III.ÚS 2659/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky G. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2026, č. j. 21 Co 273/2026-220, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, nezletilého L. B. a T. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 7. 7. 2026, č. j. 0 P 132/2022-201 ustanovil nezletilému vedlejšímu účastníkovi procesního opatrovníka k zastupování v řízení o rodičovskou odpovědnost. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost.

2. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Zároveň však Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to z následujících důvodů.

3. Ústavní stížnost proti usnesení, kterým krajský soud rozhodl o odvolání proti usnesení okresního soudu o ustanovení procesního opatrovníka pro řízení o rodičovské odpovědnosti, je nepřípustná, jelikož stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Takovým rozhodnutím řízení totiž nekončí, přičemž proti případnému porušení ústavně zaručených práv s ustanovením opatrovníka souvisejících se lze bránit ústavní stížností proti konečnému rozhodnutí ve věci (zde o rodičovskou odpovědnost), a to samozřejmě za předpokladu předešlého vyčerpání všech dostupných prostředků ochrany práv (srov. stanovisko pléna ze dne 12. 11. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25, body 20 a násl.). V posuzované věci nejsou dány žádné výjimečné okolnosti, které by podle odkazovaného stanoviska pléna představovaly výjimku z uvedeného pravidla o nepřípustnosti ústavní stížnosti proti ustanovení opatrovníka.

4. Za daných okolností Ústavní soud stěžovatelku ani nevyzýval k odstranění vad podání (absence zastoupení advokátem), neboť ani jejich úspěšné odstranění by na výsledku řízení nemohlo nic změnit, ba právě naopak by to vedlo k prodloužení řízení o ústavní stížnosti a zkrácení lhůty, která stěžovatelce zbývá pro podání mimořádného opravného prostředku. Ústavní soud obdobně postupoval již v minulosti (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 385/24 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 2128/25).

5. Soudkyně zpravodajka proto ústavní stížnost odmítla pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2026 Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka