OSZL 35 C 317/2015-955

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_004⟫ b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované: Jméno žalované A., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_008⟫ za účasti ⟪LB:lb_009⟫ vedlejšího účastníka ⟪LB:lb_010⟫ na straně žalované: Jméno žalované B., IČO IČO žalované B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_012⟫ o vyklizení nemovitostí a zdržení se užívání

I. Žaloba, kterou se žalobci a) a b) domáhali, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit ⟪LB:lb_001⟫ - pozemek p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ - pozemek p.č. Anonymizováno/Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ - pozemek p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa, zapsané u právnická osoba pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobci a) a b) domáhali, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se užívání ⟪LB:lb_001⟫ - pozemku p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ - pozemku p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ - pozemku p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa, zapsané u právnická osoba pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota, se zamítá.

III. Žalobci a) a b) společně a nerozdílně jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 123 820 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

IV. Žalobci a) a b) společně a nerozdílně jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 26 693,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

1. za řízení před soudem I. stupně do vyhlášení rozsudku ze dne 6. 3. 2018, č.j. spisová značka odměna za zastoupení žalované advokátem za následujících 17 úkonů právní pomoci: ⟪LB:lb_001⟫ - převzetí a přípravu zastoupení, ⟪LB:lb_002⟫ - písemná vyjádření ze dne 16. 12. 2015, 5. 5. 2016, 14. 6. 2016, 23. 6. 2016, 13. 9. 2016, 14. 11. 2016, 9. 3. 2017, 27. 7. 2017, 30. 8. 2017, 14. 9. 2017 ⟪LB:lb_003⟫ - účast zástupce žalované u jednání konaných dne 12. 4. 2016, 24. 5. 2016, 28. 6. 2016, 22. 9. 2016, 18. 5. 2017, 17. 10.2017, 6. 3. 2018; za které při sazbě ve výši 1 500 Kč/ úkon odměna celkem činí částku 25 500 Kč;

17 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci, celkem tedy 5 100 Kč; cestovné zástupce žalované k jednáním konaným dne 12. 4. 2016, 24. 5. 2016, 28. 6. 2016, 22. 9. 2016, 18. 5. 2017, 17. 10. 2017 a 6. 3. 2018, když každá cesta byla konána vždy z adresa a zpět při celkem ujetém počtu 630 km osobním automobilem tov. zn. Volvo S 60, reg. zn. SPZ s průměrnou spotřebou 9,9 l/100 km benzínu bezolovnatého 95B; za jednu cestu k jednáním konaným v roce 2016 činí dle vyhlášky č. 385/2015 Sb.: paušální náhrada při sazbě základní náhrady 3,80 Kč/1 km částku 1 394 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 29,70 Kč/1 l částku 1 852,39 Kč; cestovné za cestu k jednomu jednání celkem činí částku 3 246,39 Kč cestovné za cestu ke čtyřem jednáním tedy celkem činí částku 12 985,56 Kč; za jednu cestu k jednáním konaným v roce 2017 činí dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.: paušální náhrada při sazbě základní náhrady 3,90 Kč/1 km částku 2 457 Kč náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 29,50 Kč/1 l částku 1 839,90 Kč; cestovné za cestu k jednomu jednání celkem činí částku 4 296,91 Kč; cestovné za cestu ke dvěma jednáním tedy celkem činí částku 8 593,83 Kč; za cestu k jednomu jednání konanému v roce 2018 činí dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. paušální náhrada při sazbě základní náhrady 4 Kč/1 km částku 2 520 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 30,50 Kč/1 l částku 1.902,30 Kč; cestovné za cestu k tomuto jednání tak činí částku 4 422,30 Kč; náhrada za ztrátu času po 100 Kč/1půlhodina (§ 14 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) v souvislosti s cestami zástupce žalobce k celkem sedmi jednáním, vždy v rozsahu šest hodin, tedy 12 půlhodin v souvislosti s cestou k jednomu jednání a zpět; ztráta času v souvislosti s cestami k celkem sedmi jednáním je tak představována 84 půlhodinami po 100 Kč, tedy částkou 8 400 Kč;

DPH 21 % ze základu 65 001,70 Kč, tedy DPH ve výši 13 650,40 Kč.

Takto vyčíslené náklady této fáze řízení činí celkem částku 78 652,10 Kč.

2. za řízení o odvolání proti rozsudku ze dne 6. 3. 2018, č.j. 35 C 317/2015-463, které bylo ukončeno usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 29. 5. 2019, č.j. 58 Co 213/2018-533 odměna za zastoupení žalované advokátem za 1 úkon právní pomoci - písemné vyjádření ze dne 12. 6. 2018 ve výši 1 500 Kč;

1 režijní paušál po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024);

DPH 21 % ze základu 1 800 Kč, tedy DPH ve výši 378 Kč.

Takto vyčíslené náklady této fáze řízení činí celkem částku 2 178 Kč.

3. za řízení před soudem I. stupně po vydání usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 29. 5. 2019, č.j. 58 Co 213/2018-533 odměna za zastoupení žalované advokátem za 2 úkony právní pomoci učiněné před vstupem vedlejšího účastníka do řízení dne 23. 9. 2020: ⟪LB:lb_001⟫ - písemné vyjádření ze dne 14. 5. 2020 ⟪LB:lb_002⟫ - účast zástupce žalované u jednání konaných dne 13. 8. 2020, za které při sazbě ve výši 1 500 Kč/úkon činí odměna celkem částku 3 000 Kč; za 6 úkonů právní pomoci učiněných v období od 24. 9. 2020 do 31. 12. 2024: ⟪LB:lb_003⟫ - písemná vyjádření ze dne 15. 10. 2020, 11. 6. 2021, 9. 7. 2021, 21. 3. 2024, 2. 12. 2024 ⟪LB:lb_004⟫ - účast zástupce žalované u jednání konaného dne 18. 11. 2024, za které při sazbě ve výši 1 200 Kč/úkon činí odměna celkem částku 7 200 Kč; za 4 úkony právní pomoci učiněné v období od 1. 1. 2025: ⟪LB:lb_005⟫ - písemná vyjádření ze dne 3. 3. 2025, 21. 7. 2025,

(žalované nebyla přiznána odměna za vyjádření k námitce nepřípustnosti vedlejšího účastníka, když odměnu za tento úkon právní pomoci žalovaná nežádala), ⟪LB:lb_001⟫ - účast zástupce žalované u jednání konaných dne 23. 6. 2025, 20. 10. 2025, za které při sazbě ve výši 2 300 Kč/úkon činí odměna celkem částku 9 200 Kč;

8 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci učiněným do 31. 12. 2024, celkem tedy 2 400 Kč;

4 režijní paušály po 450 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci učiněným po 1. 1. 2025), celkem tedy 1 800 Kč; cestovné zástupce žalované k jednáním konaným dne 13. 8. 2020, 18. 11. 2024, 23. 6. 2025, 20. 10. 2025, když každá cesta byla konána vždy z adresa a zpět při celkem ujetém počtu 630 km, a to ⟪LB:lb_001⟫ - k jednáním konaným 13. 8. 2020, 18. 11. 2024 a 20. 10. 2025 osobním automobilem tov. zn. Volvo S 60, reg. zn. SPZ průměrnou spotřebou 5,5 l/100 km motorové nafty a ⟪LB:lb_002⟫ - k jednání konanému 23. 6. 2025 osobním automobilem tov. zn. Škoda Superb, reg. zn. SPZ průměrnou spotřebou 7,9 l/100 km benzínu; protože jednání konaných po datu 23. 9. 2020 (vstup vedlejšího účastníka) se zástupce účastnil jak za žalovanou, tak za vedlejšího účastníka, náklady na cestovné v souvislosti s jednáními konanými dne 18. 11. 2024, 23. 6. 2025 a 20. 10. 2025 soud přiznal žalované (i vedlejšímu účastníkovi) vždy ve výši jedné poloviny; za cestu k jednání konanému v roce 2020 činí dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. paušální náhrada při sazbě základní náhrady 4,20 Kč/1 km částku 2 646 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně motorové nafty ve výši 31,80 Kč /1 l částku 1 101,87 Kč cestovné k tomuto jednání činí částku 3 747,87 Kč, tedy po zaokrouhlení 3 748 Kč; za cestu k jednání konanému v roce 2024 činí dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. paušální náhrada při sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km částku 3 528 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně motorové nafty ve výši 38,70 Kč /1 l částku 1 340,95 Kč; cestovné k tomuto jednání činí celkem částku 4 868,95 Kč, po zaokrouhlení tedy částku 4 869 Kč, z níž jedné polovině přiznané v rámci náhrady nákladů řízení žalované odpovídá částka 2 434,50 Kč; za cestu k jednání konanému 23. 6. 2025 činí dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.: paušální náhrada při sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km částku 3 654 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 35,80 Kč/1 l částku 1 781,76 Kč; cestovné k tomuto jednání činí celkem částku 5 435,76 Kč, po zaokrouhlení částku 5 436 Kč, z níž jedné polovině přiznané v rámci náhrady nákladů řízení žalované odpovídá částka 2 718 Kč; za cestu k jednání konanému 20. 10. 2025 činí dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.: paušální náhrada při sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km částku 3 654 Kč; náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně motorové nafty ve výši 34,70 Kč /1 l částku 1 202,35 Kč; cestovné k tomuto jednání činí celkem částku 4 856,35 Kč, po zaokrouhlení částku 4 856 Kč, z níž jedné polovině přiznané v rámci náhrady nákladů řízení žalované odpovídá částka 2 428 Kč; náhrada za ztrátu času po 100 Kč/1půlhodina (§ 14 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) v souvislosti s cestami zástupce žalované k jednáním konaným 13. 8. 2020, 18. 11. 2024, vždy v rozsahu šest hodin, tedy 12 půlhodin v souvislosti s cestou k jednomu jednání a zpět; protože jednání konaných po datu 23. 9. 2020 (vstup vedlejšího účastníka) se zástupce účastnil jak za žalovanou, tak za vedlejšího účastníka, náklady na cestovné v souvislosti s jednáním konaným dne 13. 8. 2020 soud přiznal zástupci žalované náhradu za ztrátu času v plné výši, tzn. 12 půlhodin, avšak v souvislosti s jednáním konaným dne 18. 11. 2024 ve výši jedné poloviny, tzn. 6 půlhodin; ztráta času v souvislosti s cestami k celkem těmto dvěma jednáním je tak představována 18 půlhodinami po 100 Kč, tedy částkou 1 800 Kč; náhrada za ztrátu času po 150 Kč/1 půlhodina (§ 14 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025) v souvislosti s cestami zástupce žalované k jednáním konaným 23. 6. 2025 a 20. 10. 2025, vždy v rozsahu šest hodin, tedy 12 půlhodin v souvislosti s cestou k jednomu jednání a zpět, tzn. celkem hodnota půlhodin v souvislosti s těmito dvěma jednáními; protože jednání konaných po datu 23. 9. 2020 (vstup vedlejšího účastníka) se zástupce účastnil jak za žalovanou, tak za vedlejšího účastníka, náklady na cestovné v souvislosti s těmito jednáními soud přiznal zástupci žalované náhradu za ztrátu času ve výši jedné poloviny, tzn. 12 půlhodin; ztráta času v souvislosti s cestami k celkem těmto dvěma jednáním je tak představována tedy částkou 1 800 Kč;

DPH 21 % ze základu 35 528,50 Kč, tedy DPH ve výši 7 460,99 Kč, tedy po zaokrouhlení částku 7 461 Kč.

Takto vyčíslené náklady této fáze řízení činí celkem částku 42 990 Kč.

Náklady řízení žalované tak jsou celkem představovány částkou 123 820 Kč po zaokrouhlení.

Náklady řízení vedlejšího účastníka

4. Rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne 6. 3. 2018, č.j. spisová značka byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci po žalovaném domáhali žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a předat žalobcům ⟪LB:lb_001⟫ - pozemek p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ - pozemek p.č. Anonymizováno, ⟪LB:lb_003⟫ - pozemek p.č. Anonymizováno, ⟪LB:lb_004⟫ - pozemek p.č. Anonymizováno, ⟪LB:lb_005⟫ - stavbu – likusák nacházející se na pozemku p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ - stavbu – ocelokolnu nacházející se na pozemku p.č. Anonymizováno vše nacházející v k.ú. adresa a žalobcům byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení konkretizovanou částku.

5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci do celého rozsudku a žalovaná do rozhodnutí o nákladech řízení.

6. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 29. 5. 2019, č.j. 58 Co 213/2018-533 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

7. Na tomto místě považuje soud za vhodné konstatovat, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 10. 2023, č.j. 35 C 196/2020-493, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 24. 1. 2024, č.j. 59 Co 230/2023-544, bylo určeno, že stavba bez č. p./č. e. postavená na pozemku p. č. 1030/21 (ocelokolna), stavba bez č. p./č. e. postavená na pozemku p. č. Anonymizováno (čistírna odpadních vod) a stavba bez č. p./č. e. postavená na pozemku p. č. Anonymizováno (likusák), vše v k. ú. adresa, je ve vlastnictví v tom řízení žalobkyně, kterou je společnost Jméno žalované B., IČO IČO žalované B, vystupující v daném řízení v pozici vedlejšího účastníka.

8. Dále považuje za vhodné sumarizovat změny žalobního požadavku.

9. Žalobci v žalobě uplatnili dva požadavky – upustit od neoprávněného zásahu a zdržet se užívání nemovitostí a vyklidit všechny pozemky, konkrétně pozemek parc. č. Anonymizováno, pozemek parc. č. Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno.

10. Podáním ze dne 24. 5. 2016 (ve spise na č.l. 98) žalobci upravili žalobní petit tak, že se domáhají pouze vyklizení pozemků: pozemek parc. č. Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno pozemek parc. č. Anonymizováno

11. Žalobci tedy vzali zpět žalobu na zdržení se zásahů ohledně následujících všech konkretizovaných pozemků, takže řízení bylo v této části zastaveno usnesením vyhlášeným u jednání konaného dne 28. 6. 2016 (na č.l. 148 spisu).

12. Podáním ze dne 13. 12. 2016 (ve spise na č.l. 194) se žalobci domáhali vyklizení pozemku parc. č. Anonymizováno pozemku parc. č. Anonymizováno a pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno Anonymizováno stavby líkusáku Anonymizováno stavby ocelokolny.

13. Kromě rozšíření žaloby o požadavek na vyklizení staveb likusáku a ocelokolny šlo částečné zpětvzetí žaloby o vyklizení k pozemkům parc. čAnonymizováno parc. č. Anonymizováno změně žaloby a částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto usnesením vyhlášeným u jednání konaného dne 17. 10. 2017 (na č.l. 422 spisu).

14. O takto upraveném žalobním požadavku bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 6. 3. 2018, č.j. 35 C 317/2015-463.

15. Po jeho kasaci se žalobci podáním ze dne 5. 8. 2018 (na č.l. 562 spisu) domáhali vyklizení pozemku parc. č. 1030/20, pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno21 (s ocelokolnou) a pozemku parc. č. Anonymizováno (s líkusákem) a zdržení se užívání pozemku parc. č. Anonymizovános ČOV).

16. Současně se změnou petitu žalobci vzali zpět požadavek na vyklizení ve vztahu k pozemku parc. č. 1030/22 v k.ú. adresa. O této změně žalobního požadavku rozhodnuto nebylo, když byla avízována další uvažovaná změna žalobního požadavku.

17. Podáním ze dne 15. 9. 2020 (na č.l. 598 spisu) se pak žalobci domáhali vyklizení pozemku parc. č. 1030/20, pozemku parc. č. Anonymizováno pozemku parc. č. Anonymizováno stavby na pozemku parc. č. Anonymizováno) a stavby na pozemku parc. č. Anonymizováno (líkusák), zdržet se užívání pozemku parc. č. Anonymizováno pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno pozemku parc. č. Anonymizováno pozemku parc. č. Anonymizováno pozemku parc. č. Anonymizováno pozemku parc. č. Anonymizováno stavby likusáku, která je součástí pozemku p.č. Anonymizováno, stavby ocelokolny, která součástí pozemku p. č. Anonymizováno, čistírny odpadních vod umístěné na pozemku p.č. Anonymizováno

18. Oproti předchozímu žalobnímu požadavku, tedy ve znění, o kterém bylo rozhodnuto prvním prvostupňovým rozsudkem, vzali žalobci zpět nárok na vyklizení pozemku p.č. Anonymizováno. O této změně žaloby a zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesením ze dne 24. 6. 2021, č.j. spisová značka.

19. U jednání konaného dne 18. 11. 2024 vzali žalobci zpět žalobu do požadavku na vyklizení stavby likusáku na pozemku p.č. Anonymizováno stavby ocelokolny na pozemku p.č. Anonymizováno, zdržení se užívání pozemku p.č. Anonymizováno, pozemku p.č. Anonymizováno pozemku p.č. Anonymizováno, stavby likusáku na pozemku p.č. Anonymizováno stavby ocelokolny na pozemku p.č. Anonymizováno, čistírny odpadních vod na pozemku p.č. Anonymizováno do kterých bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 20. 11. 2025, č.j. spisová značka.

20. 10. 2025 částka 2 428 Kč, přičemž co do podrobného vyčíslení se odkazuje na vyčíslení provedené u cestovného přiznaného žalované; náhrada za ztrátu času po 100 Kč/1půlhodina (§ 14 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) v souvislosti s cestami zástupce žalované k jednání konanému 18. 11. 2024 v rozsahu šest hodin, tedy 12 půlhodin v souvislosti s cestou k jednomu jednání a zpět; protože jednání se zástupce účastnil jak za žalovanou, tak za vedlejšího účastníka, náklady na cestovné v souvislosti s jednáním konaným dne 18. 11. 2024 mu soud přiznal ve výši jedné poloviny, tzn. 6 půlhodin, tedy ve výši 600 Kč; náhrada za ztrátu času po 150 Kč/1půlhodina (§ 14 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025) v souvislosti s cestami zástupce žalované k jednáním konaným 23. 6. 2025 a 20. 10. 2025, vždy v rozsahu šest hodin, tedy 12 půlhodin v souvislosti s cestou k jednomu jednání a zpět, tzn. celkem 24 půlhodin v souvislosti s těmito dvěma jednáními; protože jednání konaných po datu 23. 9. 2020 (vstup vedlejšího účastníka) se zástupce účastnil jak za žalovanou, tak za vedlejšího účastníka, náklady na cestovné v souvislosti s těmito jednáními soud přiznal zástupci žalované náhradu za ztrátu času ve výši jedné poloviny, tzn. 12 půlhodin; ztráta času v souvislosti s cestami k celkem těmto dvěma jednáním je tak představována tedy částkou 1 800 Kč;

DPH 21 % ze základu 22 060,50 Kč, tedy DPH ve výši 4 632,70 Kč, tedy po zaokrouhlení částku 4 633 Kč.

Takto vyčíslené náklady vedlejšího účastníka činí celkem částku 26 693,50 Kč.

21. Bylo nesporné, že žalobci a) a b) jsou podílovými spoluvlastníky pozemků p.č. Anonymizováno, každý s velikostí spoluvlastnického podílu ½. Do spisu byly doloženy či vyžádány soudem výpisy z katastru nemovitostí, informace o pozemcích, které tyto vlastnické vztahy osvědčují, také katastrální mapy dokumentující umístění pozemků.

22. Bylo nesporné, že na pozemcích p. č. Anonymizováno a Anonymizováno se (s výjimkami konstatovanými dále) nachází zpevněné plochy.

23. 6. 2025 částka 2 718 Kč,

24. Žalobci pak učinili nespornými tvrzení v podání žalované ze dne 3. 3. 2025 (viz vyjádření žalobců ze dne 28. 4. 2025, č.l. 815verte), když vychází z toho, že žalovaná má přístup ke zpevněným plochám a je schopna dohledat stavební dokumentaci těchto ploch, z nichž se ke zpevněným plochám řešeným v daném řízení vztahují následující skutečnosti:

(v předmětném areálu) došlo k dobudování zpevněných ploch dle projektu společnosti Centroprojekt Gottwaldov ze dne 18. 1. 1984 „Dostavba areálu ‚Suška adresa‘, sklad finálního produktu, obj. 0051 – zpevněné plochy, podle něhož měly být v areálu vybudovány další komunikace o struktuře seshora asfaltový koberec zavřený 4+4 (8 cm), obalovaná štěrkodrť – infiltrační postřik 0,7 kg/m2 (10 cm), štěrkodrť (20 cm), štěrkopísek (15 cm), tj. celkem výše povrchu 53 cm. Samotná dostavba areálu měla být provedena dle rozpočtu z března 1984 za částku 463 614 Kč. jméno FO potvrdil, že pod vrstvou asfaltu se nachází několik vrstev makadamu a jméno FO před pokládkou živice v roce 2016 viděl podkladní vrstvu.

(Žalobci však namítli, že toto nelze vztáhnout k posouzení pozemku p.č. Anonymizováno, kde se betonový sokl nachází nad úrovní okolí, a zcela zde absentuje asfalt pro část pozemku p.č. 1037/30 mezi ocelokolnou a pozemkem p.č. Anonymizováno jsou umístěné pouze panely a také zde zcela chybí asfalt, a konečně pro část pozemku p.č. Anonymizováno mezi likusákem a plotem, kde je umístěná pouze zemina.)

25. Projektem (na č.l. 176verte-186) vypracovaným Centroprojekt Gottwaldov ze dne 18. 1. 1984 týkajícím se dostavby areálu „Suška adresa“, Sklad finálního produktu, a.č. hodnota-Anonymizováno, z.č. hodnota-3-3847, bylo prokázáno, že se podle technické zprávy vyhotovené v březnu 1984 týkal zpevněných ploch, jejichž investorem bylo právnická osoba, příslušným MNV byl adresa, příslušným ONV byl Gottwaldov. Šlo o jednostupňový projekt řešící dostavbu areálu Suška adresa, sklad finálního produktu, konkrétně zpevněné plochy a jejich stavební řešení. Podle technické zprávy měly být provedeny zemní práce spočívající v sejmutí ornice na ploše 3 400 m2 v tl. 26 cm, tj. 884 m3. Odvodnění mělo být řešeno tak, že povrchová voda je odvedena do uličních vpustí, které jsou zaústěny do stávající kanalizace. Konstrukce komunikací byla seshora asfaltový koberec zavřený 4+4 (8 cm), obalovaná štěrkodrť – infiltrační postřik 0,7 kg/m2 (10 cm), štěrkodrť (20 cm), štěrkopísek (15 cm), tj. celkem výše povrchu 53 cm. Vozovka bude ohraničena vysunutým betonovým obrubníkem. Jsou připojeny konkrétní projekty odvodnění, podélné profily a vzorové řezy, příčné řezy

26. Rozpočtem z března 1984 (na č.l. 186-192) bylo prokázáno, že kalkulovaná cena dostavby areálu měla činit částku 463 614 Kč, bylo rozpočtováno provedení zemních prací, vodorovných konstrukcí, komunikací, trubního vedení, ostatních prací, také přesun hmot povrch asfaltový a vedlejší rozpočtové náklady.

27. Protože bylo nakonec nesporné, že zpevněné plochy na předmětných pozemcích mají mít strukturu dle tohoto projektu, pak je taky nesporné, že jejich stavebníkem v roce 1984 bylo právnická osoba.

28. Při ohledání uskutečněném při jednání na místě samém dne 23. 6. 2025 bylo zjištěno, že až na výjimky ve vztahu k jednotlivým pozemkům, které budou popsány dále, se na pozemcích p.č. Anonymizováno nachází zpevněné plochy. Tyto zpevněné plochy přechází plynule z jednoho pozemku do druhého, pokud přiléhají k objektům, jsou zřetelné spáry mezi zpevněnými plochami a základovými deskami pod objekty, resp. u stavby ČOV na pozemku p.č. Anonymizováno, k níž přiléhá zpevněná plocha na pozemku p.č. Anonymizováno, je zřetelně odlišitelný sokl pod ČOV od zpevněné plochy. Nacházela-li se na zpevněných plochách hlína, porosty trávy apod., bylo po jejich očištění zřetelné, kde se zpevněná plocha nachází, kam pokračuje a kde končí, tedy že hlína a porosty travin, příp. keřů jsou nánosového a náletového původu. právnická osoba na pozemku p.č. Anonymizováno v části mezi likusákem na p.č. Anonymizováno a halou na p.č. Anonymizováno plynule přechází až do dalšího pozemku, kde je ukončena obrubníkem, který je aktuálně zanesený nánosem hlíny a zarostlý náletovými travami, nicméně stále je v terénu zřetelný a zdokumentovaný je na foto na č.l. 802, 803, které podle údaje na nich měly být pořízeny v roce 1994. Na otevřeném prostranství mezi pozemky p.č. Anonymizováno a Anonymizováno přechody zpevněných ploch z jednoho pozemku do druhého a do navazujících pozemků zřetelné nejsou, jde o plochu stejného charakteru, samozřejmě s přihlédnutím k příp. dílčím vysprávkám v důsledku opotřebení a povětrnostních vlivů, kdy je pouze svrchní vrstva tvořena vizuelně odlišnými materiály. Na tomto prostranství se také nachází poklopy šachet kanalizačních vpustí. Stejná zpevněná plocha se nachází i na pozemku p.č. Anonymizováno, který se nachází plně v pozemku p.č. Anonymizováno, je na něm zvýšený betonový sokl, který přiléhá po levé straně až k opláštění budovy na p.č. Anonymizováno, ačkoliv podle katastrální mapy by zde měla být mezera. Betonový sokl je tvořen čtyřmi betonovými panely o rozměrech každý cca 3x8 m. Panely jsou dovedeny až k opláštění budovy. Pod betonovým soklem je však viditelná zpevněná plocha a spára mezi betonovým soklem a zpevněnou plochouAnonymizováno

29. Ve vztahu k pozemku p.č. Anonymizováno byly při ohledání uskutečněném při jednání na místě samém dne 23. 6. 2025 zjištěny následující výjimky z existence zpevněných ploch: ⟪LB:lb_001⟫ - část pozemku, která je po levé straně vymezena betonovým plotem a po pravé straně stavbou likusáku, je zarostlá porostem stromů (bříz) a keřů. Je zřetelný obrubník umístěný mezi plotem a soklem pod likusákem; ⟪LB:lb_002⟫ - v části před obrubníkem je zatravněná plocha, v ní jsou viditelné pozůstatky rozlitého betonu, asfaltová drť a kamení různé velikosti; ⟪LB:lb_003⟫ - navazuje zpevněná plocha ze světlého betonu. Po odstranění části nánosu hlíny a trávy, která evidentně přesahuje jako nános přes betonovou plochu je na očištěné části zřetelný betonový pruh, následuje změť kamenné drti, nalitého zbytku betonu, následuje tráva, pak je viditelný zase vylitý kus asfaltobetonu a kamení, drť, směs větších menších kamenů, asfaltové drti, asfaltobetonu; ⟪LB:lb_004⟫ - po porovnání se stavem zachyceným na fotografii pořízené dne 31. 3. 2018 (č.l. 766), která zachycuje část pozemku p.č. Anonymizováno v části mezi levou stranou likusáku a betonovým plotem, kde je při místním šetření vidět obrubník, je na fotografii k datu 31. 8. 2018 zachycená skruž, v níž je vzrostlý strom, takže nelze posoudit, zda se na místě nachází obrubník. Při místním šetření se na tomto místě skruž nenacházela.

30. Ve vztahu k této části pozemku p.č. Anonymizováno pak žalobci dokládali fotografii pořízenou z videa pořízeného dne 31. 3. 2018, na které je zachycena prasklá skruž kolem vzrostlého stromu před likusákem, za ní hromada hlíny a odpadu mezi likusákem, okapový svod na boční straně likusáku a svod hromosvodu na čelní straně likusáku. Na fotografii není obrubník.

31. Ve vztahu k pozemku p.č. Anonymizováno při ohledání uskutečněném při jednání na místě samém dne 23. 6. 2025 zjištěny následující výjimky z existence zpevněných ploch: ⟪LB:lb_001⟫ - povrch části p.č. 1037/30, která je prostorem mezi dvěma halami (ocelokolna vlevo a hala na p.č. Anonymizováno vpravo) je velmi různorodý. Asfaltobetonová plocha, která se jinak na p.č. Anonymizováno nachází, končí v čelní úrovni mezi oběma halami. Na ni navazují dva panely položené v jedné řadě napříč mezi halami, následně pokračuje navážka/zásyp – zhutněná masa materiálu tvořená kamením, betonovou nebo asfaltovou drtí i většími kusy, ⟪LB:lb_002⟫ - bylo nesporné, že foto č.l. 781 a 782 zachycuje stav panelové plochy, která zde byla v minulosti – jednalo se o dvě řady betonových panelů položených za sebou po celé délce plochy mezi dvěma halami.

32. Lze uzavřít, že až na výjimky, kterými je konkrétně: ⟪LB:lb_001⟫ - část pozemku p.č. Anonymizováno mezi likusákem a betonovým plotem, která je zarostlá, a navazuje na ni část nacházející se aktuálně před obrubníkem, která je tvořena směsí zbytkového stavebního materiálu, nijak zásadně nezpracované, nevrstvené, pouze položené na zemi, se kterou se mísí, ⟪LB:lb_002⟫ - část pozemku p.č Anonymizováno, kterou je prostor mezi dvěma halami (ocelokolna vlevo a hala na p.č. Anonymizováno vpravo), kde byly v minulosti umístěny betonové panely, aktuálně jsou betonové panely umístěny pouze v jedné řadě napříč a ve zbytku jde o udusanou plochu tvořenou směsí navážkového materiálu, se zpevněné plochy vybudované ve struktuře dle projektové dokumentace z 18. 1. 1984 a rozpočtu z března 1984 nachází na jinak celé zbývající ploše pozemků p.č. Anonymizováno i na pozemku p.č. Anonymizováno

33. Ve vztahu k části pozemku p.č. Anonymizováno v části před aktuálně umístěným obrubníkem, k níž soud podle výsledku ohledání při jednání na místě samém šetření konstatoval, že je tvořena směsí zbytkového stavebního materiálu, nijak zásadně nezpracované, nevrstvené, pouze položené na zemi, se kterou se mísí, argumentovali obsáhle žalobci v podání ze dne 24. 7. 2025 (na čl. 894verte, 895) tak, zjednodušeně řečeno, že s odkazem na fotografie ze dne 31. 3. 2018 a šrám na betonové zdi nad obrubníkem zjištěný při místním šetření dovozovali až dodatečné umístění obrubníku, na základě čehož dospívali k závěru o tom, že tato část zpevněné plochy na pozemku p.č. 1030/27 nebyla nijak horizontálně ohraničena a nenaplňuje charakter zpevněné plochy jako samostatné věci. Soud má za to, že závěry, které ve vztahu k této části pozemku přijal, se neliší od dedukce žalobců, totiž že na této části pozemku p.č. Anonymizováno se zpevněná plocha, která by měla charakter samostatné věci, nenachází.

34. V průběhu místního šetření stál na prostranství kamion s naloženou konstrukcí. Byl spor o to, zda se nacházel na pozemku p.č. Anonymizováno či jiném, zpevněné plochy v tomto místě jsou kontinuální, provedené stejně, přechází z jednoho pozemku do vedlejšího.

35. Žalobci do spisu doložili řadu fotografií, které pořídil žalobce b) a které mají zachycovat situaci v průmyslovém areálu a dokumentovat užívání pozemků a objektů žalovanou (č.l. 82-95). Soud z těchto fotografií činí pro věc pouze to skutkové zjištění, že tyto fotografie zachycují situaci v areálu, nicméně s ohledem na závěry vedoucí k zamítnutí žaloby je podle názoru soudu irelevantní zabývat se tím, zda žalovaná užívá zpevněné plochy, takže soud tyto fotografie neposuzoval z pohledu zjištění, zda jsou schopny prokázat užívání zpevněných ploch.

36. Jestliže v řízení bylo provedeno dokazování zaměřené na převody vlastnictví ke zpevněným plochám na předmětných pozemcích, kdy ⟪LB:lb_001⟫ - z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro katastrální území adresa vedeného u právnická osoba pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště adresa vyplývá, že pozemky p.č. Anonymizovánona nichž jsou zpevněné plochy) vznikly z pozemku PK p.č. Anonymizováno, ⟪LB:lb_002⟫ - z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro katastrální území adresa vedeného u právnická osoba adresa vyhotoveného dne 10. 7. 1995 a kupní smlouvy uzavřené dne 25. 3. 1991 mezi žalobcem b) s právní předchůdkyní žalobců jako prodávajícími a společností označenou jako Bayer, akciová spol. se sídlem ve Slušovicích jako kupujícími vyplývá, že z pozemku p.č. Anonymizováno (geometrickým plánem č. hodnota-Anonymizováno) oddělena část, která dostala nové parcelní číslo Anonymizováno (také na této parcele se nachází zpevněné plochy), ⟪LB:lb_003⟫ - z listiny vyhotovené společností Anonymizováno, a.s. dne 18. 8. 1992, adresované tituly před jménem právnická osoba, Anonymizováno, adresa ve vztahu k dotazu k majetkoprávním vztahům „Areál adresa“, k.ú. adresa, vyplynulo, že stavební objekty v areálu adresa, zpevněné plochy, sadové úpravy a inženýrské sítě byly při dělení právnická osoba k 1.1.1992 převedeny nástupnické organizaci Anonymizováno a ⟪LB:lb_004⟫ - z kupní smlouvy uzavřené dne 30. 4. 1993 vyplynulo, že Družstevní agrokombinát START, IČ IČO, zastoupený Doc. tituly před jménem právnická osoba, předsedou družstva a tituly před jménem jméno FO, členem představenstva jako prodávající a společnost Eko-unibau, spol. s r.o., IČ IČO se sídlem adresa jako kupujícím uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě prodávající převedl kupujícímu mj. ⟪LB:lb_005⟫ - halový sklad - stavební plocha Anonymizováno na části parcely č. Anonymizováno1, ⟪LB:lb_006⟫ - kanceláře - likusák – stavební plocha Anonymizováno na části parcel č. Anonymizováno a Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ - ČOV - stavební plocha Anonymizováno na části parcel č. Anonymizováno se všemi součástmi a příslušenstvím, tj. zpevněné plochy a komunikace na části parcel mj. č. Anonymizováno. Kupní smlouvu podepsal za prodávajícího tituly před jménem právnická osoba jako předseda družstva a tituly před jménem jméno FO jako člen představenstva a za kupujícího tituly před jménem právnická osoba jako jednatel. Podpis tituly před jménem právnická osoba ověřil dne 30.4.1993 notář tituly před jménem jméno FO, před kterým tituly před jménem právnická osoba uznal podpis na smlouvě za svůj vlastní, jedná se pouze o historický kontext, který však pro řízení nemá žádný relevantní význam, protože v řízení se neřeší, kdo je vlastníkem zpevněných ploch, ale to, zda vlastníkem zpevněných ploch jsou žalobci. Proto z takto provedeného dokazování soud nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění.

37. Jestliže pak bylo prováděno dokazování týkající se oprávněnosti osob podepisujících tuto smlouvu jednat (když se rozvinul spor o platnosti těchto převodů), konkrétně: ⟪LB:lb_001⟫ - usnesením představenstva DAKu Start Trenčín konaného dne 20. 8. 1992, ⟪LB:lb_002⟫ - výpisem z obchodného registra Obvodného súdu v Bratislave 1 v části týkající se Anonymizováno ze dne 9. 12. 1992, ⟪LB:lb_003⟫ - zápisy z jednání představenstva ZPD Halport adresa konaného dne 20. 8. 1992 a 7. 1. 1993, ⟪LB:lb_004⟫ - žádostí o změnu místa příslušnosti ze dne 12. 1. 1993, ⟪LB:lb_005⟫ - smlouvou o uzavření budoucí smlouvy mezi DAK Start Trenčín a právnická osoba. dne 26. 2. 1993, ⟪LB:lb_006⟫ - zplnomocněním ze dne 22. 2. 1993, ⟪LB:lb_007⟫ - zplnomocněním ze dne 22. 4. 1993, ⟪LB:lb_008⟫ - zpětvzetím návrhu ze dne 22. 4. 1993, ⟪LB:lb_009⟫ - usnesením Obvodného súdu Bratislava 1 ze dne 26. 5. 1993, ⟪LB:lb_010⟫ - smlouvou o vypořádání pohledávek a závazků uzavřenou mezi Anonymizováno a právnická osoba dne 25. 5. 1994, ⟪LB:lb_011⟫ - předávacím protokolem ze dne 31. 5. 1994, ⟪LB:lb_012⟫ - návrhem na zápis do obchodního rejstříku, ⟪LB:lb_013⟫ - doplněním návrhu, ⟪LB:lb_014⟫ - kupní smlouvou ze dne 30. 4. 2003, ⟪LB:lb_015⟫ - výpisem z obchodního registru Slovenské republiky ze dne 6. 9. 2017 v části týkají se Družstevního agrokombinátu Start, ⟪LB:lb_016⟫ - výpisem z obchodního rejstříku České republiky ze den 6. 9. 2017 v části týkající se AnonymizovánoAnonymizovánoprávnická osoba., nečiní soud z tohoto dokazování pro věc žádná relevantní skutková zjištění, když nemají pro rozhodnutí o meritu, jehož podkladem je zjištění vlastnického práva žalobců k předmětným pozemkům, žádný význam.

38. Soud má za to, že na charakter zpevněných ploch je nutno usuzovat podle jejich stavebně technického provedení, nikoliv podle toho, zda je za součást nebo samostatnou věci považují subjekty právních jednání. Není proto pro rozhodnutí relevantní, zda v kupních smlouvách uzavřených mezi osobami, které v předmětném areálu taky vlastnily pozemky, na kterých se nachází podle snímků z katastrální mapy zpevněné plochy, nebyly zpevněné plochy předmětem převodů, nebyly v kupních smlouvách zmíněny jako samostatné věci nacházející se na pozemcích, z čehož žalobci dedukují, že zpevněné plochy jsou součástí pozemků.

39. Pokud tedy bylo provedeno dokazování listinami v této souvislosti předloženými: ⟪LB:lb_001⟫ - kupní smlouvu uzavřenou dne 10. 10. 2017 mezi společností právnická osoba a.s. adresa, IČ IČO jako prodávajícím a společností Anonymizováno právnická osoba., IČ IČO jako kupujícím, jejímž předmětem měl být mj. prodej pozemků v k.ú. adresa, které sousedí s pozemky navazujícími na komunikace, ve vztahu k nimž je vedeno dané řízení, ⟪LB:lb_002⟫ - kupní smlouvou uzavřenou dne 21. 12. 2020 mezi jméno FO a jméno FO jako prodávající a společností Malika právnická osoba. jako kupující, ⟪LB:lb_003⟫ - kupní smlouvou uzavřenou mezi vedlejším účastníkem a společností Malika právnická osoba. dne 4. 3. 2021, nečiní z nich pro věc žádná relevantní skutková zjištění.

40. Existenci dobré víry o tom, že zpevněné plochy jsou součástí pozemků, žalobci dovozovali také na základě skutečnosti, že ⟪LB:lb_001⟫ - v řízení na odstranění stavby v předmětném areálu označené jako „Silo“ umístěné na pozemku p.č. 1031/30 se i přes zveřejnění na úřední desce stavebního úřadu do řízení jako účastník nepřihlásila žádná osoba, která by deklarovala své vlastnické právo ke zpevněným plochám, byť jako vlastník zpevněných ploch by účastníkem a dotčenou osobou v takovém řízení byla. Shodně tak ani společnost Anonymizováno právnická osoba. jako vlastník stavby nenavrhla, aby účastníkem řízení byl vlastník zpevněných ploch. V tomto řízení se dokonce společnost Anonymizováno právnická osoba. dne 6. 3. 2020 vyjádřila tak, že se na pozemcích žalobců nachází úlomky různých pevných částí. Sama uvedla, že se jedná o pozemky žalobců, a nikoliv zpevněné plochy jiných, v objektu působících, osob, přitom k důkazu navrhli dokumenty ze spisu vedeného stavebním úřadem ve Vizovicích ve věci odstranění stavby sila ⟪LB:lb_002⟫ - právnická osoba vydal stanovisko ze dne 4. 4. 2024, ve kterém mj. uvedl, že zpevněná plocha je součástí pozemku p.č. Anonymizováno v k.ú. adresa; toto tvrzení obdrželi žalobci již 24. 8. 2018, kde jim totéž sdělil právnická osoba, a to i ve vztahu k pozemku p.č. Anonymizováno, přičemž k důkazu navrhli a předložili listinu Poskytnutí informací dle zákona č. Anonymizováno Sb., ze dne 4. 4. 2024.

K otázce dobré víry jako podmínky vydržení odvíjející se od přesvědčení, že zpevněné plochy jsou součástí pozemků, lze odkázat na jiné pasáže tohoto odůvodnění, v nichž je vyhodnoceno, že tímto způsobem dobrá víra vedoucí k vydržení naplněna není. Soud tedy z dokazování provedeného těmito listinami nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění.

41. Soud sice provedl dokazování listinami, které v souvislosti s problematikou nabytí vlastnického práva ke zpevněným plochám vydržením ve vztahu k výkonu práv žalobci soudu předkládali, nicméně s ohledem na závěry, ke kterým soud dospěl a které budou rozebrány níže, soud z těchto listin nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění s tou výjimkou, že žalobci se označovali za vlastníky předmětných pozemků a z toho titulu uplatňovali nároky vůči subjektům označeným předložených listinách. Konkrétně jde o následující: ⟪LB:lb_001⟫ - kupní smlouva ze dne 25. 3. 1991 uzavřená mezi Ladislavem a jméno FO jako prodávajícími a společnosti Bayer, akciová spol., ⟪LB:lb_002⟫ - sdělení katastrálního úřadu ze dne 17. 3. 1994, ⟪LB:lb_003⟫ - sdělení katastrálního úřadu ze dne 17. 6. 1994, ⟪LB:lb_004⟫ - výpis z katastru nemovitostí k datu 10. 7. 1995, LV č. hodnota, ⟪LB:lb_005⟫ - sdělení katastrálního úřadu ze dne 27. 11. 1996, ⟪LB:lb_006⟫ - žádost o odstranění chyb v katastrálním operátu ze dne 9. 10. 1996, ⟪LB:lb_007⟫ - rozsudek Okresního soudu ve adresa ze dne 7. 5. 1997, č.j. spisová značka, ⟪LB:lb_008⟫ - sdělení katastrálního úřadu ze dne 9. 2. 1998, ⟪LB:lb_009⟫ - přípis tituly před jménem jméno FO společnosti právnická osoba ze dne 8. 7. 1999, ⟪LB:lb_010⟫ - rozsudek Okresního soudu ve adresa ze dne 25. 8. 2003, č.j. spisová značka, ⟪LB:lb_011⟫ - žádost o zrušení zástavního práva ze dne 14. 1. 2003, ⟪LB:lb_012⟫ - výpis z KN k 3. 1. 2006, ze kterého žalobci dovozovali svou vědomost o vlastnictví pozemků, ⟪LB:lb_013⟫ - výzva ze dne 27. 11. 2007 společnosti Anonymizováno, ⟪LB:lb_014⟫ - výzva ze dne 27. 11. 2007 společnosti Anonymizováno., ⟪LB:lb_015⟫ - přípis 30. 12. 2008 Anonymizováno., ⟪LB:lb_016⟫ - výzva žalobců ze dne 6. 5. 2009 vůči žalované ⟪LB:lb_017⟫ - výzva žalobců ze dne 24. 3. 2009 adresovaná společnosti Eko-unibau, a.s. o zaplacení bezdůvodného obohacení, ⟪LB:lb_018⟫ - žaloba podaná u Okresního soudu ve adresa dne 17. 6. 2009 proti Anonymizováno, ⟪LB:lb_019⟫ - podání žalobců ze dne 28. 3. 2010 do řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 27/2010, ⟪LB:lb_020⟫ - opravu žalobního petitu učiněnou podáním ze dne 22. 9. 2010, ⟪LB:lb_021⟫ - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 4. 2013, č.j. 16 C 27/2010-100, ⟪LB:lb_022⟫ - vyjádření společnosti Anonymizováno. adresa v postavení žalovaného ze dne 11. 3. 2014 v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 27/2010; ⟪LB:lb_023⟫ - vyjádření společnosti Anonymizováno. adresa v postavení žalovaného ze dne 31. 7. 2014 v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 27/2010, ⟪LB:lb_024⟫ - rozšíření žaloby v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 27/2010 o dalšího žalovaného – společnost právnická osoba., ⟪LB:lb_025⟫ - protokol o jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 3. 2017 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn.16 C 27/2010, ⟪LB:lb_026⟫ - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 16 C 27/2010-1303, ⟪LB:lb_027⟫ - rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 179/2023-1339, ⟪LB:lb_028⟫ - rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 857/2024-1367, ⟪LB:lb_029⟫ - z insolvenčního rejstříku ve vztahu k řízení vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 INS 10776/2024 podklady týkající se pohledávky P25 a incidenčního řízení 218 Icm 4038/2024.

42. V řízení byl proveden také důkaz znaleckým posudkem č. hodnota, který předkládala žalovaná s obrannou argumentací, že tento znalecký posudek si měli v roce 2009 nechat vypracovat žalobci, a je v něm na základě údajů od žalobců uvedeno, že na pozemcích jsou stavby, které nejsou ve vlastnictví žalobců, čímž žalovaný vyvrací dobrou víru žalobců k vydržení. S ohledem na závěry, k nimž soud dospěl k otázce vydržení předmětných zpevněných ploch, které jsou rozebrány dále, nečiní ani z tohoto důkazu pro věc žádná relevantní skutková zjištění.

43. V souvislosti s otázkami vydržení vlastnictví ke zpevněným plochám se žalovaná bránila argumentací, že žalobci fakticky žádná práva ke zpevněným plochám nevykonávají, a tuto absenci faktického výkon vlastnického práva žalovaná dovozuje to z toho, že žalobci zahájili vyvlastňovací řízení k vedlejším pozemkům s tím argumentem na podporu vyvlastnění, že nemají ke svým pozemkům přístup, z čehož žalovaná dovozuje absenci faktického výkonu práva. Vzhledem k tomu, že důkazní břemeno o faktickém výkonu práv leží na žalobcích, přičemž závěry týkající se otázky faktického výkonu práv ke zpevněným plochám a z nich vyvozené závěry o neprokázání naplnění podmínek pro vydržení jsou rozebrány již shora, má soud za to, že pro řízení není přínosné zabývat se obranou žalovaného týkající se absence faktického výkonu vlastnických práv žalobců, když na rozhodnutí o meritu by posouzení této obrany žalovaného nemělo žádný vliv. Soud tedy sice provedl důkaz rozhodnutím právnická osoba adresa ze dne 24. 1. 2017, č.j. Anonymizováno č. účtu týkající se vyvlastňovacího řízení, avšak nečiní z něj pro věc žádná relevantní skutková zjištění.

44. Žalobci navrhovali provedení důkazu výslechem žalobce b) jméno FO, kterým měly být prokázány otázky výkonu vlastnického práva žalobců vedoucích k vydržení. Vzhledem k tomu, jak skutkové okolnosti výkonu vlastnických práv v průběhu vydržecí doby žalobci popisovali v rámci skutkových tvrzení (vyzývání subjektů k placení nájemného, ke sdělení titulu užívání, k vyklizení, podávání žalob apod.), má soud za to, že takové skutečnosti nejsou pro posouzení vzniku vlastnického práva vydržením relevantní, kromě toho je z listinných důkazů v řízení provedených zřejmé (a takový jediný závěr z této korespondence byl učiněn), že žalobci ve snaze řešit užívání pozemků, zpevněných ploch a objektů v průmyslovém areálu v Zádveřicích vyzývali různé subjekty k různým sdělením či respektování tvrzených práv žalobců, podávali žaloby na vydání bezdůvodného obohacení za užívání, takže prokazovat činění těchto úkonů žalobci ještě účastnickým výslechem žalobce b) se nejeví pro řízení jako přínosné. Návrh na provedení dokazování účastnickou výpovědí žalobce b) tedy soud zamítl.

45. K obdobným skutečnostem bylo navrženo i provedení dokazování výpovědí svědkyně tituly před jménem jméno FO, advokátky, která měla spolu s žalobcem b) dne 24. 10. 2004 navštívit předsedu představenstva žalovaného a jednat s ním ohledně nájmu předmětných pozemků, kdy mu „žalobce b) měl nabízet konstruktivní řešení“ a předseda představenstva žalovaného to měl odmítnout, přičemž mělo „být zřejmé, že předseda představenstva ví, o jaké pozemky se jedná, a nerozporoval jejich užívání, nepřímo toto užívání potvrdil, ale odmítl to řešit“. Z obdobných důvodů jako pro věc nepřínosný tento důkazní návrh soud zamítl, když pro posouzení otázek výkonu vlastnických práv v průběhu vydržecí doby není rozhodující, zda a jaké údajné nároky vůči komu žalobci vznášeli, ale zda a jak fakticky svá vlastnická práva vykonávali.

46. Ze stejných důvodů jako pro věc nikoliv přínosné soud vyhodnotil také návrhy žalobců na provedení dokazování výpovědí svědků – předsedů představenstva žalovaného jméno FO a společnosti Anonymizováno. adresa k prokázání průběhu a výsledků schůzek mezi žalobci a těmito osobami, při nichž měly být projednávány nároky žalobců vznášené vůči žalovanému a společnosti Anonymizováno ve vztahu k předmětným pozemkům. Proto i tyto důkazní návrhy byly zamítnuty.

47. Žalobci také předkládali listiny, z nichž dovozovali, že žalobci uplatňovali výkon vlastnického práva již v době, která je namítána a že společnost právnická osoba ani jiné s ní personálně propojené společnosti nenamítaly nevlastnictví žalobců k předmětným pozemkům a jde o to, že protože pozemky jsou sceleny, tak to prokazuje vlastnictví žalobců, kdy není ze strany společnosti právnická osoba a.s. ani z jiných s ní personálně propojených společností namítáno nevlastnictví žalobců ve vztahu ke zpevněným plochám. Konkrétně jde o následující listiny: ⟪LB:lb_001⟫ - návrh žalobců (tehdy ještě právní předchůdkyně žalobců a žalobce b) ze dne 11. 12. 2008 adresovaným společnosti Anonymizováno., kterým byla společnosti Anonymizováno a.s. byla učiněna nabídka na odkoupení mj. předmětných pozemků; ⟪LB:lb_002⟫ - dopis společnosti Anonymizováno a.s. adresa ze dne 22. 12. 2008, kterým tato společnost reagovala na nabídku odprodeje pozemků; ⟪LB:lb_003⟫ - dopis společnosti Anonymizováno a.s. adresa datovaný dne 4. 2. 2008 (pravděpodobně však mělo jít o letopočet 2009, jak vyplývá z kontextu této listiny), kterým tato společnost znovu reagovala na nabídku odprodeje pozemků.

48. Soud má za to, že jednak z těchto listin nelze dovodit, že by žalobci vykonávali vlastnické právo ke zpevněným plochám na pozemcích, ale že vykonávali vlastnické právo ve vztahu k pozemkům (jejichž vlastnictví není sporné), které nabízeli k odkoupení společnosti Anonymizováno Jednak ze skutečnosti, že někdo nenamítá, že žalobci nejsou vlastníky zpevněných ploch, nelze učinit závěr, že tím je prokázáno vlastnictví žalobců ke zpevněným plochám. Otázka personální propojenosti společností je pak pro řízení zcela irelevantní.

49. Dále má soud za to, že při závěru o nedůvodnosti žaloby především pro neprokázanou aktivní legitimaci žalobců a ve vztahu k dílčím částem pozemků p.č. Anonymizováno pro neexistenci zpevněných ploch na nich, které by tedy měly být vyklizeny a zdrženo se dalšího užívání, jak tyto závěry budou podrobně rozebrány dále, je pro řízení nadbytečné provádět dokazování: ⟪LB:lb_001⟫ - výslechem svědka jednatele společnosti Solotrans, k tomu, zda některé plochy byly využívány k nakládání hotových výrobků k odvozu k zákazníkovi, ⟪LB:lb_002⟫ - fotodokumentací dalších areálů žalované a fota webových stránek žalované, z čehož žalobci dovozovali, že při totožnosti výrobků zachycených na fotografiích, které měl žalobce b) pořídit v areálu, v němž se nachází pozemky, jejichž vyklizení se domáhá, a výrobky zachycenými na fotografiích pořízených v jiných výrobních areálech žalované či prezentovaných na webových stránkách žalované, žalovaná užívá pozemky p.č. Anonymizováno, proto soud z těchto fotografií dokumentujících jiné areály a výrobky v nich či webové prezentace žalované, jimiž dokazování provedeno bylo, nečiní žádná relevantní skutková zjištění; ⟪LB:lb_003⟫ - mapou ze serveru Google, kterou žalobci „zajišťují“, na které bylo prý zřetelné zastavění ploch konstrukcemi kontejnerů, čímž žalobci hodlali prokazovat užívání předmětných pozemků žalovaným, nakonec žalobci ani nepředložili. Návrh na provedení dokazování touto mapou tak soud zamítl.

50. Byl sice proveden důkaz výslechem svědka tituly před jménem jméno FO, který se vyjadřoval k otázce užívání zpevněných ploch žalovanou, ale z jeho výpovědi svědka vyplynulo, že si nevybaví, jestli se v daném průmyslovém areálu něco nacházelo na volných prostranstvích, takže z jeho výpovědi nelze pro řízení učinit žádné relevantní závěry. Kromě toho pro závěr o nedůvodnosti žaloby především pro neprokázanou aktivní legitimaci žalobců a ve vztahu k dílčím částem pozemků p.č. Anonymizováno pro neexistenci zpevněných ploch na nich, které by tedy měly být vyklizeny a zdrženo se dalšího užívání, jak tyto závěry budou podrobně rozebrány dále, jsou skutečnosti týkající se užívání pro posouzení věci irelevantní.

51. Žalobci argumentovali, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu, sp. zn. 16 C 27/2010 žalovaná byla soudem s ohledem na důkazní návrhy vyzvána, aby předložila soudu listiny, které ji opravňují k užívání konkrétních částí pozemku, přičemž žalovaná nejprve reagovala kladně a následně po opakované výzvě soudu sdělila, že žádné materiály k tomu nedohledala. Žalobci žalované nikdy žádné oprávnění k užívání těchto pozemků včetně jejich součástí nevydali a žalovaná tak užívá jejich pozemky včetně jejich součástí zcela neoprávněně. Pokud bylo v této souvislosti provedeno dokazování protokolem o jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 16 C 27/2010 ze dne 1.3.2017, pak z takto provedeného dokazování však soud nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění, protože se toto dokazování vztahuje k otázce pasivní legitimace, kterou se soud nezabýval, když dospěl k závěru o nedostatku aktivní legitimace – jak bude rozebráno dále.

52. Konečně pro úplnost bylo provedeno dokazování rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 6. 8. 2025 č.j. KUZL č. účtu, ve věci vyvlastnění, kterého se neúspěšně domáhali žalobci ve snaze zjednat si přístup k předmětným pozemkům, avšak pro věc z takto provedeného dokazování soud nečiní žádné relevantní skutková zjištění.

Závěr o skutkovém stavu

53. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků.

54. Na části pozemku p.č. 1030/27: ⟪LB:lb_001⟫ - která je po levé straně vymezena betonovým plotem a po pravé straně stavbou likusáku, je zarostlá porostem stromů (bříz) a keřů. Je v současné době zřetelný obrubník umístěný mezi plotem a soklem pod likusákem; ⟪LB:lb_002⟫ - v části před obrubníkem je zatravněná plocha, v ní jsou viditelné pozůstatky rozlitého betonu, asfaltová drť a kamení různé velikosti; ⟪LB:lb_003⟫ - navazuje zpevněná plocha ze světlého betonu. Po odstranění části nánosu hlíny a trávy, která evidentně přesahuje jako nános přes betonovou plochu je na očištěné části zřetelný betonový pruh, následuje změť kamenné drti, nalitého zbytku betonu, následuje tráva, pak je viditelný zase vylitý kus asfaltobetonu a kamení, drť, směs větších menších kamenů, asfaltové drti, asfaltobetonu; ⟪LB:lb_004⟫ - v části, kde je při místním šetření vidět obrubník, je na fotografii k datu 31. 8. 2018 zachycená skruž, v níž je vzrostlý strom, při místním šetření se na tomto místě skruž nenacházela. Na jiné fotografii k datu 31. 3. 2018 je za skruží hromada hlíny a odpadu mezi likusákem, není obrubník.

55. Na části pozemku p.č. 1037/30: ⟪LB:lb_001⟫ - povrch části p.č. 1037/30, která je prostorem mezi dvěma halami je velmi různorodý. Asfaltobetonová plocha, která se jinak na p.č. 1037/30 nachází, končí v čelní úrovni mezi oběma halami. Na ni navazují dva panely položené v jedné řadě napříč mezi halami, následně pokračuje navážka/zásyp – zhutněná masa materiálu tvořená kamením, betonovou nebo asfaltovou drtí i většími kusy, ⟪LB:lb_002⟫ - v minulosti byly po celé délce plochy mez těmito halami položeny betonové panely za sebou ve dvou řadách.

56. Na pozemku p.č. 1030/20 se nachází zvýšený sokl tvořený čtyřmi betonovými panely, pod nímž je viditelná zpevněná plocha a spára mezi soklem a zpevněnou plochou.

57. Jinak na celé zbývající ploše pozemků p.č. 1030/27, 1037/30 i na pozemku 1030/20 nachází zpevněné plochy vybudované stavebníkem - investorem právnická osoba dle projektové dokumentace z 18. 1. 1984 a rozpočtu z března 1984. Při jejich výstavbě došlo byly provedeny zemní práce spočívající v sejmutí ornice, bylo provedeno odvodnění tak, že povrchová voda je odvedena do uličních vpustí, které jsou zaústěny do stávající kanalizace. Konstrukce komunikací je seshora asfaltový koberec zavřený 4+4 (8 cm), obalovaná štěrkodrť – infiltrační postřik 0,7 kg/m2 (10 cm), štěrkodrť (20 cm), štěrkopísek (15 cm), tj. celkem výše povrchu 53 cm. Vozovka byla ohraničena vysunutým betonovým obrubníkem. Materiál na výstavbu zpevněných ploch musel být přivezen.

58. právnická osoba přechází plynule z jednoho pozemku do druhého, pokud přiléhají k objektům, jsou zřetelné spáry mezi zpevněnými plochami a základovými deskami pod objekty, resp. u stavby ČOV na pozemku p.č. 1030/22, k níž přiléhá zpevněná plocha na pozemku p.č. Anonymizováno, je zřetelně odlišitelný sokl pod ČOV od zpevněné plochy. Nacházela-li se na zpevněných plochách hlína, porosty trávy apod., bylo po jejich očištění zřetelné, kde se zpevněná plocha nachází, kam pokračuje a kde končí, tedy že hlína a porosty travin, příp. keřů jsou nánosového a náletového původu. právnická osoba na pozemku p.č. Anonymizováno v části mezi likusákem na p.č. Anonymizováno a halou na Anonymizováno přechází až do dalšího pozemku, kde je ukončena obrubníkem, který je aktuálně zanesený nánosem hlíny a zarostlý náletovými travami, nicméně stále je v terénu zřetelný a zdokumentovaný je na foto na č.l. 802, 803, které podle údaje na nich měly být pořízeny v roce 1994. Na otevřeném prostranství mezi pozemky p.č. Anonymizováno a Anonymizováno přechody zpevněných ploch z jednoho pozemku do druhého a do navazujících pozemků zřetelné nejsou, jde o plochu stejného charakteru, samozřejmě s přihlédnutím k příp. dílčím vysprávkám v důsledku opotřebení a povětrnostních vlivů, kdy je pouze svrchní vrstva tvořena vizuelně odlišnými materiály. Na tomto prostranství se také nachází poklopy šachet kanalizačních vpustí.

59. Od roku 1991 byla řešena problematika převodu vlastnického práva k pozemku p.č. Anonymizováno, od roku 2007 pak byla vedena korespondence s různými subjekty, v níž se žalobci, či jejich právní předchůdci označovali za vlastníky předmětných pozemků a z toho titulu uplatňovali nároky vůči těmto subjektům, od roku 2009 do současnosti žalobci uplatňovali a uplatňují nároky z vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků po společnosti právnická osoba, a to i v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 27/2010.

Právní posouzení věci

60. Z obsahu upravované a měněné žaloby vyplývá, že žalobci v řízení uplatnili nárok na ochranu svého vlastnického práva, které má být porušováno žalovanou, která pozemky, resp. zpevněné plochy užívá, a to nárok na vyklizení (vindikační) a současně nárok na zdržení se užívání (negatorní), který obsahově vymezili, tak, že požadují vyklizení neoprávněně užívaných zpevněných ploch, tedy odstranění movitých věcí vnesených a vytvořených žalovanou, že mají být vyklizeny pozemky a zpevněné plochy, které jsou součástí pozemků, zdržet se užívání těchto pozemků s tím, že žalovaná má odstranit věci ve svém vlastnictví, nebo věci, které na její pokyn byly umístěny a zajištěny, že se nebudou na pozemcích žádné takové movité a nemovité věci nacházet a žalovaná přestane tyto pozemky užívat a současně přestane činit úkony představující nezákonné užívání pozemků.

61. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) tímto zákonem se ode dne jeho účinnosti (od 1. 1. 2014) řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

62. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

63. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

64. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

65. Ochrana vlastnického práva je realizována prostřednictvím práva vlastníka na vydání neoprávněně zadržované věci, nebo práva vlastníka na upuštění jiných neoprávněných zásahů do vlastnického práva a na odstranění jeho následků, jehož obsahem je povinnost rušitele zdržet se dalšího rušení a odstranit jeho následky.

66. Žalobou na vydání věci uplatňuje vlastník právo na vydání věci proti tomu, kdo mu ji neoprávněně zadržuje. Žalobcem je tedy vždy vlastník věci, žalovaným je ten, kdo má věc ve faktické moci bez právního důvodu. Vydání věci může být realizováno též formou vyklizení věci. Základním předpokladem vzniku reivindikačního vztahu je skutečnost, že někdo neoprávněně zasahuje do práva vlastníka tím, že zadržuje jeho věc bez právního důvodu.

67. Negatorní právní vztah je hmotněprávní vztah mezi vlastníkem a tím, kdo do jeho vlastnického práva zasahuji jinak než tím, že věc bez právního důvodu zadržuje. Tento vztah je charakterizován zejména povinností narušitele upustit od neoprávněných zásahů a uvést věc do původního vztahu.

68. Vztahem negatorní žaloby a žaloby reivindikační se zabývá rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 2602/98 (PR č. 2/2001), vydaný za účinnosti občanského zákoníku č. 41/1964 Sb., v němž byla ochrana vlastnického práva zakotvena v ust. § 126, nicméně jehož závěry jsou použitelné i za současné účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle něj pro reivindikační žalobu obecně platí, že se jí vlastník věci domáhá na tom, kdo mu tuto věc neoprávněně zadržuje, aby mu ji vydal do jeho (vlastníkovy) moci. „Proto je také obvyklou součástí žalobního návrhu (tzv. petitu) nejen požadavek vydání věci, ale i požadavek jejího předání. Jiným způsobem ochrany vlastnického práva vycházejícím rovněž z § 126 odst. 1 ObčZ 1964 je žaloba zápůrčí (negatorní). Touto žalobou se vlastník věci domáhá, aby se žalovaný zdržel jiných neoprávněných zásahů (jiných než neoprávněného zadržování věci) do vlastnického práva žalobce; domáhá se jí, aby žalovanému bylo určité rušivé konání zakázáno (aby se určitého konání zdržel) anebo aby věc uvedl do původního stavu, tj. odstranil věci, které na nemovitosti dříve nebyly. Oba základní druhy vlastnických žalob tak mají odlišný, resp. samostatný skutkový základ podle toho, jakým způsobem (jak a čím vším) žalovaný do výkonu vlastnického práva zasahuje. Není vyloučeno, aby vlastník věci vůči žalovanému uplatnil jednou žalobou současně, aby mu žalovaný vydal zadržovanou věc, a současně se zdržel dalších rušivých zásahů do výkonu vlastnických práv žalobce, např. nevstupoval na jeho pozemek. Též v případě žaloby zápůrčí může být uplatněn žalobní návrh na vyklizení pozemku, a to tehdy, je-li uplatněn nárok na uvedení pozemku do původního stavu, neboť mají být odstraněny movité věci žalovaným na pozemek vlastníka vnesené (popř. tam vytvořené), přičemž žalovaný nijak nezpochybňuje vlastnické právo žalobce k pozemku, ani není jeho detentorem.“

69. Žalovaná se ve vztahu k předmětným pozemkům bránila tím, že je vyloučeno, aby žalovaná užívala pozemky, když sami žalobci tvrdí, že pozemky jsou zastavěny zpevněnými plochami, které je nutno podle žalované považovat za samostatné věci v právním slova smyslu.

70. Do právního vztahu mezi vlastníky pozemků a jejich tvrzeným koncovým uživatelem – žalovanou tak vstoupila ještě problematika povahy a vlastnictví zpevněných ploch na těchto pozemcích a otázka aktivní legitimace, tedy zda v případě rozdílného vlastnictví pozemků a zpevněných ploch na pozemcích je oprávněn domáhat se zdržení se užívání koncovým uživatelem vlastník pozemku nebo vlastník zpevněné plochy, neboť teprve při přijetí kladného závěru o aktivní legitimaci žalobců bylo možno zabývat se tím, zda je to žalovaná, kterou má stíhat povinnost pozemky vyklidit a zdržet se jejich užívání (pasivní legitimace), tedy zda je to žalovaná, která pozemky užívá.

71. K uplatnění nároků z titulu ochrany vlastnického práva je oprávněn pouze vlastník věci, což v poměrech daného řízení, kdy na pozemcích ve vlastnictví žalobců se nachází zpevněné plochy, znamená řešení otázky, zda zpevněné plochy jsou samostatnou věcí či součástí pozemků a zda ochrany vlastnického práva, když není žádáno odstranění zpevněných ploch, ale zjednodušeně řečeno jejich neužívání a vyklizení, se může domáhat vlastník pozemků nebo vlastník zpevněných ploch, pokud zpevněné plochy nejsou součástí pozemků.

72. právnická osoba na předmětných pozemcích byly vystavěny době působení právnická osoba, které bylo fenoménem socialistického hospodářství před rokem 1989 a investorem výstavby průmyslového areálu v Zádveřicích – adresa, která probíhala v 80. letech 20. století, při níž byly vystavěny průmyslové haly, zpevněné plochy a další stavby, jejichž výstavbou byly zatížen pozemky soukromých vlastníků. Je irelevantní, zda se tak stalo bez ohledu na vůli vlastníků pozemků (jak tvrdí žalobci) či zda se tak stalo se souhlasem vlastníků či dokonce jejich aktivního přispění, když vlastníkem v tu dobu byla právní předchůdkyně žalobců (která dle tvrzení žalované byla zaměstnankyní Agrokombinátu adresa, kterému sama aktivně nabízela pozemky v Zádveřicích, aby dostala úplatu za zastavění a též aby si udržela zaměstnání v místě svého bydliště). Každopádně zpevněné plochy byly vystavěny osobou odlišnou od vlastníka pozemků.

73. Žalobci svoje vlastnictví dovozovali od toho, že zpevněné plochy ⟪LB:lb_001⟫ - buď nejsou samostatnými věcmi v právním slova smyslu, a pak jsou součástí pozemků, na nichž byly vybudovány, a jako součást věci jsou tedy vlastnictvím vlastníka pozemků čili žalobců ⟪LB:lb_002⟫ - nebo jsou samostatnými věcmi v právním slova smyslu, a pak je žalobci nabyli do svého vlastnictví vydržením.

74. Protože je nepochybné, že zpevněné plochy byly vybudovány v 80. letech 20 století a v řízení byla předložena projektová dokumentace týkající se těchto zpevněných ploch, z níž vyplývá, že byla vypracována v lednu 1984, a výstavba zpevněných ploch byla prováděna dle rozpočtu z března 1984, tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), bylo nutno otázky vzniku zpevněných ploch, jejich charakteru a jejich vlastnictví posuzovat dle ust. § 119 a 120 obč. zák. ve znění účinném k 1. 3. 1984, které však ani v pozdějších letech nedoznalo změn.

75. Podle § 119 odst. 1 obč. zák. věci jsou movité nebo nemovité.

76. Podle § 119 odst. 2 obč. zák. nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

77. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

78. Podle § 120 odst. 2 obč. zák. stavba není součástí pozemku.

79. Primárně tedy bylo nutno vypořádat se s povahou zpevněných ploch z pohledu, zda mohou být samostatnými věcmi nebo součástí pozemku ve smyslu § 120 odst. obč. zák.

80. Obč. zák. vylučoval superficiální zásadu a výslovně uváděl, že stavba není součástí pozemku. Pouhé vybudování zpevněných ploch na pozemcích žalobců (jejich předchůdců) tedy neimplikovalo, že by se žalobci stali vlastníky zpevněných ploch.

81. V předchozím prvostupňovém rozhodnutí soud svoje úvahy vedoucí k závěru o samostatnosti zpevněných ploch opřel o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 62/2008

82. Odvolací soud pak dovodil, že toto rozhodnutí je ojedinělé, vybočující z ustálené rozhodovací praxe, a že s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 766/2011, jsou -li zpevněné plochy vyhodnoceny jako účelové komunikace, je nutno dovodit, že jsou součástí pozemků, na nichž byly vybudovány, a jsou-li vlastníky těchto pozemků žalobci, pak vlastnické právo ke zpevněným plochám co by součástem pozemků, svědčí také žalobcům.

83. Nicméně judikatura a rozhodovací praxe ve vztahu ke zpevněným plochám prošla dalším vývojem, bylo opuštěno hledisko účelového určení zpevněných ploch a je striktně zohledňováno hledisko stavebního provedení zpevněných ploch a jejich vymezitelnosti ve vztahu k pozemku, na kterém je zbudována.

84. K otázce, kdy je určitým způsobem stavebně zpracovaný povrch pozemku samostatnou stavbou, se vyslovil Ústavní soud již v nálezu ze dne 23. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 3143/13, ve kterém uvedl, že klíčovou roli sehrávají vždy konkrétní okolnosti případu, jež jsou relevantním ukazatelem pro přijetí odůvodněného závěru o tom, zda konkrétní výsledek stavební činnosti je nebo není samostatným předmětem občanskoprávních vztahů (stavbou ve smyslu občanského práva). V některých případech není umělá úprava povrchu pozemku takového stavebního rázu, aby ji bylo možno pokládat za samostatnou věc z hlediska soukromého práva.

85. Nejvyšší soud se pak možností povahy určitého výsledku stavební činnosti ve své rozhodovací činnosti zabýval např. i ve vztahu k účelovým komunikacím (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2155/2012 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 27/2015), parkovišti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3259/2018) či chodníku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4330/2017-II).

86. Ve sporných případech je pak třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem zvláště ve světle jejího stavebního provedení. Právě tam, kde je výsledkem stavební činnosti zpracování povrchu pozemku (či vršení kompaktního stavebního materiálu), může být významným hlediskem, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba; pokud takové odlišení možné není, půjde zpravidla o součást pozemku (viz např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1627/2018, ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3519/2019, a ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3569/2019).

87. Nejvyšší soud rovněž poukázal na to, že otázku, zda určitá stavba je součástí pozemku nebo samostatnou věcí, nelze řešit pro všechny myslitelné případy stejně, její posouzení je v hraničních případech na úvaze soudu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002, a ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1964/2003, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2569/2009, a ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3510/2007), a proto Nejvyšší soud přezkoumá možné hraniční případy toliko tehdy, pokud by úvahy nalézacích soudů byly zjevně nepřiměřené nebo nedostatečně odůvodněné. Z výše formulovaných obecných východisek se pak podává základ pro rozhodování konkrétních sporů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1143/2014).

88. Nejnověji se k problematice zpevněných ploch vyjadřuje Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1864/2023, které jednak pregnantně řeší otázku právní kvalifikace zpevněných ploch a jednak řeší otázku toho, nakolik musí být zpevněná plocha vymezitelná ve vztahu k pozemku, na kterém je zbudována. Podle zmíněného rozhodnutí platí, že otázka, zda mezi pozemkem a stavbou je jasná hranice, tedy zda lze rozeznat, kde končí pozemek a kde začíná stavba, je otázkou skutkovou. Hranice mezi stavbou a pozemkem by měla být relativně ostrá, pro účely vymezení stavby se však i nikoli milimetrové vymezení jeví jako dostatečné [viz Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Svazek III (§ 419 až 654). 1. vydání Praha: Leges, 2014, s. 264].

89. Nelze vyloučit ani navrstvení materiálu, který se součástí pozemku stane v rámci přípravy pozemku pro umístění samotné stavby. Zřetelnost hranice stavby nelze proto bez dalšího dovozovat jen z nepravidelného proniknutí stavebního materiálu do zemského povrchu pod stavbou.

90. Nejvyšší soud připustil samostatnou povahu zpevněných ploch i v případě, kdy vrchní část je tvořena rozebíratelnou zámkovou dlažbou.

91. Není proto významné, zda zpevněné plochy svými vrstvami zasahují pravidelně či nepravidelně do zemského povrchu. Podstatná je vymezitelnost plochy vůči okolí, stavebně-technické provedení nebo funkce zpevněných ploch a pozemků, na nichž jsou zpevněné plochy umístěny.

92. Pro posouzení věci tak byla zásadní skutečnost, jaké jsou stavebně technické parametry těchto zpevněných ploch a zda je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů.

93. Bylo tak stěžejní posoudit:

a) jaká je přesná struktura všech stavebních vrstev včetně jednotlivých technologických detailů provedení, z jakých materiálů, jakými stavebními postupy byly zpevněné plochy budovány, zda jde o pouhé vrstvení materiálů či zde působí nějaký technologický pojící prvek – jaký konkrétní;

b) zda součástí zpevněných ploch je i provedení odvodnění – jak konkrétně;

c) zda materiály, z nichž jsou zpevněné plochy vybudovány, se mohou v konkrétním místě zpevněných ploch nacházet bez zásahu člověka, nebo jde o materiály, které musely být na stavbu dovezeny a tam technicky zpracovány;

d) zda je možno jednotlivé části konstrukce zpevněných ploch od sebe oddělit, aniž by bylo narušeno jejich funkční využití jako stavby sloužící příjezdu k budovám, příp. sloužící k umístění movitých věcí;

94. Zpevněné plochy byly provedeny podle technické dokumentace předložené žalovaným – tj. dle technické zprávy Anonymizováno, projektová a inženýrská organizace, Anonymizováno z roku 1984 týkající se dostavby areálu adresa podle projektu byly tvořeny několika vrstvami, jmenovitě asfaltovým kobercem 8 cm, obalovanou štěrkodrtí – infiltrační postřik o síle 10 cm, štěrkodrtí o síle 20 cm a štěrkopískem o síle 15 cm. Z pozemků byla před konstrukcí základů ze štěrkodrti sejmuta ornice. Dále bylo vybudováno odvodnění, komunikace je osazena kanalizačními vpusťmi. Současně byly zpevněné plochy ohraničeny betonovým obrubníkem a bylo vybudováno odvodnění, o čemž svědčí poklopy kanalizačních šachet.

95. Samotná dostavba areálu byla provedena dle rozpočtu z března 1984 za částku 463 614 Kč, přičemž z tohoto rozpočtu, který je součástí technické zprávy, plyne, že veškerý materiál musel být na zhotovení zpevněných ploch dovezen; zpevněné plochy tedy nepředstavovaly pouhou úpravu povrchu pozemku.

96. Jestliže předmětné zpevněné plochy mají vlastní základy tvořené navezenou a zhutněnou štěrkodrtí, na kterých je vybudován povrch tvořený obalovanou štěrkodrtí a asfaltovou vrstvou, lze odlišit vlastní zpevněné plochy od pozemků, neboť zpevněné plochy začínají zmíněnými základy ze zhutněné štěrkodrti a pozemek samotný začíná zeminou, která zbyla po skrývce ornice.

97. Pokud se tedy týká horizontálního oddělení od zbytku pozemku, lze objasnit horizontální členění zpevněných ploch a jejich vrstev právě z projektové dokumentace.

98. Bylo také nutno posoudit, zda a jak zřetelně jsou zpevněné plochy odlišeny (ohraničeny) od ostatních ploch okolního terénu též v plošném směru, přičemž při ohledání při jednání na místě samém dne 23. 6. 2025 bylo zjištěno, že (s výjimkou prostoru mezi líkusákem a plotem a prostoru mezi ocelokolnou a sousední halou) je na pozemcích souvislá a ohraničená zpevněná plocha. Klíčové vlastnosti zjištěné při ohledání jsou tyto: ⟪LB:lb_001⟫ - povrch je tvořen betonem či asfaltobetonovou vrstvou, ⟪LB:lb_002⟫ - okraje zpevněných ploch jsou tvořeny obrubníky nebo základy budov, jsou zřetelné dilatační spáry mezi zpevněnými plochami a přilehlými stavbami, ⟪LB:lb_003⟫ - nikde nebylo zjištěno, že by zpevněné plochy volně a neohraničeně přecházely do pozemků (nebylo poznat, kde začínají a kde končí), ⟪LB:lb_004⟫ - zpevněné plochy jsou na některých místech poškozeny výtluky, ⟪LB:lb_005⟫ - někdy je na zpevněné ploše vrstva usazenin s náletovou vegetací, ale pod touto vrstvou je betonový či asfaltobetonový povrch.

99. Stručně řečeno bylo v každém případě jasně patrné, kde zpevněná plocha končí a kde začíná. Okolnost, že někde byla poničena výtlukem svrchní vrstva či došlo k zanesení zpevněné plochy sedimentem, nemá na takové zjištění žádný význam.

100. Argumentace žalobců, že na pozemcích žalobců nejsou zpevněné plochy ohraničené obrubníky, obrubníky nejsou ani na sousedních navazujících pozemcích ve vlastnictví jiných vlastníků a že obrubníky na fotografiích předložených žalovanou (pozn. soudu: a zjištěných při místním šetření) nejsou na pozemcích žalobců, nemůže vést k závěru o charakteru zpevněných ploch jako součásti pozemků.

101. Dle výše uvedené judikatury obrubník není nezbytnou podmínkou pro to, aby šlo o samostatnou věc v právním smyslu. Požaduje se, aby zpevněná plocha byla prostorově vymezitelná, což je možné i bez obrubníku či betonového plotu. I bez takových prvků může být totiž prima facie znát, kde daná plocha končí a kde začíná. Nelze připustit zjednodušování prováděné žalobci v podobě „chybí-li obrubník, nemůže jít o samostatnou věc v právním smyslu“. Kritériem není obrubník, ale prostorová vymezitelnost.

102. Také nelze pominout např. skutečnost, že zpevněné plochy v celém areálu mají mj. komunikační funkci, takže umístění obrubníků k ohraničení zpevněných ploch např. mezi pozemky p.č. Anonymizováno ve vlastnictví žalobců by nebylo logické a znemožňovalo by komunikační funkci, když by obrubník tvořil překážku, přes kterou by přejíždění bylo i nemožné. A je naprosto logické, že zpevněné plochy přechází plynule z jednoho pozemku do druhého, a to i do pozemků ve vlastnictví jiných subjektů než žalobců, a ohraničení obrubníkem, pokud se zachoval, příp. jiná prostorová vymezitelnost od okolního terénu je zřetelná, byť nikoliv přímo na pozemcích žalobců.

103. Při jednání na místě samém stál na prostranství, které se nachází na pozemcích p.č. Anonymizováno a dalších kamion s naloženou konstrukcí. Byl spor o to, zda se nacházel na pozemku p.č. Anonymizováno či jiném, nicméně zpevněné plochy v tomto místě jsou kontinuální, provedené stejně, přechází z jednoho pozemku do vedlejšího, takže je evidentní, že tato zpevněná plocha snese zatížení těžkou technikou. Není tedy technicky možné, aby na pozemcích byla jen asfaltobetonová vrstva bez dalších podkladních vrstev, neboť by nemohla vydržet několik desítek let v takovém stavu a snést zatížení těžkou technikou.

104. Charakter zpevněných ploch jako komplexní stavby umocňuje ještě vybudování kanalizace, na jejíž existenci lze usuzovat nejen podle projektu, ale též při místním šetření byly ve zpevněných plochách konstatovány poklopy kanalizačních vpustí.

105. Lze proto na základě této skutečnosti uzavřít, že zpevněné plochy představují komplexní stavbu tvořenou nejenom svrchní vrstvou, ale též dalšími vrstvami materiálu a dále odvodněním (provedenou kanalizací).

106. Tento závěr je nutno učinit i ve vztahu k pozemku p. č. Anonymizováno, který je umístěn v pozemku p.č. Anonymizováno a je na něm betonový sokl tvořený třemi betonovými panely položenými na podloží. Toto podloží přitom tvoří zpevněná plocha, když při místním šetření byla viditelná spára mezi soklem tvořeným betonovými panely a jeho podložím, nebyla vidět pouze hlína, ale zpevněná plocha kontinuálně navazující na okolní zpevněné plochy, a lze dovodit, že jestliže je pozemek p.č. 1030/20 umístěn v pozemku p.č. Anonymizováno, na kterém se bezpochyby nachází zpevněná plocha provedená dle shora konkretizované technické dokumentace, a zpevněné plochy v tomto prostoru kontinuálně přechází z jednoho pozemku do dalšího, pak i na pozemku p.č. Anonymizováno pod betonovým soklem se nachází tato zpevněná plocha, když se nejeví jako logické, aby pouze v tomto místě obdélníkového tvaru, přiléhajícím k hale na pozemku p.č. Anonymizováno, tato zpevněná plocha nebyla, když jinak je toto místo zpevněnými plochami obklopeno. Betonový sokl se pak nachází na této zpevněné ploše.

107. právnická osoba tak z hlediska svého charakteru představují stavbu ve smyslu § 119 odst. 2 obč. zák., neboť tyto zpevněné plochy mají jasně stanovou skladbu z hlediska vrstev materiálu (jak je popsána shora), která snese zatížení těžkou technikou (mj. kamion), je jednoznačně dáno, kde končí pozemek a začíná těleso zpevněné plochy a to jak z hlediska horizontálního (spodní vrstvy zpevněných ploch), tak z hlediska vertikálního (obruby oddělující zpevněné plochy od pozemku, případně ostré přechody mezi pozemkem a zpevněnými plochami) a zároveň zpevněné plochy nelze odstranit, aniž by došlo k jejch znehodnocení (např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2009, č.j. 5As 62/2008-59). Zároveň má soud za to, že v rámci výrobního areálu adresa, kde pozemky a budovy vlastní různé subjekty, dává jednoznačně smysl (a je tedy účelným) s ohledem na nutnost zajištění dopravní obslužnosti areálu, průjezdnost komunikací, údržbu (zimní a letní) a opravy, aby zpevněné plochy byly samostatnou věcí. Je sice pravdou, že v době zřízení komunikací v areálu Anonymizováno adresa všechny budovy patřily jedinému vlastníku, avšak pozemky, na nichž byly zpevněné plochy zhotoveny, patřily různým vlastníkům a z hlediska údržby, oprav a zajištění obslužnosti areálu bylo i v době zhotovení zpevněných ploch účelné, aby byly samostatnou věcí. Soud tedy zpevněné plochy považuje za stavbu ve smyslu § 119 odst. 2 obč. zák., která je věcí nemovitou, a dle § 118 obč. zák. tak byly ke dni svého vzniku věcí způsobilou být předmětem občanskoprávních vztahů.

108. Na povahu zpevněných ploch jako samostatných věcí nemělo vliv ani přijetí o. z., neboť dle jeho ust. § 3061 ust. § 3054 a násl. nedopadají na stavby, které nejsou součástí pozemku podle tohoto zákona, a stavby dle § 498 odst. 1 věty druhé.

109. Pokud pak je vztah mezi vlastníkem pozemku a koncovým uživatelem ovlivněn existencí zpevněných ploch na pozemcích jako samostatných věcí, bylo nutno posoudit, vůle kterého z vlastníků je silnější k otázce užívání konečným uživatelem, kdy si lze představit teoretický spor, zda je silnější vůle vlastníka pozemku žádajícího, aby konečný uživatel se zdržel užívání, nebo vůle vlastníka zpevněné plochy, který by případně užívání konečnému uživateli byl ochoten povolit.

110. Lze mít za to, že vlastník pozemku není v přímém vztahu s konečným uživatelem, takže domáhat se odstranění movitých věcí vnesených či vytvořených uživatelem na zpevněné ploše nacházející se na pozemku jako samostatné věci se po konečném uživateli nemůže domáhat vlastník pozemku, který své nároky může uplatňovat pouze ve vztahu mezi ním a vlastníkem zpevněné plochy jako samostatné věci, ale vlastník zpevněné plochy.

111. Při přijetí výše rozebraných závěrů pak bylo nutno posoudit, zda žalobci se stali vlastníky těchto zpevněných ploch, aby mohli být aktivně legitimováni k uplatnění nároků spočívajících v tom, aby žalovaný neuskladňoval a neodkládal na tyto zpevněné plochy produkty vzniklé při jeho provozní činnosti.

112. Žalobci argumentovali, že zpevněné plochy vydrželi, když jejich rodina vlastní předmětné pozemky již od roku 1938, že nepředpokládali, že by zpevněné plochy neměly být součástí pozemků, takže byli v dobré víře, že pokud se domáhají svých práv s odkazem na své pozemky, týká se to i zpevněných ploch, které byly dle jejich dobré víry součástí jejich pozemků. Dovolávají toho, že vlastnické právo ke zpevněným plochám vydrželi ke dni 29. 11. 2017 (uplynutím doby 10 let od toho, kdy dne 29. 11. 2007 byla odeslána výzva společnosti Kamiros) a ve vztahu ke zpevněným plochám na pozemku p. č. 1030/27 také mimořádným vydržením ke dni 1. 1. 2019, když tento pozemek žalobci užívají jako jejich vlastníci již od roku 2004 a započte se i vydržecí doba právních předchůdců.

113. V návaznosti na tuto argumentaci tak sice běh vydržecích lhůt tedy započal před 31. 12. 2012 za účinnosti obč. zák., ale vydržecí doba uplynula později než 31. 12. 2013, přičemž vlastnické právo vzniká okamžikem uplynutí vydržecí doby, tedy v posuzovaném případě za účinnosti o. z. Podmínky pro nabytí vlastnického práva vydržením tak bylo nutno posuzovat dle tohoto předpisu.

114. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

115. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

116. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

117. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

118. Podle § 1096 odst. 1 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce

119. Podle § 1096 odst. 2 o. z. při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

120. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

121. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

122. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

123. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

124. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

125. Osoba, která po stanovenou dobu vykonává obsah určitého práva jako poctivý, řádný a pravý držitel ve smyslu § 1089 o. z., resp. jako držitel bez nepoctivého úmyslu ve smyslu § 1095 o. z., tím toto právo ze zákona získá (vydrží je). Tím se odstraní dlouhodobý rozpor mezi faktickým a právním stavem a poskytne ochrana držitelově dlouhodobé dobré víře ve smyslu § 1089 o. z., resp. faktickému stavu, který držitel dlouhodobě udržoval, aniž jednal ve zlém úmyslu ve smyslu § 1095 o. z. O. z. tedy upravuje řádné vydržení (§ 1089), které nastane jen při splnění přísnějších požadavků, ale již při uplynutí obvyklé vydržecí doby (§ 1091), a mimořádné vydržení (§ 1095), které nastane, i když držba není řádná (ve smyslu § 1090 odst. 1), poctivá (postačí absence nepoctivého úmyslu) a patrně ani pravá, ale až při uplynutí dvojnásobku obvyklé vydržecí doby.

126. O. z. pojem držby nevymezuje; v § 987stanoví, že držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Právo vykonává ten, kdo navenek zřetelným způsobem vstoupil do společenských vztahů, které jsou příznačné pro toho, komu právo náleží (obdobně NS 22 Cdo 204/2013). Držitel práva nemusí ve skutečnosti toto právo mít, ba toto právo ani nemusí existovat (Spáčil a kol. 2018 s. 29, 33). K držbě totiž postačí „skutkový výkon obsahu jistého práva“ (Beck III 987 3; Randa, Šikl 1890 s. 13), byť domnělého. Postačí tedy i výkon toho, k čemu by právo držitele opravňovalo, pokud by existovalo a náleželo mu.

127. Ust. § 991 o. z. stanoví, kdy je držba považována za řádnou. Nicméně řádná držba požadovaná pro vydržení je zvlášť upravena v § 1090 odst. 1 a lze ji nabýt jen odvozeně, např. kupní, směnnou či darovací smlouvou.

128. „K řádnému vydržení se vyžaduje pravá držba – tedy taková, kdy držitel nezískal držený objekt násilím, lstivě nebo výprosou.“ Má se na mysli pravá držba ve smyslu § 993. Je na osobě, která popírá vydržení, prokázat nepravou povahu držby. Nepravá držba vylučuje řádné vydržení (§ 1089) u samotného držitele (§ 1090 odst. 1) i u jeho všeobecného právního nástupce (§ 1090 odst. 2). Naproti tomu pro mimořádné vydržení (§ 1095) se pravost držby patrně nevyžaduje.

129. Řádná držba dle § 1090 odst. 1 se musí zakládat na platném a účinném právním titulu způsobilém založit singulární sukcesi, tj. zejména na kupní, darovací či jiné převodní smlouvě, resp. smlouvě, kterou se zřizuje věcné právo k cizí věci. Právní důvod musí postačit „ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo bylo zřízeno oprávněnou osobou“. Řádné vydržení totiž zhojuje pouze nedostatek práva na straně převodce (jde-li o vydržení vlastnického práva) nebo zřizovatele (jde-li o vydržení jiného práva, např. práva stavby), jinak musí být naplněny všechny ostatní předpoklady nabytí práva. Řádný důvod způsobilý založit řádné vydržení tak: (i) musí existovat a být platný (tj. nesmí být putativní, srov. NS 22 Cdo 2119/2015 a Beck III 1090 2), přičemž nedostatek převodcova dispozičního oprávnění neplatnost nezpůsobuje (§ 1760); (ii) musí směřovat k převodu práva, které má být vydrženo, a (iii) musí být též účinný. Pokud tu takový právní důvod není, připadá v úvahu pouze mimořádné vydržení (§ 1095). Řádnou držbu ve smyslu § 1090 odst. 1 prokazuje držitel. Řádná držba ve smyslu § 1090 odst. 1 totiž představuje nutný předpoklad vydržení; jedná se o skutečnost, která je držiteli na prospěch.

130. Ust. § 1092 stanoví totéž co § 1096 odst. 1, jen jinými slovy. Výrazem „řádné... držby“ se má v § 1092 na mysli řádná držba ve smyslu § 1090 odst. 1 (1090 2 an.), tj. držba, která se „zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva“ (§ 1096 odst. 1). K započtení doby držby singulárního právního předchůdce (tj. toho, kdo nynějšímu držiteli právo zřídil či převedl) se při řádném vydržení (§ 1089) vyžaduje, aby jeho držba byla řádná ve smyslu § 1090 odst. 1. Pokud řádná nebyla, nezapočte se, avšak není vyloučeno vydržení singulárním právním nástupcem, pokud u něj uplyne celá stanovená vydržecí doba (singulární nástupnictví totiž spočívá „na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva“, ve smyslu § 1090 odst. 1).

131. Držitel může být poctivý, jen pokud má za to, „že je subjektem drženého práva“ (NS 22 Cdo 836/2011; § 992 odst. 1 věta 2 a contrario). Jinými slovy, držitel, který ve skutečnosti subjektem drženého práva není, může být poctivý, jen pokud se nachází v omylu (maje mylně za to, že nastala právní skutečnost, se kterou je spojen vznik práva, jehož obsah vykonává, Spáčil a kol. 2018 s. 36). K poctivosti držby však nepostačí jakýkoliv (skutkový či právní) omyl, ale jen omyl omluvitelný, takový, kterého by se dopustila rozumná osoba v postavení držitele, i pokud by vynaložila péči (opatrnost, investigační aktivitu) přiměřenou okolnostem (NS 22 Cdo 836/2011). Na tuto péči nelze klást přehnaná hlediska; jde o péči (opatrnost) normální, obvyklou (NS 22 Cdo 5590/2015, 22 Cdo 490/2001).

132. Není na držiteli prokazovat poctivost své držby (dostatek investigační aktivity, omluvitelnost omylu). Důkazní břemeno spočívá na tom, kdo poctivou držbu popírá. Popírajícímu však postačí prokázat, že tu při nabytí držby byly okolnosti, které dobrou víru zpochybňují (rak. OGH IBAN). adresa dané okolnosti vyvolávají pochyby a zda držitel vynaložil dostatečnou péči, určí se dle objektivních hledisek (NS 22 Cdo 22 Cdo 5590/2015, 22 Cdo 4121/2015, 22 Cdo 1330/2006).

133. K poctivosti držby (ne však k absenci nepoctivého úmyslu ve smyslu § 1095) se vyžaduje držitelova dobrá víra v právní důvod, na jehož základě měl nabýt držené právo (NS 22 Cdo 75/2016, 22 Cdo 3162/2015, 22 Cdo 508/2001). Např. poctivá držba vlastnického práva se může opírat o dobrou víru v převodní smlouvu nebo dědické usnesení.

134. Pravost držby má význam pro řádné vydržení podle § 1089 an. Dále má význam pro mimořádné vydržení: úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby zpravidla zakládá nepoctivý úmysl, který vylučuje mimořádné vydržení.

135. Tradičně se uznává, že držba zahrnuje faktické ovládání věci a držební vůli, tedy úmysl věc držet „pro sebe“, nikoliv pro jiného. V této souvislosti Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 17. ledna 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, vyslovil: „Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní a faktické ovládání věci - panství nad věcí. Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí. Proto je držitelem pozemku i ten, kdo na něj fakticky dlouhou dobu nevstoupil, pokud se držby nechopí někdo jiný, a také ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). Je však nezbytné, aby detentor věc fyzicky ovládal pro držitele a jeho jménem (například jako jeho nájemce). Důkazní břemeno, že tomu tak bylo, leží na tom, kdo tvrdí, že ten, kdo věc fyzicky ovládal, byl jeho detentorem“.

136. Držby se nabývá „animo et corpore“, tedy uchopením držby věci v úmyslu ji mít pro sebe. Nestačí, je-li dána jen držební vůle nebo jen faktické ovládnutí věci; oba tyto prvky musí být splněny současně. Držby věci se lze uchopit též její tradicí. Držitel se nemusí chopit držby věci sám, ale může jít o její nabytí zástupcem. Držba může přejít prohlášením o tom, že osoba, která převádí věc, kterou jako vlastník drží, ji bude nadále držet pro nabyvatele jako její detentor z jiného právního důvodu. V tomto případě nedojde ke změně ve faktickém ovládání věci, její držba však přejde na nabyvatele.

137. Držitelem věci (vlastnického práva k ní) je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, tedy chová se k ní jako její vlastník a reálně vykonává vůči ta práva, která zákon vlastníku dává, např. se rozhoduje o hospodaření s věcí, užívá věc z titulu vlastnického práva, uplatňuje úspěšně svá práva apod. Protože i držba předpokládá faktický stav, faktický výkon obsahu vlastnického práva, musí jít o skutečný výkon práva (zpravidla respektovaný ostatními subjekty). Nestačilo by tedy, kdyby někdo nároky vlastníka vůči ostatním subjektům vznášel, avšak pro jejich nesouhlas by je nemohl realizovat. Obdobně tyto závěry vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 473/2015.

138. Pokud v posuzovaném případě soud dospěl k závěru o povaze zpevněných ploch jako samostatných věcí, pak vydržení vlastnického práva k těmto zpevněným plochám předpokládá reálný výkon vlastnických práv právě ke zpevněným plochám jako samostatným věcem s tím, subjekt, vůči kterému jsou tato práva vykonávána, jejich výkon musí respektovat.

139. Žalobci tvrdili, že jsou v dobré víře, že jsou vlastníky zpevněných ploch, nejméně od data 1. 1. 1990, tedy od pádu socialistického režimu, kdy mohli opětovně začít své pozemky užívat a byli zapsáni jako vlastníci těchto pozemků v katastru nemovitostí. Po celou dobu byli v dobré víře, že zpevněné plochy jsou součástí jejich pozemků a pokud součást věci sdílí osud věci hlavní, tak veškeré dispozice s předmětnými zpevněnými plochami se vždy odvíjely od samotné dispozice s předmětnými pozemky. Svůj právní nárok na pozemky žalobci uplatňovali prostřednictvím přípisů adresovaných neoprávněným uživatelům již od roku 2000, také uplatnili nárok na zaplacení částky za neoprávněné užívání pozemků. Po celou dobu, kdy uplatňovali svá práva k předmětným pozemkům, za jejichž součást považovali také předmětné zpevněné plochy, se žádný cizí subjekt nepřihlásil a nerozporoval vlastnické právo žalobců k předmětným zpevněným plochám. Žalobci od počátku jednali jako vlastníci zpevněných ploch, neboť jejich cílem nebylo nalézt případného vlastníka zpevněných ploch a po něm požadovat nájem za zpevněnou plochu, nýbrž vyzývali k upuštění od neoprávněných zásahů do vlastnických práv subjekty, které se na předmětných pozemcích, potažmo na předmětných zpevněných plochách pohybovaly, přecházely přes ně, jezdili po nich auty a dále subjekty, které tyto plochy využívali k odkládání věcí a k manipulaci s věcmi. Vzhledem k tomu, že žalobcům byl nerušený výkon jejich vlastnických práv zamezen, omezen, uplatňovali svá vlastnická práva prostřednictvím výzev k zamezení neoprávněného užívání a bránili svá vlastnická práva také soudní cestou. Jako adresáty těchto výzev k upuštění od neoprávněného užívání vždy označovali subjekty, které dle jejich názoru užívaly pozemky včetně zpevněných ploch.

140. Výkon svého práva vedoucího k vydržení žalobci dovozovali také ze skutečnosti, že se domáhali po společnosti právnická osoba vydání bezdůvodného obohacení mj. za užívání předmětných pozemků. Geneze této linie uplatňování práv měla být taková, že: ⟪LB:lb_001⟫ - dne 24. 3. 2009 odeslali paní jméno FO a žalobce 1 společnosti právnická osoba a.s. žádost o náhradu za užívání pozemků, ve které žádali společnost právnická osoba a.s., aby tato uhradila dlužné nájemné za užívání řady parcel, mimo jiné i předmětných pozemků za období 3 let zpětně. V této výzvě mimo jiné uvedli, že „Na výši náhrady za užívání pozemků se nevztahuje cenový výměr MG ČR č. 01, protože pozemky i stavby na nich umístěné jsou vlastníkem budov užívány pro podnikatelské účely. Dále zde uvedli, že „Přestože pozemky užíváte bezplatně mnoho let k podnikání, nepožadujeme plných 10% z ceny obvyklé určené znaleckým posudkem; ⟪LB:lb_002⟫ - jelikož se žalobci a jejich právní předchůdkyně paní jméno FO nebyly schopni finančního plnění za užívání jejich pozemků a zpevněných ploch domoci, podali v roce 2010 žalobu na vydání bezdůvodného obohacení na společnost právnická osoba a.s. Tuto poté doplnili o dalšího žalovaného, společnost právnická osoba., když ale z procesního hlediska poté žalobu za společností právnická osoba. vzali zpět; ⟪LB:lb_003⟫ - dne 28. 3. 2010 odeslali jméno FO a žalobce 1 Obvodnímu soudu pro adresa do řízení vedeného pod sp. zn. 16 C 27/2010 své stanovisko, ve kterém jednoznačně uvedli, že žalovaná užívá na základě oprávnění od společnosti právnická osoba a.s. část pozemků žalobců jako odkladiště svých výrobků – obytných kontejnerů a nehradí za takové užívání žalobcům ničeho. ⟪LB:lb_004⟫ - v soudním sporu vedením žalobci proti společnosti právnická osoba u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 16 C 27/2010 zahájeným v roce 2010 bylo mimo jiné soudem zjištěno, že společnost KAMIROS v areálu užívala stavbu halového objektu, ke kterému se mimo jiné dostávala přes pozemek žalobců. Nájemní smlouvu měla uzavřenou se společností právnická osoba, později pak od žalované. V řízení bylo mimo jiné prokázáno i uzavření nájemné smlouvy, kdy společnost právnická osoba umožnila společnosti FAGUS užívat zpevněné plochy k přejezdu a uskladnění zboží, když takto uzavřena smlouva byla datovaná ke dni 2. 1. 2003. V závěrečné fázi soudního řízení v roce 2022 poprvé společnost právnická osoba vznesla námitku odlišného hodnocení výše bezdůvodného obohacení na pozemcích se zpevněnými plochami, když ale pouze tvrdila, že cena za užívání je odlišná než jiných druhů pozemků. K tomuto Obvodní soud pro Prahu 2 konstatoval pod bodem 31 rozsudku, že „ Pokud jde o argumentaci žalované, kterou vznesla v závěrečné fázi řízení, a to s ohledem na změnu judikatury týkající se otázky vlastnictví tzv. zpevněných ploch (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1535/2017) a v této souvislosti předloženého rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 10. 2022, č. j. 46 C 114/2019-856, (viz č. l. 1259 a následující spisu), soud uzavřel, že v tomto rozsudku popsaná situace a z ní vycházející rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně na věc projednávanou před zdejším soudem nedopadá. V tomto konkrétním případě jsou žalobci zapsáni jako vlastníci příslušných parcelních čísel, jejichž povrch je povrchem zpevněným (a které z hlediska posouzení výše bezdůvodného obohacení jsou předmětem tohoto řízení) v katastru nemovitostí, přičemž ve vztahu k těmto zpevněným plochám žádný další subjekt odlišný od žalobců netvrdí a neprokazuje své vlastnické právo k těmto zpevněným plochám, které by mohly být dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu za určitých konkrétních podmínek posuzovány jako stavba samostatná.“ ⟪LB:lb_005⟫ - toto rozhodnutí bylo následně změněno Městským soudem v Praze jako odvolacím soudem, nicméně po podaném dovolání Nejvyšší soud v rozsudku č.j. 28 Cdo 857/2024-1367, kterým rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023 č.j. 12 Co 179/2023-1339 zrušil a vrátil k novému posouzení a rozhodnutí. V předmětném dovolacím rozsudku Nejvyšší soud jednak rozhodl, že protože rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I v rozsahu, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba co do částky 260 025,79 Kč, správný není (nebo spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jde-li o určení povinné osoby k vydání bezdůvodného obohacení v situaci, kdy subjekt odlišný od vlastníka neoprávněně za úplatu pronajme cizí nemovitost třetí osob, která následně věc užívá) a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v naznačeném rozsahu zrušil, spolu s výroky II až V o nákladech řízení, jež jsou na zrušeném rozhodnutím závislé (§ 243e odst. 1 o. s..), a v tomto rozsahu vc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta první o. s..), také zavázal odvolací soud, aby v dalším rozhodování dostál právního názoru dovolacího soudu. Během nařízeného jednání, kdy odvolací soud chtěl vynést rozsudek, kterým by potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně již byla společnost právnická osoba v úpadku při zahájeném insolvenčním řízení a nebylo možné z procesního hlediska rozhodnout; ⟪LB:lb_006⟫ - pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praha pod sp. zn. 96 INS 10776/2024. V části vedené jako vydání bezdůvodného obohacení byla nejprve insolvenčním správcem a dlužníkem popřena a bylo vedeno incidenční řízení pod sp. zn. 218 Icm 4038/2024, přičemž v průběhu řízení vzal insolvenční správce popření zpět a pohledávka žalobců je tudíž zjištěna ve stejné výši, jak byla žalována u Obvodního soudu pro Prahu 5. Je to argument svědčící o tom, že žalobci, respektive jejich právní předchůdci se dlouhodobě domáhají svých vlastnických práv, když v tomto řízení uplatňovali vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, nikoliv za zastavění jejich pozemků stavbou zpevněných ploch;

141. Žalobci doplnili, že nejstarší záznam, kterým jsou žalobci schopni písemně doložit výkon vlastnických práv v souvislosti s pozemkem parc. č. 1030/27, je ze dne 25. 3. 1991, kdy tehdejší vlastníci předmětných pozemků, Ladislav a jméno FO, prodávali část svého pozemku parc. č. adresa. Geometrickým plánem č. Anonymizováno právě z prodávané části parcely č. Anonymizováno vznikla nová parcela Anonymizováno, která je předmětem tohoto řízení. Žalobci doložili také výpis z katastru nemovitostí ze dne 10. 7. 1995, kde je způsob přečíslování patrný. Jelikož teprve po podpisu kupní smlouvy bylo zjištěno, že geometrický plán, který byl součástí kupní smlouvy, nebyl zpracován správně a že ve skutečnosti v důsledku špatného zakreslení geometrického plánu došlo k prodeji části pozemku p.č. hodnota v k.ú. adresa, který však nebyl nikdy ve vlastnictví předchůdců žalobců, domáhali se tehdejší vlastníci zneplatnění smlouvy a znovunabytí vlastnictví k pozemku parc. č. 1030/27. Když se tato skutečnost v roce 1993 zjistila, byl vyhotoven nový geometrický plán, na kterém byl správně zaměřen pozemek parc. č. Anonymizováno, který se nachází na jiném místě, než jak původně Geodézie označila. V roce 1993 byl nově zaměřen i pozemek p. č. hodnota a z něj oddělena, tak jak vyplývalo z kupní smlouvy, část pozemku odpovídající uzavřené kupní smlouvě a tato část pozemku p.č. Anonymizováno byla připsána novému nabyvateli do vlastnictví. Pokud by v době podpisu smlouvy předchůdci žalobců věděli o záměně, nikdy by tento pozemek neprodali. Proto začali okamžitě namítat absolutní neplatnost uzavřené kupní smlouvy a bránili tak své vlastnické právo ke svému pozemku parc. č. Anonymizováno a žádali o odstranění chyby v katastrálním operátu. Žaloba tehdejších vlastníků na určení neplatnosti kupní smlouvy byla vedena pod sp.zn. 9 C 313/94, v této věci byl vynesen rozsudek dne 7. 5. 1997, kterým bylo tehdejším vlastníkům vyhověno a smlouva byla určena jako absolutně nepatná s účinky ex tunc. Tento rozsudek nabyl právní moci 4. 9. 1997. Dále se pak tehdejší vlastníci museli domáhat znovu zapsání svého vlastnického práva k parc. č. 1030/27 do katastru nemovitostí. Proto dne 8. 7. 1999 tituly před jménem jméno FO jako právní zástupkyně tehdejších vlastníků zaslala druhé straně návrh ke schůzce za účelem dosažení dohody. Vzhledem k tomu, že druhá strana nijak nereagovala, byla dne 4.7.2000 podána tehdejšími vlastníky žaloba na určení vlastnického práva mimo jiné k pozemku parc. č. 1030/27 (původně parc. č. Anonymizováno). Žalobě bylo plně vyhověno ve prospěch tehdejších vlastníků rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25.8.2003, č.j. 19 C 210/2000, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2003. V mezidobí však na pozemku parc. č. Anonymizováno bylo zapsáno zástavní právo k zajištění pohledávky za dlužníkem adresa. Proto ihned po právní moci rozsudku, tehdejší vlastníci bránili své vlastnické právo k pozemku parc. č. Anonymizováno podáním žádosti k Finančnímu úřadu ve Zlíně o zrušení zástavního práva k pozemku parc. č. 1030/27. Na základě výše uvedeného jsou žalobci schopni uvést konkrétní výkony vlastnického práva směrem k pozemku parc. č. Anonymizováno od 25. 3. 1991 po současnost, tedy kontinuálně 26 let. Dále žalobci opětovně poukazovali, že po celou dobu, kdy vykonávali oni i jejich právní předchůdci své vlastnické právo k pozemku parc. č. Anonymizováno, žádný jiný subjekt nerozporoval jejich vlastnictví ke zpevněným plochám, které žalobci i jejich právní předchůdci vždy považovali a stále považují za součást svého pozemku. V období, kdy došlo k nesprávnému zápisu v souvislosti s parcelou Anonymizováno v k.ú. adresa do katastru nemovitostí, žádný jiný subjekt svá vlastnická práva směrem ke zpevněným plochám právně nebránil a nedomáhal se nápravy.

142. Takto tvrzený výkon vlastnických práv se týká výkonu vlastnického práva k pozemkům pod zpevněnými plochami, nikoliv ke zpevněným plochám jako samostatným věcem, takže nemohly v tomto směru být naplněny podmínky pro vydržení zpevněných ploch a přesvědčení a dobrá víra žalobců o tom, že zpevněné plochy jsou součástí pozemku, nejsou v tomto směru relevantní.

143. Naplnění podmínek vydržení zpevněných ploch žalobci dovozovali také z toho, že předchozí vlastníci předmětných pozemků se zpevněnými plochami již v roce 2006 adresovali právnická osoba přípis, ve kterém žádali jako majitelé předmětných pozemků o zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky ve vlastnictví pozemkového fondu. Dále také v následujících letech pravidelně adresovali přípisy žalované, aby se zdržela neoprávněného užívání těchto pozemků. Předchozí vlastníci měli k dispozici výpisy z katastru nemovitostí, na základě kterých neměli důvod v nejmenším pochybovat, že jsou majiteli těchto zpevněných ploch.

144. Skutečnost, že žalobci žádali pozemkový fond o zřízení věcného břemene a žádost koncipovali jako majitelé předmětných pozemků ještě nesvědčí o tom, že žalobci vykonávali konkrétní vlastnická práva reálně, protože není zřejmé, zda a jak protistrana ta vykonávaná vlastnická práva respektovala. Nadto se tyto žádosti opět netýkají zpevněných ploch jako samostatných věcí, takže naplnění podmínek pro vydržení ani na základě těchto skutečností by nemohlo být dovozeno.

145. Výkon vlastnických práv ve vztahu k pozemkům parc. č. 1030/20 a parc. č. 1037/30 v k.ú. adresa do roku 1998 vedli tehdejší vlastníci jednání s tituly před jménem jméno FO, majitelem společnosti právnická osoba. a právnická osoba a.s. osobně bez jakéhokoliv písemného záznamu. Dne 21. 10. 2004 v době od 7.45 do 8.00 hod. se Jméno žalobce B spolu s tituly před jménem jméno FO, advokátkou, ev. č. ČAK 02646, sídlem adresa, zúčastnili schůzky s tituly před jménem jméno FO, jako statutárním orgánem společnosti právnická osoba a.s., na které s tituly před jménem jméno FO jednali o nájmu všech pozemků, které neoprávněně společnost Anonymizováno a.s. užívala. Po této schůzce navštívili také pana jméno FO, jako předsedu představenstva společnosti právnická osoba. Ten jim sdělil, že tuto záležitost mají řešit výhradně s tituly před jménem jméno FO. Mezi pozemky, jichž se tato jednání týkala, byly i pozemky parc. č. Anonymizováno v k.ú. adresa. tituly před jménem jméno FO jim tehdy uvedl, že odmítá o nájmu jednat a že jsou ochotni tyto pozemky maximálně odkoupit, ovšem za cenu naprosto neakceptovatelnou ze strany žalobců.

146. Žalobci také dovozovali, že žalobci uplatňovali výkon vlastnického práva již v době, která je namítána a že společnost právnická osoba ani jiné s ní personálně propojené společnosti nenamítaly nevlastnictví žalobců k předmětným pozemkům a jde o to, že protože pozemky jsou sceleny, tak to prokazuje vlastnictví žalobců, kdy není ze strany společnosti právnická osoba a.s. ani z jiných s ní personálně propojených společností namítáno nevlastnictví žalobců ve vztahu ke zpevněným plochám.

147. Soud má za to, že jednak z listin v této souvislosti předkládaných

(- návrh žalobců, resp. tehdy ještě právní předchůdkyně žalobců a žalobce b) ze dne 11. 12. 2008 adresovaným společnosti Eko-unibau a.s., kterým byla společnosti Eko-unibau a.s. byla učiněna nabídka na odkoupení mj. předmětných pozemků; ⟪LB:lb_001⟫ - dopis společnosti Anonymizováno adresa ze dne 22. 12.2008 kterým bylo prokázáno, že tato společnost reagovala na nabídku odprodeje pozemků; ⟪LB:lb_002⟫ - dopis společnosti Anonymizováno. adresa datovaný dne 4. 2. 2008 /pravděpodobně však mělo jít o letopočet 2009, jak vyplývá z kontextu této listiny/, kterým tato společnost znovu reagovala na nabídku odprodeje pozemků), jednak nelze dovodit, že by žalobci vykonávali vlastnické právo ke zpevněným plochám na pozemcích, ale že vykonávali vlastnické právo ve vztahu k pozemkům (jejichž vlastnictví není sporné), které nabízeli k odkoupení společnosti Eko-unibau a.s. Jednak ze skutečnosti, že někdo nenamítá, že žalobci nejsou vlastníky zpevněných ploch, nelze učinit závěr, že tím je prokázáno vlastnictví žalobců ke zpevněným plochám. Kromě toho k realizaci odprodeje nedošlo, takže i kdyby těmito listinami mělo být vykonáváno právo žalobců i ke zpevněným plochám, nebylo respektováno. Otázka personální propojenosti společností je pak pro posouzení otázek vydržení zcela irelevantní.

148. Shora rozebrané lze vyhodnotit tak, že výkon práv, kdy osoba považující se za oprávněného držitele a vlastníka pouze tvrdí, že je vlastník a vznáší požadavky např. na placení nájemného či požadavky na vyklizení, které nejsou realizovány, nebo se sice domáhá svých práv podanou žalobu, není dostačující z pohledu naplnění podmínek pro vydržení vlastnického práva ke zpevněným plochám, když nejde o výkon vlastnických práv ve smyslu držet, užívat, požívat, který by byl respektován stranou, vůči které je úkon výkonu vlastnických práv určen. Výzva k upuštění není užíváním, držbou, požíváním, není rozhodováním o tom, co konkrétního se s předmětem vlastnictví stane. Ani skutečnost, že žalobci podali žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, není tím výkonem vlastnických práv, který by měl být ve smyslu shora rozebraném relevantní pro závěr o tom, že žalobci předmět svého vlastnictví držel, užívali a požívali, a že by takový výkon vlastnických práv byl respektován protistranou.

149. Žalobci tyto plochy nevybudovali, nekoupili, nesměnili ani nevydrželi. Nikdy nevykonávali držbu fakticky, nepůsobili na zpevněné plochy jako by byli jejich vlastníci – žalobci tyto plochy nedrželi, neužívali ani neprováděli jejich opravu a údržbu, nestarali se o ně, nebrali si jejich plody apod. Okolnost, že v minulosti uplatňovali svá práva týkající se pozemků, neznamená, že by tím mohli založit vlastnictví či držbu zpevněných ploch. Držba je totiž faktickým stavem, který s procesní aktivitou žalobců nemá nic společného.

150. Pouhé přesvědčení žalobců a víra v to, že jsou vlastníky zpevněných ploch, když chtějí těžit ze skutečnosti, že dobový výklad práva považoval zpevněné plochy za součásti pozemků a v případě, že by zpevněné plochy byly součástí pozemků, pak by žalobci nabyli vlastnické právo přírůstkem, nemá z hlediska práva význam. Lze mít za to, že osoba průměrného rozumu by měla vědět, že stavba v dobových částkách v řádech statisíců financovaná Anonymizováno adresa se nemůže jen tak bez dalšího stát vlastnictvím toho, na jehož pozemku je zbudována. Zavádějící je z tohoto pohledu vyjádření žalobců, že: ⟪LB:lb_001⟫ - právní předchůdci žalobců i sami žalobci byli přesvědčení, že záměrem právnická osoba bylo zlepšení kvality daných pozemků a že se jedná o jakýsi přírůstek k věci v jejich prospěch, neboť tyto pozemky byly zabrány právnická osoba a nemohli je využívat ⟪LB:lb_002⟫ - jednoznačně v kontextu tehdejší rozhodovací soudní praxe neměli právní předchůdci žalobců ani později žalobci důvod pochybovat, že se jedná o zvelebení jejich pozemku. Nikdo se je ostatně na jejich názor neptal, nikdy k realizaci zpevněných ploch nedali svůj souhlas a vše se řídilo v rovině socialistického kolektivního vlastnictví. Lze dedukovat i vzhledem k judikatuře, že jim JZD zhodnotila pozemek za to, že byly tyto pozemky zabrány.

151. Shora rozebrané v intencích úpravy vydržení provedené o. z. znamená, že je nutno přijmout závěr, že držba žalobců nebyla poctivá.

152. Především však držba nebyla řádná, když žalobci zpevněné plochy na předmětných pozemcích nevystavěli, nenabyli na základě převodní (kupní, směnné, darovací smlouvy), nezakládala se tedy na právním důvodu, který by jinak vedl k nabytí vlastnického práva.

153. Žalobcům nelze započíst držbu jejich právních předchůdců, protože stejné skutečnosti, které byly nyní dovozeny ve vztahu k žalobcům, se týkají i jejich právních předchůdců.

154. Soud se zabýval i tím, zda by bylo možno vydržení posuzovat dle ustanovení § 1095 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. V případě mimořádného vydržení trvá vydržecí doba u nemovitostí 20 let (dvojnásobek doby 10 let stanovené v § 1091 odst. 2 o. z.).

155. Řádná držba (ve smyslu § 1090 odst. 1) se k mimořádnému vydržení (§ 1095) nevyžaduje. Mimořádné vydržení se uplatní, i když se neprokáže žádný právní důvod. Důvodová zpráva k § 1095 a 1096 uvádí: „Jedná se např. o situace, kdy někdo drží movitou věc, ale není s to dokázat svůj vlastnický titul.“ Navíc osoba, která uplatňuje mimořádné vydržení, si může započíst dobu držby svého právního předchůdce (ať už singulárního nebo všeobecného), i když jeho držba nebyla řádná; plyne to z § 1096 odst. 2 a contrario, konkrétně z toho, že v odst. 2 se požadavek řádné držby (ve smyslu § 1090 odst. 1) neuvádí, ač v odst. 1 uveden je.

156. K mimořádnému vydržení (§ 1095) se nevyžaduje ani poctivá držba; držiteli postačí, že mu nebyl prokázán nepoctivý úmysl (§ 1095 věta druhá). Patrně postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“ (Spáčil 2013 část V.)

157. K započtení předchůdcovy doby držby postačí u mimořádného vydržení, že se neprokázal předchůdcův nepoctivý úmysl (jeho poctivá držba se nevyžaduje).

158. NS 22 Cdo 2307/2022 výslovně uvádí, že poctivá držba ve smyslu § 992 je založena na pozitivním vymezení dobré víry, zatímco držba nikoli v nepoctivém úmyslu je založena na negativním vymezení: nabyvatel držby musí být přesvědčen, že nabytím nepůsobí nikomu újmu (a nemusí být přesvědčen, že mu právo skutečně náleží).

159. Nepoctivý úmysl musí prokázat ten, kdo mimořádné vydržení popírá, a to důkazem okolností, z nichž by rozumná osoba v postavení jednajícího dospěla k závěru, že působí bezpráví

160. Držiteli je třeba prokázat nepoctivý úmysl k okamžiku, kdy se chopil držby; pokud se dozví, že vlastníkem je někdo jiný, až následně, nebrání samo o sobě mimořádnému vydržení (nezpůsobuje, že by se začalo jednat o držbu v nepoctivém úmyslu).

161. Předpoklady mimořádného vydržení musí trvat až do uplynutí ochranné doby. Mimořádné vydržení se podle § 3066 o. z. mohlo dovršit nejdříve k 1. 1. 2016 u movitých věcí a k 1. 1. 2019 u nemovitých věcí.

162. V posuzovaném případě absentuje jednak faktický výkon držby, jak je rozebráno již dříve, jednak absence úmyslu nikoliv nepoctivého. Žalobci ani jejich právní předchůdci, kteří zpevněné plochy nevybudovali, nezískali na základě převodní smlouvy, nikomu za majetkovou hodnotu spočívající ve zbudování zpevněných ploch neposkytli žádný ekvivalent, nemohli být v poctivém úmyslu, že nikomu nepůsobí újmu (pokud by bylo možno dovodit, že se držby ujali a fakticky ji vykonávali).

163. Po posouzení všech shora rozebraných skutečností soud uzavřel, že žalobci nemohli nabýt vlastnické právo ke zpevněným plochám na předmětných pozemcích vydržením řádným ani mimořádným, když nesplňují podmínku držby (faktického výkonu práv), ani dobré víry, resp. poctivosti držby (u řádného vydržení) či držby v úmyslu nikoliv nepoctivém (pro mimořádné vydržení), tedy neprokázali existenci svého vlastnického práva těchto zpevněných ploch coby samostatných věcí nacházejících se na pozemcích ve vlastnictví žalobců.

164. Pro úplnost je nutno vyhodnotit, že pro řízení nebylo stěžejní prokázání, kdo je vlastníkem zpevněných ploch, ale zda vlastníkem zpevněných ploch jsou žalobci. Předmětem řízení je vyřešit spor mezi žalobci a žalovanou o užívání zpevněných ploch, pro který je předběžnou otázkou posouzení, zda a kdy se vlastníky stali žalobci, kteří se svým požadavkem na vyklizení nedomáhají odstranění zpevněných ploch z pozemků ve svém podílovém spoluvlastnictví, ale odstranění movitých věcí na ně vnesených atd. a jejich zpřístupnění. Předmětem řízení není určení vlastnického práva ke zpevněným plochám a účelem řízení tak není podat žalobcům informaci, který konkrétní subjekt zpevněné plochy vlastní (pokud není dovozeno vlastnictví žalobců), aby mohli po tomto subjektu uplatňovat svoje nároky.

165. Jestliže tedy v řízení sice bylo provedeno dokazování kupní smlouvou uzavřenou dne 30. 4. 2003, na jejímž základě Družstevní agrokombinát START převedl zpevněné plochy na společnost Ekounibau, ve vztahu k níž žalobci s obsáhlou argumentací namítli neplatnost, což generovalo další dokazování k posouzení platnosti této smlouvy, což se vše vztahovalo k prokazování skutečnosti, kdo je naposledy prokázaným vlastníkem, jde o skutečnosti pro řízení irelevantní, proto se soud argumentací v této souvislosti již nezabýval, když nemůže nijak přispět k vyhodnocení, zda se vlastníky stali v důsledku vydržení žalobci.

166. Po posouzení všech shora rozebraných skutečností soud uzavřel, že žalobci, kteří neprokázali, že by byli vlastníky zpevněných ploch na předmětných pozemcích, nejsou aktivně legitimováni k uplatnění nároků na vyklizení a zdržení se užívání, jehož důsledkem má být vyklizení neoprávněně užívaných zpevněných ploch, tedy odstranění movitých věcí vnesených a vytvořených žalovanou a zamezení jejich dalšímu užívání (především uskladňováním konstrukcí a kontejnerů vzniklých při výrobě provozované žalovanou).

167. Protože nebyla prokázána aktivní legitimace žalobců, jak je rozebráno shora, nezabýval se soud posuzováním pasivní legitimace žalované, ani skutečností, že v řízení se k užívání zpevněných ploch hlásil vedlejší účastník, což mělo vyloučit pasivní legitimaci žalované, když na závěru o nedůvodnosti žaloby pro nedostatek aktivní legitimace žalobců se tím nemůže nic změnit.

168. Závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobců pak nutně vede k zamítnutí žaloby (odst. I. výroku).

169. Vše shora rozebrané se vztahuje ke zpevněným plochám, nicméně nelze pominout, že na části pozemku p.č. 1030/27 a 1037/30 byly konstatovány výjimky – místa, na kterých se zpevněné plochy nenachází.

170. Jde jednak o část pozemku p. č. 1030/27 mezi likusákem a betonovým plotem, která je zarostlá vegetací, žádná zpevněná plocha se na tomto místě nenachází, a navazuje na ni část nacházející se aktuálně před obrubníkem, která je tvořena směsí zbytkového stavebního materiálu, nijak zásadně nezpracované, nevrstvené, pouze položené na zemi, se kterou se mísí, o které tedy nelze přijmout závěr, že by mohla být považována za zpevněnou plochu provedenou dle shora citované projektové dokumentace.

171. Ve vztahu k této části tedy je zřejmé, že nemůže být naplněn požadavek žalobců na vyklizení, které se má týkat odstranění movitých věcí ze zpevněných ploch, když tady žádná zpevněná plocha není, ani požadavek žalobců na zdržení se užívání, když tato část je porostlá vegetací (ať už stromy a keři v části za likusákem nebo trávou nánosového charakteru v části před obrubníkem na zbytkovém stavebním materiálu, takže je evidentní, že ji nikdo neužívá, a žaloba tak jako nedůvodná i v tomto rozsahu musela být zamítnuta (odst. I. výroku).

172. Dále jde o část mezi halami na pozemcích p. č. 1030/21 a 1031/1, tedy část, kde v minulosti zpevněná plocha byla tvořena dvěma řadami betonových panelů položených za sebou po délce plochy mezi dvěma halami, přičemž v době jednání na místě samém s provedením ohledání byly tyto betonové panely, až na dva v jedné řadě položené napříč mezi halami, odstraněny a plocha mezi halami pokračuje navážkou/zásypem, kterou tvoří zhutněná masa materiálu - kamení, betonová nebo asfaltová drť i větší kusy.

173. Vzhledem k tomu, že pro rozhodnutí je podle § 154 odst. 1 o.s.ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení, je nutno na podkladě výsledků ohledání této části pozemku p.č. 1037/30 uzavřít, že se na ní žádná zpevněná plocha nenachází. Požadavek žalobců na její vyklizení, které se má týkat odstranění movitých věcí ze zpevněných ploch, i na zdržení se dalšího užívání zpevněných ploch, tak nemůže být důvodný, což se projevilo taktéž v zamítavém výroku (odst. I. výroku).

Náklady řízení

174. Zamítnutí žaloby znamená, že ve věci měla plný úspěch žalovaná podporovaná vedlejším účastníkem, kterým tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k obraně jejich práva.

175. Dále jen nutno zohlednit, že dne 23. 9. 2020 do řízení vstoupil vedlejší účastník na straně žalované, který byl v řízení zastoupen stejným zástupcem, jako žalovaná, přičemž v řízení byly činěny společné úkony při zastupování těchto osob. Protože s vedlejším účastníkem soud jedná obdobně jako s účastníkem řízení a vedlejší účastník má stejná práva a povinnosti jako účastník řízení, má též právo na náhradu nákladů řízení, jestliže jím podporovaný účastník ve sporu zvítězil (a je povinen vedle účastníka, jemuž ve sporu pomáhal, zaplatit společně a nerozdílně s ním náhradu nákladů řízení vítěznému účastníkovi).

176. Protože žalovaná měla ve věci úspěch a přísluší jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení, přísluší právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených také vedlejšímu účastníkovi.

177. Nelze pominout, že v řízení došlo k řadě změn žalobních požadavků, které spočívaly mj. v částečném zpětvzetí dílčích žalobních požadavků, ohledně čehož se rozvinula argumentace, zda a které straně sporu mají být přiznány náklady řízení ve vztahu k té části žalobního požadavku, ohledně kterého byla žaloba brána zpět.

178. Žalobci argumentovali, že jim mají být přiznány náklady řízení v souvislosti se zastavením řízení co do požadavku na vyklizení - stavby likusáku na pozemku p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_001⟫ - stavby ocelokolny na pozemku p.č. Anonymizováno zdržení se užívání - pozemku p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ - pozemku p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ - pozemku p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ - stavby likusáku na pozemku p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ - stavby ocelokolny na pozemku p.č. Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ - čistírny odpadních vod na pozemku p.č. Anonymizováno, ve vztahu ke kterým bylo pro zpětvzetí žaloby řízení zastaveno usnesením ze dne 20. 11. 2025,.čj. spisová značka.

179. Tento požadavek odůvodnili tím, že ke vzniku těchto nákladů došlo výlučně z důvodu na straně žalované. Žalovaná již při podání žaloby věděla, že není pasivně legitimovaná v tomto žalobním sporu, když si byla vědoma toho, kdo je výlučným vlastníkem předmětných staveb a kdo tedy neoprávněně užívá pozemky ve vlastnictví žalobců. Tuto informaci po celou dobu s odkazem na svou procesní taktiku odmítla uvést. Veškeré důkazy předložené žalobci o tom, kdo užívá předmětné pozemky, vyvracela a způsobila tím vznik nákladů až do rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení rozsudku. I Krajský soud v Brně v této věci opakovaně poukázal na to, že to byla žalovaná, kdo způsoboval neprůkaznost a nemožnost postupu řízení a že postupem žalované, která nebyla vyzvána k doložení žádných tvrzení ve vztahu k užívání a vlastnictví staveb na pozemcích pozemku a užívání pozemků samotných ve vztahu k personální a majetkové provázanosti žalované a dalších subjektů působících v tomto areál způsobila nerovnost zbraní a porušení práva na spravedlivý proces na straně žalobců. Žalobci jsou si vědomi, že soud může přiznat nárok na náhradu nákladů řízení straně, která vzala žalobu zpět, pouze ve výjimečných a odůvodněných případech, kdy tady odkazuje na to, že žalobci byli v tíživé důkazní situaci, kdy žalovaná ze své mocenské pozice opakovaně vyvracela důkazy předložené žalobci a činila tvrzení tak, aby jimi způsobila nepřehlednost v řízení. Žalobce se pokouší od 2006 najít osobu užívající pozemky v jejich podílovém spoluvlastnictví. Od roku 2006 se setkávají s tím, že ať osloví jakýkoli subjekt, až už žalovanou nebo právnická osoba, vždy se setká s tím, že žádný ze subjektů stavby neužívá, nezná vlastníka, nejsou mu známy skutečnosti, které by odůvodňovaly vznik povinnosti ve vztahu k žalobcům. Teprve po zahájení tohoto sporu se začaly odkrývat nějaké okolnosti, byť tyto okolnosti už v době podání žaloby musely být žalovanému dávno známy. Žalovaný v roce 2008 převedl kupní smlouvu vlastnické právo na vedlejšího účastníka, tudíž v době podání žaloby 2015 musel vědět, kdo je vlastníkem staveb. S ohledem na skutečnost, že v souběžném řízení bylo vedlejším účastníkem tvrzeno, že je to žalovaný, kdo stavby užívá na základě oprávnění vedlejšího účastníka na základě jeho zmocnění nebo smluvního kontraktu, tak po celou dobu museli vědět, že žalovaný sice stavby užívá a vytváří tím tedy pro žalobce jednoznačný dojem, že je tím, kdo je pasivně legitimován v tomto sporu, ale je to vedlejší účastník, kdo je vlastníkem těch staveb.

180. Problematiku nákladů řízení v případě zastavení řízení (i částečného) řeší ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.

181. Vyplývá z něho, že se při rozhodování o náhradě nákladů řízení v takovém případě musí zabývat otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je potřeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. Aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň kumulativně obě podmínky. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, je nutno usuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalované k požadavkům žalobců. Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv.

182. Tedy pouze pokud by po zahájení řízení žalovaná splnila povinnost, jejíhož splnění se žalobci podanou žalobou domáhají, lze učinit závěr, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalované, a pouze za této situace by byla žalovaná povinna zaplatit žalobcům náklady řízení související se zpětvzatou částí žaloby, což by se při rozhodování o nákladech řízení podle principu úspěšnosti v řízení upraveného v ust. § 142 projevilo tím, že co do zpětvzaté části žalobního požadavku by bylo nutno vyhodnotit úspěch žalobců v řízení, což by vedlo k propočítání poměru úspěšnosti a neúspěšnosti jednotlivých účastníků v řízení s ohledem na to, že ve zbývajících žalobních požadavcích byla žaloba zamítnuta. Nicméně taková situace nenastala, žaloba nebyla brána částečně zpět pro chování žalované, které by vedlo k částečnému uspokojení žalobního požadavku, ale byla brána zpět, protože v jiném řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 196/2020 bylo pravomocně určeno vlastnické právo třetí osoby k objektům ocelokolny, likusáku a ČOV, nároky k nimž na vyklizení a zdržení se užívání žalobci uplatnili vůči žalované, což nutně vede k závěru o nedostatku pasivní legitimace žalované k takovým nárokům spojeným se zamítnutím žaloby, kterému žalobci předešli právě zpětvzetím žaloby v této části.

183. Pak je nutno uzavřít, že částečné zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zavinili žalobci, kteří by tak podle § 146 odst. 1 věta první byli povinni nahradit žalované podporované vedlejším účastníkem náklady zastaveného řízení, což z pohledu § 142 o.s.ř. znamená, že žalobci neměli v řízení úspěch stejně jako v části, v níž byla žaloba zamítnuta, a že tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení přísluší žalované podporované vedlejším účastníkem.

184. Zavinění na zastavení řízení nelze posuzovat materiálně, jak to činí žalobci. Důvody jimi konkretizované by mohly být případně posuzovány jako důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o.s.ř., nicméně ani toto zákonné ustanovení nezakládá oprávnění přiznat ani částečnou náhradu nákladů řízení účastníkovi, který v řízení neměl úspěch, když stanoví, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, což by mohlo vést jedině k tomu, že žalované podporované vedlejším účastníkem, kteří pro zamítnutí žaloby měli ve věci úspěch, by náhrada nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných přiznána nebyla.

185. Nelze tedy ani částečně přiznat náhradu nákladů řízení žalobcům.

186. Argumentace žalobců ve vztahu k otázce nepřehlednosti vztahů v souvislosti s náklady řízení je také zavádějící. Tuto problematiku odvolací soud akcentoval ve vztahu k objektům na pozemcích žalobců – likusák, ČOV a ocelová hala, avšak řízení ve vztahu k těmto objektům bylo zastaveno.

187. Není důvodné posuzovat naplnění předpokladů pro to, aby náhrada nákladů řízení úspěšného účastníka byla krácena v intencích § 150 o.s.ř.

188. Změny žalobních požadavků (ať už omezení nebo rozšíření) se totiž projevily ve výši odměny za zastoupení žalované (a vedlejšího účastníka) advokátem, kdy kumulace požadavků na vyklizení a zdržení se užívání (která se průběžně měnila) by ve smyslu § 12 odst. 3 zák. č. 177/1996 Sb. vedla k tomu, že by se za tarifní hodnotu považoval součet tarifních hodnot spojených věcí, takže v různých fázích řízení by byla různá výše odměny podle toho, zda předmětem řízení v té které fázi byl pouze požadavek na vyklizení nebo i požadavek na zdržení se užívání. Nicméně žalovaná (i vedlejší účastník) účtovala náklady řízení pouze z jedné tarifní hodnoty (vyčíslené ve smyslu § 9 odst. 3 zák. č. 177/96 Sb. ve znění účinných v té které fázi řízení) a protože se jiných, než účtovaných nákladů řízení vzdala, nelze o součtu tarifních hodnot spojených věcí uvažovat.

189. Z uvedeného vyplývá, že žalované (ani vedlejšímu účastníkovi) nebude přiznána odměna za jejich zastoupení, jejíž výše by reflektovala, že předmětem řízení byl mj. nárok na vyklizení staveb a zdržení se užívání pozemků a staveb na nich postavených.

190. Není pak žádného důvodu do nákladů řízení úspěšného účastníka nezahrnout ostatní náklady, jak budou vyčísleny dále, když všechny v řízení provedené úkony i účasti na jednání se týkaly také žalobních požadavků, do kterých byla žaloba zamítnuta.

191. Nelze souhlasit s argumentací žalobců (na č.l. 453 spisu podrobněji doplněnou v odvolání na č.l. 515 s odkazem na nález Ústavního soudu I. ÚS 3819/2013), že žalované nemá být přiznáno cestovné, když si zvolila zástupce z druhého konce republiky, ačkoliv sama žalovaná má sídlo v místě sídla soudu, což nenaplňuje požadavek, že úspěšnému účastníkovi má být přiznána náhrada nákladů pouze účelně vynaložených a nezbytných k řádnému uplatnění nebo bránění práva. Náklady na zastoupení advokátem nebude vždy možno považovat za náklady nezbytné a účelně vynaložené a soud musí vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem případu.

192. V odkazovaném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že v právně jednoduchých věcech není svoboda výběru advokáta bezbřehá a za takové situace nelze považovat za účelně vynaložené náklady na cestovné advokáta z druhého konce republiky. Nicméně současně se odkazovaného rozhodnutí podává, že v mimořádně náročných a komplikovaných sporech je možné zvolit advokáta podle specializace bez ohledu na vzdálenost od sídla soudu, přičemž cestovné je v takovém případě účelně vynaloženým nákladem.

193. Z obsahu spisu vyplývá, že se nejedná o bagatelní (skutkově a právně jednoduchou) záležitost, nýbrž je řešena řada otázek se složitou právní materií, původ sporu lze vidět v historii více než 50 let staré - výstavba zpevněných ploch na pozemcích soukromých vlastníků v 80. letech 20. století, jejich vlastnictví odvíjející se od povahy zpevněných ploch jako samostatných věcí či součástí pozemku, k čemuž se neustále vyvíjí soudní praxe, která klade vysoké nároky na posuzování skladby a vymezitelnosti zpevněných ploch vůči jejich okolí. Náročnosti sporu napovídá i opakovaně měněný žalobní požadavek i délka vedení sporu. Za této situace lze mít za to, že zvolila-li si žalovaná svým zástupcem advokáta z hlavního města, se kterým žalovaná i s ní propojené osoby dlouhodobě spolupracují, který ji zastupuje i v jiných sporech, resp. poskytuje jí komplexní právní služby, je náklad na cestovné jejího zástupce z místa jeho sídla nákladem účelně vynaloženým.

194. K nákladům řízení lze dále obecně předeslat, že podle rozhodnutí NS 26 Cdo 684/2016 se pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Tak tomu bude v případech, kdy hodnota nároku (plnění) nebyla nikdy zjišťována a objektivně stanovena a bylo by ji možné zjistit jen zcela nad rámec podstaty rozhodnutí o věci samé.

195. Toto jen nutno konstatovat s ohledem na to, že žalovaná brojila proti prvnímu prvostupňovému rozhodnutí o výši nákladů řízení, kdy odměna byla stanovena ze základu podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (10 000 Kč), ačkoliv žalovaná výši odměny účtovala ze základu stanoveného podle § 9 odst. 3 advokátního tarifu (50 000 Kč).

196. V návaznosti na tyto závěry u jednání konaného 13. 8. 2020 bylo zmíněno, že bude vyžadováno doložení ceny každého jednotlivého pozemku, jestliže má být sazba odměny stanovena v jiné výši než z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 1 zák. č. 177/96 Sb. Žalovaná reagovala sdělením, že zváží, jak doložit cenu nemovitosti pro rozhodnutí o nákladech řízení, nicméně žádné podklady pro stanovení odměny z ceny nemovitosti s vyúčtováním nákladů řízení nepředložil a odměnu vyúčtoval ve výši vypočtené ze základu stanoveného v § 9 odst. 3 zák. č. 177/96 Sb. (tzn. ze základu ve výši 50 000 Kč do 31. 12. 2024 a ze základu stanoveného ve výši 113 000 od 1. 1. 2025).

197. Soud tak uzavírá, že zajištění znaleckého posudku stanovujícího cenu nemovitostí, které mají být vyklizeny, jen pro účely rozhodnutí o nákladech řízení, by bylo zcela nad rámec podstaty rozhodnutí o věci samé, takže výši odměny za zastoupení advokátem určil ze základu stanoveného dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, tedy z částky 10 000 Kč ve vztahu k úkonům právní pomoci učiněným do 31. 12. 2024 a z částky 30 000 Kč ve vztahu k úkonům právní pomoci učiněným od 1. 1. 2025.

198. Protože dne 23. 9. 2020 do řízení vstoupil vedlejší účastník na straně žalované, který byl v řízení zastoupen stejným zástupcem, jako žalovaná, přičemž v řízení byly činěny společné úkony při zastupování těchto osob, náleží podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu odměna: ⟪LB:lb_001⟫ - za každou zastupovanou osobu snížená o 20 % u úkonů učiněných do 31. 12. 2024, ⟪LB:lb_002⟫ - za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená, a to za druhou osobu o 20 % u úkonů učiněných od 1. 1. 2025.

199. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ⟪LB:lb_001⟫ - z tarifní hodnoty 10 000 Kč činí podle § 7 bod 4 citované vyhlášky částku 1 500 Kč, snížená o 20 % (tj. o 300 Kč) pak částku 1 200 Kč; ⟪LB:lb_002⟫ - z tarifní hodnoty 30 000 Kč činí podle § 7 bod 5 citované vyhlášky částku 2 300 Kč, snížená o 20 % (tj. 460 Kč) pak částku 1 840 Kč.

200. Sazba mimosmluvní odměny tak činí za úkony učiněné: ⟪LB:lb_001⟫ - do 23. 9. 2020 částku 1 500 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - od 24. 9. 2020 do 31. 12. 2024 částku 1 200 Kč za každou zastupovanou osobu, ⟪LB:lb_003⟫ - od 1. 1. 2025 částku 2 300 Kč za zastupování žalované a částku 1 840 Kč za zastupování vedlejšího účastníka.

Náklady řízení žalované

201. Náklady řízení žalované v souladu s jejím vyúčtováním činí:

202. Náklady řízení vedlejšího účastníka v souladu s jeho vyúčtováním činí: odměna za zastoupení vedlejšího účastníka advokátem za 5 úkonů právní pomoci učiněných do 31. 12. 2024: ⟪LB:lb_001⟫ - převzetí a příprava zastoupení ze dne 9. 9. 2020, ⟪LB:lb_002⟫ - písemná vyjádření ze dne 23. 9. 2020, 16. 10. 2020, 18. 4. 2024, ⟪LB:lb_003⟫ - účast zástupce žalované u jednání konaného dne 18. 11. 2024, za které při sazbě ve výši 1 200 Kč/úkon činí odměna celkem částku 6 000 Kč; za 2 úkony právní pomoci učiněné v období od 1. 1. 2025: ⟪LB:lb_004⟫ - účast zástupce vedlejšího účastníka u jednání konaných dne 23. 6. 2025, 20. 10. 2025, za které při sazbě ve výši 1 840 Kč/úkon činí odměna celkem částku 3 680 Kč,

(vedlejšímu účastníkovi nebyla přiznána odměna za vyjádření k námitce nepřípustnosti vedlejšího účastníka, když odměnu za tento úkon právní pomoci vedlejší účastník nežádal);

5 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci učiněným do 31. 12. 2024, celkem tedy 1 500 Kč;

2 režijní paušály po 450 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci učiněným po 1. 1. 2025), celkem tedy 900 Kč; cestovné zástupce vedlejšího účastníka k jednáním konaným dne 18. 11. 2024, 23. 6. 2025, 20. 10. 2025, když každá cesta byla konána vždy z adresa a zpět při celkem ujetém počtu 630 km, a to ⟪LB:lb_001⟫ - k jednáním konaným 18. 11. 2024 a 5. 8. 2025 osobním automobilem tov. zn. Volvo S 60, reg. zn. SPZ průměrnou spotřebou 5,5 l/100 km motorové nafty a ⟪LB:lb_002⟫ - k jednání konanému 23. 6. 2025 osobním automobilem tov. zn. Škoda Superb, reg. zn. SPZ průměrnou spotřebou 7,9 l/100 km benzínu; protože jednání konaných po datu 23. 9. 2020 (vstup vedlejšího účastníka) se zástupce účastnil jak za žalovanou, tak za vedlejšího účastníka, náklady na cestovné v souvislosti s jednáními konanými dne 18. 11. 2024, 23. 6. 2025 a 20. 10. 2025 soud přiznal vedlejšímu účastníkovi (stejně jako žalované) vždy ve výši jedné poloviny; vedlejšímu účastníkovi tak byla přiznána na náhradě nákladů řízení za cestu k jednání konanému: v roce 2024 částka 2 434,50,

203. Žalovaní brojili proti přiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi. Posléze upřesnili, že touto argumentací mínili vznést námitku nepřípustnosti vedlejšího účastenství.

204. Postavení vedlejšího účastníka je upraveno v § 93 o.s.ř., podle kterého jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného účastnit ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o tam konkretizovaná řízení. Do řízení vedlejší účastník vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh. V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však sám za sebe.

205. Usnesením ze dne 19. 8. 2025, č.j. 35 C 317/2015-933 bylo rozhodnuto, že se vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalované připouští. Citované usnesení nabylo právní moci dne 6. 9. 2025.

206. Jestliže žalovaná, na jejíž straně vystupuje vedlejší účastník, byla ve sporu úspěšná a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení podle procesního výsledku a jestliže vedlejší účastenství na straně žalované je dle shora citovaného pravomocného usnesení přípustné, pak náklady řízení vedlejšího účastníka nemohou považovány za neúčelné, jestliže se pojí s úkony, kterými vedlejší účastník realizuje svá procesní práva a povinnosti, tzn. podává písemná vyjádření a účastní se jednání.

207. Žalobci zpochybňují nárok na odměnu za úkon odvolání proti zamítnutí předběžného opatření tím, že o tomto řízení nebyli žalobci ani vyrozuměni. Žalobci skutečně vyrozuměni o zamítnutí návrhu na předběžné opatření podaného vedlejším účastníkem nebyli, protože podle § 76g o.s.ř. byl-li návrh na nařízení předběžného opatření mj. zamítnut, doručuje se usnesení jen navrhovateli. O nákladech řízení o předběžném opatření se pak rozhoduje až v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.), přičemž podle § 145 o.s.ř. účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů předběžného opatření, přičemž okolnost, jak bylo o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodnuto, je bezvýznamná.

208. Není relevantní námitka, že od okamžiku rozhodnutí soudu o vlastnictví staveb jsou zde s výjimkou úkonu ze dne 18. 4. 2024 (pozn. sepsání vyjádření coby vlastníka staveb) pouze úkony kopírující úkony žalované. Je pravdou, že tyto další úkony spočívaly v účasti u jednání, kterých se účastnila totožná osoba zástupce zastupující zároveň žalovanou i vedlejšího účastníka, což však je skutečnost, která není vyloučena. Dále šlo o sepsání písemného vyjádření ze dne 21. 7. 2025, které rozhodně není vyjádřením kopírujícím vyjádření žalované. Nelze přitom pominout, že skutečnost, že jeden zástupce zastupuje více osob (žalovanou a vedlejšího účastníka) se projevuje ve stanovení nižší výše sazby odměny za poskytnuté úkony právní pomoci.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně prostřednictvím soudu podepsaného, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.