VSPH 9 Cmo 45/2026-661

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno žalobce C, narozená Datum narození žalobce C ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená žalobcem a) jako obecným zmocněncem ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ o vypořádací podíl ve výši 11 374 Kč, o odvolání žalobců proti přípisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 10. 10. 2025, č. j. 38 Cm 28/2019-636,

I. Řízení o odvolání žalobců proti přípisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 10. 10. 2025, č. j. 38 Cm 28/2019-636, se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 2. 2024, č. j. 38 Cm 28/2019-562, zamítl žalobu žalobců, kterou se po žalovaném domáhali zaplacení 11 374 Kč s příslušenstvím jako vypořádání za zánik nájemního poměru k družstevní garáži č. Anonymizováno, postavené na parcele č. Anonymizováno v kat. území Jméno žalobce B (výrok I.) a žalobcům uložil zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok II.). K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 7. 2025, č. j. 9 Cmo 373/2024-619, rozsudek soudu prvního stupně zrušil v rozsahu návrhu na zaplacení jistiny 11 374 Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil, zatímco ve zbytku, tj. ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 11 374 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení, jej potvrdil (výrok I.) a žalobcům uložil zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok II.).

2. Podáním ze dne 29. 9. 2025 navrhli žalobci opravu označení žalovaného v rozsudku soudu prvního stupně s tím, že žalovaný byl v řízení zastoupen osobou, která „není statutárním zástupcem“. Rozsudek soudu prvního stupně má být podle nich doplněn o chybějící údaj o zástupci žalovaného.

3. Na uvedené podání reagoval soud prvního stupně přípisem soudce ze dne 10. 10. 2025, č. j. 38 Cm 28/2019-636, v němž uvedl, že návrh neshledal důvodným, neboť žalovaný nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 22 a násl. o. s. ř., nýbrž za něj jednal pověřený zaměstnanec podle § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Soud prvního stupně uvedl, že o návrhu nerozhodl usnesením, neboť nešlo o doplnění rozsudku podle § 166 o. s. ř.

4. Uvedený přípis, který označují jako „rozhodnutí“, napadli žalobci odvoláním, v němž uvádějí, že o návrhu na opravu rozsudku má být rozhodnuto usnesením, proti kterému je odvolání přípustné. Zástupce či pověřený zaměstnanec musí být podle nich v záhlaví rozsudku vždy uveden, jelikož tento údaj může mít vliv na vyčíslení náhrady nákladů řízení. Pokud za žalovaného jednal zaměstnanec, je vyčíslení náhrady nákladů řízení nesprávné a je důvod pro obnovu řízení. Žalobci navrhli, aby „rozhodnutí (přípis) […] bylo zrušeno“.

5. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

6. Podle § 10 odst. 2 o. s. ř. o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud.

7. V projednávané věci žalobci nenapadli odvoláním ani rozsudek, ani usnesení soudu prvního stupně, nýbrž pouhý přípis, tj. sdělení soudu účastníkovi. Samozřejmou podmínkou odvolacího řízení je přitom existence napadeného rozhodnutí. Není-li tu rozhodnutí, nemůže být ani odvolacího řízení. K projednání odvolání proti přípisu není podle občanského soudního řádu příslušný žádný soud.

8. Odvolací soud proto řízení o odvolání proti napadenému přípisu zastavil pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř; srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu z 21. 5. 2025, č. j. 21 Cdo 630/2025).

9. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že obecně lze žalobcům přisvědčit v tom, že o návrhu na opravu rozsudku podle § 164 o. s. ř. je třeba rozhodnout usnesením, a to i v případě, kdy jim nebude vyhověno, neboť proti zamítavému výroku je přípustné odvolání (srov. např. Svoboda, Smolík a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C.H. Beck 2021, § 164 marg. č. 20, nebo Bureš, Drápal a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck 2009, s. 1119). V projednávané věci se však jednalo o návrh zjevně nedůvodný (právnímu posouzení této otázky v napadeném přípisu nelze nic vytknout) a navíc obstrukční povahy, mající za cíl oddálit vyznačení právní moci rozsudků ve věci samé. Závěr, že postup žalobců v projednávané věci má rysy procesní obstrukce, přijal odvolací soud již v posledním rozsudku ve věci samé (odst. 37 odůvodnění) a žalobci v něm pokračují i po jeho vydání. Žalobci byli vícekrát o náležitostech podání v projednávané věci soudem poučeni, a stále podávají neúplná podání, nepřikládají k nim plné moci apod., a to za situace, kdy mají přístup i k právní pomoci (jejich syn je advokátem a žalobkyni b/ dokonce po jistou dobu v řízení zastupoval). Jestliže tedy soud prvního stupně vyhodnotil návrh žalobců na opravu rozsudku jako zjevně nedůvodný a obstrukční, zneužívající procesní práva, postupoval v souladu s § 2 o. s. ř., jestliže na návrh odpověděl přípisem s tím, že se jím pro zjevnou nedůvodnost nebude zabývat (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2026, sp. zn. 33 Cdo 379/2026, a judikaturu v něm citovanou).

10. Odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, neboť tímto usnesením se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Přestože žalobci zavinili zastavení odvolacího řízení (§ 142 odst. 2 věta první o. s. ř.), žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.).