VSPH 94 Ncp 261/2026-43

Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 60 487,90 USD s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 368/2025, o určení věcné příslušnosti

K projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen „žaloba“) doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 10 (dále jen „předkládající soud“) dne 22. 10. 2025, ve spojení s jeho následnými doplněními, domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí žalovanou částku s tvrzením, že akceptací objednávky žalované ze dne 29. 12. 2023 byla mezi účastnicemi řízení uzavřena nepojmenovaná smlouva, jejímž předmětem bylo (prodloužení) poskytování služeb technické podpory a (prodloužení) licencí k využívání softwarových řešení, které žalovaná získala koupí části závodu společnosti právnická osoba., jež byla původní smluvní stranou žalobkyně. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy řádně splnila, o čemž svědčí dodací list, žalovaná však svou, uhradit žalobkyni smluvenou částku, která jí byla vyúčtována řádným daňovým dokladem, nikoliv, ačkoliv jí žalobkyně o její splnění upomenula a žalovaná přislíbila uzavřít dohodu o uznání dluhu, k čemuž však nakonec nedošlo.

2. Předkládající soud předložil věc Vrchnímu soudu v Praze (dále jen „nadřízený soud“) k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žalovaná vznesla námitku věcné nepříslušnosti, když podle ní se jedná o spor z autorského práva, o kterém podle § 9 odst. 2 písm. c) o. s. ř. rozhodují v prvním stupni soudy krajské.

3. Žalobkyně k otázce věcné příslušnosti na výzvu soudu uvedla, že její žaloba (jejíž obsah je pro určení věcné příslušnosti určující – např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 3348/10) nesměřuje na spor vyplývající z duševního vlastnictví, jako jsou např. žaloby o neplatnost licenčních smluv nebo porušení autorských práv z pohledu autorského zákona, ale jde toliko o peněžité plnění z obchodního závazkového vztahu ve sporu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. K rozhodnutí sporu je tedy věcně příslušný soud okresní podle § 9 odst. 1 o. s. ř. Odkázala přitom na předchozí rozhodnutí nadřízeného soudu ve věci sp. zn. Ncp 456/2022, jehož závěr („K řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky jako doplatku kupní ceny za zboží dodané žalované podle kupní smlouvy … jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy; případná okolnost, zda technická dokumentace jako nedílná součást dodávky zboží je nebo není autorským dílem, není pro posouzení otázky věcné příslušnosti právně významná.“) je plně aplikovatelný i na tuto věc, v níž je předmětem neuhrazená cena za poskytnuté licence a související služby, které ale představují pouze předmět dodání, tj. předmětem tohoto řízení není spor o autorská práva, což znamená, že skutečnou podstatou sporu nejsou žádné „kvalifikované“ právní otázky z autorského práva, kvůli jejichž řešení by měl věc řešit krajský soud, ale běžné otázky civilního procesního práva (usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2024, č. j. III. ÚS 2761/23-1).

4. Řízení se koná u toho soudu, který je věcně příslušný. Pro určení věcné příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.). Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (§ 104a odst. 1 o. s. ř.).

5. Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a které, budou-li prokázány, umožňují žalobě vyhovět (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009 nebo judikaturu citovanou žalobkyní).

6. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

7. Věcnou příslušnost krajských soudů jako soudů prvního stupně vymezuje § 9 odst. 2 o. s. ř.

8. Dle § 9 odst. 2 písm. g) o. s. ř. jsou věcně příslušné krajské soudy ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví.

9. Žalovanou odkazovaný § 9 odst. 2 písm. c) o. s. ř. v současně účinném znění jmenuje spory týkající se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit, jímž tento spor evidentně není.

10. Nadřízený soud konstatuje, že pro nárok v této věci požadovaný není zákonem založena výjimka z obecné věcné příslušnosti okresních soudů ve sporném občanském soudním řízení (§ 9 odst. 1 o. s. ř.). Jak přiléhavě uvádí žalobkyně, z jejích žalobních tvrzení nelze dovodit, že by v daném případě byla založena věcná příslušnost krajských soudů podle speciálního ustanovení § 9 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť uvedené ustanovení upravuje pouze spory vyplývající z práva duševního vlastnictví, tedy spory o nárocích vycházejících z autorského zákona (zejména jeho § 40), spory o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a spory o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona (k tomu srov. znění § 9 odst. 2 písm. b) o. s. ř. účinné do 31. 12. 2013 a důvodovou zprávu k zákonu č. 293/2013 Sb.). Přitom spor o zaplacení peněžitého plnění jako odměny z nepojmenované smlouvy, jejímž předmětem bylo pokračování v poskytování služeb k dříve dodanému software a prodloužení licenčních oprávnění k jeho použití, je (pouze) sporem z tohoto obchodního závazkového vztahu, tj. nejde o nárok plynoucí z autorského zákona, ani o nárok z ohrožení a porušení autorských práv a ani o nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu výše uvedeném.

11. Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený proto z těchto důvodů rozhodl (stejně jako ve věci odkazované žalobkyní nebo dalších podobných věcech např. rozhodnutí ve věci sp. zn. Ncp 639/2024) podle § 104a odst. 2 poslední věta o. s. ř. tak, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

12. Usnesením o věcné příslušnosti jsou účastníci a soudy vázáni (§ 104a odst. 7 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.