od doby objednání. Pokud zhotovitel odborného vyjádření uvádí, že technologie tváření a stříhání je známá, je skutečností, že byla v této době známá, ovšem to, co nyní můžeme sledovat na internetu, před 20 lety nebylo, každá firma měla podepsanou dohodu o mlčenlivosti, a tudíž výsledky svého bádání nemohla zveřejňovat. Pokud se odborné vyjádření opírá o závěry finančního úřadu, opírá se o závěry někoho, kdo není odborníkem v dané problematice. Co se týče metody pro vypracování odborného vyjádření, žalobci bylo vytýkáno, že znalecký posudek jím vybraného ústavu hodnotí jen pár zakázek, ale v odborném vyjádření je jich hodnoceno ještě méně. Znalecký posudek znalce jméno FO, vychází z Metodiky, která byla poplatná v té době, tedy v letech 2007–2009. Výzkum a vývoj v současné době vychází z jiných technologií, které nebyly známy v té době ve firmě žalobce. Díky zakázkám, které jsou posuzovány, se firma žalobce stala jednou z nejrespektovanějších firem v České republice. Firma žalobce působila z 90 % na automobilovém trhu. Zákazníci k žalobci chodili proto, že věřili, že dokážou vyrobit díly, které byly zařazeny do projektu výzkumu a vývoje. Firma žalobce se stala jednou z průkopnických firem pro výrobu těchto dílů. Vlastnila spoustu zařízení, které jí dopomohli k výpočtovým simulacím a k výrobě jednotlivých dílů. Firma žalobce vykonávala rutinní zakázky, které nebyly předmětem výzkumu a vývoje a dále zakázky nové, kdy obdržela od zákazníků výkres dílů nebo podsestavy, které nenesly jasné znaky, jak produkt vyrábět. Dělala se simulace, vzorky, tak, aby to vyhovovalo zadání zákazníka od zadání do výroby a jednalo se o cestu pokus, omyl. Bylo dohledáváno v technologii, materiálech, tvarech. Znalec při zpracování znaleckého posudku realizoval místní šetření, aby viděl některé díly na místě, vzorky si nafotil, některé viděl fyzicky, studoval výkresovou dokumentaci nástrojů. Metoda, kterou použil byla poplatná době před 20 lety. O místním šetření se nečinily žádné žádné záznamy.

60. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný v rozhodném období byl poskytovatelem účetních, daňových a auditních služeb pro žalobce, resp. právního předchůdce žalobce a jako takový přímo pro právního předchůdce žalobce vytvořil písemné formuláře projektů výzkumu a vývoje a jeho úkolem bylo zajistit jejich formální soulad se zákonnými požadavky daňových předpisů. Tyto projekty v účetnictví žalobce žalovaný schválil a sestavil a potvrdil daňová přiznání žalobce. V průběhu daňových kontrol bylo zjištěno, že žalovaným schválené projekty nesplňují formální náležitosti dané zákonnými požadavky a i správní soudy dospěly k závěru, že projekty výzkumu a vývoje zařazené do účetnictví žalobce neobsahují veškeré formální náležistoti na ně kladené v ustanovení § 34 odst. 5 zákona o daních z příjmů a za této situace je nadbytečné zabývat se věcnou stránkou projektů výzkumu a vývoje. V důsledku nesplnění formálních náležitostí bylo právnímu předchůdci žalobce vyměřeno penále, úrok z doměřené daně a úrok z posečkané daně, a to v souvislosti s neoprávněným odpočtem na podporu výzkumu a vývoje, když v části nároku ohledně částky 88 830 Kč a 88 272 Kč byla žaloba zamítnuta z důvodu odvolacím soudem posouzené námitky promlčení. Na daňovém příslušenství tedy bylo žalobcem resp. jeho právním předchůdcem uhrazeno 11 236 720 Kč ( + částky, o kterých již bylo rozhodnuto).

61. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře právnická osoba ve spojení se znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO bylo soudem zjištěno, že výdaje, které byly uplatněny právním předchůdcem žalobce pro účely daňové jako výdaje na výzkum a vývoj, byly vynaloženy při realizaci projektů výzkumu a vývoje, když znalci byla zjištěna přítomnost ocenitelného prvku novosti a vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty, a to u všech projektů. Jak znalecký posudek zpracovaný společností právnická osoba, tak znalecký posudek zpracovaný tituly před jménem jméno FO mají charakter znaleckých posudků. V obou případech znalci dospívají k závěrům o přítomnosti prvků výzkumu a vývoje v projektech žalobce. Jejich závěry jsou podloženy, vysvětlili postup, kterým ke svým závěrům dospěli. Vyjádřili se k podkladům, které měli k dispozici a jejich závěry byly vysvětleny při výsleších znalců v průběhu řízení. Pokud se žalovaná strana snaží svým odborným vyjádřením shodné závěry znalců zpochybnit, lze poukázat na to, že odborné vyjádření vybírá pro hodnocení znalecké činnosti předešlých znalců pouze výběr projektů (celkem 4), u kterých popisuje průběh projektu. Zpracovatel odborného vyjádření se jednotlivými projekty detailněji nezabýval, a proto soud k závěrům tohoto odborného vyjádření nepřihlížel. Zároveň byl zamítnut návrh žalovaného a vedlejšího účastníka na vypracování nového znaleckého posudku, případně návrh na výslech zpracovatelů odborného vyjádření, neboť znalecký posudek tituly před jménem jméno FO není v řízení osamoceným důkazem, je podporován i předešlým znaleckým posudkem znaleckou kanceláří právnická osoba a také posudky tituly před jménem adresa a dalšími dokumenty, které zmiňuje znalec jméno FO ve svém znaleckém posudku. Samotná skutečnost, že závěry znaleckého posudku jsou pro žalovaného nepříznivé, nemůže vést ke zpochybnění odborných skutkových závěrů a znaleckých posudků vypracovaných znalci z příslušného oboru zapsanými v seznamu znalců z příslušných krajských soudů. Namítal-li žalovaný nedostatečné zodpovězení znalci položených otázek, tyto nedostatky byly napraveny výslechy znalců. Sou považuje podané znalecké posudky, jak znaleckou kanceláří, tak znalcem jméno FO, za řádné, odpovídající na zadané otázky, na základě dostatečně odůvodněných vstupů a odborných úvah znalců.

62. Po právní stránce soud tuto věc posoudil podle ustanovení § 6 odst. 7 zákona o daňovém poradenství, ve znění účinném do 31. 12. 2010. Podle tohoto ustanovení platí, že daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud jí způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře vysvětlil, že odpovědnost za škodu způsobenou daňovým poradcem v souvislosti s výkonem jeho činnosti je odpovědností bez zřetele na zavinění (z tzv. objektivní odpovědnosti), která je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou 1. výkon daňového poradenství, 2. vznik škody, 3. příčinná souvislost mezi výkonem daňového poradenství a vznikem škody. Splnění těchto předpokladů musí být v řízení zjištěno a důkazní povinnost má v tomto směru poškozený. Samotné pochybení daňového poradce však neznamená automaticky vznik škody na straně klienta. Závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem daňového poradenství a vznikem škody lze učinit jen tehdy, pokud nebýt pochybení daňového poradce, mohl klient právo úspěšně uplatnit, tedy jen v případě, že toto právo skutečně existovalo. Proto je třeba předběžně zkoumat, zda by při řádném postupu daňového poradce klient se svým nárokem u soudu uspěl. Závěr o příčinné souvislosti mezi zjištěným formálním pochybením žalovaného jako daňového poradce v souvislosti s projekty žalobkyně označenými jako projekty výzkumu a vývoje a vzniklou škodou na straně žalobkyně, jež je předmětem žalobního nároku, tedy může obstát jen tehdy, nebýt formálního pochybení žalovaného jako daňového poradce, byl by jinak odpočet nákladů ze základu daně z příjmu právnických osob na projekty označené žalobkyní jako projekty výzkumu a vývoje důvodný, a k doměření daně by správcem daně nedošlo.

63. Podle ustanovení § 34 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve zněních do 31. 3. 2012, od základu daně lze odečíst 100 % výdajů (nákladů), které poplatník vynaložil v daném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, při realizaci projektů výzkumu a vývoje, které mají podobu experimentálních či teoretických prací, projekčních či konstrukčních prací, výpočtů, návrhů technologií, výroby funkčního vzorku či prototypu produktu nebo jeho části a na certifikaci výsledku dosažených prostřednictvím projektů výzkumu a vývoje. Základním kritériem pro odlišení výzkumu a vývoje od ostatních (příbuzných činností) je přítomnost ocenitelného prvku novosti a vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty. Soud v této věci dospěl k závěru, že náklady, které žalobce ve zdaňovacím období let 2007-2009 uplatnil jako odčitatelné položky na podporu výzkumu a vývoje, byly náklady spojenými s realizací projektů výzkumu a vývoje, když ze znaleckého dokazování lze dospět k závěru, že u všech posuzovaných projektů existuje prvek novosti nebo vyjasňování technické nejistoty.

64. Lze tedy dospět k závěru, že mezi zjištěným formálním pochybením žalovaného jako daňového poradce v souvislosti s projekty žalobce označenými jako projekty výzkumu a vývoje a vzniklou škodou na straně žalobce – zaplaceným daňovým příslušenstvím, existuje příčinná souvislosti, neboť nebýt formálního pochybení žalovaného jako daňového poradce, byl by odpočet nákladů ze základů daně z příjmů právnických osob na projekty označené žalobcem jako projekty výzkumu a vývoje důvodný a k doměření daně by správcem daně nedošlo. Jsou tedy splněny všechny předpoklady odpovědnosti daňového poradce – žalovaného za škodu v souvislosti s výkonem jeho činnosti, a to výkon daňového poradenství, vznik škody – zaplacené daňové příslušenství a příčinná souvislost mezi výkonem daňového poradenství a vznikem škody. V tomto směru žalobce unesl důkazní břemeno a žalobě bylo tedy zcela ohledně doposud nerozhodnuté částky vyhověno.

65. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady přiznané již rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 2. 2019 ve výši 914 253,70 Kč (5 úkonů právní služby po 48 980 Kč, 1 x 24 490 Kč za předžalobní výzvu k plnění, 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, cestovné ve výši 2 110,60 Kč a 21% DPH ve výši 57 393,10 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 583 560 Kč), dále náklady odvolacího řízení přiznané rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 6. 11. 2019 (odměna za 2 úkony právní služby 2 x 48 900 Kč, 2 x 300 Kč paušální náhrada, cestovné ve výši 1 498,60 Kč a 21% DPH ve výši 20 978,70 Kč), dále za vyjádření k dovolání odměna ve výši 48 980 Kč a paušální náhrada 300 Kč podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále odměna zástupce žalobce za zastupování u jednání 3. 3. 2022 trvajícím přes 2 hodiny, tj. 2 x 48 980 Kč a 2 x paušální náhrada 300 Kč, cestovné z adresa a zpět (347 km osobním vozem při průměrné spotřebě 5,9 litrů na 100 km a ceně motorové nafty 34,40 Kč) ve výši 2 508 Kč, náhrada ztráty času za 8 půl hodin ve výši 800 Kč, za vyjádření z 20. 10. 2023, za sdělení ze dne 14. 2. 2024, za zastupování u jednání 25. 4. 2024 při jednání trvajícímu déle než dvě hodiny – 4 x 48 980 Kč a 4 x 300 Kč paušální náhrada, cestovné z adresa a zpět (347 km, průměrná spotřeba vozidla 5,9 litrů na 100 km, cena motorové nafty 38,70 Kč) ve výši 2 735 Kč, náhrada ztráty času za 8 půl hodin 800 Kč, dále za vyjádření 4. 11. 2024 a zastupování u jednání 25. 4. 2024 2 x 48 980 Kč a 2 x 300 Kč paušální náahrada, cestovné z adresa a zpět (347 km, průměrná spotřeba vozidla 5,9 litrů na 100 km, cena motorové nafty 38,70 Kč) ve výši 2 735 Kč a náhrada ztráty času za 8 půl hodin 800 Kč, k tomu 21% DPH dle § 137 o. s. ř. ve výši 105 667 Kč, záloha na znalecký posudek jméno FO 000 Kč a náklady na znalecký posudek právnická osoba ve výši 595 320 Kč (doloženo fakturou), tedy náklady celkem ve výši 2 299 296 Kč.

66. Výrok o povinnosti žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně o povinnosti nahradit České republice náklady řízení je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát platil náklady znalečného znalecké kanceláří právnická osoba ve výši 6 523 Kč, dále znalci jméno FO ve výši 320 372 Kč a za jeho výslech dále znalečné ve výši 27 390 Kč, celkové náklady státu tedy činí 354 285 Kč a podle výsledku řízení byla uložena povinnost zaplatit tyto náklady žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně (jejich solidarita vyplývá z ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř.).

67. Lhůtu k plnění ve výrocích I. až III. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady řízení žalobce jsou žalovaný a vedlejší účastník povinni nahradit žalobci podle ustanovení § 149 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu písemného vyhotovení, trojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.