VSPH 2 Cmo 90/2026-69

Vrchní soudu v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Radima Novotného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 2 100 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, č. j. 39 Cm 24/2026-51 z 5. května 2026

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni osvobození do placení soudního poplatku.

2. V odůvodnění uvedl, že se žalobkyně domáhá proti žalované zaplacení směnečného peníze ve výši 2 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené směnky, současně požádala o osvobození od soudního poplatku. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) uvedla, že je vdova, nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem z podnikání ve výši 105 000 Kč za poslední zdaňovací období po odečtení daně, nemá příjmy a výnosy z majetku, jiné dávky nepobírá, nemá žádný nemovitý nebo hodnotnější movitý majetek, nemá žádné jiné závazky, neuvedla žádné výdaje, jako jiné okolnosti uvedla vysoký věk a špatný zdravotní stav. Pobírá starobní a vdovský důchod od ledna 2026 ve výši 28 913 Kč měsíčně, má přídatné spoluvlastnictví k nemovitostem v k. ú. adresa a k. ú. adresa, není vlastníkem ani provozovatelem žádného vozidla. Dále předložila daňová přiznání za období let 2022 - 2023, výpisy z bankovních účtů za období září 2025 - leden 2026. Uvedla, že na výpisu z jejího spořícího účtu je částka přes 1 000 000 Kč, kterou tam však poslal její syn z důvodu vyššího úročení, a přiložila výpis z účtu za období 6/2025, potvrzení o zaslání platby, a ostatní výpisy z účtů. Soud prvního stupně dále zjistil, že žadatelka má živnostenské oprávnění s oborem činnosti zprostředkování obchodu a služeb, poradenská a konzultační činnost a další, není v insolvenčním řízení a k bytu na adrese adresa ve vlastnictví tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno má zřízeno věcné břemeno. Soud prvního stupně taktéž uvedl, že mu je z jeho vlastní činnosti známo, že žalobkyně u tohoto soudu uplatnila celkem 5 žalob vůči žalované z titulu směnek v celkové částce 5 325 000 Kč. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalobkyně neuvedla žádné závazky, a to ani vůči synovi, stejně tak neuvedla důvod převedení veškerých vydělaných prostředků za rok 2025 (279 000 Kč) na účet syna, když v té době již věděla, že bude podávat žaloby a měla si ponechat prostředky na úhradu soudních poplatků. Soud prvního stupně poukázal na účel osvobození od soudních poplatků a mimořádnost tohoto institutu, nutnost přihlédnout k celkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku a k dalším okolnostem, a na povinnost žadatele věrohodným způsobem prokázat soudu své poměry. Soud prvního stupně vyčíslil soudní poplatek v dané věci na částku 105 350 Kč a dále konstatoval, že žalobkyně v období od listopadu 2022 do února 2023 dobrovolně půjčila žalované celkem přes 5 300 000 Kč, přičemž měla zvážit možnosti žalované peníze vrátit a případnou nutnost podat žalobu a uhradit soudní poplatek. Z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně byla v nepříznivé finanční situaci z důvodů zásahu vyšší moci, její důchod je v nadstandardní výši, neuvedla žádné výdaje, nevysvětlila toky peněz mezi svými účty a účty syna. Dle závěru soudu prvního stupně tak žalobkyně neposkytla úplný a pravdivý obraz o své majetkové situaci. Soud prvního stupně neshledal, že by se po zaplacení soudního poplatku mohla ocitnout v hmotné nouzi a uvedl, že jí případně může prostředky na jeho úhradu poskytnout syn, který disponuje částkou minimálně 1 000 000 Kč a majetkem, který nabyl dědictvím po otci.

3. Proti napadenému usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jí přizná plné osvobození od soudních poplatků, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně namítla, že tvrzení soudu o neúplnosti daňových přiznání není pravdivé, takto byla podána na finanční úřad a zpracoval je daňový poradce, soud prvního stupně měl případně žalobkyni tento názor sdělit. Součástí jednoho daňového přiznání byla příloha z důvodu, že odvolatelka měla mít v tomto roce příjem z pronájmu, přestože v tomto roce již nevlastnila žádné nemovitosti. Nyní žádné nemovitosti nevlastní, majetku se nezbavovala úmyslně, ale z důvodu věku a zdravotního stavu se o svůj majetek nebyla schopna starat. Nelze ani přihlížet k tomu, že se v roce 2014 vzdala dědictví. Dále soud žalobkyni vytkl, že nedoložila výpisy z účtů za červenec a srpen 2025, ty po ní však soud nežádal, výslovně vyžadoval výpisy od září 2025, které žalobkyně doložila. Výpis za červen 2025 doložila pouze z důvodu, že částka na spořícím účtu jsou peníze jejího syna. K odvolání přiložila výpis ze spořícího účtu, z něhož jsou patrné transakce mezi účty syna a žalobkyně. Dále žalobkyně uvedla, že žalobu podala kvůli blížícímu se promlčení, do té doby byla v kontaktu s dlužníkem a řešili návrh dohody o narovnání. Soud prvního stupně konstatoval vysoký důchod žalobkyně, ale nepřihlédl k jejímu vysokému věku a vážnému zdravotnímu stavu, nemůže si zvýšit příjem prací. Poplatek ve výši 105 350 Kč představuje téměř čtyřnásobek jejího měsíčního příjmu, nejde o jedinou žalobu, v ostatních řízeních byla osvobození zamítnuta a musí v nich hradit soudní poplatky přesahující její roční příjem z důchodu. Odvolatelka platí měsíčně 8 000 Kč za byt, 700 Kč za léky a 1 500 Kč za dopravu, vynakládá další běžné výdaje na stravu apod. Nepřípustný je závěr soudu, že by jí prostředky na soudní poplatek měl poskytnout její syn, neboť se jedná o osobní povinnost žalobkyně, syn k ní nemá vyživovací povinnost a jeho majetkové poměry jsou v této věci irelevantní. Dále soud vycházel z nepravdivé informace, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku 5 300 000 Kč; žalobkyně poskytla 4 200 000 Kč jako zálohu na koupi dvou bytů, k níž nedošlo, avšak peníze nebyly vráceny a byly zajištěny směnkami, další peníze s tím souvisely a sloužily k vrácení celé kupní ceny.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanému k soudu prvního stupně dne 12. 2. 2026 po žalované domáhá zaplacení 2 100 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, v návrhu rovněž požádala o osvobození od soudních poplatků. Soudu prvního stupně předložila vyplněné Prohlášení, oznámení právnická osoba ze dne 22. 12. 2025 o zvýšení vyplácených důchodů, přehled vlastnictví a jiných věcných práv z katastru nemovitostí ke dni 6. 3. 2026, sdělení Magistrátu města Liberec ze dne 16. 4. 2026 o tom, že není zapsána jako vlastník ani provozovatel žádného vozidla, kopii přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023, včetně příloh, za rok 2022, včetně příloh, a za rok 2024, včetně příloh, potvrzení o provedení platby ve výši 1 000 000 Kč dne 30. 6. 2025 z účtu Anonymizováno Anonymizováno na účet Jméno žalobkyně u ČSOB a. s., výpis z účtu u právnická osoba. za období od 1. 2. 2026 do 28. 2. 2026, 1. 11. 2025 - 31. 1. 2026 a výpis ze dvou účtů u ČSOB a. s. za období od 1. 6. 2025 do 31. 1. 2026. K odvolání žalobkyně přiložila kupní smlouvu ze dne 28. 11. 2022 mezi žalovanou jako prodávající a žalobkyní jako kupující, a výpisy ze účtu u ČSOB a. s. za období od 8. 4. 2024 do 30. 6. 2025.

6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

7. Podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je kumulativní splnění dvou předpokladů, tedy že takové rozhodnutí odůvodňují poměry účastníka a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

8. Z obsahu spisu odvolacímu soudu nejsou známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, tento předpoklad lze tedy pro účely rozhodování o osvobození od soudního poplatku považovat za splněný. Shodně se soudem prvního stupně má však zato, že žalobkyně nevylíčila a neosvědčila řádně své poměry.

9. Ustálená judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3426/2017, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 648/2017) stojí na závěrech, že žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry a nese důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků pro zaplacení soudního poplatku. Nebylo tak na soudu prvního stupně, aby poměry žalobkyně sám vyšetřoval nebo ji dále vyzýval k doplnění tvrzení a důkazů či ji o svých pochybnostech stran obsahu některých doložených listin či potřebě splnění její povinnosti prokázat poměry poučoval.

10. Z žalobkyní předložených listin se podává, že tato má příjmy z podnikání a dále je poživatelkou starobního důchodu ve výši 28 913 Kč měsíčně. Dle daňového přiznání za zdaňovací období 2024 činily příjmy žalobkyně 262 500 Kč, výdaje 157 500 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji a základ daně 105 000 Kč. Na kopii přiloženého daňového přiznání není podpis ani otisk podacího razítka. Žalobkyně neuvedla žádné výdaje, ani na daně, pojištění a bydlení. Z přiložených výpisů z účtu je patrné pouze to, že z účtu u právnická osoba. měsíčně platí zálohy na zdravotní pojištění 591 Kč, na tento účet měsíčně pobírá důchod starobní a vdovský, a uvedenou částku obratem vybírá téměř v celé výši v hotovosti z bankomatu. V prosinci 2025 byla na tento účet připsána platba z účtu Anonymizováno Anonymizováno ve výši 279 000 Kč, a následně byla tato částka ve dvou platbách obratem převedena na jiný účet Anonymizováno Anonymizováno. Za dané období na tomto účtu žádný jiný pohyb nebyl patrný. Ke každému měsíci byl na tomto účtu zůstatek přibližně 3 000 Kč. Z výpisů ze dvou účtů u ČSOB a.s. nejsou patrné žádné pohyby, pouze zúčtování úroků ke každému měsíci, na prvním z účtů byl k 31. 1. 2026 zůstatek 12 707,98 Kč, na druhém (spořícím) účtu byl k témuž dni zůstatek 1 017 056,06 Kč.

11. Žalobkyně až v odvolání dotvrdila výdaje za bydlení ve výši 8 000 Kč měsíčně, 700 Kč za léky měsíčně 1 500 kč měsíčně za dopravu k lékařům, které ničím nedoložila. Neuvedla, proč dávky důchodového pojištění obratem po jejich poskytnutí vybírá v hotovosti a platby od syna (zřejmě příjmy z podnikání) obratem posílá na jiný účet syna. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně, že prostředky ve výši 1 000 000 Kč na jejím spořícím účtu patří synovi, který je na něj vložil jen z důvodu vyššího zúročení. Nebylo totiž ani tvrzeno, ani prokázáno, že by na straně syna existovala jakákoliv překážka zřídit si vlastní spořící účet a že je tedy v tomto ohledu odkázán na žalobkyni. Odvolací soud bere v úvahu námitku žalobkyně, že soud prvního stupně nesprávně poukázal na zápůjčku žalované ve vysoké výši přes 5 000 000 Kč, přičemž ve skutečnosti šlo o zálohu na kupní cenu, tato skutečnost však nemá vliv na aktuální majetkové poměry žalobkyně. Odvolací soud si je vědom i vysokého věku žalobkyně, avšak s ohledem na výši soudního poplatku a další výše uvedené skutečnosti a okolnosti případu není její věk rozhodujícím kritériem. Svůj tvrzený špatný zdravotní stav žalobkyně navíc opět nijak nedoložila.

12. S ohledem na výše uvedené, je třeba vylíčení majetkových poměrů žalobkyně považovat za neúplné, nevěrohodné a nedostatečně prokázané a nedává možnost získat objektivní obraz o jejích skutečných poměrech.

13. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nelze žalobkyni osvobození od soudních poplatků přiznat, a proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř.).