IV.ÚS 2632/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky M. T., zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, sídlem Ovenecká 871/13, Praha 7 - Holešovice, proti výroku I usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. září 2026 č. j. 12 Nc 3712/2025-41, 12 P a Nc 287/2026, za účasti Okresního soudu v Kladně, jako účastníka řízení, a A. T., nezletilé Z. T. a nezletilé Z. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, u Okresního soudu v Kladně probíhá řízení o úpravě poměrů nezletilých. Ve věci byl nařízen znalecký posudek, jehož vypracování je nutné pro rozhodnutí ve věci samé.

2. Napadeným usnesením okresní soud vydal prozatímní rozhodnutí, kterým upravil výchovné poměry nezletilých na dobu tří měsíců od vykonatelnosti tohoto usnesení. Okresní soud takto rozhodl v době trvání předchozího prozatímního rozhodnutí ze dne 4. 6. 2026 č. j. 12 Nc 3712/2025-506. Výslovně uvedl, že je potřeba upravit poměry nezletilých novým prozatímním rozhodnutím. Účastníky řízení poučil, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné [§ 465g odst. 4 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudní (dále jen "ZZŘS")].

3. Stěžovatelka se domáhá zrušení tohoto usnesení, neboť má za to, že jím okresní soud porušil její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Upozorňuje na ústavní stížnost projednávanou pod sp. zn. I. ÚS 2268/26, jíž brojí proti předchozímu prozatímnímu rozhodnutí ze dne 4. 6. 2026. Namítá, že okresní soud rozhodl, aniž by jí dal možnost vyjádřit se k návrhu (podanému vedlejším účastníkem). Tento postup považuje za nezákonný (§ 465a odst. 2 ZZŘS) a protiústavní (srov. nález ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26).

4. Ústavní soud předesílá, že ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem ochrany základních práv a svobod. K přezkumu Ústavním soudem tudíž může dojít až tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky nápravy. To ovšem znamená, že je-li v určité procesní situaci možné, aby věc přezkoumal jiný orgán než Ústavní soud, nemůže do postavení takového orgánu Ústavní soud zasáhnout tím, že by ve věci rozhodl dříve než tento orgán (srov. např. usnesení ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. IV. ÚS 247/23, bod 10; usnesení ze dne 14. 6. 2021 sp. zn. III. ÚS 1414/21, body 5 až 7).

5. V nyní posuzované věci okresní soud účastníky řízení poučil, že proti napadenému usnesení není odvolání přípustné, neboť jej považoval za nové prozatímní rozhodnutí ve smyslu § 465g odst. 4 ZZŘS. Tak tomu ovšem není. Pro Ústavní soud je podstatné, že okresní soud rozhodoval ještě v době trvání předchozího prozatímního rozhodnutí, jež bylo účinné až do 4. 9. 2026. Obě rozhodnutí, tj. nyní posuzované prozatímní rozhodnutí a prozatímní rozhodnutí ze dne 4. 6. 2026, jsou materiálně shodná, výchovné poměry nezletilých upravují identickým způsobem. Okresní soud obě rozhodnutí vydal k návrhu vedlejšího účastníka. V této procesní situaci tudíž okresní soud pochybil, považoval-li nyní napadené prozatímní rozhodnutí za rozhodnutí nové. Fakticky totiž jde toliko o prodloužení doby trvání předchozího prozatímního rozhodnutí, což má ovšem zásadní význam pro posouzení procesního postavení stěžovatelky. Ta má nadále zachovanou možnost podat proti tomuto prodlužovacímu prozatímnímu rozhodnutí odvolání (§ 465g odst. 4 věta druhá ZZŘS).

6. Jak Ústavní soud již dříve konstatoval, nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání nezakládá nepřípustnost odvolání, ale prodlužuje lhůtu k jeho podání podle § 204 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, na tři měsíce od doručení (srov. např. usnesení ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 568/17 ). Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí (2. 9. 2026) tato lhůta doposud běží, a nesprávnost poučení tak nemůže být sama o sobě důvodem pro vyhovění stížnosti.

7. Lze doplnit, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k Ústavnímu soudu. Podle výsledku odvolacího řízení bude mít stěžovatelka možnost podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem. Je v zájmu stěžovatelky, aby v takovém případě na toto usnesení v ústavní stížnosti výslovně upozornila, a předešla tak odmítnutí ústavní stížnosti pro opožděnost.

8. Soudkyně zpravodajka proto ústavní stížnost odmítla jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka