OSZL 19 C 352/2025-38

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 892,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 7. 2025 do 10. 1. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 500 Kč od 11. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 607,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 500 Kč od 28. 7. 2025 do 10. 1. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 000 Kč od 11. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 551 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 53 500 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou uzavřeli dne 19. 5. 2025. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč, kterou měl vrátit žalobkyni do 27. 7. 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč. Žalovaný do dnešního dne úvěr neuhradil. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou pěti splátek, celková výše těchto sankcí tak činí 2 500 Kč. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 30 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 500 Kč.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 5. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru (dále též „smlouva“), z níž vyplývala povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a povinnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 70 dnů ode dne čerpání úvěru a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (ode dne čerpání úvěru do jeho úplného splacení), tedy poplatek ve výši 21 000 Kč. Celou částku v úhrnné výši 51 000 Kč byl žalovaný povinen splácet v 5 měsíčních splátkách po 10 200 Kč (sestávající z částky jistiny ve výši 6 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč), splatných k datu 1. 6. 2025, 15. 6. 2025, 29. 6. 2025, 13. 7. 2025 a 27. 7. 2025. Dnem konečné splatnosti úvěru bylo 27. 7. 2025. V čl. 8.1. smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného se splácením jednotlivých splátek sjednána smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou splátku, s kterou by byl žalovaný v prodlení (viz smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota ze dne 19. 5. 2025).

4. Dne 19. 5. 2025 provedl žalovaný notifikační platbu na účet žalobkyně ve výši 1 Kč. Téhož dne zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu částku 30 001 Kč (viz mimořádná výpis z účtu č. č. účtu za období od 1. 2. 2025 do 31. 5. 2025, právnická osoba - Potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 5. 2025). Předžalobní výzvou k úhradě ze dne 29. 11. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 93 210 Kč, a to nejpozději ve lhůtě tří dnů, přičemž tato výzva byla odeslána žalovanému dne 2. 12. 2025 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 11. 2025, Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky). Žalovaný neuhradil ničeho (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Žaloba byla žalovanému doručena soudem dne 9. 1. 2026 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky).

5. Žalobkyně popsala, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, kdy se žalovaný zaregistroval na webové stránce webové stránky žalobkyně zadáním svých osobních údajů. Následně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě žalovaným předložené kopie svého občanského průkazu. Bankovní účet žalovaného ověřila formou notifikační platby. Poté byl žalovanému doručen návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. K podpisu smlouvy ze strany žalovaného došlo dne zadáním unikátního SMS kódu, který byl žalovanému zaslán na jeho telefonní číslo.

6. Prověření identity žalovaného a jeho bankovního bylo prokázáno listinami označenými BankID a Payments info. Připojení unikátního kódu namísto podpisu je prokázáno samotnou smlouvou, ve které je uveden kód SMS verifikace hodnota s datem 19. 5. 2025. Tyto popsané skutečnosti a také skutečnost, že téhož dne, kdy byla smlouva opatřena unikátním kódem, byla žalovanému zaslána platba ve výši 30 001 Kč (která odpovídá částce ve smlouvě), vede soud k závěru, že smlouva mezi účastníky byla popsaným distančním způsobem uzavřena (viz Payments info, BankID, smlouva).

7. Žalovaný má živnostenské oprávnění od 17. 3. 2025 (viz výpis ze živnostenského rejstříku).

8. Dle přehledu úrokových sazeb České národní banky činila v okamžiku uzavření smlouvy, tj. v květnu 2025, úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami na krátkodobé podnikatelské úvěry se splatností do 1 roku 6,82 % ročně (viz přehled úrokových ARAD - Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti - živnosti, CZK, Floating a do 1 roku včetně, Banky včetně stavebních spořitelen, dostupný na www.cnb.cz).

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

14. Podle § 1806 o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2048 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 19. 5. 2025 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 1 % denně z poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru, tedy úrok ve výši 21 000 Kč (žalobkyně sice označila tuto částku jako poplatek za poskytnutí úvěru, nicméně vzhledem k tomu, že tato částka představuje jedinou odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru žalovanému, posoudil soud tento nárok dle jeho skutečného významu a účelu jako smluvní obchodní úrok za půjčení peněz). Částku v celkové výši 51 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit v pěti měsíčních splátkách ve výši 10 200 Kč (sestávající z platby jistiny ve výši 6 000 Kč a z úroku ve výši 4 200 Kč), a to k datu 1. 6. 2025, 15. 6. 2025, 29. 6. 2025, 13. 7. 2025 a 27. 7. 2025. Žalobkyně své povinnosti vyplývající z předmětné smlouvy splnila, když částku úvěru žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě dne 19. 5. 2025. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně nesplnil, dostal se do prodlení se splátkou č. 1 splatnou dne 1. 6. 2025, jakož i s následujícími splátkami splatnými ve výše uvedených termínech. V prodlení s uhrazením celého úvěru se žalovaný ocitl uplynutím dne 27. 7. 2025. tj. termín poslední splátky a den konečné splatnosti úvěru.

21. Sjednaný smluvní úrok ve výši 1 % denně z poskytnuté jistiny úvěru představuje úrok ve výši 365 % ročně. Takto sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u podnikatelských bankovních úvěrů, která v době uzavření smlouvy (květen 2025) činila podle statistiky České národní banky u podnikatelských úvěrů na dobu do 1 roku 6,82 % ročně. Nejedná se o převýšení v řádu dvojnásobku či trojnásobku, které by bylo ještě akceptovatelné. Jedná se o převýšení o více jak 50násobek obvyklých úroků poskytovaných v rozhodné době bankami, což je výše velmi vysoká a zcela mimo rámec toho, co by mohlo být ještě shledáno akceptovatelným. Ujednání o výši úroku (byť označeného jako poplatek) soud shledal zjevně v rozporu s dobrými mravy a posoudil jako absolutně neplatné podle § 588 o. z., přestože žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel – živnostník. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak výše úroku nebyla platně ujednána, je žalovaný v souladu s § 1802 o. z. povinen hradit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. jak bylo zjištěno ze statistiky České národní banky, v daném případě roční úrok ve výši 6,82 % ročně.

22. Jelikož žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla dne 19. 5. 2025 úvěr ve výši 30 000 Kč (stejnou platbou mu zároveň vrátila 1 Kč za notifikační platbu), vzniklo žalobkyni právo na obvyklý úrok ve výši 6,82 % ročně, což v kapitalizované výši za žalobkyní požadované období od 19. 5. 2025 do 27. 7. 2025 představuje částku 392,38 Kč. Dohromady činí jistina a úrok 30 392,38 Kč. Tuto částku žalovaný doposud dobrovolně neuhradil a je tak povinen ji žalobkyni zaplatit.

23. Dále žalobkyně uplatnila v žalobě nárok na smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou celkem pěti splátek dle čl. 8.1. smlouvy, kdy bylo smluvními stranami sjednáno, že za každou splátku, s níž bude žalovaný v prodlení, má žalobkyně právo na smluvní pokutu v jednorázové výši 500 Kč. Žalobkyně je tak oprávněna požadovat po žalovaném smluvní pokutu v celkové výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč). Splatnost smluvní pokuty nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně. Protože v předžalobní výzvě ze dne 29. 11. 2025 není nárok na smluvní pokutu výslovně formulován, nelze ji považovat za výzvu k zaplacení smluvní pokuty. Soud posoudil jako výzvu k zaplacení smluvní pokuty až žalobu samotnou, která byla doručena žalovanému dne 9. 1. 2026. S ohledem na nízkou výši smluvní pokuty lze další den (10. 1. 2026) považovat za dostačující pro naplnění lhůty bez zbytečného odkladu, a proto od následujícího dne (11. 1. 2026) byl žalovaný v prodlení s uhrazením smluvní pokuty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 26 Cdo 3607/2019).

24. Protože žalovaný neuhradil dlužné částky k datu jejich splatnosti, dostal se vždy dnem následujícím po splatnosti (28. 7 2025 a 11. 1. 2026) s úhradou dlužné částky do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy v roční výši, která odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. 11,50 % ročně. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 53 500 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení. Soud jí s ohledem na výše uvedené přiznal úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně za období od 28. 7. 2025 ve vztahu k dlužné částce jistiny ve výši 30 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,50 % za období od 11. 1. 2026 ve vztahu k požadované smluvní pokutě ve výši 2 500 Kč. Ve zbylém rozsahu soud úroky z prodlení pro nedůvodnost zamítl. Částka 392,38 Kč představuje kapitalizované smluvní úroky, tedy příslušenství, ze kterého lze přiznat úroky z prodlení pouze za situace, kdy je to stranami sjednáno. V daném případě však takové smluvní ujednání chybí, naopak smlouva obsahuje ujednání o (smluvním) úroku z prodlení pouze z jistiny úvěru.

25. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 32 892,38 Kč (30 000 Kč + 392,38 Kč + 2 500 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 7. 2025 do 10. 1. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 500 Kč od 11. 1. 2026 do zaplacení. Soud k tomu žalovaného zavázal svým rozhodnutím (výrok I.). Žalobu naopak v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 607,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 500 Kč od 28. 7. 2025 do 10. 1. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 000 Kč od 11. 1. 2026 do zaplacení, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

26. Soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tj. podle úspěchu účastníků řízení. Žalobkyně měla úspěch v částce 34 593,74 Kč (32 892,38 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení žaloby v částce 1 701,36 Kč), přičemž předmětem řízení byla částka 56 517,25 Kč (53 500 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku v částce 3 017,25 Kč). Úspěch žalobkyně činí 61 % a úspěch žalovaného činí 39 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu 22 % (61 % - 39 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 16 142,30 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 675 Kč, z odměny advokáta ve výši 9 780 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 3 260 Kč podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 350 Kč za 3 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t. a z 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 337,30 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 551 Kč jakožto 22 % z částky 16 142,30 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.).

27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.