Nedostatečné odůvodnění soudního rozhodnutí ve věci zrušení zajištění peněžních prostředků

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele T. L., zastoupeného Mgr. Alexandrem Horkým, advokátem, sídlem Panská 5, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 61 To 144/2026, a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 2. oddělení ze dne 27. 1. 2026, č. j. KRPA-34362-2758/TČ-2018-001292, za účasti Městského soudu v Praze a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 2. oddělení, jako účastníků řízení, takto:

I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 61 To 144/2026 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 61 To 144/2026 se ruší. III. Ve zbylé části se ústavní stížnost odmítá.

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1, a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 1 protokolu č. 1 k Úmluvě.

2. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán") č. j. KRPA-34362-2480/TČ-2018-001292, z něhož se podávají následující skutečnosti. Usnesením policejního orgánu č. j. KRPA-34362-2480/TČ-2018-001292 bylo dne 2. 10. 2023 rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků, které byly zajištěny při domovní prohlídce provedené dne 29. 8. 2022 v bytě nacházejícím se na konkrétní adrese ve městě B. v Srbské republice, který byl toho času obýván stěžovatelem. Domovní prohlídka byla provedena srbskými orgány činnými v trestním řízení dozorovaným tamním státním zastupitelstvím v B. v Srbské republice. Předmětné finanční prostředky byly vyžádány prostřednictvím mezinárodní právní pomoci. Stěžovatel je stíhán pro spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, který měl spáchat ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, a dále zvlášť závažného zločinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku, spáchaného též ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, a dále pro spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první, odst. 2 trestního zákoníku. Skutkově má tato trestná činnost spočívat v nelegálním obchodu se zakázanými generiky, léky na lékařský předpis a anabolickými steroidy, kterým měl stěžovatel společně se svým společníkem v období od prosince roku 2016 do dubna roku 2019 získat peněžní prostředky převyšující částku 130 000 000 korun českých.

3. Nyní napadeným usnesením policejního orgánu bylo rozhodnuto podle § 79f odst. 2 trestního řádu tak, že se žádost stěžovatele jako obviněného o zrušení zajištění peněžních prostředků zamítá.

4. Uvedené usnesení policejního orgánu stěžovatel napadl stížností, o níž rozhodl nyní napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") tak, že stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že došlo k opomenutí jeho relevantních námitek, čímž bylo zasaženo do jeho základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel vznesl konkrétní námitky, kterými poukázal na nezákonnost zajištění peněžních prostředků. Namísto toho se však městský soud v napadeném usnesení zabýval toliko otázkou proporcionality zajištění a jeho dočasnosti. Stěžovatel připomíná, že důkazy získané cizozemským orgánem mohou být podle § 42 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb. použity v trestním řízení v České republice pouze tehdy, pokud byly získány v souladu s právním řádem dotčeného cizího státu anebo v souladu s právním řádem České republiky. K tomuto dle stěžovatele nedošlo konkrétně kvůli tomu, že domovní prohlídka byla provedena na jiné adrese, než která byla uvedena v příkazu k domovní prohlídce. Zajištěné předměty včetně předmětných finančních prostředků byly vydány do České republiky, avšak zabaveny byly v jiném trestním řízení vedeném v Srbské republice, které bylo skončeno zastavením trestního stíhání proti stěžovateli. Přesto však zůstaly tyto předměty zajištěny a následně byly vydány českým orgánům činným v trestním řízení. Předměty navíc byly vydány do České republiky několik měsíců předtím, než bylo rozhodnuto o vydání stěžovatele do České republiky. Tím měl být porušen zákon o mezinárodní právní pomoci Srbské republiky. Samotný postup při domovní prohlídce a při zabavení předmětů v bytě je dle stěžovatele taktéž v rozporu se srbským trestním řádem, když prohlídka byla provedena na jiné adrese, než která byla uvedena v příkazu k domovní prohlídce. Během prohlídky pak stěžovateli nebyl zajištěn tlumočník a příkaz mu nebyl přečten v jazyce, kterému by rozuměl. Tímto považuje stěžovatel postup, při němž byla provedena domovní prohlídka, za nezákonný a nemohly být tudíž předměty při ní zabavené a následně zajištěné vydány na základě mezinárodní právní pomoci do České republiky. Stěžovatel v této souvislosti uvádí, že popsaným postupem byla porušena i mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie o právní pomoci č. 207/1964 Sbms.

6. Stěžovatel v návaznosti na výše uvedené namítá porušení svého práva na tlumočníka podle čl. 6 odst. 3 písm. e) ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stěžovatel uvádí, že uvedené právo se v souladu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci Baytar proti Turecku vztahuje i na přípravné řízení. Stěžovatel tvrdí, že nerozuměl jazyku, v němž probíhal jeho výslech jako zadrženého, neboť byl veden v srbštině a na protokolu je pouze podpis stěžovatele a policejního vyšetřovatele, podpis obhájce a tlumočníka chybí, z čehož vyplývá, že tito nebyli přítomni. Tímto byla porušena práva zadržené osoby, tj. stěžovatele. Stejně tak během domovní prohlídky stěžovatel anglicky uvedl, že nerozumí srbštině.

7. Stěžovatel taktéž namítá, že došlo k porušení jeho práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 8 Úmluvy. Stěžovatel opět rekapituluje, že prohlídka byla provedena na jiné adrese, než která je uvedena v příkazu k domovní prohlídce, a ke změně místa mělo dojít toliko ústní dohodou na místě, což ale dle stěžovatele neaprobuje žádným způsobem zákonnost tohoto postupu.

8. Stěžovatel taktéž napadá porušení práva na ochranu vlastnictví podle čl. 1 protokolu č. 1 k Úmluvě. Stěžovatel zdůrazňuje, že v jeho případě nejde pouze o nedostatečné odůvodnění trvání zajištění, nýbrž o to, že již samotné zajištění bylo nezákonné z důvodů shora uvedených.

9. Stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu ještě doplnění své ústavní stížnosti, v němž rozvedl svou další argumentaci. Takto uvedl, že městský soud svým usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 61 To 468/2023, zrušil původní usnesení policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků ze dne 19. 12. 2022, a uvedl, že pokud neexistuje příkaz k domovní prohlídce na uvedené adrese, pak je nutné na to reagovat a stěžovateli navrátit finanční prostředky. V návaznosti na uvedené pak zaslal policejní orgán dne 1. 8. 2023 styčnému důstojníkovi v Srbsku žádost o součinnost, jejímž předmětem byl dotaz, z jakého důvodu byla domovní prohlídka provedena na jiné adrese, než na niž zněl soudní příkaz, resp. zda existuje soudní příkaz, který opravňuje provedení domovní prohlídky na adrese X. Dne 24. 8. 2023 byly policejnímu orgánu poskytnuty materiály od srbského státního zastupitelství pro organizovaný zločin včetně vysvětlení týkajícího se adres. Tento přípis obsahuje upozornění útvaru Policejního prezidia České republiky o tom, že předmětné podklady slouží pouze operativnímu užití a, mají-li být použity v trestním řízení, pak je nutno je vyžádat formou mezinárodní justiční spolupráce. Policejní orgán však právě o tyto podklady opřel své usnesení o zajištění finančních prostředků a tyto materiály jsou i podkladem pro nyní napadené usnesení městského soudu. Stěžovatel následně v této souvislosti podává svůj právní náhled na přeshraniční spolupráci v trestních věcech, kdy je rozlišována policejní spolupráce a mezinárodní justiční spolupráce, která má z hlediska zachování práv obhajoby odlišný charakter. Stěžovatel uzavírá, že materiály získané prostřednictvím policejní spolupráce nenaplňují standardy mezinárodní justiční spolupráce, a tudíž nemohly být použity.

III. Vyjádření účastníka řízení 10. Ústavní soud zaslal městskému soudu a Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") výzvu k vyjádření k ústavní stížnosti.

11. Účastník řízení ve svém vyjádření odkázal na obsah svého napadeného usnesení.

12. Městské státní zastupitelství se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřilo, čímž se v souladu s poučením vzdalo svého postavení vedlejšího účastníka řízení.

13. Ústavní soud nezasílal obdržené vyjádření městského soudu stěžovateli k replice, neboť z něj nevyplynuly žádné skutečnosti, které by již stěžovateli nebyly známy.

IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 15. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.

16. Ústavní stížnost je důvodná.

17. Stěžovatel předně namítá, že došlo k opomenutí jeho relevantních námitek, čímž bylo zasaženo do jeho základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel vznesl konkrétní námitky, kterými poukázal na nezákonnost zajištění peněžních prostředků. Namísto toho se však městský soud zabýval toliko otázkou proporcionality zajištění a jeho dočasnosti.

18. Součástí práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny je i povinnost soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci [nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 593/04 ze dne 20. 12. 2005 (N 230/39 SbNU 443)]. Soudy tedy musí svá rozhodnutí řádně odůvodnit [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213)], přičemž již samotné nedostatky v odůvodnění mohou představovat dostatečný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o ústavní stížnosti [srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1845/11 ze dne 27. 10. 2011 (N 185/63 SbNU 153)].

19. K porušení práv účastníků řízení v podobě nedostatečného odůvodnění soudního rozhodnutí může dojít tehdy, pokud soud některé námitky či argumenty zcela pomine, ale také tehdy, pokud na určitou námitku sice zareaguje, ovšem zjevně nedostatečně či nesrozumitelně. Úvahy vedoucí soud k přijetí určitého rozhodnutí musí být z jeho odůvodnění seznatelné a na jeho základě přezkoumatelné. Z ustálené judikatury Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud se obecný soud nijak nevypořádal či nevypořádal objektivně (racionálně obhajitelně) s námitkou účastníka řízení, která má současně vztah k projednávané věci, zásadně to zakládá protiústavnost dotyčného rozhodnutí. Jedná se tak v podstatě o věc principu; v této rovině se zobrazuje atribut právního státu zakazující libovůli. Případy ignorování věcných námitek účastníků řízení zatěžují rozhodnutí soudů nepřezkoumatelností, a tím v rovině potenciality libovůli umožňují. Takové jednání obecného soudu je pak třeba hodnotit jako rozporné se základním právem účastníka řízení na spravedlivý proces [viz nález ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. I.ÚS 1845/11 (N 185/63 SbNU 153)].

20. Ústavní soud tedy přezkoumal, zda a jakým způsobem městský soud reagoval na námitky stěžovatele. Stěžovatel vznesl ve své stížnosti proti usnesení policejního orgánu řadu námitek, jež jsou všechny obsahem i jeho ústavní stížnosti. Městský soud sice poctivě zrekapituloval všechny tyto stěžovatelovy námitky, avšak ani jednu z nich věcně nevypořádal. Odůvodnění napadeného usnesení tvoří toliko obecné floskule bez jakéhokoliv individualizovaného posouzení (viz body 26. až 42., které tvoří jádro odůvodnění; předchozí část usnesení je složena z rekapitulace napadeného usnesení policejního orgánu a z rekapitulace podané stížnosti proti tomuto usnesení). Městský soud ani nevyužil možnosti se k těmto námitkám vyjádřit v rámci řízení před Ústavním soudem, kde byl vyzván k vyjádření se k ústavní stížnosti, pouze odkázal na obsah napadeného usnesení. Ústavní soud je za této situace nucen konstatovat, že napadené usnesení vykazuje znaky libovůle, když zcela pomíjí stěžovatelovu argumentaci uvedenou ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu. Z tohoto důvodu je také naprosto nepřezkoumatelné, jelikož z něj není seznatelné, na základě jakých důvodů městský soud přistoupil k zamítnutí stěžovatelovy stížnosti. Napadeným usnesením tedy městský soud založil porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

21. V novém řízení se bude městský soud řádně zabývat argumentací uplatněnou ve stížnosti stěžovatele proti usnesení policejního orgánu. Ústavní soud se tudíž těmito věcnými námitkami stěžovatele, které jsou rekapitulovány shora, nezabýval, neboť by tak fakticky činil namísto městského soudu, který je zcela ignoroval. Bude-li i nové rozhodnutí městského soudu podle stěžovatele rozporné s jeho právy, nic mu nebude bránit, aby proti němu, budou-li splněny procesní podmínky, podal ústavní stížnost novou.

22. Zrušením usnesení městského soudu se zároveň stěžovateli otevírají procesní prostředky ochrany proti usnesení policejního orgánu, neboť věc se vrací do fáze stížnostního řízení. Ve vztahu k usnesení policejního orgánu tím přestala být splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1085/14 ze dne 9. 12. 2014 (N 220/75 SbNU 475) a nález ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 1923/24 (N 1/128 SbNU 9)].

23. Ústavní soud shledal, že napadeným usnesením městského soudu bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti částečně vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesení městského soudu zrušil. V části směřující proti usnesení policejního orgánu Ústavní soud ústavní stížnost pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. října 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu