VSPH 12 Cmo 87/2026-50

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného., IČO: IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupen advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o určení, že žalobce je členem družstva a vlastníkem družstevního podílu, o návrhu na vydání předběžného opatření, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2026, č. j. 90 Cm 61/2026-23,

I. Usnesení soudu prvního stupně se v bodě I. výroku mění tak, že návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se žalovanému zakazuje, aby nakládal s družstevním podílem družstva právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa, zejména aby převedl vlastnické právo k tomuto družstevnímu podílu na jinou osobu, aby tento družstevní podíl zastavil, aby ho zatížil věcnými břemeny a jinými věcnými právy, aby ho přenechal k užívání jiné osobě a aby ho vložil do základního kapitálu společnosti nebo svěřenského fondu, se zamítá.

II. Odvolání proti bodu II. výroku usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku nařídil předběžného opatření (popsané ve výroku) a v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit státu soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobce se žalobou domáhá určení, že je členem družstva právnická osoba (dále jen „Družstvo“) a vlastníkem družstevnímu podílu v Družstvu. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 20. 8. 2025 smlouvu o zajišťovacím převodu práva, kterou bylo ze žalobce na žalovaného převedeno vlastnické právo k podílu v Družstvu, s nímž je spojeno mimo jiné právo nájmu bytu č. Anonymizováno a garážového stání č. Anonymizováno v budově č.p. Anonymizováno, na adrese adresa. Žalobce považuje smlouvu o zajišťovacím převodu práva za absolutně neplatnou, jelikož byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, při zneužití tísně žalobce s tím, že majetková hodnota plnění je vzájemně v hrubém nepoměru. Absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a smlouvy o zajišťovacím převodu práva je dána lichevním charakterem smluv a jejich rozporem s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a pro nedodržení v něm stanovených podmínek je neplatná. Současně se žalobou podal žalobce návrh na nařízení předběžného opatření, který odůvodnil tím, že žalovanému uvedené výhrady sdělil formou předžalobní výzvy. Žalovaný vlastnické právo žalobce i tak popírá a učinil kroky jednak k vyklizení bytu, jednak k uspokojení jeho údajné pohledávky z titulu smlouvy o úvěru prostřednictvím diskutovaného družstevního podílu. Žalobce k dobrovolnému vyklizení a předání bytu souvisejícího s družstevním podílem přistoupil z důvodu snahy o smírné řešení. Žalobce má z důvodu popsaného chování žalovaného důvodné obavy, že žalovaný bude právně jednat a nakládat s družstevním podílem takovým způsobem, který ohrozí výkon rozhodnutí případně vydaného v řízení o žalobě. Ve vztahu k družstevnímu podílu nemá žalobce jiný účinný nástroj ochrany, kterým by mohl konkrétní kroky žalovaného při nakládání s družstevním podílem sledovat a včas zasáhnout. Ochrany a vyloučení ohrožení výkonu rozhodnutí nelze dosáhnout jiným způsobem než dočasnou úpravou poměrů účastníků ve formě předběžného opatření. Finanční prostředky reálně poskytnuté podle smlouvy o úvěru nebyly použity pro financování podnikatelské činnosti žalobce, ale pro úhradu jeho osobních dluhů a úhradu vlastních osobních nákladů. Úvěr byl žalobci poskytnut jako fyzické osobě nepodnikající, přičemž formální uvedení identifikačního čísla na skutečné povaze právního poměru nic nemění.

3. K návrhu na vydání předběžného opatření žalobce připojil protokol o předání bytu ze dne 11. 3. 2026, výzvu jednatele žalované k vyklizení bytu ze dne 10. 2. 2026, informaci jednatele žalované o vyúčtování zajišťovacího převodu práva ze dne 12. 2. 2026, výzvu žalobce ke zpětnému převodu práva a k vydání směnky ze dne 19. 12. 2025, smlouvu o úvěru ze dne 20. 8. 2025 a smlouvu o zajišťovacím převodu práva ze dne 20. 8. 2025.

4. Soud postupoval podle § 102 odst. 1 a § 74 a následující o. s. ř. a shrnul, jaké skutečnosti musejí být prokázány a jaké postačuje osvědčit, aby bylo možné návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět. Při rozhodování vycházel soud z údajů a informací obsažených v návrhu a důkazech a uzavřel, že existenci nároku má za osvědčenou, neboť žalobce osvědčil, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru a smlouvu o zajišťovacím převodu práva, které jsou (dle tvrzení žalobce) neplatné. Ačkoliv soud v řízení o předběžném opatření nemůže učinit, byť jen předběžný meritorní závěr o tom, zda žalovaný uzavřel se žalobcem předmětné smlouvy na základě žalobcem tvrzeného neplatného právního jednání, pro účely řízení podle § 102 odst. 1 o. s. ř. lze uzavřít, že žalobcem předložené listiny existenci vlastnictví družstevního podílu žalobce, s nímž je spojeno právo nájmu k předmětnému bytu, osvědčují. Obava o výkon budoucího rozhodnutí musí být prokázána, tj. muselo by být prokázáno, že žalovaný v době bezprostředně předcházející návrhu konal, koná či v budoucnu hodlá činit kroky směřující ke zbavování se členského podílu v bytovém družstvu, se kterým je spojeno právo nájmu k předmětnému družstevnímu bytu, a to v úmyslu vyhnout se plnění povinností, a ohrozit tak výkon případného soudního rozhodnutí. Uvedené prokázáno bylo. Z informace jednatele žalovaného o vyúčtování zajišťovacího převodu práva ze dne 12. 2. 2026 (adresované žalobci) bylo zjištěno, že žalovaný upozornil žalobce na čl. 6.2 smlouvy o zajišťovacím převodu práva, který mu jako věřiteli umožňuje ponechat si podíl v bytovém družstvu, nebo jej prodat a z výnosu prodeje uspokojit zajištěné dluhy žalobce. O vážnosti úmyslu žalovaného svědčí i skutečnost, že v krátké době po splatnosti úvěru vyzval žalobce k vyklizení bytu a vyklizení dne 11. 3. 2026 realizoval, a to s vědomím, že ho žalobce dne 19. 12. 2025 vyzval ke zpětnému převodu práva s poukazem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Žalobce doložil, že existuje důvodná obava, že se žalovanému povede družstevní podíl zcizit ve prospěch třetí osoby, což žalobci znemožní výkon rozhodnutí ve věci samé. Konečně, soud má za to, že je naplněna i zásada přiměřenosti s ohledem na předmět vedeného řízení a hodnotu členského podílu. Proto soud předběžné opatření nařídil.

5. Žalovaný napadl usnesení v celém rozsahu včasným odvoláním a navrhl jeho „zrušení“. V odůvodnění odvolání zrekapituloval argumentaci žalobce a důvody, které vedly soud prvního stupně k nařízení předběžného opatření. Žalovaný nesouhlasí s tím, že nárok lze mít za osvědčený a listiny předložené žalobcem prokazují, že žalovaný hodlá v budoucnu činit kroky ke zbavení se družstevního podílu. Naopak listiny svědčí o tom, že žalovaný je připraven jednat a má zájem na smírném řešení. Vyúčtování zajišťovacího převodu práva bylo povinností žalovaného podle čl. 6.2 a 6.3 smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Žalovaný provedl ocenění v souladu se smlouvou, podle níž si žalovaný v případě nezaplacení zajištěného úvěru může družstevní podíl ponechat za cenu dle ocenění znaleckým posudkem nebo realitní kanceláří. Žalovaný si hodlá družstevní podíl ponechat. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 1. 12. 2025 nájemní smlouvu, na základě které přenechal žalovaný žalobci byt; nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2026. Žalobce byt užíval, avšak nehradil sjednané nájemné, ani platby za služby spojené s užíváním bytu, které platil žalovaný. Žalovaný žalobce vyzýval bezvýsledně k zaplacení a následně zaslal výzvu k vyklizení bytu. I přesto však účastníci jednali o dalším užívání bytu. S nabídkou jeho vyklizení přišel žalobce. Nařízené předběžné opatření omezuje žalovaného v přenechání družstevního podílu jiné osobě, byť není zřejmé, jak by budoucí výkon rozhodnutí tím mohl být ohrožen. Takové omezení je nepřiměřené. Výsledkem zákazu je nemožnost uzavřít podnájemní smlouvu, čímž žalovanému vznikne škoda v podobě ušlého zisku v minimální výši 45 000 Kč měsíčně. Za této situace je zřejmé, že jistota ve výši 50 000 Kč nemůže být dostatečná k zajištění případného nároku na náhradu škody.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit. Uvedl, že již skutečnost, že žalovaný i přes spor o platnost úvěrové smlouvy a smlouvy o zajišťovacím převodu práva nezachoval status quo a začal činit kroky k realizaci vlastnického práva a převzetí družstevního podílu, svědčí o potřebě zatímně upravit poměry. Smírné návrhy žalovaného se vztahovaly pouze na dobu splatnosti dluhu, nikoliv však na to, že na stěžejní část dluhu nemá žalovaný nárok. Byt žalobce vyklidil pod tlakem obav z kroků žalovaného směřujících k nedobrovolnému vyklizení bytu. Jde o dočasné předání bytu s tím, že žalobce jednoznačně sdělil, že družstevní podíl považuje nadále za svůj majetek. Z jednání svědka přítomného předání nabyl žalobce dojmu, že ten má o byt osobní zájem a jde o potenciálního kupce. I tato okolnost vedla k tomu, že žalobce začal pociťovat obavy, že žalovaný činí kroky ohrožující výkon rozhodnutí vydaného v tomto řízení. Tvrzení o vzniku škody je hypotetické, když žalovaný nedokládá, že by měl konkrétního zájemce o podnájem.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání přecházelo bez nařízení jednání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen zčásti.

8. Žalovaný podal odvolání do obou výroků usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud konstatuje, že podle platné právní úpravy jsou k podání odvolání subjektivně legitimováni především účastníci řízení, jimž nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, případně jim byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech (§ 201 o. s. ř.). Právo podat odvolání je vázáno na to, že napadené rozhodnutí určitým způsobem negativně zasáhlo do práv či oprávněných zájmů odvolatele. V poměrech posuzované věci je však nutno konstatovat, že usnesení soudu prvního stupně, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření, nemohlo mít na sféru práv žalovaného naprosto žádný dopad. Napadeným usnesením, konkrétně bodem II. výroku, rozhodováno o povinnostech žalovaného nebylo (jeho práv a oprávněných zájmů se tento výrok usnesení nijak nedotýká); rozhodnutí se týká výhradně žalobce.

9. Odvolací soud z tohoto důvodu odvolání žalovaného v uvedeném rozsahu podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.

10. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle § 102 odst. 3 věta druhá o. s. ř. platí § 75c a § 76 o. s. ř. obdobně.

11. Podle § 75a o. s. ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

12. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

13. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

14. Z listinných důkazů předložených žalobcem odvolací soud zjistil, že žalobce jako dlužník v postavení podnikatele a žalovaný jako věřitel uzavřeli dne 20. 8. 2025 smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalovaného poskytnout žalobci finanční prostředky až do výše 2 500 000 Kč a 100 000 EUR s tím, že před uzavřením smlouvy poskytl žalovaný žalobci finanční prostředky ve výši 1 500 000 Kč. Účastníci se dohodli na fixním úroku 1 500 000 Kč. Žalobce byl povinen splatit úvěr spolu s úroky nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po dni, kdy žalovaný úvěr poukáže na účet žalobce. Stejného dne uzavřeli účastníci smlouvu, na základě které převedl žalobce k zajištění veškerých dluhů ze smlouvy o úvěru žalovanému podíl v Družstvu a současně se zavázal tento převod Družstvu oznámit. Účastníci si dohodli postup v případě, že dluhy ze smlouvy o úvěru nebudou žalobcem uhrazeny (čl. 6 smlouvy o zajišťovacím převodu práva). Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 19. 12. 2025 ke zpětnému převodu práva a vydání směnky z důvodu neplatnosti smluv. Dopisem ze dne 12. 2. 2026 žalovaný informoval žalobce o tom, že nechal podíl ocenit realitní kanceláří, která stanovila obvyklou cenu podílu na částku 8 000 000 Kč po započtení nesplacené anuity. Současně žalobce informoval, že eviduje dluhy ve výši 10 500 000 Kč a že rozdíl žádá uhradit. Dopisem ze dne 10. 2. 2026 vyzval žalovaný žalobce k vyklizení bytu z důvodu, že nájemní doba sjednaná v nájemní smlouvě ze dne 1. 12. 2025 uplynula dne 31. 1. 2026. Nabídl prodloužení nájmu o měsíc za podmínky úhrady nájemného a dalších plateb. Dne 11. 3. 2026 žalobce předal žalovanému byt včetně klíčů, čemuž byl přítomen svědek Anonymizováno.

15. Podle § 74 o. s. ř. ve spojení s § 102 o. s. ř. může soud nařídit předběžné opatření, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon soudního rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Příkladmý výčet povinností, které mohou být předběžným opatřením uloženy účastníku řízení, je upraven v § 76 odst. 1 o. s. ř. Předběžné opatření nařizující omezení dispozičních práv žalovaného s družstevním podílem v Družstvu odůvodnil žalobce obavou, že by výkon soudního rozhodnutí, kterým bude rozhodnuto v řízení o určení vlastnického práva, potažmo o určení členství žalobce v Družstvu, mohl být v budoucnu ohrožen.

16. Předběžné opatření může soud nařídit za předpokladu, že a) je alespoň osvědčeno, že tu existuje určité právo, že toto právo je porušeno nebo ohroženo a že k jeho ochraně je třeba právě předběžného opatření, b) je prokázána existence obavy, že by výkon soudního rozhodnutí v řízení vydaného mohl být ohrožen, a c) že je přiměřené. Splnění předpokladů je povinen prokázat, resp. osvědčit žalobce.

17. Návrh na nařízení předběžného opatření podal žalobce současně se žalobou, kterou se domáhá určení, že je členem Družstva a vlastníkem družstevního podílu v Družstvu. Z povahy věci, rozsudky, kterými se určuje vlastnické právo či členství, nelze vymáhat exekučně nebo výkonem rozhodnutí, protože pouze deklarují určitý právní stav. Těmito rozsudky nejsou ukládány žádné povinnosti, které by mohl žalovaný splnit (např. zaplatit, vyklidit, vykonat). Není-li objektivně výkon rozhodnutí, kterým bude rozhodnuto o žalobě na určení, možný, nelze přijmout ani závěr o tom, že žalobce prokázal (bez ohledu na tvrzení uvedená v návrhu a předložené důkazy), že by výkon soudního rozhodnutí vydaného v řízení, jehož předmětem je určení (práva, členství), mohl být v budoucnu ohrožen.

18. Přestože neprokázání uvedeného předpokladu samo o sobě brání nařízení předběžného opatření, považuje odvolací soud za nezbytné zaujmout stanovisko i k závěru soudu prvního stupně o tom, že žalobce osvědčil tvrzený nárok. S ním se odvolací soud neztotožnil. Skutečnostmi, které lze mít za osvědčené, jsou ty, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru a smlouvu o zajišťovacím převodu práva, z nichž plyne, že se žalovaný jako věřitel zavázal žalobci jako dlužníkovi poskytnout úvěr ve sjednané výši a za sjednaných podmínek a žalobce se jej zavázal ve sjednané době vrátit, přičemž k zajištění veškerých závazků žalobce ze smlouvy o úvěru byl sjednán (mimo jiné) zajišťovací převod práva k družstevnímu podílu, resp. žalobce převedl družstevní podíl na žalovaného a ten se jej (právo k podílu) v případě, že závazky z úvěru budou splněny řádně a včas, zavázal převést zpět na žalobce. Za osvědčené listinami lze mít i to, že žalovaný z důvodu nesplnění závazků ze smlouvy o úvěru ze strany žalobce přistoupil ke sjednané realizaci zajišťovacího převodu práva a že žalobce byt, který užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovaným vyklidil. Jiné skutečnosti za osvědčené uvedenými listinami mít nelze. Byť soud prvního stupně zdůraznil, že nemůže činit při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření (byť jen) předběžný meritorní závěr, přesně to učinil, když v bodě 12 uvedl, že „z dosavadního průběhu řízení (zatím bez nařízeného jednání a provedeného dokazování) vyplývá, že žalobce v míře dostatečné pro nařízení předběžného opatření osvědčil, že se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru a smlouvu o zajišťovacím převodu práva, které jsou (dle tvrzení žalobce) neplatné“. Důvody, na nichž žalobce neplatnost smluv staví, neplynou z jím předložených listin, a závěr o tom, zda účastníky uzavřené smlouvy jsou smlouvami (absolutně) neplatnými, nelze přijmout bez provedeného dokazování. Proto nelze mít za osvědčené ani vlastnické právo žalobce k družstevnímu podílu a členství žalobce v Družstvu (tento závěr platí výhradně pro účely rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření).

19. Z tvrzení a důkazů uplatněných žalovaným v odvolání odvolací soud nevycházel a ani nemohl, a to s ohledem na Stanovisko ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. Cpjn 202/2016, v němž Nejvyšší soudu formuloval závěr, že „Pro rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření je rozhodující stav, který tu byl v době vyhlášení (vydání) napadeného usnesení; to platí i pro řízení ve věcech předběžných opatření upravených zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních“. Uvedené je odrazem toho, že řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření plní význam čistě přezkumný.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadené usnesení změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá.

21. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 145 a § 151 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.).