OSUO 17 C 91/2025-30

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno právního zástupce ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa právního zástupce ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno právního zástupce ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa právního zástupce ⟪LB:lb_010⟫ o 36 383 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 36 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 383 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 19 033 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 36 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky jako náhrady pojistitele za vyplacené plnění, neboť zaměstnanec žalovaného bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, která se stala dne 7. 11. 2023 v 14:10 hodin v adresa, kdy zaměstnanec žalovaného jméno FO jako řidič autobusu tov. zn. Anonymizováno, RZ: SPZ (dále jen „autobus“) při řízení nesledoval situaci v provozu a při odbočování narazil pravou zadní částí vozidla do levé přední části zaparkovaného osobního motorového vozidla poškozené adresa (dále jen „poškozená“) tov. zn. jméno FO jméno FO RZ: SPZ (dále jen „automobil“). Žalobce jako pojistitel žalovaného provedl likvidaci škodní události a vyplatil zmocněnci poškozené částku 29 062 Kč za opravu poškozeného vozidla a částku 7 321 Kč za zapůjčení náhradního vozidla. Rozhodnutím příslušného orgánu bylo postaveno na jisto, že k dopravní nehodě došlo, a že ji způsobil řidič autobusu, který je zaměstnanec žalovaného. Všechny náklady byly zcela doloženy. Ze správního rozhodnutí zcela vyplývá, že ke střetu došlo a škoda vznikla na obou vozidlech. povinnost žalovaného jako zaměstnavatele vyplývá přímo ze zákona.

Žalovaný uvedl, že poškození svého autobusu nezaznamenal, vozidlo není poškozeno. Přestupkového řízení se neúčastnil, není vázán v otázce rozsahu a výše způsobené škody. Žalobce by měl prokázat, zda při nehodě došlo k uražení levého bočního zrcátka i promáčknutí a odření levého předního blatníku, jakož i zda výše vyplaceného pojistného plnění odpovídala poškozením vozidla vzniklým při nehodě.

Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav.

Z pojistné smlouvy o škodovém pojištění motorových vozidel ze dne 22. 12. 2017 bylo zjištěno že byla uzavřena mezi žalobcem jako pojišťovnou a žalovaným jako pojistníkem, jejím předmětem bylo (mimo jiné) pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidel dle přílohy č. 1. Z přílohy pak bylo zjištěno, že byl pojištěn také autobus.

Ze zápisu o poškození motorového vozidla bylo zjištěno, že je zde zachycena specifikace automobilu, označeny díly na výměnu (vně-zrcátko, sklo zrcátka, blatník, kryt zrcátka, směrovka vně zrcát včetně zdroje a světlomet KPL), práce a lakování (kryt př. nárazníku). Z faktury – daňového dokladu č. hodnota bylo zjištěno, že dodavatelem právnická osoba byla poškozené účtována oprava automobilu po havárii z pojistné události dle přiloženého výpočtu systémem Anonymizováno v celkové výši 29 062 Kč. Z faktury – daňového dokladu č. hodnota bylo zjištěno, že dodavatelem právnická osoba bylo poškozené účtováno zapůjčení náhradního vozidla z pojistné události, zapůjčeno bylo vozidlo jméno FO od 29. 10. 2024 do 8. 11. 2024 (za dobu 11 dnů po 550 Kč). Z plné moci pak bylo zjištěno, že poškozená zplnomocnila společnost právnická osoba k veškerým úkonům likvidace škody. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že na účet uvedený v obou fakturách byla dne 15. 11. 2024 poukázána částka 36 383 Kč. Z výpočtu plnění bylo zjištěno, že žalobce evidoval skutečnou škodu na poškozeném automobilu ve výši 36 383 Kč, nebylo provedeno snížení plnění ani nebyla zohledněna míra účasti.

Z fotografií automobilu bylo zjištěno, že automobil byl poškozen tak, že bylo poškozeno (popisováno vždy z pohledu řidiče) levé zrcátko, byl poškozen (promáčknut) levý blatník a také byla odřena část nárazníku, jako odřené se jeví také levé přední kolo. Na fotografiích je zachycen také VIN kód, palubní deska a motorový prostor automobilu. Z fotografií autobusu bylo zjištěno, že tyto nejsou nijak datovány a je na nich zachycen autobus, který je opatřen registrační značkou SPZ, na kterém není v zadní pravé části žádné viditelné poškození, v zadní levé části jsou zachyceny stopy po odření, avšak z důvodu nedostatečného rozlišení fotografií není zřejmé, zda jsou takto pouze otřeny nečistoty autobusu, či zda je poškozen lak a karoserie autobusu.

Z rozhodnutí právnická osoba adresa ze dne 7. 8. 2024, č. j. č. účtu (dále jen „rozhodnutí o přestupku“) bylo zjištěno, že jméno FO byl uznán vinným tím, že dne 7. 11. 2023 okolo 14:10 hod. v obci adresa, na místní komunikaci v adresa, před budovou č. p. 568, se při jízdě plně nevěnoval řízení autobusu zn. Anonymizováno RZ SPZ a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož při odbočování vlevo do adresa narazil pravou zadní částí jím řízeného busu do levé přední části zaparkovaného vozidla zn. jméno FO jméno FO RZ SPZ, následkem čehož došlo k poškození obou výše uvedených vozidel, a po této dopravní nehodě, neprodleně nezastavil vozidlo a pokračoval dále v jízdě. Poškozená byla s nárokem na náhradu škody odkázána na soud nebo jiný orgán veřejné moci. Z odůvodnění pak bylo zjištěno, že žalovaný ani žalobce nebyli účastníky tohoto přestupkového řízení.

Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě, jak bylo zjištěno z výzvy ze dne 18. 11. 2024 a doručenek datové zprávy. Žalovaný v odpovědi na výzvu žádal o zaslání rozhodnutí o přestupku, jak bylo zjištěno z odpovědi ze dne 2. 12. 2024. Na žádost žalovaného žalobce reagoval, jak bylo zjištěno z odpovědi ze dne 18. 12. 2024 a doručenek datové zprávy.

Soud zamítl návrh na doplnění dokazování spisem právnická osoba, a to z důvodu nadbytečnosti tohoto důkazu, když skutečnosti, které jím mají být prokázány (že žalovaný nebyl účastníkem tohoto správního řízení), jednoznačně vyplývají z rozhodnutí o přestupku a z jeho odůvodnění.

Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (ve znění ke dni dopravní nehody, viz přechodné ustanovení § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).

Dle ust. § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

Žalobce se domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci co vynaložil v souvislosti s dopravní nehodou, kterou měl zavinit zaměstnanec žalovaného jméno FO, který byl pravomocně uznán vinným ze zavinění nehody a zároveň tím, že neprodleně nezastavil a pokračoval dále v jízdě. Žalovaný by jako zaměstnavatel jméno FO skutečně byl pasivně legitimován k úhradě náhrady škody zaviněné tímto zaměstnancem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 1397/2005). A ač v řízení nebylo vedeno konkrétní dokazování ke skutečnosti, zda jméno FO skutečně byl zaměstnancem žalovaného, tato skutečnost mezi účastníky nebyla v řízení sporná.

Vyvstala však otázka, do jaké míry je soud v této věci vázán vydaným rozhodnutím o přestupku. Dle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Nicméně v souladu s právem na spravedlivý proces se tato vázanost vydaným rozhodnutím uplatní pouze ve vztahu k osobám, které se původního řízení účastnili, a proto lze opětovně provádět dokazování ke skutečnostem, které byly zjišťovány v původním řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09 či z poslední doby rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1531/2022; závěr sice byl vysloven v poměrech trestního řízení, avšak bude beze zbytku uplatnitelný i pro řízení přestupkové).

Co se týká použitelnosti rozhodnutí o přestupku ve vztahu k tomuto řízení, soud má za to, že tímto důkazem žalobce unesl své důkazní břemeno ke vzniku škody a osobě, která škodu zavinila. Avšak protože rozhodnutí o přestupku nezakládá neodstranitelnou překážku, neboť žalovaný nebyl účastníkem přestupkového řízení, jak bylo zjištěno z rozhodnutí o přestupku a jeho odůvodnění, bylo by možné v tomto řízení doplnit dokazování k tomu, zda skutečně škoda tímto způsobem vznikla a byla zaviněna právě jméno FO. Důkazní břemeno opaku by pak leželo na žalovaném (který se těchto skutečností dovolával).

Nicméně žalovaný, vedle tvrzení toho, že autobus žalovaného nebyl účasten žádné dopravní nehodě, namítal také, zda výše vyplaceného pojistného plnění odpovídala vzniklým poškozením automobilu.

Zákon stanoví bez dalšího, že „pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil“, což by mohlo evokovat, že soud přizná bez dalšího prověřování vše, co pojistitel v důsledku pojistné události uhradil. Avšak učinit takový závěr bez dalšího a zamítnout námitky žalovaného bez dalšího prověřování, by bylo dalším porušením práva žalovaného na spravedlivý proces. Soud proto má za to, že vyvstane-li taková námitka, je třeba doplnit tvrzení a vést dokazování k těm skutečnostem, jaká byla skutečná výše vzniklé škody (srov. komentářovou literaturu JANDOVÁ, Lucie, VOJTEK, Petr. § 10 [Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky]. In: JANDOVÁ, Lucie, VOJTEK, Petr. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 296, marg. č. 2., dle které má pojistitel postižní právo pouze v rozsahu, v němž pojištěná osoba za újmu skutečně odpovídá, a poskytl-li pojistitel z jakéhokoliv důvodu více, postižní právo nemůže v tomto rozsahu vzniknout).

Žalobce předložil fotografie poškozeného automobilu, zápis o poškození motorového vozidla a faktury. Z těchto důkazů lze vzít za prokázané, v jakém rozsahu byl automobil poškozen, avšak jimi již nelze prokázat, co konkrétně bylo na automobilu opravováno, jaké díly byly použity, jaké práce byly provedeny, a kolik bylo za jednotlivé díly a jednotlivé práce účtováno a uhrazeno. Žalobce sice doložil fakturu, ze které vyplývá, že za provedenou opravu uhradil celkem 29 062 Kč, avšak ani z té nelze ověřit co bylo prováděno a za jaké částky. Zároveň pak soud bez doplnění dokazování nemůže přezkoumat (respektive nechat přezkoumat odborníkem, neboť se jedná o skutečnosti, k jejichž posouzení je třeba odborných znalostí, k čemuž soud není oprávněn – ust. § 127 odst. 1 o.s.ř. a contrario), zda veškeré použité díly bylo nutné v souvislosti s dopravní nehodou opravit (vyměnit), a zda je rozsah provedených prací přiměřený.

Stejně tak žalobce předložil fakturu v tom smyslu, že za zapůjčení náhradního vozidla v období od 29. 10. 2024 do 8. 11. 2024 uhradil částku 7 321 Kč. Avšak ani z tohoto důkazu nevyplývá, že náhradní vozidlo bylo poškozené skutečně zapůjčeno, že bylo poškozenou užíváno po celou tuto dobu, a že bylo užívání náhradního vozidla po celou tuto dobu skutečně nezbytné (nebylo tvrzeno ani prokázáno, jak dlouho trvala oprava poškozeného automobilu a jak dlouho jej poškozená nemohla užívat). Břemeno důkazní a břemeno tvrzení k těmto skutečnostem nese žalobce.

A proto by v řízení přicházelo v úvahu poskytnout oběma účastníkům poučení dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Žalovanému v tom smyslu, aby tvrdil a prokázal, že se dopravní nehoda stala jinak, než je tvrzeno a prokázáno žalobcem. Žalobci pak v tom smyslu, aby tvrdil a prokázal, že bylo nutné vypořádat pojistnou událost tak, jak tvrdí, že všechny práce, výměny a opravy byly provedeny v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, a že vozidlo bylo skutečně zapůjčeno, a to v nezbytném rozsahu. Soud je povinen poskytnout účastníku takové poučení, avšak poučovací povinnost se uplatní pouze při jednání a soud není oprávněn ani povinen sdělovat účastníku potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). A proto omluvil-li se žalobce z účasti u jednání, připravil se o beneficium poučení. A i kdyby žalovaný neunesl své důkazní břemeno opaku (že se dopravní nehoda stala jinak), nebylo by možné žalobě vyhovět z toho důvodu, že nelze prověřit oprávněnost celého nároku žalobce, jak je odůvodněno shora. Proto soud neposkytoval poučení ani žalovanému, který se jednání zúčastnil, a přistoupil k úplnému zamítnutí žaloby, a to z důvodu, že žalobce neprokázal, že celý jeho nárok je zcela oprávněn.

Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá z částky 12 900 Kč za 5 úkonů právní služby po 2 580 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 2 250 Kč jako 5 paušálních náhrad nákladů po 450 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. z částky 300 Kč jako náhrady za promeškaný čas dvou půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 279,40 Kč jako náhrady cestovného dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 3 303,17 Kč. Celková náhrada nákladů po zaokrouhlení činí 19 033 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalobce povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.