OSZL 39 C 114/2026-31

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 013 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 42 587 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 755,06 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 894,33 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 894,33 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne datum a jejím doplněním domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „Společnost“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě Společnost žalovanému poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky splácet spolu s poplatkem v celkové výši částka zahrnujícím kapitalizované úroky, smluvní poplatky a pojistné, to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po částka s tím, že poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaný uhradil Společnosti toliko částku částka. Pohledávka za žalovaným byla Společností smluvně postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř.).

3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a Společností byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo hodnota (dále jen „Smlouva“), na základě které se Společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit Společnosti spolu s poplatkem ve výši částka a pojistným ve výši částka formou 24 pravidelných měsíčních splátek po částka počínaje 5. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy s tím, že poslední splátka měla činit částka; částku částka převzal žalovaný v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota včetně smluvních podmínek). Žalovaný uhradil Společnosti toliko částka (nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník). Úvěruschopnost žalovaného Společnost posoudila na základě žalovaným vyplněné Zákaznické karty, a to dle žalovaným sdělených údajů, že je svobodný, zaměstnaný na plný úvazek, kdy jeho čistý příjem činí částka měsíčně, další příjmy domácnosti činí částka měsíčně, běžné výdaje činí částka měsíčně, externí splátky činí 0 a interní splátky Společnosti činí částka měsíčně (viz Zákaznická karta).

4. Dne datum si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni soubor pohledávek, mezi kterými byla pod položkou č. hodnota uvedena pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne datum oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně přílohy č. hodnota). Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na předžalobní upomínku ze dne datum (viz výzva k plnění vč. podacího lístku).

5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne datum, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že Společnost jako úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Ačkoliv v uvedeném právním jednání lze shledat úmysl obou smluvních stran být uzavřenou smlouvou o úvěru vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 tohoto zákona. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaný uvedl, že její příjem činí částka, což Společnost ověřila prostřednictvím dvou výplatních pásek za měsíce 9-10. Žalovaný dále uvedl, další čistý příjem domácnosti činí částka; důkaz který by toto tvrzení osvědčoval žalobkyně nepředložila a ani ze Zákaznické karty nevyplývá, že by Společnost tento příjem, jakkoliv ověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze ovšem považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší měsíčních výdajů žalovaného, které neověřovala nijak. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Žalovaným uvedené „odhadované měsíční výdaje“ ve výši částka neobsahují jakékoliv podrobnosti, např. zda se jedná o výdaje na jídlo, dopravu, bydlení atp. Lze se pouze domnívat, že v uvedené částce žalovaný zahrnul výdaje na bydlení, když žalovaný v Zákaznické kartě uvedl, že bydlí na ubytovně, ovšem soud rozhoduje na základě tvrzení a důkazů, tedy na základě prokázaných tvrzení, ne dle svých domněnek. Společnost rovněž zcela rezignovala i na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Pro výše uvedené důvody považuje soud zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, za nedostatečné.

11. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

12. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

13. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

14. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy částku částka náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti celkově částku částka, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.