VSPH 9 Cmo 75/2026-315

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ navrhovatele: Jméno navrhovatele A, narozený Datum narození navrhovatele A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa navrhovatele A ⟪LB:lb_003⟫ za ⟪LB:lb_004⟫ účasti: Jméno navrhovatele B ⟪LB:lb_005⟫ předsedkyně adresa, IČO IČO navrhovatele B ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa navrhovatele B ⟪LB:lb_007⟫ o námitce místní nepříslušnosti v řízení o „určení neplatnosti schválení změny stanov a volby předsedy SVJ“, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2026 č. j. 66 Cm 108/2025-281,

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2026 č. j. 66 Cm 108/2025-281 se v rozsahu výroku I. potvrzuje ve správném znění: „Řízení o námitce navrhovatele o místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze vnesené 17. 12. 2025 se zastavuje.“

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Řízení o námitce navrhovatele o místní nepříslušnosti zdejšího soudu se zastavuje.“ (výrok I.), „Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. 66 Cm 108/2025-267, vydané asistentem soudce se potvrzuje.“ (výrok II.), „Soud vyzývá navrhovatele, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání proti usnesení o návrhu na předběžné opatření, který činí podle položky 22 bod 3) ve spojení s položkou 5 Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, a to na bankovní účet soudu - č. účtu 3703-2928021/0710 u ČNB Praha, konst. symbol 1148, variab. symbol 6622010825.“ (výrok III.).

2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že podáním doručeným soudu dne 17. 12. 2025 navrhovatel namítl nedostatek místní příslušnosti zdejšího soudu, kterou opírá o přípis Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, kdy bylo navrhovateli sděleno, že rejstříkový soud není věcně a místně příslušný k rozhodnutí u určení ne/platnosti usnesení o změně stanov. O místní příslušnosti zdejšího soudu bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 79 Cm 1/2024-136, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 79 Cm 1/2024-145, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2025, č. j. 9 Cmo 54/2025-227, které nabylo právní moci dne 3. 7. 2025. Následně soud citoval ustanovení § 104 odst. 1 věta první, § 159a odst. 4 a § 167 odst. 2 o. s. ř. s tím, že o místní příslušnosti zdejšího soudu bylo již pravomocně rozhodnuto, soud proto postupoval dle § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení o námitce navrhovatele ze dne 17. 12. 2025 o místní nepříslušnosti zastavil (výrok I.).

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání, a to jen proti výroku I. V odvolání uvedl, že jeho námitka je zcela na místě, protože obešel 2 advokáty a jednoznačně odvolateli potvrdili, že místní příslušnost je u Krajského soudu v Praze. Odvolatel uvedl, že si koupil o. s. ř. a přikládá kopii § 9 písm. l) o. s. ř. s tím, že i jako laik je schopen pochopit, že určení neplatnosti usnesení shromáždění je oprávněn soudit jen krajský soud. V případě odvolatele KS v Praze s tím, že u studia strávil desítky hodin a že jen těžko někdo pochopí, jak je to obtěžující, že je vláčen soudy, kdy soudy „žalobu“ již celé dva roky neřeší.

4. Z odvolání vyplynul požadavek, aby řízení o námitce místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze nebylo zastaveno a byla vyslovena místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze a věc byla postoupena Krajskému soudu v Praze.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Primárně je soud povinen se zabývat splněním procesních podmínek řízení a teprve, jsou-li splněny, je oprávněn zabývat se věcí samou. Dle § 104 odst. 1, věta první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

7. Dle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

8. Dle § 167 o. s. ř. „Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.“ (výrok I.), „Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.“ (výrok II.).

9. Obecně platí, že nezměnitelnost rozhodnutí jako účinek právní moci se projevuje zákazem opětovného projednání a rozhodnutí téže věci. V jiném řízení, které se týká totožného procesního nároku, vystupuje tento účinek v podobě negativní procesní podmínky, tj. překážky věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Je-li existence pravomocného rozhodnutí, kterým již bylo v téže věci rozhodnuto, v jiném řízení zjištěna, přihlíží k ní soud z úřední povinnosti a takové řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků řízení. Předmět řízení je tvořen dvěma složkami: jednak základem procesního nároku, tj. navrhovatelem/žalobcem tvrzenými skutkovými okolnostmi a jednak předmětem procesního nároku, jímž je v návrhu/žalobě uvedený petit (žalobní návrh, žádost). Závěr o totožnosti věci tak vychází ze závěru, že v obou (několika) řízeních jsou tvrzeny shodné skutkové okolnosti, že je zde shodný žalobní petit a že v řízeních vystupují shodní účastníci.

10. Výše uvedené závěry se však uplatní mutatis mutandis i na posuzovanou věc ohledně rozhodnutí o námitce místní nepříslušnosti soudu.

11. Navrhovatel podáním ze dne 17. 12. 2025 vznesl námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze, přičemž přílohou tohoto podání byl přípis Městského soudu v Praze, v němž je podateli sdělováno ohledně podnětu, který pravděpodobně učinil Jméno navrhovatele A, že „Rejstříkový soud není věcně a místně příslušný k podání takového návrhu“.

12. Předně odvolací soud považuje za důležité v obecné rovině zdůraznit, že „přípis“ soudu, ať je v něm obsaženo cokoliv, nevyvolává z právního hlediska účinky, které jsou spojeny se soudním rozhodnutím, tím spíše ne s pravomocným soudním rozhodnutím. Navíc navrhovatel si tento přípis ve vztahu k posuzované věci zřejmě zjevně nesprávně vyložil. Soud, v tomto případě rejstříkový soud (Městský soud v Praze) se snažil podateli vysvětlit, že rejstříkové řízení je ovládané registračním principem, tudíž není určeno pro řešení sporných skutečností. K jejich vyřešení slouží běžné občanskoprávní řízení, ve kterém se provádí dokazování. Městský soud v Praze je totiž mimo jiné nejen tzv. „rejstříkovým soudem“, ale i „statusovým soudem“, který projednává návrhy v běžném občanskoprávním řízení v režimu zákona o zvláštních řízeních soudních. Ostatně předmětná věc je nyní projednávána soudem prvního stupně, konkrétně Městským soudem v Praze coby statusovým soudem.

13. Odvolací soud dále považuje za nezbytné odkázat na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2025 č. j. 9 Cmo 54/2025-227, ve kterém bylo odvolateli v rámci odůvodnění zcela jasně srozumitelně vysvětleno, který soud je věcně a místně příslušný pro rozhodnutí v této věci. Odvolací soud uvedl v tomto rozhodnutí následující: „Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Podle § 105 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) místní příslušnost zkoumá soud …. jen před tím, než začne jednat o věci samé,…Podle § 3 odst. 1 z. ř. s. pro řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve statusových věcech právnických osob, …Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s. řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob,... Podle § 86 odst. 1, věta první z. ř. s. pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. a), … je příslušný soud, u něhož je právnická osoba zapsána ve veřejném rejstříku. Dle § 105 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu…Z pohledu procesněprávního zákonodárce zahrnul bez dalšího řízení, v němž soud přezkoumává platnost rozhodnutí orgánu právnické osoby, mezi tzv. nesporná řízení upravená zákonem č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (to vyplývá již jen z výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 či § 90 z. ř. s.), a to řízení ve statusových věcech právnických osob. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019 sp. zn. 27 Cdo 1435/2019 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „Závěr, …že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení nejvyššího orgánu obchodní korporace je řízením ve statusových věcech, platí i po 1. 1. 2014 … i na řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu i jiných právnických osob (včetně spolku).“ V daném případě se navrhovatel domáhá, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí předmětného společenství přijatého mimo zasedání shromáždění o změně stanov a o volbě předsedy společenství. Jedná se o tzv. nesporné řízení ve statusové věci právnické osoby. adresa v okamžiku zahájení řízení mělo sídlo v Čáslavi, a tudíž bylo (a je i kde dni rozhodování odvolacího soudu) zapsáno v rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeném Městským soudem v Praze coby rejstříkovým soudem (což vyplývá z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeného Městským soudem v Praze oddíl S, vložka číslo 9718). Proto je ve smyslu § 3 odst. 1, § 3 odst. 2 písm. a), § 3 odst. 2 písm. a), § 86 odst. 1, věta první z. ř. s. místně příslušným Městský soud v Praze, nikoliv Krajský soud v Praze. Krajský soud v Praze coby soud prvního stupně tedy správně rozhodl o vyslovení své místní nepříslušnosti a postoupení věci Městskému soudu v Praze jako soud místně příslušnému. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.“ (vytučněné písmo a podtržení doplněno odvolacím soudem).

14. Podstatné tedy je, že Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze (ze dne 5. listopadu 2024 č. j. 79 Cm 1/2024-136 ve znění opravného usnesení ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 79 Cm 1/2024-145). Krajský soud v Praze rozhodl tak, že „Krajský soud v Praze vyslovuje svou místní nepříslušnost.“ (výrok I.), „Po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.“ (výrok II.). Na rozhodnutí je vyznačena doložka právní moci k datu 3. 7. 2025. Tímto tedy byla otázka místní nepříslušnosti soudu pro toto řízení jednou pravomocně a definitivně vyřešena, přičemž tato již jednou vyřešená otázka tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) a brání, aby o stejné otázce (věci) bylo znovu rozhodováno. Je-li existence pravomocného rozhodnutí, kterým již bylo v téže otázce - věci rozhodnuto, soudem zjištěna, přihlíží k ní soud z úřední povinnosti a takové řízení o téže otázce - věci zastaví (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Totožnost věci je dána totožností předmětu v řízení posuzované otázky - věci, tj. konkrétně místní nepříslušnosti soudu a totožností účastníků řízení, jež je dána v posuzovaném případě tím, že se jedná o stále stejné řízení ve věci samé, v němž okruh účastníků řízení byl v době podání námitky a je i v době rozhodování odvolacího soudu, stále stejný.

15. Jelikož otázka místní nepříslušnosti soudu byla již jednou pravomocně a definitivně vyřešena zakládá předchozí výše uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), což je důvodem pro zastavení řízení o vznesené námitce místní nepříslušnosti soudu. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně o zastavení řízení o námitce navrhovatele stran místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze, své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil - vysvětlil žadateli, a to včetně uvedení příslušných (správných) zákonných ustanovení.

16. Pro úplnost odvolací soud ještě dodává, že dokonce i kdyby byla otázka místní nepříslušnosti soudu pravomocně vyřešena nesprávně - což není ale posuzovaný případ, tak by tímto pravomocným rozhodnutím byl soud vázán a nemohl by o ní rozhodnout znovu a „správně“.

17. Odvolací soud z výše vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné, avšak ve správném znění, neboť bylo zapotřebí ve výroku přesně identifikovat, kdy došlo ke vznesení posuzované námitky místní nepříslušnosti.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.