OSZN 4 C 71/2024-90

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 27.550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.160 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku 23.590 Kč spolu ⟪LB:lb_001⟫ - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.549 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - s kapitalizovaným úrokem ve výši 11.728,14 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.969,99 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, ⟪LB:lb_004⟫ - s úrokem 21,27 % ročně z částky 19.969,99 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě náklady řízení v částce, o níž bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím po právní moci usnesení o přiznání odměny a nákladů ustanoveného zástupce žalované Jméno advokáta B.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2024 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 27.550 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce coby původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota dne datum. Před uzavřením smlouvy posoudil původní věřitel schopnost žalované splácet úvěr. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 26.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které měla žalovaná vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 4.420 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 5.200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13.520 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 630 Kč od 21. 3. 2019, poslední splátka byla stanovena na 10. 9. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, tj. do 10. 9. 2020, nejpozději od 11. 9. 2020 je tedy žalovaná v prodlení, od tohoto dne uplatňuje žalobce úrok z prodlení v zákonné výši, současně žalobce žádá od tohoto dne úročení neuhrazené jistiny ve výši 19.969,99 Kč úrokem smluvním ve výši 21,27 % ročně dle podmínek sjednaných smlouvou. Původní věřitel následně postoupil pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek dne datum na žalobce, postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná do postoupení uhradila částku 21.840 Kč, poslední platba byla uhrazena dne 18. 1. 2023. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 27.800 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 19.969,99 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 7.580,01 Kč. Žalobce požaduje celkovou dlužnou částku 27.550 Kč sestávající z jistiny 19.969,99 Kč a úhrady za služby 7.580,01 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 11.728,14 Kč (úrok ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19.969,99 Kč od 11. 9. 2020 do 1. 6. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.549 Kč (ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 19.969,99 Kč od 11. 9. 2020 do 1. 6. 2023), úrok z prodlení ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19.969,99 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19.969,99 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu.

2. Podáním z 8. 3. 2024 žalobce na výzvu soudu doplnil skutková tvrzení, kdy uvedl, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, žalovaná uvedla informace o rodinných, majetkových pracovních a jiných poměrech v kartě zákazníka z datum, kdy uvedla, že její stálý příjem ze státní podpory činí 17.854 Kč, částka byla ověřena složenkou, další příjmy činí 1.000 Kč, celkem příjem žalované činí 18.854 Kč. Měsíční výdaje žalované činily 1.880 Kč, byly ověřeny nájemní smlouvou. Ostatní výdaje činily 8.000 Kč, splátky úvěrů činily 2.160 Kč, výdaje činily celkem 12.040 Kč, použitelný příjem žalované činil 6.814 Kč. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, není s ní vedeno insolvenční řízení.

3. Podáním z 27. 9. 2024 žalobce doplnil žalobní tvrzení o skutečnost, že žalovaná dne datum uznala písemně svůj dluh ze smlouvy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota a zavázala se jej zaplatit. Podáním z datum žalobce uvedl, že má za to, že schopnost splácet spotřebitelský úvěr původním věřitelem prokázal. Žalovaná dále dne datum podepsala uznání dluhu, čímž uznala předmětnou pohledávku co do důvodu i výše a zavázala se ji splatit, pohledávku tak nemá za promlčenou.

4. Žalovaná nejprve podáním z 7. 6. 2024 nárok uplatněný v žalobě uznala, neboť jeho část již v minulosti splácela, avšak věřitel i přesto podal exekuční návrh a částka neúměrně narostla, jako samoživitelka, matka dvou nezletilých dětí ve věku 10 a 13 let jej již nezvládla hradit. Požádala o možnost úhrady ve splátkách zohledňující její finanční i rodinné poměry. Podáním z 12. 11. 2024 žalovaná vznesla námitku neplatnosti uzavřené smlouvy, neboť má za to, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva neplatná, zároveň vznesl námitku promlčení nároků žalobce, neboť poslední splátku měla žalovaná zaplatit původnímu věřiteli dne 10. 9.2020, žaloba byla podána 15. 2. 2024, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Navrhla žalobu žalobkyně zamítnout. Podáním zAnonymizováno26. 11. 2024 žalovaná uvedla, že je matka samoživitelka, bydlí v pronajatém bytě, kde platí nájemné v částce 18.700 Kč a energie, vychovává dvě nezletilé děti ve věku 10 a 13 let, dluh původního věřitele hradila, vzhledem k finanční situaci následně splátky hradila jen v minimálních částkách.

5. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem právnická osoba a žalovanou byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota dne datum, na základě které původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr v hotovosti ve výši 26.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 23.140 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 4.420 Kč, administrativního poplatku ve výši 5.200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 13.520 Kč, v pravidelných 78 týdenních splátkách po 630 Kč, RPSN 157,76 %. Vzhledem k refinancování pohledávky původního věřitele č. hodnota čerpaného v minulosti se částka 11.020 Kč započítává proti této pohledávce, v hotovosti je vyplacen pouze rozdíl ve výši 14.980 Kč. Z tabulky splátek za žalovanou coby dlužnicí vyplývá, že žalovaná celkem zaplatila částku ve výši 21.840 Kč, ke dni postoupení pohledávek činí zůstatek 27.550 Kč, z toho na jistinu 19.969,99 Kč, na poplatek 7.580,01 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil svoje pohledávky za žalovanou na žalobce, což zakládá aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu, o postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne 23. 6. 2023 vč. podacího lístku, ze strany žalobce byla žalované zaslána předžalobní výzva dne 29. 9. 2023, dle podacího lístku podáno 2. 10. 2023. Z listiny uznání dluhu z 21. 5. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná vůči původnímu věřiteli uznala dluh ve výši 30.060 Kč, který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky podle následující smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota.

6. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřil schopnost žalované splácet. V rámci přípravy jednání však soudu nebyly doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v kartě žádosti jsou významné nesrovnalosti. Žalobce doložil kartu zákazníka, ze které se podává, že žalovaná žádá úvěr ve výši 25.000 Kč, je uvedeno, že bydlí v nájemním bydlení, s partnerem, má tvrzeně jedno nezaopatřené dítě. Zdrojem příjmu je příspěvek státní sociální podpory – pěstounská péče od 30. 4. 2015 v částce 17.854 Kč, jako zdroj příjmu je však uvedena mateřská/rodičovská. Dále uvádí že výdaje na bydlení činí 1/2, tj. 1.880 Kč měsíčně, jež má soud za zjevně podhodnocené, osobní výdaje činí 8.000 Kč, dále splácí úvěr u původního věřitele se splátkou 2.160 Kč měsíčně. Uvedla, že má další příjem ve výši 1.000 Kč, jež však není žádným způsobem specifikován, příjmy či výdaje partnera pak nejsou rovněž jakkoliv hodnoceny. Celkem příjem činí 18.854 Kč, celkem výdaje 12.040 Kč, použitelný příjem činí 6.814 Kč. Uvedený příjem byl doložen složenkou, rozsudkem o pěstounské péči, výdaje nájemní smlouvou. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla doloženě a podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, vzhledem k předchozím dluhům bylo nezbytné, aby věřitel podrobně zkoumal příjmovou a výdajovou situaci dlužníka, což zjevně neučinil.

7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

8. Podle § 2395 č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Podle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 493/2005 s písemným uznáním práva co do důvodu a výše je spojen institut přetržení promlčecí doby, který je upraven v ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

15. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

16. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně její příjmu, byl tvrzeně připojen pouze rozsudek o pěstounské péči a jako zaměstnavatel uveden CSSZ – pěstounská péče, ve vztahu k dalšímu příjmu není zjevné z čeho pochází, ani nebylo tvrzeno doložení v kartě žádosti, nebyly řádně hodnoceny příjmy a výdaje žalované, kdy výdaje na bydlení vzhledem k charakteru bydlení jsou zjevně podhodnocené, nebyly přezkoumány předchozí dluhy, kdy žalovaná žádala o úvěr k refinancování stávajícího úvěru, kdy částka nového úvěru byla téměř polovinou započtena k umoření předchozího dluhu, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, vzhledem k předchozím dluhům, jedinému konkrétněji uvedenému příjmu žalované pocházející z deklarovaně rodičovského příspěvku bylo nezbytné učinit řádné zhodnocení jejích příjmů a výdajů a objektivní možnosti splácet. Soudu je pak známo, že žalovaná má děti v péči dvě, nezl. syna nar. 2010 a vnučku nar. 2014, svěřenou do pěstounské péče od roku 2016, kromě dávek státní sociální podpory nemá dalších příjmů, nic nevlastní, žalovaná má dlouhodobý problém se splácením závazků, neboť je za ní evidována řada exekucí kontinuálně od roku 2010. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, věřitel ověřoval úvěruschopnost pouze výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalované, dlužníka věřitel lustroval pouze z veřejně dostupných databází, jinak vycházel pouze z prohlášení žalované, přičemž původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem, § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin pak vyplývá, že žalovaná finanční částku jistiny ve výši 26.000 Kč skutečně obdržela (částečně v hotovosti, částečně zápočtem předchozího dluhu), uhradila celkem částku 21.840 Kč, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou nesplacenou jistinu, celkem ve výši 4.160 Kč. Ve vztahu k doloženému uznání dluhu dle § 2053 o. z. vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy od počátku, tedy včetně všech sjednaných peněžitých plnění, uznání dluhu má v souladu s platnou judikaturou charakter uznání práva věřitele na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků, tedy pouze jistiny úvěru, nikoliv již smluvených úroků, poplatků či smluvních pokut, jež z této smlouvy vyplývaly. Oproti tomu ve vztahu k žalovanou namítanému promlčení nároku pak uvedené uznání dluhu v souladu s judikaturou přivodí účinky dle § 653 o. z., vzhledem k výše uvedenému pouze ve vztahu k jistině úvěru, uznání dluhu přerušilo běh promlčení a nárok se obnovil a začala běžet nová promlčecí lhůta v trvání 10 let, námitku promlčení proto soud nemá za důvodnou. Vzhledem k výše uvedenému soud vyhověl v rozsahu částky ve výši 4.160 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

17. Z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

18. Podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

19. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

20. V daném případě byl žalované k ochraně jejích zájmů ustanoven na její žádost zástupce Jméno advokáta B, advokát sídlem adresa. Podle výsledku řízení má právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšná žalovaná. O odměně a hotových výdajích ustanoveného advokáta žalované nebylo dosud rozhodnuto, a soud proto stanovil, že žalobce je povinen nahradit státu, tj. České republice – Okresnímu soudu ve adresa náklad řízení v částce, o které bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím po přiznání odměny a hotových výdajů ustanovenému zástupci žalované Jméno advokáta B.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.