VSPH 3 Cmo 46/2026-67

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Vladimíra Sommera a Mgr. Jiřího Čurdy ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ 2. Jméno žalované B., IČO IČO žalované B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa žalované B ⟪LB:lb_010⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ o určení práv z duševního vlastnictví, k odvolání žalované 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2026, č. j. 10 Cm 24/2025-46,

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

1. Soud prvního stupně výrokem I. shora označeného usnesení řízení částečně zastavil, výrokem II. připustil, aby dle § 92 odst. 1 o. s. ř. vstoupila do řízení společnost Jméno žalované B., IČO IČO žalované B, sídlem Adresa žalované B jako další účastník na straně žalované, neboť „z důvodu personálního propojení žalovaných není zcela zřejmé, kdo a v jakém rozsahu vůči žalobkyni jednal a kdo a v jakém rozsahu vystupuje vůči třetím osobám jako poskytovatel plnění z užitného vzoru; přistoupením účastníka je tak odstraňována případná chybějící pasivní legitimace na straně žalovaných“, a výrokem III. připustil změnu žaloby tak, že žalobní petit nově zní: „

I. Určuje se, že žalobce je oprávněn užívat technické řešení obsažené v užitném vzoru č. Anonymizováno k vývoji a výrobě modulárních staveb.

II. Žalovaný 1) je povinen zdržet se převodu užitného vzoru č. Anonymizováno, poskytnutí licence nebo jakéhokoli jiného poskytnutí užitného vzoru či technického řešení jím chráněného třetím osobám za účelem jeho využití pro vývoj a výrobu modulárních staveb.

III. Žalovaná 2) je povinna zdržet se jakéhokoli poskytnutí technického řešení chráněného užitným vzorem č. Anonymizováno třetím osobám za účelem jeho využití pro vývoj a výrobu modulárních staveb.“

2. Proti výroku II. usnesení podala žalovaná 2) včasné odvolání, ve kterém namítla, že není majitelem užitného vzoru č. Anonymizováno, když jeho „vlastníkem a původcem“ je výlučně žalovaný 1). Žalovaná 2) nevlastní žádná práva z užitného vzoru, a proto jimi nemůže disponovat. Změněný petit žaloby přitom požaduje, aby se zdržela poskytnutí tohoto technického řešení dalším osobám.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že toto není důvodné a navrhla potvrzení usnesení soudu prvního stupně. Institut přistoupení dalšího účastníka podle § 92 odst. 1 o. s. ř. slouží k tomu, aby mohl být v již zahájeném řízení odstraněn možný nedostatek aktivní či pasivní věcné legitimace a aby věc mohla být hospodárně projednána i vůči další osobě, jejíž účast je z hlediska uplatněného nároku významná. Přesně taková situace dle žalobkyně nastala. Soud prvního stupně výslovně uvedl, že z důvodu personálního propojení žalovaných není zcela zřejmé, kdo a v jakém rozsahu vůči žalobkyni jednal a kdo a v jakém rozsahu vystupuje vůči třetím osobám jako poskytovatel plnění z užitného vzoru, respektive technického řešení jím chráněného. Tento závěr plně odpovídá dosavadnímu skutkovému rámci věci i povaze uplatněného nároku. Žalobkyně nenavrhla přistoupení žalované 2) proto, aby byl žalovaný 1) z řízení odstraněn nebo aby byl obcházen institut záměny účastníka podle § 92 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně i nadále tvrdí, že žalovaný 1) je v řízení pasivně legitimován, a současně tvrdí, že vedle něj je z hlediska skutkového děje a uplatněných zdržovacích nároků významná i žalovaná 2). Již z tohoto důvodu nejde o obcházení záměny účastníka, nýbrž o legitimní využití postupu podle § 92 odst. 1 o. s. ř. Námitka žalované 2), že není majitelkou užitného vzoru, sama o sobě důvodnost jejího odvolání nezakládá. Otázka, zda je žalovaná 2) skutečně pasivně věcně legitimována v rozsahu uplatněného nároku, je otázkou meritorního posouzení věci po provedení dokazování a není důvodem pro to, aby její účast v řízení byla již nyní procesně vyloučena.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované 2) není důvodné.

5. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že byly splněny podmínky stanovené § 92 odst. 1 o. s. ř. pro přistoupení žalované 2) jako dalšího účastníka vedle žalovaného 1). Smyslem institutu přistoupení dalšího účastníka podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je umožnit žalobci odstranit nedostatek v původně vymezeném okruhu účastníků, jestliže se v průběhu řízení ukáže, že uplatněný nárok může svědčit i vůči další osobě, a je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v již zahájeném řízení. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka soud zásadně nezkoumá jeho věcnou legitimaci, neboť ta je otázkou hmotněprávní, která náleží až do rozhodnutí ve věci samé; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2771/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 115/2006. Návrh by nebylo možné připustit pouze tehdy, pokud by bylo již při jeho projednání zřejmé a nepochybné, že dosavadní žalovaný nebyl pasivně věcně legitimován již při zahájení řízení a žalobce by návrhem fakticky obcházel institut záměny účastníků podle § 92 odst. 2 o. s. ř.; srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 196/2011 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4248/2011. V nyní projednávané věci však takový nepochybný závěr učinit nelze, neboť otázka, který z žalovaných je pasivně věcně legitimován, případně zda jsou pasivně legitimováni oba, závisí na skutkových zjištěních a právním posouzení věci. Připuštění přistoupení dalšího žalovaného proto nepředstavuje obcházení záměny účastníka, ale legitimní a hospodárný postup směřující k tomu, aby byl celý související spor projednán v jednom řízení.

6. S ohledem na uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. potvrdil jako věcně správné podle § 219 o. s. ř.

7. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým se řízení končí (viz § 151 odst. 1 věta první o. s. ř.).

Dovolání proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.