VSPH 2 Cmo 74/2026-35

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozena Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2026 č. j. 20 Cm 7/2026-15

I. Usnesení soudu prvního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně dne 12. 2. 2026, pod č. j. 20 Cm 7/2026-12. Uvedl, že žalovaná podala proti tomuto rozkazu včasné námitky, které však pro jejich obecnost a neurčitost nelze ve smyslu § 175 odst. 1 o. s. ř. považovat za odůvodněné. Žalovaná v námitkách uvedla, že rozporuje zpoplatnění směnky č. 27/09/2014 /B, která byla vystavena a podepsána jako pojistka proti vstupu do insolvence před úplným převedením vlastnických práv ohledně prodeje nemovitosti žalované adresa. Žalovaná má zato, že tuto podmínku striktně dodržela a její manžel učinil první kroky ohledně insolvence asi cca 6 měsíců po převodu nemovitosti, Uvedla, že si není vědoma jiného důvodu vystavení směnky a proto sporuje plnění její splatnosti. Namítla neobdržení předžalobní výzvy.

2. Soud prvního stupně odkázal na právní úpravu § 175 o. s. ř. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 785/2012. Konstatoval, že pro závěr o odůvodněných a projednatelných námitkách by bylo třeba, aby žalovaná uvedla konkrétní skutečnosti, kterými napadá samotnou směnku, důvod jejího vystavení, pohledávku, která má být směnkou zajištěna apod. V tomto směru žalovaná žádný konkrétní údaj neposkytla. Pouze obecně konstatovala okolnosti vystavení směnky, jak shora uvedeno. Nic dalšího, podle čeho by bylo možné identifikovat obsah závazků mezi účastníky, jaká byla jejich práva a povinnosti, o jakou insolvenci se mělo jednat a jak tato insolvence souvisela s předmětnou nemovitostí, soudu nesdělila. Žalovaná ve svých námitkách neuvedla, jaké byly podmínky pro vyplnění směnky a jaké konkrétní údaje měly být správné. Pokud jde o výslovnou námitku, že žalovaná rozporuje plnění splatnosti směnky, soud uvedl, že vzhledem k abstraktnosti směnečných závazků není povinností žalobkyně uvádět v žalobě, že se původně jednalo o blankosměnku, jaký závazek směnka zajišťovala, ani z jakých důvodů byla do směnky doplněna konkrétní suma.

3. Proti usnesení se včas odvolala žalovaná. V odvolání uvedla skutečnosti k detailnějšímu posouzení směnky, která měla sloužit jako pojistka oproti podniknutí jakýchkoli kroků, které by zmařily řádný prodej a katastrální přepis nemovitostí žalované. Kupní smlouva byla uzavřena dne 26. 9. 2014. Následně byla dne 5. 11. 2014 uzavřena nová kupní smlouva na tytéž nemovitosti s doplňkem o stávajícím věcném břemenu (kopie smluv doložila). Manžel žalované byl kupujícím rovněž zavázán směnkou stejně jako žalovaná. I když manžel vstoupil do insolvence až v červenci následujícího roku 2015, přesto jeho směnku v insolvenci kupující přihlásil. Žalovaná se domnívá, že obdobná situace nastala i u ní. Podáním ze dne 5. 5. 2026 doplnila žalovaná své odvolání tak, že směnku pokládá za neodůvodněnou. Uvedla, že nikdy směnku fyzicky neviděla a tím pádem ani neparafovala.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila podáním ze dne 12. 5. 2026. Ve vyjádření uvedla, že odvolání žalobkyně je nedůvodné, byť formálně přípustné. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení, rozšiřování námitek mimo tuto lhůtu není možné. Pokud tedy žalovaná v podaném odvolání rozšířila okruh svých námitek o nepravost podpisu a kauzální námitku, pak tak učinila po propadné lhůtě pro námitky a nemůže být s takovým postupem úspěšná. Žalobkyně navrhla zamítnutí odvolání a rozhodnutí o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. ve spojení s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání a dospěl k následujícím závěrům.

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně k podané žalobě připojila originál směnky a na jejím základě rozhodl soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem, kterým zavázal žalovanou k zaplacení směnečného peníze ve výši 150 000 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 28. 9. 2023 do zaplacení, směnečnou odměnou ve výši 500 Kč a dále uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně ve výši 30 757 Kč.

7. Směnečný platební rozkaz obsahuje jednoznačný pokyn, aby žalovaný buď žalobkyni přiznané částky zaplatil anebo podal ve lhůtě patnácti dnů námitky, ve kterých uvede vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Součástí předmětného směnečného platebního rozkazu je rovněž poučení, že námitky, které nebudou odůvodněny, soud odmítne.

8. Žalovaná ve včas podaných námitkách uvedla, že rozporuje zpoplatnění dané směnky číslo 27/09/2014/B, která byla vystavena a podepsána jako pojistka proti vstupu do insolvence před úplným převedením vlastnických práv ohledně prodeje její nemovitosti adresa. Má zato, že tuto podmínku s manželem striktně dodrželi a manžel učinil první kroky ohledně insolvence až asi cca 6 měsíců po převodu nemovitosti. Není si vědoma jiného důvodu vystavení směnky, a proto rozporuje plnění její splatnosti. Uvedla, že neobdržela předžalobní výzvu.

9. Obranou proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které, i když jsou podány řádně a včas, nic nemění na platnosti soudem vydaného směnečného platebního rozkazu, který zůstává rozhodnutím ve věci samé. Řádně podané námitky ale brání tomu, aby rozkaz nabyl účinků pravomocného rozsudku. Soud nejprve řádné námitky projedná a shledá-li je důvodnými, směnečný platební rozkaz rozsudkem zčásti anebo zcela zruší. Teprve takto může být směnečný platební rozkaz soudem eliminován. Budou-li námitky soudem posouzeny jako nedůvodné, soud ponechá směnečný platební rozkaz rozsudkem v platnosti, tím směnečný platební rozkaz nabude právní moci a vykonatelnosti. Zůstane tak stále jen tento směnečný platební rozkaz rozhodnutím ve věci samé.

10. Požadavek § 175 odst. 1 o. s. ř. na odůvodněnost námitek pak právě odráží potřebu, aby bylo již před tím, než soud přikročí k projednání námitek, zcela zřejmé, co bude předmětem námitkového řízení, jakými skutky se bude muset soud v rámci námitkového řízení zabývat a podle toho připravit jednání. Proto zákonný požadavek na odůvodněnost námitek v sobě zahrnuje povinnost, aby žalovaná strana v námitkové lhůtě označila skutky, na kterých hodlá stavět v rámci námitkového řízení svoji obranu. Nemůže proto dostačovat v případě směnečného rozkazního řízení jen pouhé popření nároku, to znamená vyjádření subjektivního negativního stanoviska žalované strany k uplatněnému nároku. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí obsahovat skutkové vylíčení okolností, pro které považuje žalovaná strana uplatněný nárok za nedůvodný. Jestliže z námitek nelze takové skutkové okolnosti nijak vyčíst, jedná se o námitky neodůvodněné, jež musí být soudem odmítnuty podle § 175 odst. 3 o. s. ř. Ještě před tím, než soud přistoupí k projednání námitek, musí mít zcela jasno o tom, co bude předmětem námitkového řízení, jakými věcnými problémy se bude muset zabývat.

11. Proto je nutné souhlasit se soudem prvního stupně, že námitky žalované nejsou v tomto případě řádně odůvodněné. Obsahují pouze obecné tvrzení o tom, že směnka měla sloužit jako pojistka proti vstupu do insolvence před úplným převedením vlastnických práv ohledně prodeje nemovitosti adresa a odkaz nato, že tuto podmínku žalovaná a její manžel striktně dodrželi, když první kroky ohledně insolvence učinil manžel žalované až asi cca 6 měsíců po převodu nemovitosti. Jiného důvodu vystavení směnky si žalovaná není vědoma. Soud prvního stupně správně uzavřel, že není vůbec jasné, co bylo přesně obsahem závazku mezi účastníky řízení, jaká byla jejich práva a povinnosti, o jakou insolvenci se mělo jednat a jak tato insolvence souvisela s prodejem označené nemovitosti a jak s celým prodejem souvisela předmětná směnka, jaké konkrétní závazky měla směnka zajišťovat. Správně soud pro ilustraci odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 a 29 Cdo 785/2012.

12. Pokud se žalovaná v podaném odvolání pokusila o určitou konkretizaci vztahů mezi účastníky, nic to na výše uvedeném již nemůže změnit. Skutkové okolnosti vystavení směnky zůstaly pouze i tak v obecné rovině. Navíc i kdyby takové vylíčení bylo konkrétnější, jednalo by se o vylíčení již opožděné s ohledem na koncetraci námitek do konce lhůty patnácti dnů od doručení příslušného směnečného platebního rozkazu, jak o tom byla žalovaná soudem prvního stupně ve směnečném platebním rozkazu správně poučena.

13. Soud prvního stupně proto postupoval v souladu s právem, když námitky žalované podle § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl jako neodůvodněné. Pokud jde o námitku neobdržení předžalobní výzvy nejedná se o námitku, která se týká uplatněného nároku, jedná se o procesní výtku na stranu žalující, která se týká rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nikoli věci samé.

14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

15. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné nutné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jí (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Za účelně vynaložený náklady nelze považovat vyjádření žalobkyně k podanému odvolání, když žalobkyně nebyla k podání vyjádření soudem vyzvána.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.