II.ÚS 2119/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. V. K., zastoupeného JUDr. Hugo Körblem, advokátem, sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 18. července 2025 č. j. MV-68485-3/SO-2025 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 31. března 2025 č. j. MV-20965-7/VS-2024, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Stěžovateli se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že mu ministr vnitra a Ministerstvo vnitra nahradí náklady řízení o ústavní stížnosti.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel dne 12. 12. 2023 požádal o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvo vnitra napadeným rozhodnutím žádost zamítlo podle § 13 odst. 2 zákona o státním občanství, protože stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu. Ministerstvo vnitra vyšlo ze stanovisek Policie a zpravodajských služeb, která se podle § 22 odst. 3 téhož zákona nestala součásti spisu. S odkazem na totéž ustanovení Ministerstvo vnitra neuvedlo bližší podrobnosti, z jakých konkrétních důvodů stěžovateli občanství neudělilo.

3. Ministr vnitra posléze v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl rozklad stěžovatele. Rovněž posoudil, zda trvá bezpečnostní riziko ze strany stěžovatele. Ztotožnil se s hodnocením Ministerstva vnitra. Uvedl, že žádost stěžovatele o udělení státního občanství již byla jednou zamítnuta (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. III. ÚS 3474/20 ). Ministr vnitra rovněž uvedl, že postup a rozhodnutí Ministerstva vnitra odpovídá judikatuře Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že si není vědom svého bezpečnostního rizika pro Českou republiku. O státní občanství požádal po téměř 30 letech života v České republice, kde také podniká. Úřad městské části Praha 13 doporučil udělit stěžovateli občanství. Napadená rozhodnutí neobsahují ani indicie důvodů, proč stěžovateli nebylo občanství uděleno. Stěžovatel přitom dodržuje zákony a není činný v politice. Dříve byl odpovědným zástupcem agentury práce a chtěl by jím být i nyní. Stanovisko Ministerstva vnitra mu však (podle nesouhlasného stanoviska ze dne 17. 3. 2020) brání i ve výkonu této funkce. Napadená rozhodnutí působí jako rozhodnutí formulářová. Stěžovatel svoji situaci, kdy nezná důvody neudělení občanství, připodobňuje střelbě na terč se zavázanýma očima.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), jakož i jiných orgánů veřejné moci. Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud rovněž akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto zásadně věcí obecných soudů a dalších orgánů veřejné moci. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

7. Podle § 22 odst. 3 zákona o státním občanství platí, že je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 téhož zákona z tzv. bezpečnostních důvodů, v odůvodnění správního rozhodnutí se pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje Ministerstvo vnitra a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu. Žadatel ani není seznámen s jejich obsahem. Ustanovení § 22 odst. 3 zákona o státním občanství neshledal Ústavní soud neústavní, protože představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé [bod 61 nálezu ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16 (N 186/83 SbNU 43, č. 393/2016 Sb.)].

8. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod [viz nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (N 124/95 SbNU 8, č. 212/2019 Sb.)].

9. Přestože ovšem český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. To se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty podle § 13 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 3 zákona o státním občanství [nález ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2116/21 (N 181/108 SbNU 213) či usnesení ze dne 19. 5. 2026 sp. zn. I. ÚS 3593/25].

10. V řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství s odkazem na § 22 odst. 3 zákona o státním občanství je tedy Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé (viz kupříkladu usnesení ze dne 29. 10. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2743/25 či ze dne 2. 4. 2026 sp. zn. III. ÚS 148/26).

11. Pro posouzení nynější věci si Ústavní soud vyžádal úplný správní spis a podkladovou dokumentaci, včetně utajovaných stanovisek bezpečnostních sborů. Soudci Ústavního soudu mají podle § 58 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně utajovaných informací přístup k utajované informaci všech stupňů. Ústavní soud proto v nynější věci nahlédl také do utajované části spisu. Zjistil, že utajovaná stanoviska příslušného bezpečnostního sboru odůvodňují zamítnutí žádosti stěžovatele z tzv. bezpečnostních důvodů. K porušení požadavků na řádné vedení řízení tedy nedošlo.

12. Samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu. Jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem, protože stěžovatel nemá na jeho udělení ústavně zaručené základní právo ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz § 12 a § 13 zákona o státním občanství). Z podkladů předložených ministerstvem přitom vyplývá, že žádost stěžovatele byla projednána a přezkoumána v řádně vedeném řízení. Rozsah odůvodnění napadených informací odpovídá zákonné úpravě, která podle judikatury Ústavního soudu protiústavní není. Proto Ústavní soud žádné kvalifikované vady v nynější věci neshledal.

13. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (výrok I.). Možnost náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti jiným účastníkem upravuje § 62 odst. 3 a 4 téhož zákona. Platí, že přiznání náhrady nákladů v řízení před Ústavním soudem je rozhodnutím výjimečným. V nynější věci Ústavní soud takové výjimečné okolnosti neshledal, a to s ohledem na výsledek řízení, zvlášť když stěžovatel ani svůj návrh na náhradu nákladů řízení nijak neodůvodňuje (výrok II.) Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu