OSZL 46 C 32/2025-62

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 224 798,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 113 877 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 110 921,61 Kč s úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 221 884,61 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 221 884,61 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 224 798,61 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 11. 6. 2018 smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 8,7 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 056 Kč. Žalovaný uhradil pouze 186 123 Kč. Jelikož žalovaný řádně úvěr nehradil, přistoupila žalobkyně ke dni 1. 10. 2022 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává ze zůstatku jistiny ve výši 221 884,61 Kč a z poplatků ve výši 2 914 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 8,7 % ročně z částky 221 884,61 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 221 884,61 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

Zjištěný skutkový stav

3. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 6. 2018 Smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 300 000 Kč, a to tak, že částka 113 995 Kč bude použita na konsolidaci dluhu, který měl žalovaný u žalobkyně a zbylá částka bude žalovanému zaslána na úvěrový účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 8,7 % ročně (RPSN 9,19 %) splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 056 Kč splatných 20. dne každého měsíce (viz Smlouva na č. l. 11).

4. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má příjem ve výši 11 888 Kč a 5 944 Kč, jeho výdaje činí 0 Kč a hradí jiné splátky ve výši 6 275 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 15). Žalobkyně měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele ze dne 7. 6. 2018, dle kterého činí základní měsíční mzda žalovaného 15 000 Kč a za posledních 12 měsíců činil průměrný příjem 142 661 Kč (viz potvrzení zaměstnavatele na č. l. 35). Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 0 Kč, pročež žalobkyně pracovala s částkou 6 070 Kč stanovenou dle údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný hradí splátky úvěru ve výši 5 241 Kč (které měly být v rámci Smlouvy konsolidovány), provozní úvěr se splátkami ve výši 400 Kč a dále splátky úvěru na stavební spoření ve výši 6 275 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 15). Z výpisu z osobního účtu žalovaného je patrné, že v období od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2018 činil počáteční zůstatek 144,37 Kč a konečný zůstatek 2 133,66 Kč, na účet bylo připsáno 33 526,85 Kč a odešlo 31 537,56 Kč, za období od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2018 činil konečný zůstatek 1 294,58 Kč, na účet přišlo 29 633,94 Kč a odešlo 30 473,02 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 39). Dne 13. 4. 2018 a 14. 5. 2018 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 12 453 Kč a 12 405 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 39).

5. Přesný průběh úvěrového vztahu je zachycen v dokumentu nazvaném Anonymizováno, z něhož se podává, že úvěrový účet byl žalovanému založen dne 13. 6. 2018 a současně mu žalobkyně poskytla jistinu úvěru ve výši 187 012,49 Kč a dále 112 987,51 Kč Kč. Od tohoto data žalovaný průběžně splácel až do 1. 10. 2022, kdy celkem uhradil 186 123 Kč (viz podklady pre sudne konanie na č. l. 17, výpis u úvěrového účtu na č. l. 33). Následně již ničeho neuhradil, i přes zaslanou výzvu (viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 25).

Právní posouzení věci

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobkyně coby úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli 11. 6. 2018 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 17 832 Kč, ten žalobkyně ověřila pouze částečně, když z potvrzení od zaměstnavatele žalovaného zjistila, že jeho základní měsíční mzda činí 15 000 Kč a za posledních 12 měsíců činila 11 888 Kč a z výpisu z účtu za dva měsíce předcházející uzavření Smlouvy byl patrný příjem z téhož zaměstnání ve výši cca 12 400 Kč. Druhý žalovaným uvedený příjem ve výši 5 944 Kč nebyl nijak specifikován a jeho zdroj žalobkyně nezjišťovala ani nijak neověřovala. Co se týče výdajové stránky, má soud za to, že řádně zkoumána nebyla. Žalobkyně výdaje žalovaného jen odhadovala, spokojila se se sdělením žalovaného, že jeho výdaje činí 0 Kč a dále počítala s aktuálními údaji o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení ve výši 6 070 Kč. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, neboť při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Výši výdajů žalovaného si neověřila ani prostřednictvím výpisu z jeho běžného účtu, který měla k dispozici, ze kterého je nadto patrné, že výdaje žalovaného činily okolo 30 000 Kč, a ačkoliv se jedná o údaje za dva měsíce předcházející uzavření Smlouvy a mohlo jít například o mimořádné výdaje, tím spíš se měla žalobkyně skutečnou pravidelnou výší výdajů žalovaného zabývat. Soud vzhledem k uvedenému shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným a vzhledem k velmi nízkým příjmům žalovaného, dalšímu úvěrovému zatížení a vysokým výdajům, bylo nadto před uzavřením Smlouvy zřejmé, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet.

13. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

14. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 300 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil žalobkyni celkově 186 123 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 113 877 Kč.

15. Z § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 113 877 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 113 877 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.

Náklady řízení a lhůta k plnění

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.