OSVS 10 C 143/2025-74

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně A, narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ o určení neplatnosti kupní smlouvy

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že kupní smlouva uzavřená mezi jméno FO, nar. datum, a žalovanou je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 40 288 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že kupní smlouva uzavřená v roce Anonymizováno mezi jejím vnukem jméno FO, nar. datum jako prodávajícím a žalovanou jako kupující, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ (posléze upraveno na 1/5) na nemovitostech nacházejících se na adrese adresa, je neplatná. Neplatnost této kupní smlouvy dovozovala z tvrzení, že jméno FO smlouvu uzavřel pod nátlakem, za nevýhodných podmínek a smlouva odporuje dobrým mravům, neboť byl v době převodu teprve krátce plnoletý, bez životních zkušeností a pod současným silným vlivem, kontrolou a dlouhodobou manipulací jeho přítele jméno FO, který ho odvedl do Anonymizováno a narušil tím vztahy v rodině. Bez tohoto vlivu jméno FO by k uzavření kupní smlouvy vůbec ze strany jméno FO nedošlo. Kupní cena byla navíc sjednána zjevně nevýhodně. Žalobkyně má důvodné podezření, že smlouva byla účelová, když insolvencí žalované vzniká riziko převodu majetku další osobě. Kupní smlouvou nebylo zohledněno spoluvlastnické právo sestry jméno FO a právo žalobkyně na doživotní užívání nemovitosti zřízené dřívější darovací smlouvou. Žalobkyně v té souvislosti usiluje i o vrácení daru, nicméně tento nárok ani po výzvě soudu blíže nespecifikovala.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítala nedostatek aktivní věcné legitimace, neboť žalobkyně neosvědčila existenci naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti kupní smlouvy, když výkon služebnosti žalobkyně nebyl převodem vlastnického práva jakkoli ohrožen. Dále žalovaná namítala nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť v případě nároku na neplatnost kupní smlouvy by jako žalovaný subjekt měly být označeny obě smluvní strany kupní smlouvy, tedy nejen žalovaná, ale i jméno FO. Otázka výše sjednané kupní ceny ani insolvence žalované nemají žádný dopad na právní postavení žalobkyně.

3. U jednání se žalobkyně snažila obsáhle vysvětlit soudu rodinné poměry a situaci, která předcházela prodeji nemovitosti žalované jméno FO, zejména ve vztahu k jeho ovlivnění jméno FO a podvodnému jednání. Trvala na prohlášení kupní smlouvy za neplatnou. Pokud by spoluvlastnictví domu přešlo na jméno FO, nebyla by ráda, usilovala by o vrácení daru. jméno FO sestra vlastní druhou polovinu domu, s žalobkyní dům udržují, vše financuje žalobkyně včetně pojistky a daně.

4. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání toho, v čem konkrétně spočívá ohrožení nebo nejistota jejího právního postavení vyvolaná napadenou kupní smlouvou, zejména jak se tato smlouva dotýká jejího práva odpovídajícího služebnosti doživotního užívání. Žalobkyně uvedla, že všechno platí včetně oprav domu, pojistky, daně, stará se o celý dům, ne pouze o polovinu a žalovaná se nepodílí na ničem. V současné době nikdo nepopírá její uživatelské právo ani jí v užívání nemovitosti nebrání, ale má strach, co bude dál.

5. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise. Pro právní posouzení věci však vyhodnotil jako relevantní důkazy pouze darovací smlouvu a výpis z katastru nemovitostí. Návrh žalobkyně na doplnění dokazování výslechem svědka jméno FO, jeho matky jméno FO a jeho sestry jméno FO byl pro nadbytečnost a nehospodárnost zamítnut.

6. Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí k LV č. hodnota v obci adresa, k. ú. adresa, bylo zjištěno, že nemovitost parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, je ve spoluvlastnictví žalované a jméno FO, každý ideálním podílem ½. Nabývacím titulem pro žalovanou je kupní smlouva ze dne datum s právními účinky zápisu k datum. Na základě darovací smlouvy, o zřízení věcného břemene ze dne datum bylo žalobkyni jako oprávněné zřízeno věcné břemeno užívání – doživotní služebnost k pozemku parc. č. Anonymizováno.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV č. hodnota v obci adresa, k. ú. adresa, prokazujícího stav evidovaný k datu datum bylo zjištěno, že nemovitost parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, byla ve spoluvlastnictví jméno FO a jméno FO, každý ideálním podílem ½. Nabývacím titulem byla darovací smlouva, o zřízení věcného břemene ze dne datum s právními účinky zápisu k datum.

8. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti v jedné listině ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně bezplatně převedla vlastnické právo k pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno obdarovanému jméno FO a obdarované jméno FO, každému k id. ½. Uvedenou smlouvou byla zřízena ve prospěch žalobkyně jako oprávněné ze služebnosti k tíži předmětné nemovité věci služebnost užívacího práva, a to doživotní a bezplatné užívání nemovitosti.

9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro základní posouzení věci relevantní skutečnosti, proto je dále neuvádí ani nehodnotí. Přestože žalobkyně považuje tyto okolnosti rodinných vztahů, za nichž došlo k darování a obzvláště pak k následnému prodeji podílu na nemovitosti, za významné, na právní posouzení věci nemají žádný vliv.

10. Samotná kupní smlouva, jejíž neplatnost je navrhována, předložena ani navržena k důkazu v průběhu řízení až do okamžiku rozhodnutí soudu nebyla. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně tuto kupní smlouvu předložila až po vyhlášení rozsudku dne 3. 8. 2026 spolu s dalšími několika listinami, které žalobkyně navrhla provést jako důkaz a dále navrhla k důkazu další svědecké výpovědi. Z těchto listin, ani ze souvisejícího vyjádření žalobkyně soud při svém rozhodování však nemohl vycházet a novým důkazním návrhům nemohl vyhovět, neboť žalobkyně byla u jednání poučena ve smyslu § 118b a zejména § 119a o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí být uvedeny a důkazy označeny dříve, než soud ve věci vyhlásí rozhodnutí. Soud ve věci meritorně rozhodl rozsudkem vyhlášeným dne 13. 7. 2026 a v souladu s § 154 odst. 1 o.s.ř. je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Z listin doručených soudu dne 3. 8. 2026 soud tedy ani nemohl učinit žádná další skutková zjištění a nijak se jimi nezabýval, neboť nebyly jako důkaz v průběhu řízení provedeny.

11. Z předložených listin a tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně darovala smlouvou ze dne datum svým dvěma tehdy nezletilým vnoučatům jméno FO a jméno FO do podílového spoluvlastnictví rodinný dům na adrese adresa. Současně byla touto smlouvou zřízena ve prospěch žalobkyně služebnost doživotního užívacího práva k nemovitosti, která jako věcné právo vázne na nemovitosti bez ohledu na vlastnictví nemovitosti. jméno FO krátce po dosažení své zletilosti dne datum prodal svůj podíl na nemovitosti o velikosti id. ½ žalované, na kterou byl podán dne datum insolvenční návrh. jméno FO není účastníkem tohoto řízení. Žalobkyně v domě na adrese adresa stále bydlí, nemovitost užívá, hradí veškeré náklady na údržbu a opravy domu, pojištění, daň. Žalobkyni nikdo nebrání nemovitost užívat, ani nikdo její užívací právo nezpochybňuje. Žalovaná své spoluvlastnické právo na nemovitosti reálně nevyužívá.

12. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc takto:

13. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. V průběhu jednání byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 o. s. ř., že je třeba doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř., zejména v čem konkrétně spočívá ohrožení nebo nejistota jejího právního postavení vyvolaná napadenou kupní smlouvou a jak se tato smlouva dotýká jejího práva odpovídajícího služebnosti doživotního užívání nemovitosti. Žalobkyně byla poučena o následcích v případě nesplnění této výzvy. Po tomto poučení žalobkyně uvedla, že nikdo její užívací právo k nemovitosti nepopírá, uzavřením kupní smlouvy se u ní fakticky nic nezměnilo, nikdo jí neřekl, že by nemovitost nemohla dále užívat, má však obavu, „co bude dál“, tato nejistota ji omezuje, dále do nemovitosti investuje, hradí daň, pojištění i opravy domu, zatímco žalovaná se na těchto platbách nepodílí.

15. V řízení o určení platnosti či neplatnosti smlouvy může být žalobě vyhověno jen tehdy, účastní-li se takového řízení všichni účastníci smlouvy, kteří ji v minulosti uzavřeli, případně jejich právní nástupci. Tento závěr je v judikatuře Nejvyššího soudu ustálen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2806/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 30 Cdo 483/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 246/2005). V projednávané věci žalobkyně napadá neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi jméno FO jako prodávajícím a žalovanou jako kupující, avšak žaloba je podána pouze proti straně kupující. Druhý účastník napadené smlouvy, tedy prodávající jméno FO, účastníkem řízení není. Za tohoto stavu nelze žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy vyhovět již proto, že na straně žalované nevystupují všichni účastníci napadeného právního jednání. Ze stejného důvodu by nemohl uspět ani případný nárok žalobkyně na vrácení daru ze strany jméno FO, neboť obdarovaný není účastníkem tohoto řízení. Nedostatek pasivní věcné legitimace je sám o sobě důvodem zamítnutí žaloby.

16. Nad rámec uvedeného soud posuzoval, zda žalobkyně prokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR je naléhavý právní zájem dán zejména tehdy, kde by bez požadovaného určení bylo právo žalobce ohroženo nebo kde by se bez něj jeho právní postavení stalo nejistým. Zároveň platí, že žaloba na určení neplatnosti smlouvy zpravidla není opodstatněna tam, kde otázka platnosti smlouvy představuje pouze předběžnou otázku ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu a kde lze žalovat přímo na určení tohoto práva nebo právního vztahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2640/2023).

17. Z výslovných tvrzení žalobkyně přitom vyplynulo, že uzavřením napadené kupní smlouvy se na faktickém užívání nemovitosti žalobkyní nic nezměnilo. Žalobkyně sama uvedla, že nikdo nepopírá její užívací právo k nemovitosti, nikdo jí nesdělil, že by nemovitost nemohla dále užívat, a její obava spočívá pouze v tom, že má strach, co bude dál, a že se žalovaná jako spoluvlastník nijak nepodílí na běžných a pravidelných výdajích ani nákladech vynaložených v souvislosti s údržbou a opravami nemovitosti. Bez ohledu na pravdivost těchto tvrzení, žádný z těchto argumentů nemůže založit existenci naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti kupní smlouvy. Tyto tvrzené majetkové nároky, jsou-li dány, by mohly být případně uplatňovány samostatnými žalobami na plnění, samy o sobě však nečiní potřebným určení neplatnosti převodní smlouvy uzavřené mezi jinými osobami. V souladu s ustálenou judikaturou není dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě tam, kde se žalobce může domáhat ochrany svých práv jiným vhodnějším prostředkem. Sama žalobkyně netvrdí žádný aktuální či dřívější zásah do svého tvrzeného užívacího práva. Naopak výslovně uvedla, že její právo nikdo nezpochybňuje a že se změna vlastnictví ve vztahu k ní nijak nepromítla a v domě celou dobu nerušeně bydlí. Subjektivní obava z budoucího vývoje, nepodložená konkrétním jednáním žalované nebo jiným bezprostředně hrozícím zásahem do práv žalobkyně, není způsobilá založit naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Naléhavý právní zájem musí být vždy objektivní a konkrétní, nikoli jen pocitový či preventivní. Přestože žalobkyně není účastníkem napadené kupní smlouvy, mohla by mít za určitých okolností naléhavý právní zájem na určení její neplatnosti. A to tehdy, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na jeho právní postavení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2784/2007). V nyní projednávané věci však žalobkyně sama uvedla takové skutečnosti, z nichž naopak vyplývá, že její právní postavení se uzavřením kupní smlouvy reálně nezměnilo. Neobstojí ani argument žalobkyně, že kvůli insolvenci žalované hrozí riziko převodu majetku další osobě, neboť z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že usnesením Anonymizováno ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka byl insolvenční návrh zamítnut s odůvodněním, že žalovaná není ve špatné ekonomické situaci.

18. Soud se zabýval otázkou naléhavého právního zájmu i z hlediska cíle sledovaného žalobkyní, tedy navrácení v předešlý stav, tj. obnovení vlastnických poměrů před uzavřením kupní či darovací smlouvy. Podaná žaloba však k tomuto cíli vést nemůže, neboť rozhodnutí soudu o určení neplatnosti kupní smlouvy (případně i darovací smlouvy), jejímž předmětem je nemovitost, by nemohlo být podkladem pro zápis vlastnického práva záznamem do katastru nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2436/2005). Rozhodnutí soudu o neplatnosti kupní smlouvy by totiž samo o sobě nic nevypovídalo o tom, komu svědčí věcné nebo jiné právo k nemovitosti. Otázka platnosti či neplatnosti kupní smlouvy je zde jen předběžnou otázkou ve vztahu k případným jiným právům žalobkyně, zejména k existenci a rozsahu jejího užívacího práva, případně k majetkovým nárokům souvisejícím s užíváním a správou nemovitosti.

19. Pokud žalobkyně dovozovala neplatnost kupní smlouvy z tvrzeného nátlaku a nevýhodných podmínek na straně jméno FO, pak soud dodává, že tyto okolnosti se primárně vztahují k právní sféře samotného jméno FO jako účastníka dané smlouvy. Za situace, kdy žalobkyně sama není stranou této smlouvy, neprokázala konkrétní ohrožení svého vlastního užívacího práva a řízení se neúčastní všichni účastníci napadené smlouvy, nemohla být žaloba úspěšná. Soud proto uzavírá, že žaloba není důvodná již proto, že na straně žalované chybí pasivní věcná legitimace všech účastníků napadené kupní smlouvy, a dále proto, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy ve smyslu § 80 o. s. ř. Z těchto nosných důvodů soud žalobu výrokem I. rozsudku zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 288 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (konkrétně za převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k odvolání, vyjádření k žalobě a účast na jednání), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 9 016 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou za účelem nahlížení do spisu dne datum, za kterou náleží náhrada ve výši 4 507 Kč za 358 ujetých km v částce 3 007 Kč (35,80 Kč za litr paliva 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km dle doloženého technického průkazu použitého vozidla) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou k jednání dne datum náleží náhrada ve výši 4 509 Kč za 358 ujetých km v částce 3 009 Kč (34,70 Kč za litr paliva 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km dle doloženého technického průkazu použitého vozidla) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 296 Kč ve výši 6 992 Kč. Výrokem II. rozsudku proto byla stanovena celková výše náhrady nákladů řízení ve výši 40 288 Kč, přičemž platební místo bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalované. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.