VSPH 12 Cmo 78/2026-40

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO: IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované A, IČO: IČO žalované A ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa žalované A ⟪LB:lb_006⟫ 2) Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované B ⟪LB:lb_008⟫ oba právně zastoupeni advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení směnečného peníze ve výši 118 044,96 Kč s postižními právy, o odvolání žalované č. 2 proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 20. 10. 2025, č. j. 47 Cm 93/2025-17,

I. Odvolání žalované č. 2 proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2025, č. j. 47 Cm 93/2025-17, konkrétně výroku o náhradě nákladů řízení, se odmítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 2 nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Směnečným platebním rozkazem byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 118 044,96 Kč s 6 % úrokem z částky 257 501 Kč ode dne 12. 4. 2025 do 22. 4. 2025, s 6 % úrokem z částky 118 447,74 Kč ode dne 23. 4. 2025 do 7. 5. 2025, s 6 % úrokem z částky 118 044,96 ode dne 8. 5. 2025 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 858,34 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 28 851,30 Kč.

2. Žalovaná č. 2 sdělila, že závazek nerozporuje, ale žádá o stanovení splátkového kalendáře z důvodu problematické sociální situaci. Doplnila, že je v jejích možnostech hradit 8 000 Kč měsíčně; k tomu předložila vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

3. Následně podala žalovaná č. 2 odvolání proti směnečnému platebnímu rozkazu, konkrétně výroku o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že neochota žalobce řešit věc smírně oslabuje jeho nárok na náhradu nákladů řízení a ta by mu neměla být přiznána minimálně za předžalobní upomínku a sepsání žaloby.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalované č. 2 byl směnečný platební rozkaz spolu se žalobou a kopií směnky doručen do vlastních rukou dne 30. 10. 2025. Žalovaná č. 2 požádala o stanovení splátkového kalendáře podáním, které bylo doručeno na elektronickou podatelnu soudu dne 14. 11. 2025. Odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení bylo obsahem podání, které bylo doručeno na elektronickou podatelnu soudu dne 30. 12. 2025. Žalovaná č. 2 zmocnila Jméno advokátky k zastupování v tomto řízení, plná moc byla doručena soudu spolu s posledně zmíněným podáním.

5. Rozhodnutí soudu prvního stupně lze napadnout odvoláním do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

6. V posuzovaném případě byl směnečný platební rozkaz doručen žalované č. 2 do vlastních rukou dne 30. 10. 2025. Lhůta k podání odvolání začala žalované č. 2 běžet dnem následujícím po doručení směnečného platebního rozkazu, tedy dnem 31. 10. 2025, a marně uplynula v souladu s § 57 odst. 1 o. s. ř. dne 14. 11. 2025 (pátek). Bylo-li doručeno odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně až dne 30. 12. 2025, stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání odvolání. Proto odvolací soud odvolání jako opožděné odmítl (§ 218a o. s. ř.).

7. Odvolacímu soudu není zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil, že odvolání podané žalovanou č. 2 je včasné (viz předkládací zpráva), když bylo soudu doručeno více jak šest týdnů po uplynutí zákonné lhůty k podání odvolání. Vycházel-li soud prvního stupně z toho, že právní zástupkyni žalované č. 2 byl směnečný platební rozkaz spolu se žalobou doručen až dne 16. 12. 2025, pak uvedené na účincích spojených s řádným doručením směnečného platebního rozkazu žalované č. 2 v době, kdy nebyla v řízení zastoupena, je bez vlivu. Lhůty k podání opravných prostředků nezačínají účastníkům běžet znovu s každým „dalším“ řádným doručením. Ostatně, z obsahu spisu vyplývá, že právní zástupkyni žalované č. 2 byl směnečný platební rozkaz spolu se žalobou doručován z důvodu, že nedošlo k jeho řádnému doručení žalovanému č. 1, kterého v řízení rovněž zastupuje.

8. Soud prvního stupně spis odvolacímu soudu předložil i s „odvoláním“ do lhůty plnění. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že podání doručené soudu prvního stupně dne 14. 11. 2025, obsahující žádost o stanovení splátek, je odvoláním. Podle § 175 odst. 5 o. s. ř. lze podat odvolání pouze proti výroku o nákladech řízení (nákladový výrok byl sice odvoláním napaden, ale šlo o odvolání opožděné, jak bylo shora uvedeno). Směnečný platební rozkaz je rozhodnutím ve věci samé, jehož správnost je možné přezkoumat pouze v námitkovém řízení, zahájeném včasnými a odůvodněnými námitkami dlužníka. Nejsou-li dlužníkem takové námitky podány, nabude směnečný platební rozkaz právní moci, a to včetně části týkající se lhůty, v ním má být uložená platební povinnost splněna. V posuzované věci žalovaná č. 2 žádné odůvodněné námitky, z nichž by vyplývalo, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá, nepodala (naopak svůj závazek nerozporovala), a směnečný platební rozkaz tak vůči ní nabyl právní moci. To vylučuje, aby odvolací soud do rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu), tj. do v něm stanovené lhůty k plnění, jakkoliv zasáhl. Přijatý závěr je dle názoru odvolacího soudu v souladu se závěrem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, v němž dovolací soud vyslovil názor, že určit plnění ve splátkách je možné jen při projednávání námitek. Protože řízení je vůči žalované č. 2 pravomocně skončeno (odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení bylo odmítnuto pro opožděnost) a její podání týkající se povolení splátek není podle obsahu odvoláním, nedošlo (v této části) k zahájení odvolacího řízení, a proto odvolacímu soudu nepřísluší o žádosti žalované č. 2 o povolení splátek rozhodnout.

9. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou č. 2 žádnému z nich právo na jejich náhradu nepřiznal, když v odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.