OSUO 18 C 463/2024-54

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ trvale bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu, ⟪LB:lb_011⟫ o vzájemném návrhu žalovaného o vyklizení

I. Žalobkyně je povinna vyklidit a vyklizené odevzdat žalovanému pozemek p. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba - rodinný dům č. p. Anonymizováno v obci adresa, a pozemek p. č. Anonymizováno - zahrada, vše zapsané na LV č. hodnota pro obec adresa a k.ú. adresa u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrálního pracoviště adresa, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů náhradu nákladů řízení ve výši 157 183,49 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23.12.2024 se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi žalovaného v pozici pronajímatele ze dne 25.10.2024 doručené žalobkyni v pozici nájemkyně dne 26.10.2024 z nájmu pozemku p. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba - rodinný dům č.p. Anonymizováno v Anonymizováno, a pozemku p. č. Anonymizováno, evidovaných na LV č. hodnota pro obec adresa a k.ú. adresa u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrálního pracoviště adresa (dále nemovitosti). Tvrdila, že dne 30.5.2022 uzavřela s právními předchůdci žalovaného, manželi jméno FO (dále předchůdci), nájemní smlouvu, jíž předchůdci poskytli žalobkyni do nájmu předmětné nemovitosti, a to od 1.6.2022 na dobu neurčitou. V průběhu trvání nájemní smlouvy se vlastníkem předmětných nemovitostí stal žalovaný, dne 31.10.2023 tak byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek č. hodnota k dané nájemní smlouvě, v němž došlo ke konstatování této skutečnosti a ke sjednání nových údajů k platbám nájemného. Dne 26.10.2024 pak žalovaný doručil žalobkyni výpověď předmětné nájemní smlouvy dle § 2288 odst. 2 písm. a/ o.z. s tím, že má úmysl užívat tyto nemovitosti s rodinou. Žalobkyně s touto výpovědí nesouhlasí, protože při uzavření nájemní smlouvy si s předchůdci ústně sjednala, že předchůdci nebudou ani v budoucnu tyto nemovitosti užívat k bydlení, a to s ohledem na skutečnost, že se žalobkyně zavázala společnosti právnická osoba., předchozímu vlastníku daných nemovitostí, jehož jednatelem byl p. jméno FO, uhradit dlužné nájemné za dobu od r. 2020 do dubna r. 2022 ve výši 480 000 Kč, následně se však zjistilo, že žalobkyni vznikl přeplatek na nájemném ve výši 72 000 Kč. Při jejich následném prodeji pak předchůdci žalobkyni ujistili o tom, že jako kupujícího zvolí osobu, která s vlastnickým právem k nim převezme zároveň i jejich závazek neužívat tyto nemovitosti ke svému bydlení, což si vůči žalovanému i ústně vymínili. Žalobkyně tak žila v domnění, že žalovaný dané nemovitosti koupil toliko za investičním účelem - žalobkyně tak byla uvedena v omyl, když se jako nájemce spolehla na ústní ujištění předchůdců, že dané nemovitosti nebudou užívat pro své bydlení a tuto skutečnost dostatečně ošetří i při jejich převodu. Nadto má žalobkyně za to, že je výpověď žalovaného vedena spíše z důvodu následné vyšší pravděpodobnosti jejich prodeje.

2. Ke vzájemné žalobě žalovaného o vyklizení předmětných nemovitostí žalobkyně uvedla, že s ní s ohledem na vše výše uvedené nesouhlasí.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí. Potvrdil, že předchůdci s žalovanou uzavřeli dne 30.5.2022 s žalobkyní předmětnou nájemní smlouvu s tím, že se v r. 2023 stal vlastníkem daných nemovitostí, takže v souladu s § 2221 o.z. vstoupil do práv a povinností jejich pronajímatele, kvůli čemuž s žalobkyní uzavřel dodatek č. 1, ve kterém bylo uvedené potvrzeno a došlo ke sjednání nových platebních údajů, žádnou jinou změnu však nájemní smlouva nedoznala. Ke konci r. 2024 se pak žalovaný rozhodl, že bude dané nemovitosti užívat pro sebe a svou rodinu, když aktuálně bydlí v pronajatém bytě a jiné nemovitosti nevlastní. Žalobkyně přitom od počátku věděla, že žalovaný dané nemovitosti kupuje pro svou budoucí potřebu, sama se jej v průběhu nájemného vztahu i opakovaně ptala, jak dlouho ji ještě ponechá nemovitosti užívat. V září r. 2024 pak žalobkyni s tímto úmyslem oslovil a nabídl jí ukončení předmětného nájmu dohodou ke konci března r. 2025, kdy jí při osobním setkání předal i písemný koncept dané dohody, žalobkyně však na tuto dohodu nereflektovala. Dne 26.10.2024 tak žalovaný žalobkyni doručil předmětnou výpověď, kterou žalobkyně nejprve podepsala zcela jiným podpisem, než který běžně užívala, a na popud ze strany žalovaného ji pak opatřila celkem 3 podpisy – při ukončení daného nájmu tak žalobkyně jednala s žalovaným velmi nestandardně. Žalovaný má tudíž za to, že se žalobkyně snaží zkomplikovat nastěhování žalovaného s rodinou do daných nemovitostí.

4. K tvrzení žalobkyně ohledně dohody o neužívání daných nemovitostí žalovaný uvedl, že v nájemní smlouvě není jediné ustanovení o tom, že by si strany sjednaly „nevypověditelný nájem“, resp. že by zde existoval jakýkoli závazek, který by vylučoval právo pronajímatele danou smlouvu vypovědět, pokud by chtěl tyto nemovitosti užívat pro sebe, naopak je zde obsažena zcela opačná dohoda – dané tvrzení je tak zjevně nepravdivé a odporuje smlouvě. Nadto pak tvrzená dohoda o úhradě dlužného nájemného uzavřená se společností právnická osoba. byla uzavřena ještě před uzavřením předmětné nájemní smlouvy, přičemž žalovaný nebyl jejím účastníkem. Ústní sjednání „nevypověditelnosti“ nájemní smlouvy z tohoto důvodu je pak vyloučeno rovněž samotnou smlouvou, když si strany sjednaly její změny či doplnění toliko písemnými dodatky. Nadto žalobkyně s žalovaným žádnou takovouto dohodu neměla a předchůdci ničeho takového žalovanému při koupi nesdělili – žalovaný tak vycházel v dobré víře ze smlouvy a jejího dodatku, na žalovaného tudíž nemohli tyto tvrzené závazky dle § 2221 o.z. ani přejít. Došlo-li tak k příp. uvedení žalobkyně v omyl, nemá uvedené žádnou právní relevanci co do možnosti výpovědi dané smlouvy žalovaným.

5. Co do tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný fakticky nehodlá dané nemovitosti užívat pak žalovaný uvedl, že se jedná o tvrzení zcela nepravdivé, kdy žalobkyně zcela nepodloženě spekuluje, žalovaný nevlastní žádné jiné nemovitosti a tyto pořídil na hypoteční úvěr. Nadto je zcela nerozhodné, nakolik žalovaný dané nemovitosti potřebuje, či zda má možnost trvale bydlet jinde, podstatné je pouze to, že hodlá uplatnit své vlastnické právo a dané nemovitosti užívat.

6. Konečně žalovaný podal vzájemnou žalobu, jíž se vůči žalobkyni domáhá vyklizení předmětných nemovitostí s tím, že výpověď byla žalobkyni doručena dne 26.10.2024, výpovědní doba v trvání 3 měsíců tedy uplynula 31.1.2025, kdy k danému dni zaniklo nájemní právo žalobkyně k předmětným nemovitostem, od té doby tedy žalobkyně užívá dané nemovitosti i přes zaslání předžalobní výzvy k vyklizení neoprávněně.

7. Mezi stranami bylo nesporné následující:

8. Dne 30. 5. 2022 byla mezi panem jméno FO, roč. Anonymizováno, a paní jméno FO, roč. Anonymizováno, na straně pronajímatelů a žalobkyní na straně nájemce uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti s tím, že byly předchůdci pronajaty žalobkyni za účelem bydlení její osoby, p. jméno FO, roč. Anonymizováno, a p. jméno FO, roč. Anonymizováno, s tím, že tato smlouva byla uzavřena od 1. 6. 2022 na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně s inflační doložkou se splatností vždy k 5. dni v měsíci, za nějž mělo být nájemné hrazeno, přičemž v nájemném nebyla zahrnuta záloha na úhradu služeb v podobě elektřiny, vodného a stočného nájemné bylo. V bodě 2.3 dané smlouvy pak bylo mezi stranami ujednáno, že má pronajímatel právo tuto nájemní smlouvu vypovědět z výpovědních důvodů podle § 2288 odst. 2 písm. a) o.z., pakliže mají být předmětné nemovitosti užívány pronajímatelem nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství nebo manželství bylo již rozvedeno s tím, že pronajímatel se zavázal učinit písemnou výpověď, ve výpovědi uvést výpovědní důvod a stanovit výpovědní lhůtu v trvání 3 měsíců od 1. dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď dojde nájemci. V bodě VII. bod 3 předmětné smlouvy je dále uvedeno ujednání, že veškeré změny či doplnění této smlouvy lze provést jen formou písemných, vzestupně číslovaných dodatků podepsaných oběma smluvními stranami, které budou nedílnou součástí této smlouvy.

9. Od 1. 11. 2023 jsou předmětné nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, kdy žalovaný nabyl vlastnictví k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel s manžely jméno FO.

10. Dne 31. 10. 2023 byl mezi žalovaným v pozici pronajímatele a žalobkyní v pozici nájemce uzavřen dodatek č. 1 ke shora specifikované nájemní smlouvě, kde je v článku II. prohlášeno, že od 1. 11. 2023 nahrazuje žalovaný v rámci předmětné smlouvy původní pronajímatele manžele jméno FO. V článku 3. je poté ujednání ohledně změny č. účtu, kam měly být platby v souvislosti s touto smlouvu ze strany žalobkyně žalovanému zasílány, a v článku 4 je ujednáno, že tento dodatek bude platit od 1. 11. 2023 a stane se nedomyslitelnou součástí původní nájemní smlouvy s tím, že všechny ostatní ustanovení původní nájemní smlouvy zůstávají v platnosti.

11. Dne 25. 10. 2024 sepsal žalovaný výpověď z nájmu předmětných nemovitostí, přičemž tato výpověď je sepsána na jména žalobkyně. Ve výpovědi je uvedeno, že je nájemní smlouva vypovídaná v souladu se smlouvou ve znění dodatku č. 1 této smlouvy ve smyslu § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. a zároveň ve smyslu článku II. odst. 2.3 smlouvy, tedy z důvodu úmyslu žalovaného předmětné nemovitosti užívat společně s manželkou a synem. Výpovědní doba byla stanovena na 3 měsíce od 1. dne kalendářního měsíce následujícího poté, kdy žalobkyně bude tato výpověď doručena. Následně je uvedeno poučení ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z., o tom, že má žalobkyně právo vznést proti této výpovědi námitky a navrhnout do 2 měsíců ode dne doručení této výpovědi, aby soud přezkoumal její oprávněnost. Konečně je zde uvedeno, že v souladu s článkem II. odst. 3 má žalobkyně ke dni ukončení předmětného nájemního vztahu povinnost vyklidit předmětné nemovitosti a vyklizené je žalovanému předat. Pod textem této výpovědi je pak uvedeno „převzala 26. 10. 2024“ s tím, že následují tři podpisy, kdy jeden z nich je nečitelný a z následujících dvou je patrné, že se jedná o slovo „jméno FO.“

12. Dne 18. 9. 2024 žalovaný sepsal dohodu o skončení nájmu mezi ním na straně pronajímatele a žalobkyní na straně nájemce, kdy navrhoval ukončení předmětného nájmu dohodou, a to ke dni 31. 3. 2025, žalobkyně však odmítla tuto dohodu uzavřít.

13. Dne 3. 2. 2025 žalovaný doručil žalobkyni předžalobní výzvu, v níž ji vyzval k vyklizení a předání předmětných nemovitostí do 7 dnů od doručení této výzvy s tím, že co se týče nájmu předmětných nemovitostí, tak byl ukončen shora specifikovanou výpovědí a konec výpovědní doby v délce 3 měsíců připadl na 31. 1. 2025

14. Z provedeného dokazování soud dále zjistil následující:

15. Z kupní smlouvy má soud za prokázané, že spolu dne 8.9.2023 předchůdci na straně prodávajících a žalovaný na straně kupujícího uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdci zavázali žalovanému odevzdat předmětné nemovitosti a umožnit mu nabýt k nim vlastnické právo a žalovaný se je zavázal převzít a zaplatit za to cenu 3 200 000 Kč. V čl. V této smlouvy je přitom uvedeno prohlášení předchůdců, že na předmětných nemovitostech neváznou žádné závady, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu či jiná práva a povinnosti, která by jakkoli žalovanému ztěžovala nebo znemožňovala výkon jeho vlastnického práva k nim vyjma nájemní smlouvy uzavření s žalobkyní dne 30.5.2022 na dobu neurčitou. Žalovaný přitom podpisem této smlouvy potvrdil, že se seznámil s obsahem dané nájemní smlouvy a že bere na vědomí, že nabytím vlastnického práva k daným nemovitostem vstupuje do právního postavení jejich pronajímatele z dané nájemní smlouvy se všemi právy a povinnostmi vyplývajícími z dané nájemní smlouvy. Dále přitom bylo obsaženo rovněž ujednání o úhradě nájemného do doby převodu daných nemovitostí a po něm.

16. Svědek jméno FO ve své výpovědi uvedl, že předmětné nemovitosti byly původně ve vlastnictví žalobkyně, žalobkyně však nehradila řádně a včas hypotéku právnická osoba, a proto došlo dne 3.11.2016 k jejich vydražení společností právnická osoba. Následně společnost právnická osoba. řešila vystěhování žalobkyně z předmětných nemovitostí u zdejšího soudu. V roce 2017 žalobkyně tvrdila, že předmětné nemovitosti odkoupí zpět, fakticky však nemovitosti užívala bezúplatně s tím že, docházelo k četným výmluvám, že peníze zašle za měsíc, že jsou na cestě apod. Ke konci roku 2017 společnost právnická osoba. uzavřela s p jméno FO, nejstarším synem žalobkyně, smlouvu o smlouvě budoucí kupní k předmětným nemovitostem, v níž se p. jméno FO zavázal za užívání těchto nemovitostí hradit 8 000 Kč měsíčně a následně si tyto nemovitosti odkoupit. V té době žalobkyně nemohla tuto smlouvu uzavřít, když nemohla nakupovat žádnou nemovitost, asi z důvodu insolvence. Následně však přestali úplatu za užívání daných nemovitostí platit, neodpovídali na kontakty a nebylo prakticky možné se do předmětných nemovitostí dostat. Ke konci r. 2019 tak společnost kontaktovala místní advokátku pí jméno FO a začala řešit vystěhování žalobkyně, neoprávněné využívání předmětných nemovitostí a smluvní pokutu vůči p. jméno FO. Věc byla řešena u okresního i krajského soudu, společnost vše vyhrála. Následně bylo řešeno vystěhování exekuci, byl i znám termín vystěhování, díky probíhajícímu exekučnímu řízení se však zjistilo, že žalobkyně s rodinou vlastní dům v Anonymizováno, který je možné prodat. Společnost tedy umožnila žalobkyni tuto nemovitost prodat stažením exekučních příkazů a následně s žalobkyní a s její rodinou uzavřela dohodu o uznání dluhu. V té době svědek s manželkou do svého společného jmění manželů odkoupili předmětné nemovitosti, přičemž svědek nabyl pocitu, že žalobkyně je solventní a že bude řádně platit nájem, proto je tam nechali bydlet a uzavřeli s žalobkyní nájemní smlouvu, protože mají sociální cítění. Chtěli jí pomoct, chtěli jí nechat, ať tam bydlí, když tam bydlet chce, přičemž měli takovou představu, že jeden ze synů žalobkyně bude pracovat, dosáhne na hypotéku a nemovitosti odkoupí, to se ale nikdy nestalo. Setkali se dne 30. 5. 2022 a sepsali předmětnou smlouvu s platností ke dne 1. 6. 2022, nájemné činilo 12 000 Kč. Už si přesně nepamatuje, co bylo obsahem dané nájemní smlouvy co do ujednání o jejím ukončení, jednalo se však o standartní ujednání, jeho manželka pracuje v právnická osoba a tato ujednání byla zpracována jejich právním oddělením. Byla tam pouze ujednáno v souladu s občanským zákoníkem, nic navíc. Smlouva byla normálně vypověditelná, bylo tam uvedeno to, co je běžně základ, kdyby tak chtěli oni dané nemovitosti užívat, mohli. Z jeho strany nikdy dán nebyl žalobkyni slib o nevypovězení předmětné nájemní smlouvy. Po uzavření nájemní smlouvy bylo nájemné hrazeno jakžtakž v mezích asi rok. Ke zhoršení došlo na počátku roku 2023, tam už byl patrný nějaký problém. Navrhli žalobkyni odprodej daných nemovitostí, první nabídka z jeho strany šla 1. 3. 2023, aktualizovaná pak 9. 6. 2023, kdy žalobkyně měla možnost odkoupit předmětné nemovitosti za cenu, za kterou je potom koupil žalovaný, a to ještě s časovou prodlevou, na to ale nebylo reflektováno. Svědek s manželkou nechtěli dál řešit neplatiče 100 km daleko, když nejsou místní, a dohodli se, že dané nemovitosti prodají někomu místnímu. S žalobkyní se přitom dohodli, že seženou nějakého investora, který ji tam bydlet a zároveň žalobkyni odpustili 2 nájmy, aby došlo ke konsolidaci její majetkové situace a byla sto žalovanému nájem hradit. Tato dohoda však není míněna ve smyslu dohody jako takové, naopak má za to, že když by žalobkyni řekl, že má zájem předmětné nemovitosti prodat, že by mu ani neumožnila prohlídku předmětných nemovitostí, když by tam nebylo ujednání o tom, že ji kupující nechá v předmětných nemovitostech bydlet. Bylo to tedy míněno tak, že kupující převezme onen nájemní vztah, nájemní vztah lze však ze zákona při splnění zákonem stanovených podmínek ukončit. Nedá se ohraničit možnost bydlení žalobkyně, není to věcné břemeno, domluvili se, že žalovaný ji tam nechá bydlet, jako ji tam nechali bydlet my, přičemž jí tak dali možnost sehnat potřebné finance. Nebyl zde ale závazek, že ji zde nechají bydlet natrvalo. Při prohlídce, kde byla přítomna žalobkyně i žalovaný, bylo řečeno, že tam žalobkyně může dále bydlet, ovšem nebylo tam řečeno, že by zde mohla bydlet napořád. Myslí, že tam i zaznělo, že pokud žalovaný bude potřebovat nemovitosti pro sebe, budou muset situaci řešit. Vše, co jsme si řekli na prohlídce, bylo zaznamenáno v kupní smlouvě. Nebyl zde žádný závazek o nevypověditelnosti dané smlouvy. Bylo zde obecné ujednání, že předmětný nájemní vztah přechází koupí na žalovaného. Při předání žalovanému předložili originál nájemní smlouvy a on měl udělat k této smlouvě dodatek s ohledem na změnu v osobě pronajímatele. Myslí si, že kdyby v této smlouvě byl nějaký závazek co do nevypověditelnosti předmětné nájemní smlouvy, nedosáhli by na takovou kupní cenu, jaká byla sjednána, ani by nebylo možné koupi financovat přes hypoteční úvěr apod., přičemž žalovaný měl danou koupi zajištěnou přes hypotéku a zástavu. Mezi ním a žalovaným nebyla uzavřena žádná dohoda v tom smyslu, že by žalovaný nikdy žalobkyni neměl vypovědět předmětnou nájemní smlouvu. V době, kdy jednali o uzavření kupní smlouvy s žalovaným, bydlel podle něj žalovaný v bytě Anonymizováno a uváděl, že mu to zatím stačí, do budoucna ale chtěl předmětné nemovitosti užívat sám.

17. Dle výpovědi svědkyně jméno FO svědkyně zná žalobkyni jako nájemnici předmětných nemovitostí, které jim dříve patřily. Nájemní smlouvy k nim byla uzavřena 31. 5. 2022 s platností k 1. 6. 2022, byla uzavřena mezi svědkyní a jejím manželem na straně pronajímatelů a žalobkyní na straně nájemce. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně s tím, že elektřinu si měla žalobkyně platit sama. Ostatní ujednání smlouvy byla ujednání vyplývající ze zákona. Co se týče možnosti ukončení dané smlouvy, byla upravena možnost výpovědi ze strany nájemce pro případ, kdyby nemovitosti byly neobyvatelné nebo bez udání důvodu s výpovědní dobou 3 měsíce. Dále byla sjednána možnost výpovědi ze strany pronajímatele za hrubé porušení povinností, např. nehrazení nájemného po dobu 3 měsíců, a dále pro případ, kdyby chtěli předmětné nemovitosti využít pro bydlení pro sebe nebo pro rodinu. Myslí, že v nájemní smlouvě nebyla žádná ujednání v rámci výpovědi, která by nebyla všeobecná a vyplývající ze zákona. Nikdy se žalobkyni nezavázali k tomu, že předmětnou nájemnou smlouvu nevypoví z důvodu, že by chtěli předmětné nemovitosti užít k bydlení pro sebe nebo osoby blízké. Předmětné nemovitosti následně prodali žalovanému, o uzavření smlouvy s ním jednali v srpnu 2023 a samotnou kupní smlouvu uzavírali asi 8. 9. 2023. V předmětné kupní smlouvě se žalovaným bylo pouze uvedeno, že na nemovitostech je platná nájemní smlouva a dále ujednání o tom, od kdy bude nájemné hrazeno žalovanému. Žádná jiná ujednání týkající se předmětné nájemní smlouvy v dané kupní smlouvě nebyla. V rámci uzavírání kupní smlouvy k daným nemovitostem došlo k obhlídce předmětných nemovitostí, kdy byli přítomni svědkyně s manželem, žalobkyně a žalovaný s přítelkyní. Při této obhlídce zaznělo, že zde je ta nájemní smlouva a jaké nájemné je hrazeno. Nepamatuje si, zda byla při obhlídce nemovitosti řešena otázka možnosti ukončení nájemní smlouvy. Nájemní smlouvu však dali k dispozici. Žalobkyni se nikdy nezavázali, že by danou nájemní smlouvu nikdy nevypověděli. Ještě před samotným prodejem žalovanému předmětné nemovitosti nabízeli k odkupu žalobkyni. Bavili se s žalobkyní o tom, že vyberou někoho v rámci prodeje nemovitosti, kdo ji tam nechá bydlet, nebylo to ale míněno v tom smyslu, že by zde byl závazek, že předmětem smlouvy nikdy nevypoví, bylo to míněno jenom ve smyslu akceptace nájemní smlouvy. Vůči kupujícímu si nevymínili, že nesmí předmětnou nájemní smlouvu vypovědět, neuzavřeli s ním dohodu o zákazu vypovědět předmětnou nájemní smlouvu. Neví pak, zda s žalovaným diskutovali o možnosti někdy v budoucnu vypovědět předmětnou nájemní smlouvu za situace, kdy by chtěl dané nemovitosti využívat pro sebe, tato možnost je ale výslovně uvedena v nájemní smlouvě. Nikdy nebylo výslovně řečeno, že by se kupujícím měl stát pouze někdo, kdo chce nemovitosti toliko na investice, to ani nebylo možné zajistit, když není možné říci, jak se daný člověk následně rozhodne. Bylo to míněno jenom tak, aby byla akceptovaná nájemní smlouva, aby kupujícím byl někdo, kdo žalobkyni nechá v předmětných nemovitostech bydlet a okamžitě jí nájemní smlouvu nevypoví.

18. Z „dohody o zaplacení dluhu, který dlužníci uznali“ vyplývá, že dne 16.4.2022 uzavřeli žalobkyně, p. jméno FO a p. jméno FO na straně dlužníků a společnost právnická osoba. na straně věřitele dohodu o uznání dluhu, kdy dlužníci vůči věřiteli uznali dluh ve výši 480 000 Kč za užívání předmětných nemovitostí v době od 1.1.2019 do 30.4.2022 bez jakéhokoli právního důvodu v rámci obvyklého nájemného 12 000 Kč za měsíc. Dlužníci se přitom zavázali daný dluh věřiteli uhradit do 2 měsíců.

19. Soud ve věci zamítl pro nadbytečnost návrh na provedení důkazu doklady o přeplatku žalobkyně na nájemném vzniklém v souvislosti s „dohodou o zaplacení dluhu, který dlužníci uznali“, jelikož má za to, že bylo možné učinit adekvátní závěr o skutkovém stavu na základě již provedených důkazů, přičemž má nadto za to, že tento důkaz na uvedeném není sto ničeho změnit, když se jedná o dohodu uzavřenou mezi žalobkyní, dvěma dalšími dlužníky a společností právnická osoba., tedy mezi zcela odlišnými osobami, přičemž se daná dohoda ani netýká možnosti ukončení dané nájemní smlouvy.

20. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

21. Dne 16.4.2022 uzavřeli žalobkyně, p. jméno FO a p. jméno FO na straně dlužníků a společnost právnická osoba. na straně věřitele dohodu o uznání dluhu, kdy dlužníci vůči věřiteli uznali dluh ve výši 480 000 Kč za užívání předmětných nemovitostí v době od 1.1.2019 do 30.4.2022 bez jakéhokoli právního důvodu v rámci obvyklého nájemného 12 000 Kč za měsíc. Dlužníci se přitom zavázali daný dluh věřiteli uhradit do 2 měsíců.

22. Dne 30. 5. 2022 byla mezi předchůdci na straně pronajímatelů a žalobkyní na straně nájemce uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti s tím, že byly předchůdci pronajaty žalobkyni za účelem bydlení její osoby, p. jméno FO, roč. Anonymizováno, a p. jméno FO, roč. Anonymizováno, s tím, že tato smlouva byla uzavřena od 1. 6. 2022 na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně s inflační doložkou se splatností vždy k 5. dni v měsíci, za nějž mělo být nájemné hrazeno, přičemž v nájemném nebyla zahrnuta záloha na úhradu služeb v podobě elektřiny, vodného a stočného nájemné bylo. V bodě 2.3 dané smlouvy pak bylo mezi stranami ujednáno, že má pronajímatel právo tuto nájemní smlouvu vypovědět z výpovědních důvodů podle § 2288 odst. 2 písm. a) o.z., pakliže mají být předmětné nemovitosti užívány pronajímatelem nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství nebo manželství bylo již rozvedeno s tím, že pronajímatel se zavázal učinit písemnou výpověď, ve výpovědi uvést výpovědní důvod a stanovit výpovědní lhůtu v trvání 3 měsíců od 1. dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď dojde nájemci. V bodě VII. bod 3 předmětné smlouvy je dále uvedeno ujednání, že veškeré změny či doplnění této smlouvy lze provést jen formou písemných, vzestupně číslovaných dodatků. Předchůdci se žalobkyni nikdy nezavázali, že předmětnou nájemní smlouvu nevypoví z důvodu jejich potřeby pro osobní užití pronajímatele a jeho rodiny.

23. Dne 8.9.2023 spolu předchůdci na straně prodávajících a žalovaný na straně kupujícího uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdci zavázali žalovanému odevzdat předmětné nemovitosti a umožnit mu nabýt k nim vlastnické právo a žalovaný se je zavázal převzít a zaplatit za to cenu 3 200 000 Kč. V čl. V této smlouvy je přitom uvedeno prohlášení předchůdců, že na předmětných nemovitostech neváznou žádné závady, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu či jiná práva a povinnosti, která by jakkoli žalovanému ztěžovala nebo znemožňovala výkon jeho vlastnického práva k nim vyjma nájemní smlouvy uzavření s žalobkyní dne 30.5.2022 na dobu neurčitou. Žalovaný přitom podpisem této smlouvy potvrdil, že se seznámil s obsahem dané nájemní smlouvy a že bere na vědomí, že nabytím vlastnického práva k daným nemovitostem vstupuje do právního postavení jejich pronajímatele z dané nájemní smlouvy se všemi právy a povinnostmi vyplývajícími z dané nájemní smlouvy. Dále přitom bylo obsaženo rovněž ujednání o úhradě nájemného do doby převodu daných nemovitostí a po něm. Na základě této smlouvy se stal vlastníkem předmětných nemovitostí ke dni 1.11.2023 žalovaný. Předchůdci přitom s žalovaným neuzavřeli dohodu o omezení vypověditelnosti shora specifikované nájemní smlouvy co do možnosti užívání předmětných nemovitostí samotným žalovaným a jeho rodinou. Uvedené si vůči němu ani nevymínili. S žalobkyní se pak bavili o tom, že vyberou někoho v rámci prodeje daných nemovitostí, kdo ji tam nechá bydlet, nebylo to ale míněno v tom smyslu, že by zde byl závazek, že předmětem smlouvy nikdy nevypoví, bylo to míněno jenom ve smyslu akceptace nájemní smlouvy.

24. Dne 31. 10. 2023 byl mezi žalovaným v pozici pronajímatele a žalobkyní v pozici nájemce uzavřen dodatek č. 1 ke shora specifikované nájemní smlouvě, kde je v článku II. prohlášeno, že od 1. 11. 2023 nahrazuje žalovaný v rámci předmětné smlouvy původní pronajímatele, předchůdce. V článku 3. je poté ujednání ohledně změny č. účtu, kam měly být platby v souvislosti s touto smlouvu ze strany žalobkyně žalovanému zasílány, a v článku 4 je ujednáno, že tento dodatek bude platit od 1. 11. 2023 a stane se nedomyslitelnou součástí původní nájemní smlouvy s tím, že všechny ostatní ustanovení původní nájemní smlouvy zůstávají v platnosti.

25. Dne 25. 10. 2024 sepsal žalovaný výpověď z nájmu předmětných nemovitostí, přičemž tato výpověď je sepsána na jména žalobkyně. Ve výpovědi je uvedeno, že je nájemní smlouva vypovídaná v souladu se smlouvou ve znění dodatku č. 1 této smlouvy ve smyslu § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. a zároveň ve smyslu článku II. odst. 2.3 smlouvy, tedy z důvodu úmyslu žalovaného předmětné nemovitosti užívat společně s manželkou a synem. Výpovědní doba byla stanovena na 3 měsíce od 1. dne kalendářního měsíce následujícího poté, kdy žalobkyně bude tato výpověď doručena. Následně je uvedeno poučení ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z., o tom, že má žalobkyně právo vznést proti této výpovědi námitky a navrhnout do 2 měsíců ode dne doručení této výpovědi, aby soud přezkoumal její oprávněnost. Konečně je zde uvedeno, že v souladu s článkem II. odst. 3 má žalobkyně ke dni ukončení předmětného nájemního vztahu povinnost vyklidit předmětné nemovitosti a vyklizené je žalovanému předat. Pod textem této výpovědi je pak uvedeno „převzala 26. 10. 2024“ s tím, že následují tři podpisy, kdy jeden z nich je nečitelný a z následujících dvou je patrné, že se jedná o slovo „jméno FO.“

26. Dne 18. 9. 2024 sepsal žalovaný dohodu, v níž je uvedeno, že se strany shora specifikované smlouvy dohodly na ukončení předmětného nájmu ke dni 31. 3. 2025, žalovaná však tuto dohodu odmítla uzavřít.

27. Dne 3.2.2025 zaslal žalovaný žalobkyni předžalobní upomínku, v níž ji vyzval k vyklizení předmětných nemovitostí do 7 dnů od doručení této výzvy.

28. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z.

29. Podle § 1758 o.z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.

30. Dle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

31. Ust. § 2221 odst. 1 a 2 o.z. uvádí, že změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka. Převedl-li pronajímatel vlastnické právo k věci, nejsou pro nového vlastníka závazná ujednání o pronajímatelových povinnostech, které zákon nestanoví. To neplatí, pokud nový vlastník o těchto ujednáních věděl.

32. Podle § 2235 odst. 1 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

33. Ust. § 2237 o.z. stanoví, že smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

34. Dle § 2286 odst. 1 a 2 o.z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

35. Podle § 2288 odst. 2 písm. a/ o.z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno.

36. Ust. § 2288 odst. 3 o.z. uvádí, že vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

37. Dle § 2289 o.z. dal-li pronajímatel nájemci výpověď z některého z důvodů uvedených v § 2288 odst. 2, je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu, nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému jako výpovědní důvod. Tato lhůta neběží po dobu potřebnou k úpravě bytu, bylo-li s úpravou započato nejdéle do dvou týdnů po vyklizení bytu a je-li v ní řádně pokračováno.

38. Ust. § 2290 o.z. stanoví, že nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

39. Dle § 1040 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

40. Na základě těchto zákonných ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná.

41. Dříve než osud přistoupil k posuzování věci samé, zkoumal, zda byly splněny podmínky stanovené § 2290 o.z., tedy zda byla daná žaloba na přezkum oprávněnosti předmětné výpovědi podána včas přičemž dospěl k závěru, že byly tyto podmínky splněny, když byla výpověď žalobkyni doručena 26.10.2024 a žaloba byla podána 23.12.20214. S ohledem na uvedené proto soud dále přistoupil k právnímu hodnocení samotného merita věci, kdy má za to, že v řízení bylo prokázáno, že předchůdci s žalobkyní uzavřeli dne 30.5.2022 platně nájemní smlouvu, již se předchůdci v pozici pronajímatele zavázali žalobkyni přenechat do dočasného užívání k uspokojení jejích bytových potřeb shora specifikované nemovitosti a žalobkyně se jim za to zavázala hradit nájemné ve výši 12000 Kč měsíčně. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou počínaje 1.6.2022. Strany se přitom mimo jiné dohodly na tom, že tato smlouva skončí i písemnou výpovědí ze strany pronajímatele z výpovědních důvodů podle § 2288 odst. 2 o.z., tedy mimo jiné pro případ, kdy mají být dané nemovitosti užívány pronajímatelem a jeho osobami blízkými. Rovněž si strany dohodly, že veškeré změny či doplnění této smlouvy lze provést jen formou písemných vzestupně číslovaných dodatků podepsaných oběma stranami, které budou nedílnou součástí této smlouvy. S ohledem na dané ujednání je zde tak dána vyvratitelná právní domněnka, že pro další změny či dodatky této smlouvy nechtějí být strany těmito změnami a dodatky vázány, nebude-li tato forma dodržena. V řízení pak bylo dle názoru soudu prokázáno, že v samotné smlouvě není ujednání týkající se jakéhokoli omezení možnosti vypovězení této smlouvy ze strany pronajímatele nad rámec zákonné úpravy, a že ke změně dané nájemní smlouvy co do ujednání o možnosti jejího ukončení nedošlo, a to žádnou formou, tj. písemně, ústně ani konkludentně, když má soud za to, že bylo zejména ze svědeckých výpovědí předchůdců prokázáno, že s žalobkyní nikdy neuzavřeli žádnou dohodu v tom smyslu, že danou nájemní smlouvu pro případ jejich užití svou osobou nebo osobou příbuznou nevypoví.

42. Dále pak bylo v řízení prokázáno, že následně došlo k platnému a účinnému uzavření kupní smlouvy k předmětným nemovitostem mezi předchůdci a žalovaným, přičemž se na základě této smlouvy stal jejich výlučným vlastníkem žalovaný, čímž došlo k přechodu práv a povinností pronajímatele ze shora specifikované nájemní smlouvy ze strany předchůdců na žalovaného. V rámci jednání mezi předchůdci a žalovaným co do uzavření dané kupní smlouvy přitom předchůdci žalovanému sdělili toliko, že je k daným nemovitostem sjednána shora specifikovaná nájemní smlouva, a neuzavřeli s ním dle svědeckých výpovědí předchůdců žádnou dohodu o zákazu výpovědi dané nájemní smlouvy pro případ jejich užití jeho osobou nebo osobou příbuznou, ani si předchůdci uvedené ve smlouvě či ústně vůči žalovanému nevymínili.

43. V řízení tak bylo prokázáno pouze to, že ze strany předchůdců bylo žalobkyni před uzavřením dané kupní smlouvy sděleno, že předmětné nemovitosti prodají osobě, která bude předmětnou nájemní smlouvu akceptovat, tedy že v daných nemovitostech nechá žalobkyni bydlet a nájemní smlouvu jí ihned bez dalšího nevypoví, a to v tom „rozsahu,“ v jakém byli vázáni k uvedenému oni sami, tedy v rozsahu uvedeném ve smlouvě, resp. vyplývajícím z o.z. Dle názoru soudu tak žalobkyně nebyla tímto sdělením předchůdců uvedena v omyl, když předchůdci tento svůj deklarovaný závazek splnili, když v kupní smlouvě existenci daného nájemního vztahu řešili, přičemž na žalovaného následně z předchůdců přešla práva a povinnosti vyplývající jim z dané nájemní smlouvy - žalovaný byl touto smlouvou vázán ve stejném rozsahu jako předchůdci a mohl ji ukončit pouze za splnění zákonem stanovených a ve smlouvě ujednaných podmínek. Nad rámec uvedeného pak soud uvádí, že byla výpověď ze strany žalovaného žalobkyni dána až rok po uzavření dané kupní smlouvy.

44. Co se poté týče tvrzení žalobkyně o tom, že je daná výpověď žalovaného vedena spíše z důvodu následné vyšší pravděpodobnosti prodeje daných nemovitostí než tím, že by je chtěl užívat on s rodinou, soud uvádí, že má-li nemovitost, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) o.z. naplněn bez dalšího (srovnej rozhodnutí NS ze dne 14.3.2017, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016), postačí tedy, pokud bude žalovaný dané nemovitosti skutečně následně užívat, není nutná potřeba jejich užívání, přičemž jsou práva nájemce, v tomto případě tedy žalobkyně, chráněna § 2289 o.z. (viz shora). Uvedené tvrzení tak není v tomto řízení rozhodující.

45. S ohledem na vše shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že zde nebylo ničeho, co by žalovaného jakkoli limitovalo co do výpovědi dané nájemní smlouvy v souladu s §2288 o.z., přičemž se jednalo o nájemní smlouvu sjednanou na dobu neurčitou a žalovaný deklaruje, že hodlá dané nemovitosti užívat sám se svou rodinou - dle názoru zdejšího soudu tak byly splněny všechny zákonné předpoklady pro tuto výpověď. Předmětnou výpověď ze dne 25.10.2024 pak soud považuje za platnou, když obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, když je písemná a obsahuje uvedení důvodu výpovědi i poučení o možnosti podat námitky a předmětnou žalobu /formální náležitosti výpovědi tak byly dle soudu splněny/, účinnou, když byla žalobkyni doručena dne 26.10.2024, i oprávněnou (k tomu viz výše). S ohledem na uvedené proto soud žalobu žalobkyně zamítl (výrok I).

46. Co se poté týče vzájemné žaloby žalovaného o vyklizení předmětných nemovitostí ze strany žalobkyně, bylo v řízení, jak je uvedeno výše, prokázáno, že je žalovaný vlastníkem předmětných nemovitostí, kdy k nim byla platně sjednána nájemní smlouva na dobu neurčitou, přičemž však následně byla ze strany žalovaného v pozici vlastníka a pronajímatele daných nemovitostí platně, účinně a oprávněně vypovězena (viz výše) výpovědí doručenou žalobkyni dne 26.10.2024. Výpovědní doba v trvání 3 měsíců tedy počala běžet 1.11.2024 a uplynula ke dni 31.1.2025. K tomuto dni tedy byla žalobkyně povinna dané prostory vyklidit a vyklizené je odevzdat žalobkyni, když jí již nesvědčilo žádné právo k jejich užívání. Jelikož to však žalovaná ve stanovené lhůtě neučinila, je žalovaný oprávněn domáhat se z titulu svého vlastnického práva k daným nemovitostem jejich ochrany v podobě žaloby na vyklizení. Soud proto vzájemné žalobě žalovaného s ohledem na vše výše uvedené v plném rozsahu vyhověl (výrok II). Výkonu tohoto práva by pak soud nemohl poskytnout ochranu pouze v případě, kdy by byl v rozporu s dobrými mravy či v případě, kdy by se jednalo o zjevné zneužití tohoto práva (blíže Rc 6/2009). V tomto případě, však soud ničeho takového neshledal, když byla žalobkyni podle názoru soudu poskytnuta ze strany žalovaného přiměřená doba k vyklizení a není zde žádná okolnost zvláštního zřetele hodná zakládající důvod pro ponechání žalobkyně v nemovitostech. Lhůta k vyklizení byla poté soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. v základní délce 15 dnů s ohledem na dobu, po kterou jsou již dané nemovitosti neoprávněně ze strany žalobkyně užívány, a to i s ohledem na skutečnost, že v tomto případě probíhalo rovněž řízení o žalobě žalobkyně, když má soud za to, že je právem žalobkyně podat návrh na přezkum dané výpovědi, na druhou stranu však není možné, aby touto formou došlo ke zneužití práva a k obcházení zákona co do „umělého“ prodlužování doby k vyklizení nad rámec zákonem stanovené lhůty, resp. k prodlužování užívání daných nemovitostí bez právního důvodu, když by tím fakticky došlo k výraznému zásahu do vlastnického práva druhé strany bez objektivního a ospravedlnitelného důvodu.

47. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že byly v tomto řízení projednávány dvě žaloby (žaloba o neoprávněnost výpovědi a vzájemná žaloba o vyklizení), vycházel soud z toho, že je nutné při rozhodování o náhradě nákladů řízení považovat tyto žaloby za samostatnou věc (srovnej rozhodnutí NS ze dne 12.2.2018, č.j. 23 Cdo 4609/2017).

48. Náklady v rámci žaloby o neoprávněnost výpovědi byly tvořeny toliko náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2025, když byly všechny úkony učiněné po tomto datu. Odměna zástupci žalovaného tedy byla stanovena ve výši 2 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 11 500 Kč za 5 úkonů (1. převzetí věci, 2. vyjádření k žalobě, 3. porada přesahující 1 hodinu, 4.+5. účast u jednání přesahující 2 hodiny) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky, a paušální náhradou hotových výdajů po 450 Kč za úkon, celkem tedy 2 250 Kč za 5 úkonů ve věci (§ 13 vyhlášky).

49. Co se týče žaloby o vyklizení byly náklady žalovaného tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 5 000 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2025, když byly všechny úkony učiněné po tomto datu. Odměna zástupci žalovaného tedy byla stanovena ve výši 21 100 Kč za jeden úkon právní služby, když je nutné vycházet primárně z hodnoty vyklizované nemovité věci (srovnej nález ÚS ze dne 7.5.2024, sp. zn. IV ÚS 277/24), přičemž bylo v řízení prokázáno, že hodnota daných nemovitostí je 3 200 000 Kč (tuto částku tedy soud považoval za tarifní hodnotu), celkem tedy 105 500 Kč za 5 úkonů (1. převzetí věci, 2. vyjádření k žalobě, 3. porada přesahující 1 hodinu, 4.+5. účast u jednání přesahující 2 hodiny) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky, a paušální náhradou hotových výdajů po 450 Kč za úkon, celkem tedy 2 250 Kč za 5 úkonů ve věci (§ 13 vyhlášky).

50. Zástupci žalovaného dále náleží náhrada cestovného ve výši 2 471,48 Kč za cestu k jednání soudu osobním automobilem zn. Škoda Superb za 328 km (cesta adresa a zpět) při sazbě 7,535 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 475/2024 Sb. a náhrada za 12 půlhodin ztráty času strávených cestou k jednání soudu dne po 150 Kč, celkem 1 800 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

51. Odměna zástupci žalovaného byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 26 412,01 Kč, když zástupce žalovaného řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalovanému přiznal náklady v celkové výši 157 183,49 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný zastoupen ve věci advokátem, je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalovaného k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

52. Lhůta k úhradě nákladů řízení byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekuce.